pondělí 9. března 2009

Výměna 8/10 + Milionář z chatrče 8/10

...tak jsem se rozhodl splnit slib a využít svobody slova, dokud ji máme, a udělat si dneska menší filmové okénko a podělit se o zážitky ze dvou výborných filmů, které jsem v poslední době viděl.
Ještě něž se k tomu dostanu, musím tady spáchat menší slovní průjem o tom, jak moc těším na Terminator: Salvation, který z ukázek vypadá fantasticky (a těším se na něj víc, než na takové Transformery 2). O to víc se bojím, že budu zklamaný obdobně jako u Terminátora 3, kterého považuji maximálně tak za povedenou akční parodii. Což o to, Arnie je umí, ale musí to být parodie chtěná. Nechtěné parodie/komedie moc vtipné většinou nejsou. T3 byl naprosto tragický hlavně hereckým obsazením, John Connor a jeho prasečí rypák, to bylo něco, pod tíhou čeho mi tehdy klesla brada a dodnes nechápu, jestli vedoucí castingu zrovna byla zdrogovaná nebo to bral Nick Stahl přes postel... to samé by se dalo říct i modelkovské terminátorce, která charisma i krásu zřejmě nechala doma ve skříni a veškerá hrůza, kterou vypouštěla, souvisela hlavně s jejím příšerným hereckým "výkonem". Každopádně, vzhledem k tomu, že T2 považuji za jeden ze dvou nejlepších Arnieho filmů (spolu s Pravdivými lžemi), potažmo je to asi jedno z nejlepších akčních katastrofických sci-fi a ve své době šlo o revoluci. Neoficiální T4, který se více méně distancuje od předešlých dílů a chce jít svou vlastní cestou, sice žádná revoluce nebude a režie v podání McG je něco, z čeho mám silné obavy, každopádně z trailerů dýchá správná atmosféra a načrtnutý děj slibuje mnoho zajímavého...tak se snad dočkáme!

Druhý film, kterému reklamní masáž nezačíná, ale už vrcholí, jsou komiksoví Watchmeni, tedy Strážci. Nevím jak vám, ale mne přijde reklamní kampaň na tento film až neúměrně nákladná a široce zaměřená, v poměru k možnostem výdělku tohoto filmu. Sám jsem Watchmeny před prvními informacemi o filmu neznal (a to si myslím, že nejsem žádný komiksem neposkvrněný panic) a poté, co jsem je přečetl, se bojím, že hodně lidí bude od filmu čekat něco, čím není a nebude. Příběh je na to dost vážný, těžko stravitelný a málo "akčně komiksový". Moje domněnky naplno ilustrují lidé, kteří při pohledu na Nite Owl vidí Batmana a moc nepřidala ani před týdnem vydaná hra na motivy komiksu, která je čistokrevnou chodičkou/mlátičkou jako z automatů. Z toho mi vyplývá jistá mystifikace potenciálních diváků, kteří na to půjdou s tím, že uvidí cool chlápka v kápi, ultracool chlápka s měňavou maskou a baloňáku, megacool chlápka s cigárem a "M.C.B.P." lejdy s ofinou, oděnou v divném kombiné, jak dávají do držky podřadným živlům všeho druhu. A tito diváci asi budou velmi zklamaní. Já se na film chystám tento pátek a co si od něj slibuji, sice jsou drsní týpci a cool hlášky, ovšem taky spousta náročných dialogů, menší flashbackový mišmaš a podobně jako po přečtení komiksu menší chaos v hlavě díky přemýšlení nad motivacemi postav a vůbec celým zakončením příběhu... Ovšem i tak se na to celé těším, byť tak nějak opatrně - snad o to víc budu spokojený.
BTW: už teď vím, že se mi NElíbí herec hrající Ozymandiase a pořád jsem přemýšlel, co se mi nezdá na Nite Owl. Má totiž plný horní ret, zatímco ten komiksový, má plný spodní... a taky krapet větší břicho;-) každopádně ret, i když je to maličkost, udělá s vizáží v oné "batmanovské" masce hodně. Ano, jsem detailista:-)

Recenze tentokrát vezmu stručněji, protože mi bylo posledně vytknuto, že se z nich stejně člověk nic nedozví. Takže... Changeling aneb Výměna - dobré, překvapivé, úzkostné, dlouhé a povedené. Slumdog Millionaire aneb Milionář z chatrče je dobrý, nepřekvapivý, veselý i depresivní, s výborně vystavěným příběhem a sympatickým zakončením, kdy každý dostane, co mu patří. A to by klidně stačilo, takhle to napsat, no ne?:-)
Ale teď vážně... Mimochodem - prosím všechny, aby nesrovnávali filmy podle hodnocení - oba jsou úplně jiné a vhodné pro rozdílné momentální rozpoložení. Zatímco Milionář je taková oddychovka s depresivními prvky, Výměna je psychicky náročný, depresivní snímek s výjimečnými prvky oddychovky (několik momentů cynického/černého humoru).

Milionář z chatrče

...příjemné na sledování filmu je to, že se vypráví napůl chronologicky a napůl ve flashbacích - tedy vzpomínkách. Představte si jednoduchou situaci - nevzdělaný mladíček Jamal se v soutěži "chcete být milionářem" dostane přes všechny náročné otázky, které vždy dokázaly spolehlivě vyřadit všechny doktory, právníky, učitele a podobnou elitu... No nebylo by vám to podezřelé? A tuplem v Indii... a v Indii se s tím zřejmě nepářou a tak milý Jamal skončí u policie. Podrobený mučeníčku, že by i Rambo zpíval a vyslýchaný ve stále stejném duchu - "jak si podváděl, ty otázky si přece nemohl vědět!?" - Ale on mohl...a věděl...a divák se originální cestou dozví jak.
Schéma filmu je prosté a efektní - Jamal je vyslýchaný mezi dvěma dny soutěže (protože zazněl gong těsně před poslední, finální otázkou) a to je i doba, kdy se my, diváci, dostaneme do děje. Sledujeme společně s Jamalem jeho dosavadní cestu soutěží z videa na policii, a Jamal vždy vzpomíná na úsek svého života, který mu natolik utkvěl v paměti (ať už to byly pozitivní či negativní důvody), že mu to pomůže v zodpovězení i poměrně náročných otázek. Mimochodem nepočítejte s tím, že by jste jako evropani věděli už jen tu první - naopak ta poslední pro vás bude hračkou:-)
Vzpomínky nás tak provedou celým Jamalovým životem, který byl po většinou úzce svázaný se dvěma lidmi - jeho bratrem Salimem a Jamalovou osudovou láskou Latikou... Díky těmto dvou osobám příběh dostává střídavě jak prvky dramatu, tak romantiky či dokonce komedie. Nevím nakolik věřit nastínění životního stylu v Indii, každopádně po většinu času jde o poměrně depresivní pohled, byť sporadicky se vyskytují i vcelku šťastné chvilky. Často ale jen proto, aby mohly o to úderněji zhořknout. O to víc vám ale Jamal přiroste k srdci a budete s ním prožívat jeho pouť vrcholící ve studiu při otázce za 20 milionů rupií. Toť ke zpracování příběhu.
Co se týká postav a hereckého podání, nejde o nic světoborného a v podstatě bych herecké výkony srovnal s rakouským romantickým filmem na primácké sobotní odpoledne - jde o klasické černobílé schéma, kdy každá hodná a špatná postava je rozeznatelná na první pohled, a jediná trošku nevyzpytatelný prvek příběhu je Jamalův bratr Salim, který sice svého bratra miluje, ale na druhou stranu je to od mala pěkný parchant a nikdy nevíte co od něj čekat. Talika je typická kráska, která toho ve filmu moc nenahraje a je tu hlavně jako cíl Jamalovy touhy, a ta zase hnací motor jeho života a našeho příběhu. Ostatní postavy, které se filmem mihnou, jsou ve většinu případů záporné, což právě navozuje onen depresivní podtón filmu, kdy jediným kontrastním světlým bodem a smysluplnou motivací v celkem nuzném indickém životě, je ona nenaplněná láska mezi Talikou a Jamalem. Takže jasná romantika...každopádně cesta k jejímu vyvrcholení je velmi líbivá a dívatelná, zakončená typicky bollywoodovou tanečně-zpěváckou vložkou:-) Naštěstí na nás vybafne až se závěrečnými titulky, takže se jí dá vyhnout.
Během filmu naštěstí žádný muzikál nečekejte, naopak hudba ve filmu použitá je elektronická, s indickými prvky a dobře poslouchatelná...

V podstatě asi takto - jestli se ptáte, proč vlastně ten film dostal tolik oskarů, když jde jen o romantiku v jiném kabátě, odpověď by mohla být až nečekaně snadná - myslím si, že je to právě pro ten "jiný" kabát - takto podaný, chytlavý, působivý a pestrý příběh z fascinujícího prostředí, vyprávěný originálním stylem, je něco, co se jak mně, tak zřejmě i akademii, dlouho nedostalo před oči a proto nadchlo. Není to ten nejlepší film, který jste kdy viděli nebo uvidíte, každopádně jste takový film určitě mockrát neviděli (a doufám, že díky snaživím napodobitelům ani neuvidíte) a jeho sledování je příjemná a odpočinková záležitost. A pokud máte rádi dobré konce, tím spíš:-) 8+/10


Výměna

Tak tohle je film z úplně jiného soudku. Vážný, chladný, navozující nesmírnou úzkost, vzbuzující soucítění s hlavní hrdinkou, místy až depresivní a šokující... Takový je příběh svobodné matky Christine Collins v podání nehorázně anorektické Angeliny Jolie. Ta se jednoho dne vrátí domů a její devítiletý syn je fuč... Už při hlášení pohřešovaného syna začíná její projížďka po horské dráze zoufalství a bezmoci, kterou jí připraví Los Angeleská policie... Když po cca půl roce policie slavnostně a hrdinně informuje, v ten moment nejšťastnější matku pod sluncem, že syna našla, vše vypadá růžově a policie si už už odškrtává další čárku do kolonky úspěšně vyřešených případů. Když pak Christine už na první pohled zjistí, že "její syn" není její syn, je pozdě na reklamace a uznání nějaké chyby ze strany rádobybezchybné policie. Rozpaky, pocity zoufalství a bezradnosti, které od té doby Christine přivádí až k pokusu o otevřený boj vůči policii páchající kardinální omyl, pocity nevyprchávají, ale naopak se stále více prohlubují. Je sama proti všem, nikdo ji neposlouchá, nikdo nechce uznat její pravdu, která je nepopiratelná, Jak je vidět, policie LA by dokázala úspěšně tvrdit, že 1+1 jsou 3 a kdo si myslí, že ne, je zralý na psychiatrickou léčebnu. Tam se nakonec Christine nedobrovolně dostane, protože její zpochybňování schopností policie a boj za uznání policejního přehmatu, který v praxi znamená, že po jejím skutečném synovi se přestalo pátrat, ačkoliv je neznámo kde, již začíná být pro policejního šéfa značně kontraproduktivní a nepohodlný.
Naštěstí pro Christine, o její kauzu má zájem místní reverend (John Malkovich) a hlavně, zhruba v polovině filmu nás scénář nečekaně zaskočí brutálním překvapením, po kterém film nabere druhý dech, spád a prostor pro nové pocity - naději a nejistotu...
Režii a potažmo i scénář režisérujícího kmeta Eastwooda, musím pochválit za naprosto výborné vykreslení atmosféry a přenesení pocitů hlavní postavy na diváka. Po všech stránkách se jedná o skvěle odvedenou práci, ať už scenáristicky, kdy si s námi příběh hraje a vodí po na první pohled jasné dějové lince jen proto, aby nás nakonec nechal v nejistotě... Stejně tak je velmi dobrý herecký výkon Angeliny. Jen bych jí dal občas v natáčecích pauzách najíst. Na to, že letos tahle chodící reklama na tetování a hlad bude mít 34 let, totiž vůbec nevypadá - její vzezření ve filmu odpovídá tak 43 rokům... Ano, za to co prožívala její postava by měla být patřičně strhaná, problém je v tom, že ona tak vypadá od začátku do konce příběhu, odehrávajícího se v období cca 8 let. Ale to je asi to jediné, co bych filmu vytknul. Určitá rozvleklost se dá odpustit, protože v mých očích byla nutná pro navození atmosféry, hudba je minimalistická, ale patřičná. Na staré kolena se Clint i naučil vhodně používat barevné filtry, a tak ladění je ponuré a správně retro... Prostě vše jak má být. 8/10
PS: připravte se na to, že budete mít co chvíli zatnutou pěst a v duchu si budete říkat, že TEĎ už už dojde určitě na pěsti:-) A také bych rád anonymně zhodnotil herecké obsazení jedné zásadní postavy příběhu, ale nechci spoilerovat... každopádně je radost na ni pohledět a byť je naprosto zvrácená a slizká, zároveň zavání černým humorem (chtěným?) a je pro cynické já dost zajímavá na pohled... snad to neznačí nějakou úchylku, že se mi takové postavy poslední dobou na plátně hodně líbí (viz Joker)
PPS: nedoporučuji ke shlédnutí (svobodným) matkám dětí mladších 15 let.