Thajsko - den osmý a devátý - klídek

Jsem tu zpátky z pravidelným zpravodajem z čím dál teplejší Samuie, kde už třetí den neprší, slunce svítí jako o život, komáři štípou až na krev a voda začíná být teplejší než kafe.

Včera se až do večera odehrávalo obvyklé polehávání u bazénu, spojené s podvečerním kecáním se Zdeňkem a Ivanou a vyslechnutím několika takřka neuvěřitelných historek, počínaje cestovními a zdravotními konče:-) Je zajímavé, že člověk s odstupem času dokáže situace, kdy byl nebetyčně rozčílený, vykládat pro pobavení sebe i okolí, pojaté jako ty nejlepší vtipy. Dalším vrcholem večera pak byla jídelní anabáze při testování místní, již dříve vyhlédnuté restaurace. Jednalo se o "samoobslužné" posezení, kdy si za 99 batů můžete dát cokoliv - několik druhů masa, ryb, neryb, paryb, chobotnic, plžů a mlžů, garnátů a kalorických granátů. Posléze si vyberete nějaké dochucovadlo, od ostrých po sladké, naložíte si k tomu kupu nudlí či rýže a jde se na věc... Ovšem tady pozor - tato restaurace je pro evropany zajímavá v tom, že všechno maso si vybíráte za syrového stavu, a ten, kdo ho zpracovává a vaří, jste VY! Na stůl dostanete speciální aparaturu (obrázek by se měl vyskytovat tady někde kolem) a maso postupně ohříváte a pečete, ujídáte a chodíte pro další...a tak můžete pokračovat dokud vám nepraskne žaludek, nebo nejsou 2 ráno, kdy tu zavírají. Celé toto stolní vaření je opravdu zážitek - když jsme si vybrali ingredience a sedli ke stolu, čekali jsme, že jídlo bude připravovat servírka - snažil jsem se na to ptát předem, ale bohužel u většiny Thajců s angličtinou moc nepochodíte - je to poznat i z různých letáků viditelných všude možně - angličtina, kterou ovládají, je ta nejjednodušší. Thajci mají pouze malou slovní zásobu, gramatika je neznámý pojem, slovesa problém, otázky také zůstávají většinou bez uspokojivé odpovědi. Je vidět, že se vše učili za pochodu, odposlechem od cizinců. Díky tomu vznikají i celkem humorné nedorozumění, jako když máte reklamní plakát na travesti show, která oznamuje "start show 21:00" a řádek pod tím "And 22:00" - což v podstatě naznačuje, že jsou dvě po sobě. Reálně to však znamená, že v 21 to začíná, ve 22 končí. Prostě píšou anglická slovíčka tak, aby jim to foneticky pasovalo, takže And je End, dyť se to přece vyslovuje stejně... Stejně tak píší pivo Heineken "Hineken", našlo by se toho víc. Dost jazykového koutku, zpět na večeři:-)
Tak tedy sedíme u stolu, před námi kotýlek, každý máme v ruce talíř plný masa a nevíme co s tím:-) Naštěstí byla restauračka prozatím prázdná, tak se nás jeden z Thajců, sympatický mladík, ujal. Hůlkami hbitě dal maso na z vody vyčuhující plech - jakoby otočenou wok pánev s vodním příkopem okolo (;-)) a po chvíli nám zase hotové maso vytáhnul - mezitím nás naučil držet čínské hůlky a celý podnik nás měl za stejnou atrakci, jako my toto vaření. Ona to totiž není žádná sranda, vařit jídlo, které neznáte a vědět, jestli jej máte strčit nasucho na plech (jehož promazání měl na starosti kus špeku položený na jeho vrcholu), nebo ponořit do vody, ale hlavně na jak dlouho a jak poznáte, až to bude hotové... Nakonec ale vše dobře dopadlo, čímž myslím, že jsme vše zřejmě správně dovařili, protože špatně nám nebylo. Jen bych řekl, že díky naší neznalosti bylo celé vaření spíš kulturním, než kulinářským zážitkem. Pak už se pokračovalo pouze klasickou procházkou po obchodní ulici a šlo se na kutě...

Tak tyhle kočeny, nejsou všechno kočeny, ale taky pěkní kocouři. Jsou tu přímo na hlavní ulici jako živá reklama na místní travesti show.

Řekněte mi u koho by jste se raději najedli a já vám řeknu, jestli sem máte jezdit...

Místní suvenýry v akci. Trošku ošemetné tu v Thajsku je, že téměř u ničeho od trhovců nenajdete cenovky. A když už se zeptáte "how much", musíte očekávat následující úsměvné snižování cen a případné kyselé řeči vedené thajštinou, když odejdete bez zájmu.

Tenhle taxikář v síti spí vždy, když jdeme kolem...a že jsme šli kolem už asi 5x. Začínám mít pocit, že je to taxikářský boss a ostatní jezdí za něj...


Dnes, tedy devátý den, jsme se rozhodli využít doporučení dua I+Z a najít "Coral Beach", tedy Korálovou pláž. Půjčil se skútr, sbalili jsme se a započaly klasické přesuny "táta veze rodinu". Coral Beach byla dobyta během 10 minut, jednalo se hned o následující pláž, asi 2 km severně od předchozí Silver Beach, o které jsem psal předevčírem. A pláž to byla krásná. Sice malá, o to ale útulnější. Však se podívejte na fotky. Písek tentokrát o něco hrubší, jen místy jemný, jinak šlo spíše o jemný štěrk, který se podobal tomu, který máme na hotelu využitý jako podklad kolem bazénu, na jeho dno a ve sprchovém koutu na pokoji. To mě osobně docela vadilo, protože byl dost náročný na chůzi, vlny ho hodně podebíraly pod nohama a pro ty moje, od posledně poškrábané a citlivé, tak byl každý krok i trochu bolestivý. Z obou stran, asi 150 metrové pláže, byly opět skaliska, tentokrát ještě hezčí a zajímavější než posledně, zřejmě i ve vodě bylo na co se dívat, protože z vody čouhal jeden šnorchl vedle druhého. Co je ale negativní, je zjištění, že to zatím vypadá, že většina pláží je tu spíše na dívání, než na plavání, protože i na této jsou ve vodě ostré kameny a korály a nedá se jít dál od břehu bez bot. Taky můžete doslova narazit na kámen jen několik centimetrů pod hladinou i v místech, kde máte vodu po ramena, což je při plavání dost "o hubu".

Úměrně malé pláži tu byla k nalezení jen jedna malá restaurace. Mimochodem co k nalezení není málem ani na těch větších plážích, jsou poměrně důležité věci jako: Odpadkové koše, WC, sprchy a třeba převlíkárny. Já vím, asi bych chtěl moc, ale nevím proč tu skoro nenajdete odpadkáč ani ve městě, WC je sice u většiny barů, ale na dnešní pláži nikoliv a sprchu jsme viděli pouze na největší pláži Lamai, kam se nechodíme kvůli vlnám koupat. Převlíkárny by byly luxus, to uznávám:-) Ještě k té restauraci - poprvé, protože jsme si opravdu nemohli vybrat, jsme si dali evropské jídlo a přestože byly ty špagety se sýrem a kuřecím masem trošku netradičně naporcované (špagety nebyly skoro žádné, masa hodně, sýr na plátky), šlo o jedno z nejlepších jídel, jaká jsme tu jedli (u mě stále vede Pad Thai v žirafě). A také poprvé se nám stalo, že nás místní málem ošidili při placení - většinou si počítáme útratu předem, člověk se už naučil, že Chang tu stojí 50 batů, kola 20 a špagety dnes stály 70... Číšník napočítal na dvou porcích celkem o 20 batů víc, ale vše se napravilo po upozornění, že 280 batů asi není správně. Thajec se zamyslel, pro jistotu podíval do jídelníčku, protože očividně hodil na lístek z hlavy cenu za nejdražší špagetovou variantu a s omluvou částku opravil na 260...
Zbytek dne už nebyl ničím zajímavým - osobně jsem se vrátil na hotel někdy kolem čtvrté, užil si bazén, nahrál pro vás fotky do notebooku a píšu a píšu a píšu...
Na závěr ještě pravidelná dávka fotek s příležitostnými komentáři.

Moje minulá fotka měla velký ohlas (že, Hani), takže pro velký úspěch přikládám další. Tentokrát jsem potrénoval práci se samospouští a chytání mobilu padajícího do říčky - proto se taky zrovna moc nekřením - celou dobu jsem trnul, aby zase nezafoukal vítr:-)