pondělí 26. ledna 2009

Sedm životů (Seven Pounds) - 6/10

Co mají společného Sedm životů (Seven Pounds) a Gran Torino? Oba filmy jsou komorní příběhy zaměřené primárně na ústřední mužskou postavu... A oba už jsem viděl, oba zaujaly, oba trochu jinak. Dnes si něco napíšeme o tom prvním zmíněném...

Sedm životů s Willem Smithem v roli Bena Thomase a Rosarií Dawson hrající Emily Posa mě zaujal v kině podle reklam - Will Smith působil v ukázce dojmem mírně vyšinutého psychopata, od kterého by jste čekali, že slepce začne převádět přes křižovatku na červenou. V klipu hodně běhal, plakal, křičel, byl mokrý, hubený a zoufalý... Říkal jsem si, že to asi bude slušný psychothriller a trošku se mi vybavilo "Já, Legenda". Finální produkt je trošku odlišný. Pravda - dočkáte se - Will Smith bude plakat, běhat, moknout, zuřit, deptat ostatní lidi kolem sebe...a nečekaně - milovat Rosarii Dawson... Což o to, já bych se asi taky zamiloval. Problém je ten, že film z počátku diváka mate. Z počátku je chování Bena velmi podivné, nevíte co si máte myslet - na jednu stranu pomáhá lidem, na druhou deptá slepého Woody Harrelsona po telefonu a k tomu se děj prolíná scénami v nemocnici sledovanými zpovzdálí a různými flashbacky. Ben tak nějak nikde nebydlí, chodí v jednom obleku, ačkoliv vypadá na to, že má spoustu peněz, pracuje jako agent zdravotní pojišťovny, přitom studoval na UCLA a dle flashbacků dělal v NASA... Prostě vám film tak dlouho motá hlavu, až vám to zničeho nic dojde. Najednou v půlce filmu nastane zlom, kdy zničeho nic je pointa naprosto jasná a v podstatě by jste se ani nemuseli na film dodívat, případně si můžete film pauznout a vsadit se s ostatními, kdo přesně tipne co a jak se bude dalších 50 minut dít - nepochybuju, že by jste vyhráli...
Zlom a problém je totiž v tom - a omlouvám se vám všem, kteří to stejně jako já před filmem nevěděli - že Sedm životů je v první polovině filmu opravdu tak trochu psycho (hlavně díky Benovu nevyzpytatelnému chování) a taky trochu thriller (protože děj postupuje opravdu napínavým stylem), ovšem v oné, již zmiňované polovině, se Ben díky setkání s Emily zamiluje, a to, co sledujeme až do trpkého konce, je pomalu se rozvíjející románek dvou zoufalých lidí. Problém je v tom, že se to ve vás rve - na jednu stranu víte, kam příběh směřuje, na druhou těm dvěma fandíte... a ono se to vzájemně vylučuje. Je to asi jako fandit podplacenému boxerovi, o kterém víte, že se v posledním kole nechá srazit na kolena. Nebo fandit Titaniku při rychlostní plavbě přes Atlantik, když víte, že se potopí a Jacka/DiCapria vezme sebou... Ostatně výsledný efekt filmu je stejný - budete se sžívat a fandit někomu, pro koho budete na konci plakat. A omlouvám se za spoiler, ale v půlce filmu by vám to stejně došlo. Nevím jestli je to dobře nebo ne, že pointa filmu je jasná tak dlouho dopředu, ostatně A.Hitchcock kdysi prohlásil, že děsivější scéna je bát se půl hodiny dopředu vraždy o které víte, než se pak během 5 vteřin pos*at leknutím (no možná přesně takhle to neřekl), každopádně vzhledem k tomu že Sedm životů živí v divákovi hodinu slušný zmatek a půdu hned pro několik možných příběhových kliček a zákrut, zvolí plnou parou vpřed na nejbližší kru. Po shlédnutí filmu tak zbude v ústech a na duši jen hořká pachuť smutného konce, kdy si říkáte, že na tohle jste před příchodem do kina připraveni nebyli.
Neříkám ale, že film je vyloženě špatný. Jen je trochu zvláštní. Will Smith se svou rolí Bena vrací z Já Legendy na půl cesty k Cestě za štěstím - je to zajímavý pohled a i přes rozervanost své postavy dokáže být sympatickým zoufalcem, stejně jako Elsa Rosarie Dawson i přes make-up těžce nemocné dívky nezakryje svoje krásné rysy a vždy bude exotickou kráskou, když bude chtít. Celá druhá polovina je pouze o chemii mezi touto dvojicí a myslím, že funguje až do zdárného konce. To je ta dobrá zpráva.

...jste romantička? Ne, to je můj manžel...

Ta špatná je, že film diváka trochu tahá za nos a mate, mnoho věcí a příběhových postav ukazuje jen jak se mu to hodí, tak trošku, jen naznačí, ale nevysvětlí, celý film tápeme, aby jsme byli v posledních 5 minutách filmu odbyti jedním souvětím o třech větách sdělením toho, co jsme celou dobu tušili, ale už nic víc. A to víc by jsme si zasloužili, ve filmu to jakoby chybí. Mám na mysli hlavně motivaci některých Benových rozhodnutí a plánů. Ústřední premisa filmu je totiž poměrně chytře vymyšlená, ale vykonstruovaná, mírně řečeno, neuvěřitelně. Ale nikoliv logicky špatně - na každou otázku je tu odpověď, jen je potřeba všímat si detailů a scénáristům vše sežrat i s navijákem...
No nevím - dojem z filmu byl po shlédnutí dost rozporuplný, hlavně díky očekávání. Sice je hezké, že za jedny peníze dostaneme filmy dva, každopádně někdo nemusí být z této žánrové nevyhraněnosti zrovna nadšený. Prostě netradiční a smutná romantika, kterou si nedokážete patřičně užít. Sedm kilo plačtivého patosu, z kterého je cítit prvoplánovitost, jako by scénář psali výrobci kapesníčku, do kterých vám měly plakat vaše milé na vedlejším sedadle. Film, který nebudu mít potřebu vidět dvakrát. Sice jsem se rozmýšlel velmi vážně nad sedmičkou, ale nakonec, ačkoliv se jedná o herecky dobře ztvárněný a řemeslně zvládnutý film, za ne až tak příjemný chuťový ocas: 6/10.

PS: opravdu hodně jsem se zasmál tomu, že uživatel Renton v profilu tohoto filmu na ČSFD napsal naprosto to samé, co já v této recenzi, což jsem zjistil až v momentě dodatečného vkládání odkazů (naštěstí).
A je k uzoufaní strašně obtížné vygooglovat k tomuhle filmu nějaký screen z filmu:-/

RocknRolla - 8/10

Tak mě napadá, jestli vlastně psát recenzi nebo vůbec nějakou zmínku o filmu, který díky rozhodnutí nějakého pablba, rádoby předvídajícímu vkus českého diváka, ani nepůjde do českých kin. Pravda, nejsme trh, který by grafy utržených liber či dolarů vystřelil do závratných výšin, každopádně ten, kdo rozhodl, že film nepůjde do českých kin, by zasloužil pár facek a nakopat...je to totiž slušný podfu(c)k na nás, diváky. Guy Ritchie by jen dodal: "Sbal prachy a vypadni!"
O filmu RocknRolla jsem se dozvěděl čirou náhodou, při brouzdání skrze spletité sítě wwwebu, ale protože mi ten název nic neřekl, nechal jsem to být...až po nějaké době jsem na ten název narazil podruhé a shodou okolností u něj byl i text... Velmi pochvalný text. A poté, co jsem film zhlédl, musím potvrdit, že chvála byla 100% zasloužená. Typičtější anglickou gangsterku plnou suchého, černého a ironické humoru, výborných herců a celkově velmi uvolněné atmosféry hned tak nenajdete. I když - vlastně ano - pokud si pustíte starší filmy Guye Ritchieho, Sbal prachy a vypadni, případně Podfu(c)k, měli by jste mít představu, co vás čeká při sledování RocknRolly. Film ale není tak syrový, je více sebeironický, uvolněný, vtipnější a jako bonus se Guy za ty roky naučil i nějaké ty grafické filtry a finesy ve zpracování střihu...

real motherfucking rocknrolla!

Popisovat příběh snad ani nemá smysl - zkrátka se spokojte s informací, že příběh je klasicky zamotaný, osudy všech postav propletené, každý zná každého, přímo či nepřímo ho ovlivňuje a občas to ani neví a všem jde samozřejmě v první řadě o prachy, v druhé o život... Postav ve filmu je pro Ritchieho gangsterku typicky mnoho, každá je více či méně důležitá, o to jsou však pestřeji a zajímavěji vykreslené, dá se říct, že "co kus, to originál". Osudy těchto postav ovlivňuje zejména hlavní kápo Lenny Cole (vynikající Tom Wilkinson), hrající si s osudy a konty všech kolem sebe jako při odpolední siestě nad monopoly. Postavy se pak nerozdělují na hlavní a vedlejší, ani na dobré či záporné, ale pouze na sympatické a nesympatické, v pozdější fázi filmu na živé, mrtvé, postřelené, rozčtvrcené atd... Je jen na vás, kdo vám bude sympatický a v kom si najdete svého favorita. S velkou pravděpodobností se strefíte do postavy, která bude žít alespoň polovinu filmu;-) A figurky střídající se nám před očima během téměř dvouhodinové stopáže, jsou opravdu povedené, stejně jako jednotlivé scény, vedoucí ke klasickému gangstersky-žánrovému finále. Je tu sehraná, ale napůl komická dvojka One-Two (Gerard Butler, na kterého není kladen až takový důraz, jak by se dle plakátů dalo předpokládat) a Mumbles (Idris Elba) a jejich kámoš Handsome Bob (Tom Hardy). Naprosto nejsympatičtější mi pak byla Lennyho pravá ruka, příběh vyprávějící Archie (Mark Strong). Do toho nám z Ruska přes ČR přiletí trošku naivní Uri (Karel Roden) se svou povedenou účetní Stella (Thandie Newton) a povedenými, ultra drsnými magory jako ochrankou při převozu investic... A do toho všeho se nám filmem motá rádoby rocknrolla Johnny Quid (Toby Kebbell). Prostě postav je hodně a každá má v příběhu svoji roli.

Řidič slečny Daisy?

Docela mě mrzí, že abych mohl dokázat povedenost filmu, musel bych citovat některé pasáže, což prostě nemůžu, film nikomu kazit nechci. Každopádně některé scény jsou zralé na to, aby se staly klasickými - ať už krádeže peněz, taneční vložky v klubu (jedno kterou myslím, obě stojí za to) či téměř kteroukoliv scénu, ve které se objeví Lenny Cole... Prostě sledování filmu vás bude bavit, film bude plynout v poklidném tempu, stále to bude dost zamotané na to, aby jste byli zvědaví, co bude dál. K tomu sem tam zazní stylová hudba, která se mi mimochodem hodně líbí (mám na mysli údernou ústřední melodii) a celý film má celkem zajímavý vizuální motivy a přechody mezi scénami.

Shoot 'em up!

Co říct závěrem - nejde o nic revolučního, už tu to jednou, dvakrát, možná třikrát bylo, ale tvůrci se časem zdokonalili a vyvážili ingredience tak, že někomu to sedne ideálně nyní, někdo si bude stěžovat, že předchozí filmy se mu líbily víc - já patřím naštěstí do té spokojenější skupiny - jestli chcete vědět, kam budete patřit vy, jděte a sežeňte si to!
Naprosto jasných a zasloužených motherfucking 8/10, fellas!

pondělí 19. ledna 2009

Lipová mezi plesy...

Vážení, v té Lipové to začíná být čím dál lepší. Dokonce si zdejší akce v kulturáku už i začínám pamatovat celé. Také okolí už tak často neprozkoumávám, naopak mi při té poslední příležitosti po většinu času vystačilo peklo, s místními ďáblicemi za barem, ostatními pekelníky v jeho okolí a s kvalitní zásobou ohnivé vody ve sklenici...
Tento víkend se totiž uskutečnil s napětím očekávaný ples SDH Lipová, na který jsem vás nikoho srdečně nezval, protože by jste tam stejně nepřijeli, už vás znám. A ti co by přijeli, ty jsem zval osobně. Pak jsou také jedinci, které jsem nezval, z čehož si teď mohou odvodit, že jsem je tam nechtěl. A kdyby jste se chtěli zrovna začít urážet, tak je tu ještě jedna kategorie "zapomněl jsem", kam patří ti, kteří nechtějí být ve skupince "nechtěných". Doufám, že nikdo neprokoukne moji fintu a všem se zvládnu vymluvit, že jsem zapomněl.
Ať tak a nebo onak, ples byl, lidi přišli, bylo jich pomálu, ale o to lepší atmosféru ples měl. Ze svého čistě subjektivního hlediska, které nevyjadřuje názory SDH Lipová, vám bez úplatků ze strany SDH upřímně sděluji, že jsem byl stoprocentně spokojený a v podstatě, až na absenci Marka Ebena, Terezy Kostkové a kankánu bez spodního prádla, si nemám na co stěžovat. I Dana Nekonečného ze Šumu Svistu jsem zahlédnul. Ples sice začal v mírně nervózním duchu, protože přípravy byly náročné a čím blíž byl svoz ke kulturáku, tím rychlejší byl tep rozpočtáře a všech, kteří se nějakým způsobem zasloužili o výzdobu, pohoštění a organizaci, každopádně zhruba od deváté hodiny a slušné v krvi alkoholu hladiny, se začali bavit i ti nejprotivnější z protivných a pesimisté rezignovali na už týden trvající nervování.

Já sám jsem pak musel něco udělat s celotýdenní únavou umocněnou výborným nápadem jít dopoledne před plesem na squash, což se projevovalo těžkým krokem ala Forresta Gump s protézami a nutností vypít, sebou prozíravě dovezené, Red Bully. Samozřejmě zředěné vodou. Třicetipětiprocentní. Hanáckou. Ble. Ovšem ti, kteří by pohrdli takto komerčním drinkem, čekal bohatý nápojový lístek za lidové ceny bez vysokohorské přirážky, milá obsluha podporující alkoholismus a zajíst to mohl výborným řízkem s bramborovým salátem, či domácím gulášem, který nenáročného hladovce prostě musel nadchnout a postavit na nohy.

V ceně osmdesátikorunového vstupného bylo pak naprosto famózní vystoupení Železného Zekona, kdy eskamotérské kousky střídaly úžasné historky a vtipně rýpavé komentáře šoumena s bicepsy o obvodu mého stehna. Opravdu musím smeknout nad mistrovým profi přístupem, kdy nic neflákal, vystoupení ho očividně bavilo, stejně jako nás všechny a ještě se na závěr nechal vyfotit, i když očividně spěchal na následnou štaci, vydělat si na další telefonní seznamy a jäkly na ohýbání... Tipuju, že pana Knedlu asi Telefonica O2 na svoje plesy nezve...ale nám by se do firmy hodil;-)
Mimochodem - hodně si užili dobrovolníci z obecenstva - nejdřív Zekon obdivoval Ivana, že má konečně vedle sebe pořádnýho chlapa a ne nějakou sušinku. To ještě něvěděl, že si na nacvičování přetrhnutelnosti prádelních šňůr pozve "Capo di tutti capi" Jindru, který později prohlásil, že šňůry nepřetrhl, jen aby Zekona neztrapnil. Poté mě proklela Jaruška, která si díky mě užila svoje s kalachem, nemluvě o šíleném kolotoči a při obsazování houpačky slečnami v šatech to vypadalo, že si užijí všichni:-)
Musím se ale přiznat k jedné věci - pro ples poměrně kacířské - při vystoupení Zekona to byla téměř jediná moje souvislá chvíle (pravda, asi hodinová) na sále. Takže vám nepovím, jak dobře/špatně hrála kapela (to bych vám neřekl ani tak, nemám hudební sluch) a nebo kolik lidí tančilo (se Zekonem asi tři lidi, postupně) . Názory na kapelu jsem pak slyšel různé, od kritických, co do kvalit zpěváka, až po pozitivní, směrem na repertoár a hlas zpěvačky. Každopádně to nebyla žádná hrůza, jako na jednom mém plesu v Žárovicích, kde jsem tehdy neslyšel u stolu vlastního slova, permanentně jim hvízdala aparatura a navíc hráli pouze lidovky. Ale jak říkám - byl jsem na sále jen při Zekonovi a pak při losování.

Já ještě nepsal o tombole? No panečku... Dobrá věc, to losování, zvlášť když máte nějaké losy. A když jich máte 45, tak to je to ještě lepší. Pokud teda něco vyhrajete... Já se přiznám, že jsem toužil po první ceně. I tou druhou, z víc jak 90 cen, bych nepohrdnul... Jak první, tak druhá, byly televize... Ale ani nabídkami v obálkách, lahvích či hlavni o průměru 9mm, jsem s úplatkem neuspěl, a tak jsem zkusil vsadit na ruské moto "nás mnógo" a zvolil taktiku hodně losů, větší pravděpodobnost vzteku po neúspěšném losování... Podle hesla nechci slevu zadarmo jsem pak byl u stolu asi jediný, kdo si odnesl hned 4 ceny. Co jsem vyhrál, si nechám pro sebe, každopádně by mi pak pasovala přezdívka ve stylu "opilý zahradník, který si to má kam a čím zapsat".

Takže když si to shrnu - ples fajnový. Alkoholu dostatek (jak v žilách, tak na policích), slušný výběr, nikdo nemusel pít zelenou, protože by nic lepšího nebylo. Výzdoba povedená, všude visely konfety a stylové hadice. Lidí málo, ale tak akorát na to, aby to ještě nebylo fiasko a v pekle stále ještě příjemně. Ale rozhodně tam někteří absentéři citelně chyběli. Zekon špičkový, hlavně Jaruška má díky mé škodolibosti asi zážitek, stejně jako jsme se se Švíckem výborně pobavili na její účet;-) Tančení a kapelu nesoudím, nechtějte po mě nikdo abych vařil z vody...

Hodně lidí si pokládalo otázku, proč přišlo jen kolem 140-150 lidí... Když si to vezmu, jak to bylo u lidí kolem mne - dozvěděli se to buď pozdě, nebo i přesto, že to věděli měsíc předem, vpadlo jim do toho něco naléhavějšího. Pár lidí se taky vymluvilo na myslivecký ples, který byl před týdnem... Srovnávalo se s 330 lidmi před 2 lety... Že by to bylo zasněženými vrcholy hor, lákající lidi spíš do lyžáků, než lodiček a polobotek? A nebo snad, že by za to mohla všemocná finanční krize, i když v tomhle případě spíš "povánoční" než celosvětová? Opravdu těžko soudit...
Každopádně doufám, že hasiče do příštího roku přejde možné otrávení z malé návštěvy, čerstvá nechuť z pracné organizace a místo toho je posílí prozatím samé pozitivní ohlasy na povedený ples a za rok se třeba sejdeme zase;-) A konečně vyhraju tu první cenu!:-)

Mimochodem, k tomu průzkumu okolí v úvodu - tentokrát by to nebylo ono, našli by mě snadno podle stop ve sněhu;-)

PS: více fotek a nějaká ta videa nejdete na oficiálních stránkách hasičů...

pátek 9. ledna 2009

Půlrok s PS3 - HW část

Je sice pravda, že bilancovat by se mělo na konci roku (nebo nějakého ucelenějšího období), ale tou dobou jsem měl v hlavě jiné myšlenky, než potřebu přemýšlet o tom co mě v roce 2008 potkalo. A že toho bylo hodně, snad i na další samostatný článek např. o hasičích, práci, squashu, babách atd...
Každopádně jsem se chtěl dneska vykecat o něčem jiném, specifičtějším, co možná spoustu lidí zajímat nebude, ale možná by mohlo některé náhodné kolemjdoucí, případně hráčsky pozitivní nadšence - řeč bude o půlroční zkušenosti s PS3.
Přiznám se, na PS3 se u mě doma vedle TV prášilo dlouho, bez toho aby se pořádně zapotila - ze začátku jsem měl jen Grand Turismo 5 Prologue, tedy závody a všechno ostatní, co jsem na PS3 zkusil, byly dema. Aspoň za to, že jsem s koupí počkal, až budu mít doma internet, jsem si blahořečil. O PS3 jsem totiž samozřejmě, jako hráč a stále ještě majitel PS2, přemýšlel už dlouho, ale celou dobu jsem si říkal, že konzole má 3 proti.

1) člověk musí být online, aby to mělo smysl - vychází updaty na hry, updaty firmwaru, téměř každá hra má online obsah a hlavně - na PS Store je spousta dem a dalšího obsahu ke stažení, který vystačí měsíčně na několik (desítek) hodin zábavy.

2) Hry na PS3 jsou drahé jako prase. Pokud zrovna nemáte štěstí na akci, případně neseženete hru levně na aukru, zaplatíte za nové hry vždy kolem 1500,- a pokud to není exkluzivní záležitost právě na PS3, nemá to smysl - většina her vychází ve trojím provedení (většinou stejném) PC + XBOX360 + PS3, kdy zpravidla nejvýhodnější je verze na PC - a) dá se ukrást b) originál je až o 1000,- levnější c) u hodně her jsou přístupné modifikace fanoušků (např. koupit Oblivion na konzoli, když ho můžete mít na PC je prostě hloupost) d) ovládání je v řadě případů na PC pohodlnější e) přesto, že konzole se stále ohání slovíčky jako jsou next-gen a HD rozlišení, hry na PC bývají graficky lepší už jenom díky přístupnosti vyššího rozlišení. Což je totiž věc, která se moc často nezmiňovala - hry na PS3 běží v drtivé většině v 720p, což je nejčastěji rozlišení 1280x720 (a často i kdovíčímjiným). Když si vezmu, že doma hraju na dnes už pro hráče malém 19'' monitoru v rozlišení 1440x900, jasně je vidět, kam můžou jít konzolisti se svým "HD"... BTW: ve Full HD, tedy 1920x1080 běží jen minimum her, většinou spíše hříčky na úrovni šachů a hledače min... v podstatě je to asi tak, že konzolisti říkají HD (vysoké rozlišení) všemu jemnějšímu než je klasický PAL/NTSC..."LOL"... A tím se dostávám k bodu...

3) HDTV nutností. I přesto, co jsem napsal výše, tedy že není HD jako HD, je nutnost hrát hry na klasické TV problém. Sám jsem si při koupi bláhově myslel, že budu k PS3 přepojovat svůj monitor, ale neodhadl jsem svoji lenost a to, jak často mi pak bude monitor chybět jen kvůli minutové operaci na PC, nemluvě o ostatních, kteří by si k PC rádi sedli, když už u něj konečně nesedím:-) Nyní už třetí měsíc vymýšlím levné řešení, ideálně tak, abych nemusel mít další monitor pouze pro PS3 (na to nemám prostor). Jenže s monitory jsou i jiné trable - nějaká chytrá hlava totiž vymyslela, že TV budou mít poměr stran 16:9 a počítačové monitory 16:10. Když pak přes speciální konektor a HDMI výstup zapojíte k PS3 monitor, nastavíte 720p (nic jiného vám nezbude, protože full hd 1080i/p zobrazí až 24'' monitory), tak výsledkem je, že nevidíte levý a pravý okraj obrazu. Monitor totiž, laicky řečeno, roztáhne výšku obrazu z televizních "9" na monitorových "10", a aby ho nedeformoval jednosměrně a zachoval poměr 16:9, zvětší i "16" na "17,7" tudíž nevidíte asi 9% šířky obrazu. Takže asi tak - pak si spočítejte kolik vás přijde celá "sestava" aby jste mohli hrát při maximálním pohodlí, jak bylo zamýšleno - PS3 cca 9 tisíc, HDTV minimálně 12 tisíc a to nemluvím o některých doplňcích jako jsou další ovladače... A už jsme na ceně velmi slušného PC i s monitorem, které je rozhodně multifunkčnějším a PS3 bude mít jedinou výhodu - snadnou obsluhu.

Když už jsme u té obsluhy - konzole by měla být snadná na ovládání, mít přehledné uživatelské prostředí a Sony se snažilo, aby byla i multifunkční. Jenže, ti co jsou zvyklí na pohodlí a funkce PC, spláčou nad výdělkem...

I) konzole neví co to je multitasking. Je nemyslitelné, aby jste při hraní hru "hodili na lištu", zapli prohlížeč a našli si někde na netu radu jak pokračovat dál. Hru musíte nejdříve vypnout. Maximálně si tak můžete kamarádovi z kontakt listu napsat o radu.

II) Konzole umí přehrávat hudbu, video (divx i dvd a blu-ray) a zobrazovat fotky. Nechápu ale, proč si nemůžu pustit mp3-ky a prohlížet si při jejich poslechu net!? Prasečina největší! PS3 umí divx (ne všechny kodeky), ovšem neumí zpracovat titulky...taky milé.

III) Webový prohlížeč je velice rozporuplný. Má mnoho hezkých a sem tam užitečných funkcí, které jsme poznali až s příchodem firefoxu/ie7, ale na druhou stranu i přesto, že ČR je podporovaná země s oficiálním prodejem PS3, nebude vám prohlížeč zobrazovat českou diakritiku. Často vám také nebudou fungovat nějaké streamovaná videa a podobně.

IV) Menší výtka směřuje taky ke zpracování pošty/rychlých zpráv od dalších uživatelů PSN (vysvětleno níže) - při obdržení zprávy info problikne v rohu obrazovky a toť vše. Pokud zrovna nesedíte u PS3, už vám ani žádná ikona v menu nenapoví, že vás čeká nezobrazená zpráva.

V) PS Store, tedy prostředí, v kterém nakupujete či zdarma stahujete hry/dema/filmy/různé serepetičky atd, není v češtině a americká verze je dosti přehlednější než evropská. To, že na každé je jiný obsah, pak vede k tomu, že běžný evropan má založené ještě různé americké, japonské a další účty.

A jen tak na závěr té kritiky jedna poznámka - nikdy nepochopím, proč se do konzole používají tak malé HDD. 40, 60 i 80 GB je málo pokud se vám sejdou hry a stažitelný obsah. Například GT5 se instaluje na bezmála 8,5 GB, Bourne na 5 GB (proč se VŮBEC instalují?). Něco zabírá systém, něco si stáhnete (každé demo má paušálně minimálně giga, někdy dva, to víte, HD textury, next-gen;-)), to vám pak prostor mizí jako před pár lety cikáni do Kanady...

Abych jen nekritizoval - některé záležitosti jsou co do ovládání a nastavování velice příjemné. Například připojení na internet je záležitost na pár minut - do konzole připojíte kabel, v menu zadáte autodetekci, za minutu je vše nastaveno. Podobné je to pak se vším. Po úvodním vytvoření uživatelského účtu do Playstation Network (PSN) vás konzole vždy automaticky po jejím spuštění přihlásí do PSN a každá hra rozpoznává váš uživatelský/hráčský profil, nikde se nemusíte podepisovat, u každé hry vytvářet profil stále dokola jako na PC, kde mnohdy pokud hrají dva hráči stejnou hru, tak si mažou pozice (ano, jde to ve Windows vyřešit, ale ne tak pohodlně jako na PS3) .
- Potěšila mě kompatibilita nejen her z PS2, ale i volantu, za který jsem kdysi dal cca 1500 a vyhazovat se mi teda opravdu nechtěl.
- stejně jako ve starším článku musím pochválit tichost konzole a možnost zapnout ji ovladačem při standby režimu. Ještě tak aby za mě někdo vyměňoval disky s hrama...
- rychlý start konzole a v porovnání s PC i rychlé přihlášení na net.
- potěšilo mě zřízení tzv. Trophies - (bohužel jen) některé hry mají v sobě zabudované odměny za splnění speciálních úkolů/podmínek. Například za 20 headshotů v Uncharted. Nebo za vyhrání šampionátu ve Wipeoutu HD atd... Ano, k ničemu to není, ale někdy je to motivace k poctivějšímu hraní místo zevrubného prolétnutí k rychlému konci. Někteří hráči, včetně mě, mají takové bezvýznamné bonusy rádi a na Xboxu se achievment pointy uchytily - tak je přece Sony muselo udělat taky!:-) Co mě ale štve, je, že na rozdíl od Xboxu nejsou v každé hře...

No a další radosti mi konzole přináší spíš v závislosti na hrách, které na ní můžu hrát - do značné míry jdu po exkluzivních kouscích jako je Uncharted, Grand Turismo a Metal Gear Solid, což je myslím logické už z bodu (2) a pak po ceně. Když narazím na hru s hodnocením 7/10 za 350 jako byl Bourne, tak neváhám.
Nějaké využívání konzole na poslech hudby? NE. Malý disk a nemožnost nechat je hrát na pozadí.
Nějaké využívání konzole na sledování filmů? NE. Div-X raději na PC (kvůli titulkům), DVD na domácím kině (kvůli zvuku)...
Nějaké využívání konzole na prohlížení fotek? Výjimečně, když je potřeba jen v rychlosti vidět něco z mobilu nebo foťáku ve větším měřítku - vytáhnout kartu a dát ji do PS3 (i kdybych ji měl zapnout) je rychlejší než přes USB foťák zapojovat do PC. Čtečku karet ale mají stejně jen 60GB modely, které už skoro neseženete...
Nějaké využívání konzole na prohlížení webu? NE, jen v případě nouze...
...a trošku z nadsázkou:
Nějaké využívání konzole na hraní? Občas...když mám chuť si kazit oči u TV...

Ale aby bylo jasno - koupě nelituju - cena byla výborná, koupil jsem kus, který bych už dnes nesehnal a stejně bych PS3 jednou chtěl...

...dokončení a info k hrám, příště...