Thajsko - den 10. a 11. - pomalé loučení

Tak vás tady vítám při možná posledním povídání o Thajsku - posledním proto, že zítra nás tu čeká poslední den, večerní balení a následující ráno přesun do Bangkoku, kde už nebudu mít šanci se připojit na internet, a tím pádem se podělit ani o jistě zajímavé zážitky z desetimilionové metropole, ani fotky - ale nebojte, vše dodatečně doplním!

Co se týká včerejška, váhám jestli tu vůbec opětovně provokovat našince, mrznoucí za sychravého počasí, řečmi o krásných slunečných dnech, strávených u vody kecáním s fajn lidmi:-) Abych potěšil nepřející a závistivé jedince, musím poznamenat, že po tom, co nás v průběhu posledních dnů opustili mazáci (a těmi jsme se tak stali my), nové přírůstky do naší oázy klidu vnášejí spíše kyselé obličeje a dětský křik... První týden jsme si zvykali na dvě kapánek hlučnější dětičky majitelů, ke kterým před pár dny přibyly další dva exempláře (všechno kolem 3-5 let) v doprovodu ne zrovna na první pohled sympatických rodičů. Nutno podotknout, že otec se nakonec projevil alespoň jako mistr bonmotu (No ještě se v tom bazénu utop, mě zavřou a já tě pak zabiju). To by byl jeden druh nových spolubydlících. Naproti tomu jedinci, kteří se objevili v přízemí, byli pro změnu chladní čumáci, kteří sotva pozdravili a stranili se kolektivu...což má tu výhodu, že vzhledem k tomu, že vám stejně tímto chováním nejsou sympatičtí, tak se ani nemusíte přetvařovat, ani je ignorovat...prostě o nich nevíte. No a včera se obsadila další dvojice apartmánů, z niž jedna opravdu stojí za zmínku. Jde o těžce nesympatické rodiče kolem třicítky s malým, na první pohled roztomilým blonďáčkem... Na druhý pohled zjistíte, že jde o nevychovaného (takže sem dobře zapadl), drzého spratka. Neustále skáče do bazénu, ačkoliv je to zakázané, na každého šplíchá a krom toho permanentně obchází jak žebrák každého v okolí bazénu se slovy "pane, půjdete do vody?", což je fráze, která mezi námi už téměř zkultovněla;-)
Jinak se tu utvořilo takové zdravé jádro, řekl bych - naši, Svobodovi a Benešovi (jestli jsem pochytil správně příjmení Zdeňka a Ivany) a jsem za to rád, je to hned veselejší a včera to i vedlo k domluvení na společný dnešní výlet na krokodýlí farmu se Zdeňkem a Ivanou. Tímto zdravím, jestli čtou;-)

A dneska to stálo za to, den byl opravdu plný zážitků. Ráno člověk vstal, a už byl jednou nohou v bazénu, po snídani už úplně celý, a v jedenáct se vyrazilo lovit místní MHD, protože krokodýlí farma je až u letiště, asi půl hodiny pomalým, motorizovaným tempem. Protože ale žádné emhádéčko nejelo, zkusili jsme využít Ivaniných předností k ukořistění taxíka za dobrou cenu - za 4 pasažéry (tata s námi odmítl jet, že na hady není zvědavý) jsme se dohodli na ceně 500 batů, což byla super cena. Byť nechápu místní logiku počítání ryta - zatímco u nás je zvykem, že taxi se platí od vzdálenosti, kam chcete zavézt, tady se ještě suma zvyšuje s ohledem na počet pasažérů. Rovnou sem napíšu, že zajímavá byla i cesta zpátky, protože taxikář se nabídl, že na nás počká a po show odveze zase zpátky na Lamai, opět za 500 batů. Ještě když jsme nastupovali na zpáteční cestu, ptali jsme se - opravdu 500 batů? Ano - opravdu. Jenže jakmile jsme dorazili "domů" a vytáhla se tisícovka, taxíkař začal, že ne 1000 batů, ale 1200, protože tam přece musel čekat, a že za 2 hodiny čekání si účtuje 200 batů... No po krátkém hatmatilkovském vysvětlování jsme to nechali na 1000 batech a odmítlo se o něčem víc diskutovat, což jsme jasně naznačili hromadným úprkem z auta:-)
Ale nyní hurá na krokodýlí a hadí show, to vše za 500 batů na osobu.
Zpátky ke krokodýlům - Ještě než začalo samotné hazardování s končetinami a děšení slabších povah, které měli v průběhu obou šou tendence k úprkům pryč či zavírání očí, prošli jsme se minizahrádkou s několika klecemi plných opic, hadů, leguánů, krokodýlů a další více či méně roztomilé a respekt nahánějící havěti. Jako první přišli na řadu krokodýli, a ač jsem z internetových videí zvyklý na ledacos, naživo se mi tajil při drezůře dech a docela mi bylo líto krotitelů - 2 mladých kluků, kteří za pár bátů denně riskují zdraví, ne-li život. A to na ruce jednoho z nich bylo vidět, že ne vždy se zadaří. Po zhruba čtyřicetiminutové show se konala hadí šou, která byla také efektní, ale už nešlo o život tak do očí bijícím způsobem, takže všichni zvládali pravidelně dýchat a až na některé žertíky i nikdo nikam neutíkal ze svého místa. Dva mladí kluci, kteří měli šou na starosti totiž byli očividně vtipálci, takže co chvíli někoho hecovali, aby si to šel zkusit a v momentě, kdy nosili ty nejjedovatější potvůrky jen tak na rukou asi metr od první řady, sem tam jakoby zakopli a skoro pouštěli hada mezi publikum...to jste měli vidět, jak rychle někteří diváci byli o 3 řady dál:-)
Ze šou jsme tak odjížděli s dobrým pocitem, že to stálo za to, skočilo se ještě na obligátní oběd, kdy jsem zjistil, že místního thajského jídla už jsem opravdu přejezený a těším se na to naše klasické, evropské. Ještě bych se rád vyjádřil k jednomu komentáři - možná ze mě nečiší nadšení z toho jaké to tu je a vypadá to, že si to tu neužívám, ale pravdou je, že jsem spokojený a bavím se tu, byť to prostě má pár vad na kráse, o kterých ale vím, že jsou čistě subjektivní... a asi bych potřeboval ještě pár dní na úplné otrkání. Třeba už nestihnu víc atrakcí a víc poznat ostrov - to mě mrzí - úpal, střevní potíže a problémy spojené se spálením mě připravily o pár dní, které jsem mohl strávit jinak než na pokoji, ale neplačme nad rozlitým mlékem - vím o sobě, že nejsem žádný badatel, který prozkoumá všude všechno a ochutná na co přijde a baví se s každým koho potká... ale na druhou stranu vím, že budu litovat, že jsem si tu vyzkoušel a poznal jen malou část toho, co jsem mohl. Na druhou stranu, je před námi ještě Bangkok, který už nebude odpočinková dovolená s drinkem u bazénu, ale pěkný poznávací pochoďák;-)

Marně přemýšlím, jestli tahle opička u vstupu byla tak znuděná, nebo smutná...

Opičí orgasmus? Ne, to si jen vybírají parazity...

Leguán byl opravdu krásný...

...ale kam se hrabe na tukana...


Cedulka, která visela u výběhu s krokodýly - je vidět, že místní borci mají opravdu smysl pro humor. Mimochodem na snímku s tím množstvím krokodýlů, jsme jich ve výběhu napočítali přes třicet...

Asi nejtěsnější moment celé šou - jako první předváděli místní borci jednoduchý trik - pouhé strčení pár prstů mezi otevřenou čelist krokodýla - horní fotky jdou těsně po sobě, stačila vteřinka, možná míň a jelo se přišít pár prstů... Zvuk, který vydá čelist při klapnutí naprázdno, dodá krokodýlu respektu nevídaně. Když si k tomu přidáte ty zuby, chce se vám utíkat...


Dalším kouskem bylo vytahování 100 batové bankovky ze chřtánu... Pro 60 korun strčit ruku krokodýlovi do tlamy!? Jste se zbláznili, ne!!?

Toto už je jedno z vrcholných čísel programu - prostrčení ruky až skrze záklopku... Mistři při takových kouscích neustále jen opakovali, že doufají, že si Tommy nebude myslet, že je jejich ruka kuře...myslím, že nekecali...

Tak při tomhle už se opravdu tajil dech...co dodat... Bláznovství? Machrovina? Obojí dohromady?

Čau příště! MLASK!

V popředí krajta na stojáka, v pozadí komentátor. Musím říct, že Thajci na show uměli zatím suverénně nejlépe anglicky.

Ententýky dva špalíky, která mě chce kousnout do...?

Už si dovedu představit, co je myšleno oním přáním na dobrou noc: "dobrou s kobrou".

Tenhle mladík se hadů očividně nebál a v jeden moment to dokonce vypadalo, že ho kobra kousla skrze rifle. Ale zřejmě ne, když nám chvíli předtím tvrdili, že při uštknutí přichází smrt do 20-40 minut. Postupně si vytáhnul z košů všechny hady a předváděl hypnotizující tanečky, chytání hadů, nošení, líbání, uhýbání před jejich výpady a u dvou exemplářů nám byl ukázán počet zubů takového hada (na obrázku, prý kolem stovky) a také z jednoho chudáčka vymačkli jed. Poté se dělalo vše pro show - hada nosili mezi diváky, mohli jsme si ho pohladit a nakonec vytáhli velkého škrtiče, s kterým jste se mohli vyfotit. Ne, fotku nečekejte, na to jsem opravdu v ten moment odvahu neměl.

Pláž Chaweng, momentálně nejlepší a nejpopulárnější pláž na ostrově... Kdybych se zítra neozval, tak jsem tady:-)


V jedné z prvních "reportáží" jsem se zmiňoval o tom, že je tu i Tesco...tak tady ho máte v plné kráse (jako bonus můžete najít i Zdeňka s košíkem. PS: ještě jim tu zřejmě košík nikdo neukradl, není totiž potřeba minci na odpoutání od stojanu)

Tak a tímhle společným fotem s místními vzornými turisty, Ivanou a Zdeňkem, se loučím, uvidíme, jestli na pár hodin či dní... Pokud se ozvu až z domu, tak doufám, že se vám můj thajský blog líbil a užili jste si jak povídání, tak fotky a byl to pro vás příjemný relax, dostat se tu za mnou aspoň touto cestou...

Mějte se krásně a přejte mi šťastný a úspěšný návrat, Jirka