Jak jsem psal naposledy, bylo v plánu vycestovat z domoviny někdy nad ránem, což se v plném počtu 3+1 (mama, tata, já a jejich kamarád - řidič) podařilo - o půl osmé se vyjelo směr Vídeň - kam jsme se po 3 hodinách bez problémů dostali. Pro mě byla celkem překvapující poloprázdná letištní hala, čekal jsem velký mumraj cestujících, který se jaksi nekonal. Zato již při odbavení jsme zaregistrovali první "čechoslováky", kteří letěli stejným směrem. Na přiloženém obrázku si můžete najít náš let - BR 62, 13:30 TAIPEI (Tchaiwan - to byla cílová destinace). Tři hodiny do odletu jsme zabili poměrně úspěšně a přikládám i fotky našeho letadla:-) (komentáře budou vždy pod fotkou, která jde zvětšit)
Všimněte si přivařované zadní výškovky...moc na důvěře k letadlu nám to nepřidalo, a to i přesto, že tata dodal, že jediné letadlo tohoto typu co spadlo, byl prototyp...při pohledu na přivařené křídlo mě napadlo, jestli neletíme pravě tím prototypem...jen posvařovaným...
Tak takhle jsme ten náš Airbus viděli těsně před nastoupením. Z dálky bylo vidět, že pilot je nějaký prošedivělý ostřílený chlapík, o čemž jsme se přesvědčili i v letadle při jeho komentářích...jmenoval se Mikchail a zřejmě to byl nějaký veterán ještě z Korejské války;-)
Ta takhle nějak to vypadalo uvnitř - 3 řady po 2-4-2 sedadlech... nervozita se pořád nějak nedostavovala v takové míře, jak jsem čekal:-) Jen mi bylo líto, že jsem neseděl u okýnka, ale (jak je vidět z úhlu fotky), na kraji středové řady... Moc líto mi to ale být nemuselo - letadlo letělo poloprázdné a tak nebyl problém si sednout kamkoliv stejně jako například v poloprázdném kině:-) Hodně lidí se tak nerozpakovalo a zabralo si všechny 4 sedadla v prostřední řadě a 10 hodin se snažila pohodlně prospat.
Já si vezl sebou bolest kříži, takže jsem se po několika hodinách rozkoukávání taky přesadil na pohodlnější místo (asi o 6 řad míst dopředu do pravé řady k oknu) střídavě spal a kochal se nabídkou Eva Airlines, jak zabít čas. Pobavily mě hlavně ovladače osobních obrazovek, které umožňovaly posílat emaily a sms z letadla, ovšem samozřejmě za poplatek, který byl placený kartou - ta se protáhla přímo ovladačem - wow. Jinak asi klasika (jak říkám, byl to můj první let, tak mě nekamenujte, že jsem z toho všeho byl na větvi) - mohli jste sledovat trasu letu, polohu letadla, rychlost a jiné technické údaje, zkouknout několik filmů (asi 15) sledovat různé šílené asijské pořady, poslouchat hudbu a hrát jednoduché hry... Co mě naprosto dostalo bylo, že dívat jsem se mohl na takové nové filmy, jako "Tahle země není pro starý", "Noc patří nám", "Beowulf", "Než ďábel zjistí, že seš mrtvej" a další, které mají v českých kinech premiéru plus mínus až v únoru/březnu... Co ale nebylo až tak milé, bylo, jak necitlivě byly vystřižené "dospělé scény":-)Podělím se také o několik technických informací: let trval téměř 10 hodin - vzlétli jsme v 13:43 (19:43 Bangkokského času) a přistáli v 23:27 (5:27 Bangkokského času), uletěli jsme cca 8680km, cestovní rychlost byla udržována kolem 950km/h a venkovní teplota v 12'500 m -60°C...Brrr...ještě že nešly otevřít okýnka... Největší zážitek, který nepřebila ani výška, z které člověk viděl krajinu onu chvilku, než se dostal nad mraky, byl pocit akcelerace při startu letadla...to bylo něco úžasného!
Během těch 10 hodin letu jsme dostali 2x fajn plnohodnotný oběd, jehož následky ale byly maminy zažívací potíže a možná i tatova nateklá dáseň...do toho já z bolavými zády - cestovatelé jedná báseň... Taky člověka potěší, že sedne do letadla z Vídně do Thajska a 5 minut po tom co si sedne, tak si za ním ozve čeština a vedle něj slovenština (ano, další 2 exempláře k úvodním Slovákům z odbavovací haly). Jinak - jak jsem se letu bál, tak vše bylo naprosto v pohodě - turbulence žádné, pohodlí maximální (díky poloprázdnému letadlu) a uteklo to vcelku rychle...
V samotném Bangkoku se přestup na vnitrostátní let na Samui odehrál vcelku plynule a to bylo jediné štěstí, protože jsme na něj měli jen relativně málo času - hodinu a půl. Asi hlavní problém byl najít terminál od vnitrostátních letů, který byl "schovaný" ve čtvrtém patře letištní haly, která byla opravdu šíleně veliká a rozlezlá do všech směrů. Na příletovou kontrolu jsme jeli/šli asi kilometr, potom jsme hledali ono čtvrté patro aby jsme nakonec nemohli najít "gate A3A", protože cesta k ní byla zcela neoznačená a poté velice, velice dlouhá (asi tak 500 m určitě).
Alespoň, že člověku cestu mezi terminály a při odbavování zpříjemňovali první náznaky, že jste opravdu v zemi s jinou kulturou, kde pravděpodobně bude i něco k vidění;-) PS: "to" vlevo je shodou okolností již zmiňovaná Slovenka, která s námi nakonec cestovala s manželem až na Samui.
Nevysvětlím vám proč, ale tahle cedule informující mimo jiné i o tom, že muslimové mají na letišti vlastní "muslim prayer room/modlitebnu", mi přišla docela zábavná:-)
Tak a po hodinové cestě z Bangkoku jsme se ocitli tady - na Samui. Co ale bylo VELICE nepříjemné, bylo to, že nás tu vítal déšť. Už v Bangkoku bylo hnusně jako v Prostějově při inverzi, ale to jsme ještě doufali, že o 700 km jižněji to bude fajn...omyl... Přistávali jsme do průtrže mračen a uvítací výbor v podobě delegáta, vypadajícího jako bratr Z.Podhůrského, nám sdělil, že už tu prší týden. Příletová minihalička, kterou vidíte nad textem, byla úžasná a budila dojem, že jsme se ocitli v krásné rezervaci, kde bude vše čisťunké, udržované, barevné a krásné:-) O pár desítek metrů, po cestě pick-upem do naší "Royal Cottage" jsem zjistil, že Thajsko dokáže vypadat taky jak cikánské kolonky...
Neměl jsem žádnou určitou představu o tom, jak to tu bude vypadat, ale když nás delegát (nebo jak ho nazvat) Kamil vezl bočními uličkami, které byly pro běžné turisty neprobádanými zkratkami, a člověk viděl, že většina Thajců na ostrově asi bydlí v plechových chatrčích a venku na zadku po kotníky ve vodě dělají "cosi" pro obživu, bylo to moment, kdy jsem si říkal, že tohle jsem nečekal. Rázným příkladem, že tu koexistuje nouze (alespoň podle Evropského měřítka) s luxusem, je pohled z naší koupelny za zeď hotelu - sám bydlíte v luxusním apartmánu s krásným bazénem a wi-fi zdarma a za zdí hotelu louská na zemi před plechovým obývákem a ložnicí v jednom partička rákosníků ústřice, nemluvě o tom že venkovní blátěná "veranda", je zároveň i kuchyně. Když si toto navíc spojíte s "Kamilovým" tvrzením, že Thajci jsou velice čistotní a nemusíte se bát hygienické stránky stravování, nechce se vám tomu věřit...
Ale jako aby jste si o mě nemysleli, že jsem sem jel s tím, že budu v rezervaci a uvidím jen vše krásné a naleštěné - já proti tomu nic nemám, jen na to tak nějak člověk z Evropy není zvyklý...
Tak to je ten náš bazének... Jak je vidět, Thajci se snažili, vypadá opravdu krásně. Co je taky pozitivní - ihned po dešti naběhla úklidová četa a začala odklízet listí, naplavené nečistoty a podobně... Potěší. Co nepotěší je, že jsem ho ještě netestoval, protože sluníčko se prý zapomnělo v Čechách a tady podle předpovědi CNN nebude týden nic jiného, než zamračeno...
Takhle to vypadá, když tu "trošku poprchá";-)))
Jinak - ještě něco málo k ubytování a prvnímu dnu tady v "jiném světě". Naše Royal Cottage naštěstí, jak už bylo naznačeno není žádná bouda, ale regulérní hotel s apartmány, navíc vlastněný a obydlený snad jen čechy - což může být nespornou výhodou. Thajka je snad jen recepční a papoušek u vchodu. A oba umí "dobrý den". Hotel je do "L" a na "dvoře" je onen bazén, na který mají všichni skvělý výhled. Kolem všech pokojů je jednolitá terasa, na které se dá posedět, při psaní jsem na ní taky chvilku seděl, viz foto na konec. Co je ale dost divné a přiznám se, že mi to hodně vadí (a nejen mě), je řešení "přední stěny" apartmánu, která je prostě prosklená výloha. Člověk si tu připadá jako v Amsterdamských výkladních skříních s prostitutkami, protože aby jste se mohli převléknout, musíte se schovat do koupelny. Apartmán je jeden velký pokoj s kuchyňským koutem a oddělenou koupelnou a strop je tak vysoký, že nad polovinou pokoje je přístavek s patrem, fungující jako ložnice - bohužel i do té je skrz "výlohu" vidět. Samozřejmě, že výloha jde zatáhnout, je tu závěs, ale pak vám zase přestane proudit vzduch a připadáte si, jako by vás z obvyklé sauny, která tu panuje, hodili do vody. Vlhkost je tu opravdu šílená, skoro 90%. Ale je tu fajn - jen je tu vše řešené spíše s důrazem na design, než do praktičnosti (malé, nezapuštěné umyvadlo; obrovský kruhový sprchový kout z kterého máte mokro v celé koupelně). Klasikou je pak nepitná voda, ale to už asi nikoho nepřekvapí.
Co se týká okolí, tak se to těžko popisuje, prostě Thajsko...prostě rozbitá silnic, po které se jezdí vlevo a hlavně pick-upama a na skůtrech v libovolném množství pasažérů, kolem polorozpadené chatrče, sem tam mezi tím jako pěst na oko luxusní hacienda, tržiště, Tesco a tak... Jo, fakt je tu Tesco... zkusím se zeptat v práci odbytářů, jestli sem nechtějí dodávat...
Zatím jsme to byli projít jen dvakrát, poprvé jsem se toho neúčastnil, protože aklimatizace si vyžádala spánek, který mě zachránil od pěkného zmoknutí, podruhé se šlo na večeři k "žirafě";-) Kdybych to měl přiblížit - vietnamská restaurace v Thajských podmínkách - chuťově stejné jako u nás, bohatší výběr, ale nuzné okolí. Kupodivu nám taky bylo řečeno, že čím hůř restaurace vypadá navenek, tím líp tam pak vaří. No vzhledem k tomu, že výše uvedená vývařovna mě ničím neuchvátila, krapet se začínám bát, jestli to v těch "luxusnějších" bude k jídlu...
Po večeři následovala výprava po okolí a zkoumání terénu, obchodů a místních slečen...no, s těmi slečnami přeháním, ale je fakt, že vcelku je se na co dívat, byť člověk má chvílemi neodbytný pocit, že hezká Thajka dělá buďto letušku, nebo ku.... a chvílemi si člověk opravdu musí dávat pozor, protože ne vždy, když to má prsa, má to i dole to co tam patří... Holt na místní hlavní třídě je opravdu k vidění hodně zajímavostí (už tu i prodávají DVD Ramba 4;-)).
Jsem zvědavý, jak to celé bude pokračovat v dalších dnech... hlavním problémem je počasí - pláž je prý krásná, ale co na ní, když vám prší a je pod mrakem... stejně tak jako se v takovém počasí špatně cestuje a navštěvuje památky...
Takže já se zatím loučím s nadějí, že soudruzi z místní CNN forecast division se spletli, že se vyjasní, a že vám zítra nebo některý další den pošlu konečně nějaké fotečky "z místa činu"! Dnes jsem si totiž mobil raději ven nebral kvůli tomu dešti...
Tak a odtud jsem vám to dnes psal...no není to romantický internetový koutek?;-)
Mějte se, Jirka
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat