Ferrari 458 Italia

Tak jestli takhle bude vypadat in-game grafika Gran Turisma 5, tak to abych si koupil antislintací plexi před televizi a bryndáček...

UP / Vzhůru do oblak - 9/10

Je zvláštní, že ačkoliv přirozenost lidská, tedy i moje, je stárnout a vyvíjet, chodím poslední dobou do kina na filmy pro čím dál mladší diváky - alespoň mě teď napadlo, že nedávno jsem byl na Harry Potterovi a včera jsem zkouknul poslední animák od Pixarů - Vzhůru do oblak a z pubertálních filmů přesedlávám na dětské... Co bude příště? Teletubies? No byla by to zajímavá recenze.

Při sledování animáků máte vždy riziko, že se s vámi do kina propašuje nedostatek dospělých a tak je víc než pravděpodobné, že budete poslouchat více či méně duchaplné pokřiky linoucí se potemnělým sálem, od "jé, jů a hele/mě se chce čůůůrat" přes nevině dvojsmyslné "týýý vado takovýho ptáka chci taky" (nemluvě o tom, že věta "a teď ti ukážu něco, co jsem ještě nikomu nikdy neukázala", přijde vtipná jen vám...) a "mamí, a proč...???" až po "jó, to už jsem viděl, teď přijde xy a s ab udělá zž a pak přijde to překvapení cd a celé to skončí takhle" prokládané srkáním tekutých kostek cukru (CocaCola) a křupáním brambůrek v neméně hlučném obalu, či zasmradění celého kina popcornem. Když na animák jdete ještě ke všemu už ve 3 odpoledne, je pravděpodobnost infarktu z blbých keců, otravy kukuřičnými smrady či náhlého amoku vedoucí k masové vraždě, zhruba stejně vysoká, jako že Dr. House potká v příštím díle pacienta, který trpí nemocí, která se vyskytuje jednou za sto let. Maximálně dvakrát. A vyléčí ho. Mimochodem dodnes si pamatuju tu noční můru, když jsem byl na Flinstounových a ti blbci ten film dali s titulkama. To bylo celý film jen "co říkal, co říkal?".

Každopádně zpátky do kina na další výplod tvůrců ze studia Pixar, které snad zatím neklopýtlo a v průběhu poslední dekády jsme mohli slintat a plakat u takových taháků peněz z dětských pokladniček, jako jsou Hledá se Nemo, Úžasňákovi či Wall-E... Klasicky na vás vyrukuje oblíbený a vtipný krátký filmeček, tentokrát na téma "jak se rodí děti" nebo také "když ji (práci) miluješ, není co řešit". Je hezké, že umí zároveň poučit i rozesmát a mnohdy je i při své stopáži kolem 5 minut lepší, než některé celovečeráky:-) Každopádně byl více roztomilý než vtipný a třeba kouzelník před Wally-Em se mi líbil víc...



A teď již vzhůru do oblak... Nebo vlastně ne - ještě chvíli zůstaneme na zemi... Příběh začíná v první polovině 20.století, kdy spolu s malým Carlem Fredricksenem sledujeme jeho dětského hrdinu a idola, Charlese Muntze, při jeho expedicích do exotických, až "ztracených" světů. Hezky vzducholodí, se psí posádkou, vzhůru do oblak na exotickou cestu... Během dalších pár minut jsme svědky Carlova seznámení s osudovou a celoživotní láskou Ellie, jejich svatby, mládí, životního štěstí i neštěstí až po smutné rozloučení v důchodcovském věku...život už je takový, pochová vás Makový. Vše má spád, je to precizní, pětiminutové, beze slov, provázeno dynamickou hudbou od starého známého Michaela Giacchina, jehož hudba je k slyšení přes animáky, dospělé filmy (Star Trek) až po seriály (Lost) a skládal hudbu i k několika desítkám her (např. série Medal of Honor). Hudby si sice ve filmu všimnete jen někdy, ale to vesměs proto, že jen podbarvuje dění na plátně zatímco vaše smysly jsou zaměstnány primárně něčím jiným. Veverka!
Příběh důchodce Carla pro diváky opravdu začíná až v momentě, kdy po sérii událostí zazvoní u jeho domku, osamoceném mezi železobetonovými skleněnými monstry, dva zřízenci domova důchodců, kam samozřejmě (překvapivě málo) nevrlý stařík nechce. Rozhodne se splnit si svůj dětský, nikdy neuskutečněný a mírně absurdní sen, který sdílel se svou nebožkou Ellie... odletí hledat "Vodopád snů", u kterého vždy s Ellie chtěli žít. Že sebou vezme černého pasažéra, dychtivého a neskutečně upovídaného skautíka Russela, je tak nějak "nad plán", každopádně dobrodružství může začít! Veverka!

Co můžu na filmu jednoznačně pochválit, je velmi dobré tempo. Za celý film jsem se nestihl podívat na hodinky a po hodině a půl mi jen hlavou proletělo: "cože, to už je konec?". Hlavní kostra děje je sice poměrně chudá a příběh by se dal odvyprávět ve třech větách, ale o to více je vše se vším provázáno, nic tu není navíc a na onen základ dokázali scénáristé nabalit spoustu narážek (na malé děti a na senilní důchodce atd), které pochopí spíše dospělí a hlavně skvělého situačního humoru, proloženého několika kameňáky. Veverka! Od Wall-Eho naštěstí tvůrci mírně ustoupili z minimalizmu co do počtu postav, takže zatímco v půlce Wall-Eho jsme si vystačili s němým robůtkem, tady máme velmi nesourodou dvojku ukecaný kluk a důchodce, ke kterým se později přidá mluvící pes, který je tak trochu trouba, přičemž k němu skvěle sedí dabing P.Lišky a pták, něco mezi pštrosem, pávem a tukanem, který toho už vůbec moc nenamluví. Hlavně tihle čtyři se pak starají většinu filmu o výborné, vtipné a místy roztomilé (úlitba těm nejmenším) scény a gagy. Veverka!

Co se týká technické kvality, "grafika" je opět úžasná, byť je stylizovaná a není fotorealistická, jak jsme mohli sledovat posledně u Wall-Eho. Tentokrát Pixar nastolil nadvládu disproporcí a komixového stylu, a zase to byla dobrá volba. Vypadá to, že na co tihle hoši (a děvčata?) šáhnou, to se daří. Některé detaily jsou pak až zarážející a člověk se neubrání vzpomínkám na třeba jen 5 let staré filmy, které prostě neměly takový počet do detailu zpracovaných serepetiček. Například je vidět i nitky ve vyšívaných skautských odznáčcích. A to nemluvím o skvělých animacích zvířat či rozlámaného staříka Carla atd... Po technické stránce filmu opravdu nelze nic vytknout. Veverka!

Co závěrem? Opět nám studio Pixar předložilo krásný film. Příběh je už klasicky pohádkově prostý a nekomplikovaný, o to víc prostoru bylo na vtípky a vyladění příběhu jako celku. Technická stránka na nás dýchá lehkostí, až by člověk řekl, že to animování muselo jít od ruky samo a i ten mnohými proklínaný dabing se povedl. (já tedy mám k dabingu výhrady málokdy, pokud jsem před tím neslyšel originál)
Ať už jste dospělí nebo nevíte kam odpoledne s dětma, tenhle film doporučuju každému, včetně sedmdesátiletých seniorů;-)

Oficiální trailery zde(komplet) zde(seznámení s Kevinou) a zde(speciální epizoda). Bohužel není povolené vkládání, takže budete muset na youtube přímo...

Wolfenstein (2009) 8/10

23.8.2009 - Na netu se už povalují první recenze čerstvě vydaného Wolfa a nemůžu jinak, než taky přispět svou trochou do mlýna.
Původní Wolfenstein z pravěku mé herní historie, byla kultovní záležitost, kterou tehdy znal a hrál snad každý, a která se zapsala do historie na dlouhou dobu. Dalo by se říct, že legenda pokračuje a nese si sebou z historie několik stejných rysů v hratelnosti, výbavičku hákenkrajců a všude přítomný samopal MP40.
Děj nového Wolfa se odehrává v alternativní druhé světové válce (případně její zatím neznámé části;-)), trochu mixuje Hellboye, druhý díl Wolfa samého (Return to Castle Wolfenstein) a velmi nepříjemně mi připomíná také nedávno vydaný, ruský NecroVision. Příběh se motá kolem okultismu, který otevírá pole působnosti tvůrčí fantazii a přináší teoreticky neomezené možnosti jak okořenit již provařené téma druhé světové války. Bohužel invence se nekoná, tvůrci se rozhodli pouze (možná naštěstí) okopírovat nápady, které jim přišly jinde zajímavé.
I když - je tu jedna novinka (ale podle mého názoru se nejedná o novinku ideálně zpracovanou či fungující ku prospěchu hratelnosti) - mise nejsou lineární, ale podobně jako v STALKERovi vám je někdo musí zadat, poté co k němu dojdete. To je v kontextu se zbytkem hry, který je v podstatě naprosto nejobyčejnější střílečka, trošku zbytečně komplikovaný prvek. V základním městě, které je narýsované pouze pravoúhlým pravítkem, je zatěžko se orientovat a hlavně je velmi otravné stále někam popocházet poloprázdným městem, které jen zřídka oživí nějaká ta hlídka SSáků... Jakmile obdržíte úkol, pro změnu musíte zase někam dojít, než se přetransportujete do "mise". Jediné štěstí, že alespoň na misi vás vede spolubojovník a nemusíte se na cestu soustředit a stále ji hledat na mapě, kterou máte k dispozici. Ano, spolubojovníky tu máte často, ale je to jen pár postaviček, které jako doplněk atmosféry kousek bojují s vámi, něco křičí a hlavně naprosto bez vašeho zájmu umírají...

Hratelnost, čímž myslím zábavnost chození a střílení skrze různorodé mise, je poměrně na vysoké úrovni vzhledem ke stylu hry - hry/střílečky, kdy vypnete mozek, jdete koridorem či za značkou na kompasu, střílíte na vše, co potkáte a ono střílení a zpracování smrti nepřátel je zpracované poměrně kvalitně. Rag doll modely fungují a nepřátelé padají poměrně přirozeně, krev a krvavé skvrny taky vidíte, takže žádné prášení z uniform. Jedinou výtku bych měl ke zbraním, které zní jako plechové hračky, které místo štěkající střelby jen tak vzduchovkově syčí. Ale atmosféru dokreslují (zvláště při osolených reprácích) všemožné výbuchy a výkřiky.
Dalším, hru oživujícím prvkem, pro změnu okopírovaným z her jako je například NecroVision a nebo Bioshock, je magie, kdy pomocí záhy nalezeného předmětu dokážete zpomalovat čas a podobné, již mnohokrát viděné serepetičky. Aby toho nebylo málo, tvůrci se rozhodli okopírovat i možnost upgradu zbraní a tak, k mé spokojenosti, můžete upgradovat dostřel, účinnost, přesnost či velikost zásobníku všech zbraní a vlastnosti kouzel magického předmětu. To vše za peníze, které získáváte v průběhu hraní za plnění úkolů a hlavně díky nalezeným předmětům. To už je takový kolorit her poslední doby. Skrze hru jsou různě, více či méně skrytě, pohozené předměty, díky kterým získáváte právě možnosti upgradu. K vidění je tohle hledání a sbírání pitominek už dlouho, ale tady to má konečně smysl.
Co se týká technického zpracování, ačkoliv hra nevypadá nijak úžasně a graficky připomíná něco mezi Necrovision či historicky podobnými, rok dva starými hrami, potěšilo mě, že na maximální detaily běží na mém už nějaký ten rok neupgradovaném Athlonu x2 4200+, 2GB ram a 8800GT naprosto v pohodě.

K technické stránce směřuje pár připomínek. Grafika sice není nejoslnivější, ale přesto slušná,, problém je spíš v architektuře úrovní, které neznají jiný než pravý úhel. Fyzika je na dobré úrovni, když teda nebudu počítat "gumové" granáty, které se odrážejí jako z wormsů... Dál je tu nemastný neslaný zvuk střelných zbraní, který už jsem zmínil, ale bohužel musím pokračovat - další minus směřuje k nemožnosti nastavení citlivosti myši v ose Y. To proto, že v poměru k ose X je citlivost poměrně nízká a bylo mi to trochu proti srsti. Za daleko větší nedostatek ale považuju nemožnost vytvoření hráčského profilu či samostatných pozic k uložení hry - hru tak může hrát v jednu dobu pouze jeden hráč, jinak by docházelo k přemazávání pozic.

Co dodat závěrem - Nejdříve byl Wolf legenda a pro mnohé první 3D střílečka, později střílečka z druhé světové, pojatá trochu jinak, obsahující výborný multiplayer no a momentálně je z toho prostoduchá střílečka, z které máte pocit, že už se nejedná o "AAA" hru, ale spíše béčkovou produkci na základě slavného jména. Hra by měla v akčních misích spád, který bohužel narušuje bloumání městem při zajišťování zadání misí... Každopádně pro ty, kteří chtějí spíše jednodušší střílečku bez komplikovaného ovládání, matoucích možností volby a tápání a pro které je víc jak jedna cesta mnoho, ty hra asi uspokojí.

Prozatím 6/10, uvidíme po delším hraní. (recenzováno při rozehrané hře)

edit k 3.9.2009:
Musím trochu poupravit kritiku Wolfa.

1) na procházení městem jsem si po chvíli zvykl a hlavně díky tomu, co už jsem umiňoval, a to, že přestřelky jsou ve hře velmi zábavné, není repetivnost pochodování po městě až tak hrozná, jak by se dalo předpokládat. Postupem hry si vryjete některé cesty do paměti, později se odkryjí další čtvrti Isenstadtu, navigační znak na radaru naštěstí funguje bezchybně , takže nebloudíte a navíc případné potulování náhodou prázdným městem vyplní postupem času vcelku zábavné hledaní všech těch starých dobrých "secrets".
2) postupem času se vám čím dál víc zalíbí hudba, která je opravdu jedna z těch lepších, kterou ve střílečkách můžete slyšet.
3) okultní schopnosti pořád považuju napůl za spestření, napůl za berličku pro méně šikovné hráče. Postupně dostanete 1) rychlost a lepší vidění zvýrazňující použitelné předměty a nepřátele 2) zpomalení času 3) štít 4) účinnější (průraznější) zbraně. Obzvlášť zpomalení času, tj. stoprvní verze bullet-timu, je berle jak invalidní vozík. Štít prakticky nevyužívám a bez účinnější zbraní by to taky šlo. Pouze lepší vidění využijete hodně, obzvlášť pokud budete pátrat po skrytých místech.
4) zbraně - základní "reálné" zbraně jsou fajn a možnost jejich upgradu je zvládnutá šikovně a viditelně - jak do vzhledu, tak do užitečnosti - každý upgrade opravdu poznáte. Horší už je to se "sci-fi" zbraněmi, které jsem stejěn jako ty těžkotonážní (raketomet) odmítal používat. (momentálně jsem ve 3/4 hry) BTW: plamenomet je bezva na toho neviditelného ha**a v nemocnici;-)
Mimochodem oceňuji, že zbraně střílí opravdu tam, kam mířím, takže není problém střílet instinktivně a přesně.
5) bossové - triviální, mnohdy dá víc zabrat shluk standardních nepřátel (obvlášť těch rychlejších). Apropo - typů nepřátel je dost, jsou pestří, z 90% procent jsou to standardní jednotky "SS", což kvituji z povděkem, protože jejich zabíjení nás většinu baví nejvíc, přiznejme si to. Mutanti, superrychlí a podobně šablonovití nepřátelé jsou tu celkem rozumně zastoupení v minimální míře. Potěšil mě i poměrně zajímavý, létající nepřítel s jet-packem. Ale už jsem ho taky někde viděl... Inteligence nepřátel je úměrná typu hry. Jak už jsem psal, jde o oddychovou střílečku, takže nepřátelé jsou tupé ovce, které se sice občas kryjí, ale stejně tak často naběhnou do rány, nemluvě o až neuvěřitelných záležitostech, kdy s tlumičem můžete postupně odzadu postřílet celý průvod vojáků a ti, kteří jsou zády k mrtvole, se ani nehnou, byť jim nebožtík zařval z metru do ucha... Celé to ale jen umocňuje jednoduchost hry a pocit, že procházíte po cvičné střelnici, kdy kolem vás vyskakují terče - které je ovšem velmi zábavné sestřelovat...a vovovo vo tom to je!

Toť zatím vše... Každopádně je to po dlouhé době hra, ke které se vracím rád a vypadá to, že ji i dohraju, protože mě opravdu baví. Proto zvedám původní hodnocení ze 6 na 8/10.

PS: 4.9.2009 po nějakých 10 hodinách čistého času - dohráno! A spokojenost.

Tak pro tuhle firmu jsem kdysi pracoval...

Nechám to bez komentáře... Snad jen - na OP až překvapivě dobré video:-)

Výlet na Jamajku

Je takhle sobota ráno, vlasy mi svěže voní po nikotinovém kondicionéru, z úst na mě dýchá odér pivního moku ze včerejšího večera a na okno buší kapky velké jako krokodýlí slzy. Najednou si uvědomím - sakra, zrovna dneska, když jedu na Jamajku závodit, tak přijde monzun! Nejdřív ve mě zvítězí KOPR (Ku*ewský Odpor k PRoudění) a tak rozesílám krátké alibistické vzkazky, jestli se ostatním chce v tom počasí někam jezdit, ačkoliv jsem to byl tentokrát já, kdo to celé zpískal. Okamžité a navíc kladné reakce Jirky a Staňu mou lenost nepodpoří a tak holt nezbývá nic jiného, než doufat, že dnes budu skákat přes kaluže a běhat mezi kapkami deště s bravurností mne vlastní a bez následků na plicních lalocích a nosní dutině, protože s tím mají papíráci za těchto podmínek občas potíž. Naštěstí se počasí umoudří a tak vcelku na čas přilétám někdy kolem 13 hodin středoevropského letního času na Jamajku.

Letiště je čerstvě posečené, přede mnou již přistála většina posádek sedmibobů a počasí vrávorá na hraně mezi psím a rozverným. Každopádně bych stejně jako všichni ostatní, raději to včerejší, letní. Rozhlížím se a vidím kolem sebe nějak podezřele málo známých Lipovských tváří - jako by SkyEurope zkrachoval už v sobotu a všichni zůstali na Balkáně... Na Jamajku přiletělo nějak málo členů Lipovské hasičské elity - nikde k nalezení nebyla Danča a Maruška, stejně tak Ivan, Doktor Šebek, nemluvě o větší polovině béčkového týmu. Ano, z matematiky jsem prolezl jen tak tak, ale řekněte mi, kolik je polovina ze sedmi, přepočteno na lidi?

Sotva jsem stihl obkouknout terén kolem letiště, obnášející stylové lavečky po obou stranách runwaye, samotnou dráhu, která se mi zdála ještě víc do kopce, než na tréninku, a vcelku chudou doplňovací stanici pohoných hmot (která poskytovala na výběr pouze naftu a benzin, tedy klobásu a bůček... mě osobně chybělo něco libovějšího:-)) už se na start chystal slavný domácí jamajský sedmibob, kompletně v nových dresech (chválím, pěkné) s Finským internacionálem Luunninenem na levém proudu. Na první pokus se nerozběhla časomíra, a tak nezapojené céčko bylo zachráněno. Ale co už, doma se přece nevyhrává a kluci měli ještě jeden pokus to zkazit - na řadu měli přijít jako poslední.

Jako druzí vyběhli, na mírným deštěm zkrápěnou trať, kluci s Choliny, kteří by mohli přihlásit svého rozdělovače do soutěže o chlapa s největším.... magnetem - jeho široký .... rozvor ramen, totiž přitahuje některé dámy lépe než lepidla od Pattexu. Ano, čirá závist se mnou cloumá;-) Každopádně ani široká ramena výborný čas neznačí, a tak se kluci museli spokojit se sestřikem za 21,26s.
Jako třetí se snažili vyběhnout jamajský kopec kluci s Plinkoutu. Bohužel byl pro ně zřejmě moc strmý a dlouhý a tak proudaři zůstali tak daleko od terčů, že to bylo zahradničení, jako by z Jamajky zalívali zahradu Castrovi na Kubu... Dnes to bylo NP jako "Neřešitelný Problém".

Jako čtvrtí nastoupili na startovní lajnu Dětkovičtí kucíí, a jejich přihlašovací formulář spíkr četl s mírně nechápajícím výrazem a nadzvednutým obočím. Holt tak to vypadá, když u hasičů, které neznáte (a že spíkr opravdu vypadal na to, že zná pouze Vícovácké) a podle vizáže pokládáte za partu tvrdých chlapů, čtete "máme se rádi a naše heslo je: tak jsme teplí, no a co"... Kluci příště by jste to měli dotáhnout a nechat si zahrát při chystání základny "Jsem teplej, jsem gay". To ale jen tak mimo soutěž. Start se klukům povedl, ale nějaká jamajská opice zřejmě provedla sabotáž banánovou slupkou, takže pravý proudař, tretry netretry, letěl na základnu nohama napřed a jen tak tak, že si nerozhodil klubka a nic nenatrhnul. Nakonec možná právě toto mělo za následek výsledné 4. místo, protože kluci sice sestříkli za na této trati kvalitních 19,25 - ale jak se později ukázalo, našly se tři lepší týmy.

Další dobrovolní zahrádníci se rekrutovali z řad Čelechovic, kde se veškeré naděje na dobrý výsledek utopily na rozdělovači. Nevím přesně jestli byl problém v těsnění, prasklé hadici nebo co, ale výsledek byl takový, že půlka vody šla z hadic ven už na rozdělovači, proudaři neměli tlak a ani z čáry nebylo vůbec možné někam dostříknout. Škoda, útok měli rozběhnutý pěkně. Místo toho nepotěšili levé proudaře díky bažině, což aspoň trochu kompenzovali efektní podívanou zejména pro fotografy:-)

To už se blížilo patnáct minut slávy Nové Dědiny, na což se připravil i Miguel novým sestřihem od světoznámého kadeřníka. Myslím Edvard se jmenuje...říkají mu střihoruký;-) Každopádně Nová Dědina zaválela a ujala se vedení časem 19,16.

To se otřáslo v základech po pokusu Lipové. Vše vyšlo na jedničku - opět kvalitní zadek, Šebek s Vénou už jsou sehraná dvojka, stroj dal Ivan s citem, béčka roztáhlá kvalitně a rovnou na rozdělovač, kde Jiki stihl i zamávat divákům, tolik měl času. Voda přišla proudařům akorát do zákleku a Mates zvládl i přes běh s bolavým kolenem sestříknout za špičkových 18,08 a jen těsně mu utekl titul nejrychlejšího proudaře Jamajky! Bohužel závěr sprintu se nepovedl Lokynovi a po už trademarkovém zpomalení (ťaping is registered trademark, copyrighted by Lokyn, legend since 2008) a mírně pozdější vodě oproti Matesovi, sestříknul v čase 19,17. SETINU za Novkou... tomu se říká smůla/štěstí (jak pro koho).

Poté jsme se s Jirkou Švecem a Staňou rozhodli ukrýt před neutuchajícmi jamajskými monzuny pod vlastnoručně postavený přístřešek z bambusových tyčí, nalezených v Tescu. Bohužel po pětiminutovém studování návodu jsme zjistili, že naše bambusy nejsou kompatibilní s poslední verzí plachty, která byla na ty naše bambusy nějaká velká, a mohli jsme si veškeré nářadíčko zase schovat, otrávení, že nám budou muset stačit deštníky... Tolik stavařská vložka.

Díky tomu jsem neviděli hned několik útoků, včetně toho později vítězného Stražiského, který se ten den povedl jediný pod 19 vteřin. Stražisko A si tedy odvezlo první místo za čas 18,58. Budiž jim to přáno.

To už jsem se pomalu začínal nervově a fyzicky připravovat na svůj vlastní útok... Dodatečně děkuju ještě jednou Markétce, že se o mě před závodem vždy stará, je to špičkový kustod;-) Navlékl jsem se tedy do svých úžasných nových šponek, nazul nové tretry s hroty ostrými jako ukrajinská ochranka a začal cosi páchat u Avie, s občasným odbíháním k výsledkové tabuli, kde se stále častěji vyskytovaly časy přes 20 vteřin a několik NP. Tajně jsem doufal, že pokud se nic nepokazí (aspoň ne zásadně), mohli bychom podobný čas, kolem 21 vteřin, dát. V tu chvíli už jsme ale taky věděli, že máme problém se sestavou - Na koši nám vypomohl Eda, který se bleskurychle začlenil zpátky mezi hasiče a je vítanou posilou/zástupcem na koši. Staňa a Jirka, to jsou držáci, na které, jak to tak vypadá, bude s účástmi spoleh. Ale Dominik byl na dovolené, takže zaskočil Bart a rozdělovač nám klasicky dělá JiKi. To bylo vše v normě, problém ale byl na levém proudu, kde jsme horko těžko sháněli náhradu za Chlupa. Původně jsme chtěli někoho zlanařit a navlíct do krásného Lipovského dresu, aby se nám mohly počítat body, ale nakonec jsme se spokojili se startem mimo soutěž a požádali Lukáše, který více zátěže většinou kvituje s povděkem, že si aspoň zatrénuje;-)

Po neúspěšných pokusech Břevence a Mostkovic jsme konečně přišli na řadu, pěkně s promoklými hadicemi, stále za mírného deště. Start se podařil hned napoprvé, Eda ukázal, že má rychlé nohy a mírně utekl Staňovi a tak koš sice nebyl plynulý, ale "na to moje běhání" víc než dobrý... jenže ten Kecálek tam na té základně... to zase bylo. Přiběhnu, cvaknu, jenže přes zub, takže rozpojit, spojit, cvaknout proudnici a ať už jsem pryč... Před sebou vidím zase celý předek a hlavou mi probleskne něco podobného jako na prvním závodě v Lipové:"to je v pr..., to mám teda zase co dělat"... Běžím co se dá, mezitím Bart a Jiki v pohodě roztahují hadice a Jirka opatrně přidává. Lukyn už je dávno na konci a čeká na vodu, když já dobíhám posledních pár metrů, pouštím klubko a neuvědomuju si, že to celé blbě držím a hadice se mi dostává mezi nohy a tuším zradu a potíže. A taky že jo. Zatímco Lukyn má i přes pomalejší vodu sraženo za nějakých 20s, já při "zakleknutí" ztrácím rovnováhu a sedám na zadek. Už to by byla vteřinka prostřik, ale aby toho nebylo málo, i přesto, že jsem kvedlal hadicí a několikrát si myslel, že to už zatraceně musí spadnout, signalizace ukázala sestřik až se čtyřvteřinovým prostřikem v čase zhruba 24,5 vteřiny... Aspoň, že jsme mimo soutěž a nemá to vliv na celkové pořadí. I tak se ale přiznám, že mě to štve ještě dnes...

Po nás následovali už více méně nepovedené útoky. Kluci ze Soběsuk se nechali zmást pískotem z řad diváků a přestali během útoku několikrát běžet (opakovaný útok za 27 se taky moc nevyvedl), Koudy z Nivy zase nechal na základně půl klubka a za běhu si ho namotával zpět a opakovaný pokus Jamajky vypadal obdobně - Luunnimu na základně nevyšel úchop proudnice, shodil si klubko a aby toho nebylo málo, tím jak se zdržel na základně, ještě vytrhl klubko z ruky druhému proudaři. I tak ale musím říct, že je to poprvé, co jsem viděl Fina předběhnout jamajský bob! Luunni pak vcelku paradoxně zvládl dokonce rychlejší sestřik než pravý proudař. Bohužel výsledný čas 21,73 pak stačil až na devátý flek.

To by jsme měli soutěž mužů a hurá na dámy, které se dostavily v poměrně slušném zastoupení.

Prvním útokem za 20,80 nasadili laťku poměrně vysoko holky z Krumsína, pravý proud pak dokonce vyhrál nejrychlejší proudařku dne s časem 18,90. Myslím, že ten prostřik holky hodně mrzel. Zatímco na některých soutěžích by tenhle čas stačil na vítězství, na Jamajce běhají všechny běžkyně jako vyměněné a většina výsledných časů začínal na 20.
Jako druhé šly na řadu z modrooděnkyně z Dětkovic, a když už nám neukázaly vyjímečný sestřik, zvládly nám předvést aspoň výjimečně prasklé béčko. Bez béčka je to pak jasné NP jako nereálné pachtění...
Třetí dámy na holení byly holky s Loučan, které předvedly vyrovnané sestřiky za 20,44 celkově, což slibovalo bednu.
Čtvrté šly favoritky z Otaslavic, které po hladkém výkonu sfoukly za 20,13 a měly zaděláno na další vítězství. Ohrozit už je mohly jen holky z Lipové a Soběsuk. Soběsukám dnes ale štěstí moc nepřálo, po zásadních chybách na koši a rozdělovači sestřik za 26,24 nemohl znamenat nic jiného, než poslední platný čas.

Ještě před nimi se ale ukázaly v dobré formě holky z Lipové. Byť na Jamajku taky díky drahým letenkám nedorazily všechny shnilé svině, i přes poslepovanou sestavu zaběhly povedený útok. Zadek vyšel ideálně, rozdělovačka Jana (tuším emigrantka ze Stražiska) sice vyrážela ze základny trošku později, ale na výsledku se to neprojevilo. Zato se projevilo, když ji Darča poslala špatně položeným béčkem směrem do lesa na houby. Janu to hodilo asi o 2 metry zpět. Hadice ale byly i tak roztáhnuté tak akorát a proudařky měly volnou zábavu u terčů, čehož využila vlevo Katka za 19,69 (ten den pouze druhý sestřik pod 20 vteřin). Speciálně tu musím pochválit Markét za to, jak se poprala s nasazováním proudnice za běhu. Takzvaný wood-tuning pomohl a nasazování se projevilo jen mírným zpomalením. Jediná škoda byla menšího zahradničení, které znamenalo výsledné druhé místo za čas 20,21 - 8 setin za vítěznými holkami z Otaslavic.

Výsledky z Jamajky.

I tak se ale mohlo slavit a také se slavilo - už na závěrečném nástupu se bouchalo šampaňské až špunty lítaly a JiKi si vyloženě užil možnost pokropit ty, kterým by náhodou chyběl deštík, který ustal někdy po našem útoku béčka. Po rozchodu se ještě zapíjelo úspěšné pořádání poháru, ale to už je jiná pohádka...

Ale abych jen nechválil, je i kde najít chyby. Nebudu řešit počasí nebo menší zastoupení diváků, to je neovlivnitelná věc a jak říkám, letenky jsou dneska drahé. Mrzelo mě ale, že spíkr, potažmo celá zvuková aparatura, byla na úrovni Lipovského loňského poháru. Výsledky nebylo slyšet moc daleko a spíkr četl dost kostrbatě, byť občas taky vylovil z moře marnosti nějakou tu perlu. Hlavně při čtení anlických přezdívek. O jídlu už jsem zmínil, že nebyl moc široký výběr, na druhou stranu hlad vás naučí sníst vše a taky je to převlečená žízeň. Trať na Jamajce je pak tak specifická, že nelze kritizovat, naopak bych se připojil k názoru, že specifičnost a obtížnost je tu přínosem. Terče a časomíra fajn, nikdo si na nic podezřelého nestěžoval.
Mě osobně ale na hodně závodech chybí velký, čitelný, digitální display, na kterém by výsledky byly hned vidět. To není kritika Vícova, to je spíš obecné postesknutí.

PS: ještě jsem zapomněl pochválit jednu zásadní věc, která mě potěšila - na Jamajce jsou štědří pořadatelé a tak ceny byly pro každého, včetně chvostu výsledkové listiny. Takže i NP pokusy dostaly pozornost a rozhodně se nejednalo o žádné reklamní propisky;-) Jako perlička na dortu se pak prvním třem týmům dostali do rukou pravé a nefalšované jamajské kokosy. Tleskám...

Tož to je pro dnešek asi vše, uvidíme se na Stražisku! Škoda, že to nevypadá, že by se chystalo počasí jako loni, kdy byly plavky doporučenou výbavou. Hasičskému sportu zdar!;-)

Kompletní fotogalerie na SDH Lipová, rajče.net od Jen-S a Luunniho. Půjčil jsem si nějaké fotky hoši, díky;-)
Videa na SDH Lipová a Jamajských stránkách v původním znění s titulky.