Tak jde čas 8

Tak se nám tu týden s týdnem sešel a řekl jsem si, že by nebylo od věci, potěšit netrpělivé klikače, kteří pravidelně hledají v záložkách odkaz na můj blog a naivně čekají, že tu přibyl nějaký úžasný článek:-)

Tento týden byl obzvláště plodný, to se musí nechat. Počínaje několika služebními cestami a první zkušenosti s řízením něčeho většího, než je osobák. Pak dvojnásobné huntování těla na squashu, oslavy svátku a nečekané setkání s výborným kamarádem ze střední, kterého jsem neviděl ani nepamatuju, díky čemuž jsem strávil sobotní odpoledne hezky venku na grilovačce. No a samozřejmě nám začalo mistrovství světa v hokeji a v neděli se jely formule...

Vzhledem k tomu, že mám od šéfa zákaz psát tu cokoliv o firmě, tak krom služebně-jízdních zážitků mlčím (a to jsem byl na pěkné destinaci - omrknul jsem jadernou elektrárnu Dukovany, letiště v Náměšti nad Oslavou atd). Každopádně je fakt, že mám poslední dobou nějak smůlu na blbce za volantem a tak jsem jak v pondělí, tak ve středu, potkal v nepřehledné zatáčce auta v protisměru. V osobáku už jsem na to zvyklý, když ale řídíte dodávku, se kterou ještě nejste bůhvíjak sžití, není traktor a jeep v protisměru moc příjemná záležitost. Naštěstí všechno dobře dopadlo a už můžu jen nadávat:-) Jen prostě asi v životě nepochopím, jak může někdo jiný, než čerstvý držitel zataveného papírku, který si koupil v autoškole, předjíždět v zatáčce, do které nevidí.
O co jsem díky služební cestě přišel v pondělí, jsem si vynahradil ve čtvrtek a sobotu - ano, mám na mysli squash. Ve čtvrtek jsem si docela fajnově zahrál, ovšem se sobotní hrou to nemělo mnoho společného. V sobotu jsem si totiž jen potrénoval podání... Zatímco s Mirushou hrávám pěkně aby jsme si zahráli a hnusné míče vznikají spíše ze situace, než ze zákeřné povahy a chtíče zvítězit, s klanem Galářů dostávám nafrak takovým stylem, že vždy přemýšlím, jestli házet do kurtu ručník, nebo po nich raketou... Honza hraje ještě vcelku v rámci fair-play, ovšem Davidovo akční pojetí hry mě díky nezvyku na něj, přivádí téměř k zoufalství. Podání by záviděl i Ivaniševič a moc nevím, jak ho vůbec vybírat - když stojím na hraně čtverce, letí moc vysoko, když couvnu, nemám se kvůli sklu jak rozmáchnout, a i tam mi míček letí pořád ještě dost vysoko... No a brát ho z první, to je 50% pravděpodobnost špatně odehraného míčku a následné smrti při dalším agresivním útoku... To byla zoufalost číslo jedna. Ta druhá byla, že ačkoliv jsem všechny sety z počátku vedl (např. 6:2, 10:6 atd), tak jsem je bez výjimky všechny prohrál:-) a to jsem vytáhl z kapsy i naprosto exkluzivní rybičky, za které by se nestyděl ani Petr Čech - v jeden moment, kdy jsem dotahoval Honzovo vedení 14:10, jsem za stavu 14:13 skočil takovou, že jsem ležel ve vzduchu asi v metrové výšce (což mi s vytřeštěným pohledem oba bráchové potvrdili)... Co mne překvapilo, bylo, že ten dopad ani moc nebolel:-) Co mě nepřekvapilo, bylo, že jsem na ten míč stejně nedosáhl:-))) Ale to nasazení!
V pátek jsem oslavil svoje jmeniny, což je taková trapná záležitost, která se slaví snad od vynálezu kalendáře... Každopádně jsem to oslavil víc, než když jsem měl před měsícem narozeniny - asi hlavně proto, že tentokrát jsem byl zdravý. Potěšilo, že například bratr si na rozdíl od narozenin vzpomněl, ale celkově mě přijde zvláštní, že si víc lidí pamatuje, kdy mám narozky, než kolik se jich dívá do kalendáře:-) A dostal jsem batožinu, do které se mi konečně vleze kompletní výbava na squash - szuper.
Jinak po tom sobotním squashu jsem měl jednu velkou "haluz". Cestou domů jsem totiž myslel na bývalého vynikajícího kamaráda, který se bohužel postupem času dostal do kategorie "náhodný potkávač" - člověk s asi největším charizma, které u lidí mého věku u někoho registruju. Velmi oblíbený a proto taky velmi vytížený a který už se stejně jako většina mých dobrých kamarádů a přátel odstěhoval z PV někam pryč... No každopádně náhoda jako blázen - jedu, vzpomenu si na něj, protože jsem měl jeho dům v podstatě po cestě a najednou vidím povědomý Fiat Coupé a u něj 4 lidi... Přibrzdím, mrknu, promnu oči, štípnu se, hodím blinkr a zastavuju - opravdu je to on, mého srdce šampión;-)) Omrknul jsem jeho plechového oře, milenku, maso na steaky a domluvil se na odpolední grilovačce... Ta stála za pozornost - počasí se povedlo, maso se vydařilo náramně, lidí byla spousta a pivo chutnalo:-)
Večer pak přišel "vrchol" dne, na který jsem se těšil už asi týden - první vystoupení našich na MS světa ve Švýcarsku... Sice to nebyl žádný zázrak, který teda ani nikdo nemohl od prvního zápasu čekat, ale potěšilo mne třeba už jen to, že naši nedostali gól a naopak pár dali o přesilovkách. Před zápasem jsem tipoval výsledek 4:1 a nebyl jsem daleko od pravdy... Trošku mě sice znervóznilo, že když odečtu 3 góly z přesilovek, dali naši jen 2 góly ze hry 5 na 5, ale na první zápas je to slušné... Teď se ještě zítra rozehrají na Norech a opravdu uvidíme, co se v týmu skrývá, až proti Finsku... Krom našich jsem ještě viděl kousek Ruska s Německem, což byla hra kočky s myší, a už delší dobu mě fascinuje, jak dobří bruslaři Rusové jsou, letos je odhaduju opět na "bednu". Kdo mě ale stejně jako loni zklamal, jsou naši bratia... Proti Maďarům můžou být rádi za šťastný vítězný gól několik vteřin před koncem a podobně dnes proti Bělorusům. Slováci si tak prohrou v prodloužení dost zkomplikovali situaci... A i když do čtvrtfinále postoupí, tak předvedená hra jim moc šancí nedává... Jen tak pro zajímavost - zatímco Maďaři potrápili Slováky 3:4, tak s Kanadou dnes rupli 0:9...jsem opravdu zvědavý na zápas Kanada - Slovensko...
Dneska se taky jela velká cena formule 1 v Bahrajnu a pro příští závod asi vyzvu nějakého šamana, ať začaruje počasí. Nebýt zastávek v pit-stopech, by totiž byl závod nebetyčná nuda. Dnes se snad vyhlásil zákaz předjíždění - tak nudný závod jsem zase dlouho neviděl, a bojím se, že do budoucna právě vídat budu. Tudíž si přejme, ať co nejvíc prší;-) Jinak potěšil Button s Vettelem, jak to tak vidím, nebudu asi časem vědět, komu fandit dřív. Každopádně Button je mi sympatičtější, takže asi zatím vyhrává i u mě. Jo a věřili by jste, že Ferarri taky letos závodí? Já si jich všiml až teď - první 3 body - slušný začátek sezóny. Jo, oni prý jeli i ty předchozí 3 závody. Aha... tak to je průser:-)

Co se týká dalšího vyplňování volného času, tento týden nějak rychle utekl, často jsem byl pryč, takže na nějaké paření na PC nebyl čas - když jsem na netu, proklikávám se "Tanothem" a "Gladiatusem", což jsou primitivní online RPGčka v prohlížeči, ale závislost na nich se buduje taky velmi snadno:-) Doporučuju. Hlavně pro nenáročnost - jednou za hodinu někde kliknete a máte vystaráno:-)
Oblíbené filmové okénko dáme dnes na konec - tentokrát je totiž chudší než obvykle. Viděl jsem po strašně dlouhé době od premiéry "Rychle a zběsile - Tokijská jízda" a přiznám se, že tak slabý film jsem od toho snad ani nečekal... Něco podobně zběsilého jako "Cruel Intensions 3" a podobně trapného jako Beverly Hills z pohledu čtyřicátníka... Na tom filmu se snad nepovedlo nic, krom castingu na pohledné japonské křoví - polonahé lolitky, co se pohybovali skoro ve všech záběrech, stály za to. Ale zbytek ne. Hlavní hrdina byl cool asi jako znělka na primě a drsní hoši měli tupější tváře než udejchaní mopslíci. Krasavice fenomenální pak vypadala jako po nepovedené plastice horního rtu ala Pilarová a o dřeváckém herectví celého ansáblu vůbec nemluvě. Navíc jeden z nejšílenějších detailů filmu pro mě bylo, že herci ve mě vyvolávali vzpomínky na jeden díl přátel snad 9. serie, kdy pětatřicetiletý Joeyi vstoupí do dveří se slovy "plejstešn je pruďák" s vysvětlením, že jde na casting pro roli 19-ti letého puberťáka... Herci v téhle přebarvené parodii na původní Rychle a zběsile pak všichni vypadali v rolích školáků stejně trapně... Asi mají v USA víc starostí a předčasně tam dospívají, všichni navštěvují fitka a musí se 3x denně holit... No prostě film je ptákovina na n-tou plná klišé, špatných herců, naleštěných aut, zrychlených záběrů a těsných kraťasů na japonských zadničkách... A ani ty auta už tam nejsou co bývaly. A tak nejlepším momentem je závěrečných 15 vteřin, kde vás navnadí na aktuální díl jedno malé cameo... Takže hurá do kin na Fast and Furious (4).

Nakonec si tu nechám jeden trailer na film, z kterého by se mohla vyloupnout sympatická romantická komedie, taková, jaké já mám rád:-). Základní děj UGLY TRUTH bude zřejmě prostý a bude částečně vykrádat "Po čem ženy touží". Gerard Butler vypadá na šovinistického playboye, který ví, jak se ženským dostat pod sukně a taky se podle toho chová. Narazí ale na Katherine Heigl, která k němu jako sebejistá ženská podle toho taky přistupuje - a dává mu to sežrat. Pak ale, když sama narazí na muže svých snů, žádá zkušeného svůdníka o radu, na co vlastně chlapi letí... Pak to myslím je všem jasné - on ji učí, ona se učí, zkouší na sobě co a jak má fungovat, a ona časem zjistí, že nechce toho původního, kvůli čemu se takhle vzdělává, ale ve skutečnosti se zabouchla do učitele:-) Scénář tedy opravdu primitivní, ale herecké obsazení vypadá slibně a fórky stejně tak... Trailer je tedy zde, premiéra sice v září, ale zkušení internetoví uživatelé to někde ukradnou už v červnu, je mi to úplně jasné:-)

Tak jde čas, 7.díl

Sport všeho druhu sice sleduju už dlouho, asi jako každý normální chlap, ale málokdy se k němu tady vyjadřuju. Dnes udělám výjimku, protože jsem se rozhodl (ale jen krátce) komentovat, "efjedničky" které odstartovaly cca před 3 týdny. Nevím jestli se mám vůbec zarážet nad takovou věcí, jako je lidská blbost, nepřejícnost a závist, každopádně aféra s difuzory a třeba i jinými zlepšováky, mě dokáže vždy dojmout. Pro ty, co nevědí - difuzor, umístěný v zadní části vozu a starající se o přítlak, je na každé formuli, jen Toyota, nový Brawn GP (bývalá Honda) a Williams použili jiné řešení, využili nejasnosti v pravidlech, část vozu, která se jmenuje jinak přizpůsobili tak, aby taky fungovala jako difuzor, nechali si to odsouhlasit a teď, když vyhrávají, všichni ostatní, co na to nepřišli, nadávají... A "fanoušci" v diskuzních fórech slepě papouškují někde slyšené výroky a předbíhají se v tom, kdo koho urazí ubožejším způsobem, případně přijde s větší perlou. Třeba jeden uváděl, že není fér, že má někdo lepší formuli než druhý (tým). No kde ten člověk byl v dobách počátku F1? No je mi to jasné - i jeho máti byla na houbách. Nejsem žádný přeborník přes formule, ale i já vím, že difuzory tu nejsou poprvé a dřív kdo měl lepší konstruktéry, ten vyhrál! A i když se to FIA vždy snažila nějakým způsobem výkony všech srovnat (od politických po bezpečnostní důvody), tady tento způsob boje o prvenství tam bude vždycky. To by pak formule mohla opravdu dělat jedna fabrika, piloti by mohli pro jistotu sedět v pit-stopech (když všichni pořád melou o té bezpečnosti) a ovládali by ty skořápky dálkovým ovládáním. A nebo, a to by klidně mohlo za 20 let nastat, by to mohli celé hrát jen na nějakém simulátoru a v krajním případě by nám TV stanice ani neřekly, že sledujeme virtuální realitu;-) Jo, to už trochu tahám za vlasy slečnu fantazii, ale ti věční rejpalové to na rozdíl ode mne myslí vážně. Ale co kdo čeká - ve formuli, stejně jako ve většině dnešního sportu se nesmyslně utápí miliardy, o další miliardy tam jde, tak se holt soutěží ve všech směrech, co to jde. Ve válce a lásce je vše povoleno... Už vidím, jak by byly unifikované formule, všechny se stejnými parametry a stejně rychlé. Pak by se nedalo nikde předjíždět a na cílové rovince by to vypadalo jako když se v kopcích předjíždí tiráci - jeden by jel o půl kilometru za 100 let rychleji jak druhý a 100 takových rovinek by mu bylo krátkých...

Ale abych se tu jen nerozčiloval - Chci říct, že zatím jsem rád, že nastala změna. Jsem rád, že chytřejší vítězí, a jsem z určité dávky škodolibosti rád, že Ferarri, McLaren a Renault prskají. Je fajn, že outsideři dávají favoritům pokouřit, a že fanoušci fandící na jistotu předem jasným vítězům, teď musí převlékat kabáty a jsou všem pro smích. Otázka je, jak dlouho tenhle stav vydrží, ostatní stáje už přejmenovávají difuzory;-)
Pro zlepšení nálady všech motoristických fanoušků přikládám nádherné video od youtube uživatele Antti2 - pokud vás zaujme tohle, doporučuju, aby jste mrkli i na jeho ostatní kousky, ten borec má fakt talent... Ve videu jsou k vidění opravdové rarity, od 2 zadních křídel nad sebou (čas 2:04), šestikolky od Elf-Tyrellu (2:43) až po "ventilátoru" nad difuzorem (2:59), který formule doslova přisál k silnici. Jak je vidno, vždy tu byl někdo, kdo jako první přišel s nějakou fintou, většinou se ujala a ostatní následovali - ještě že FIA měla rozum a vývoj byrokraticky nebrzdila ihned jakmile byl někdo rychlejší, protože to by jsme se asi ještě stále dívaly na ony "doutníky". Pro ty, kteří by si prohlédli a přečetli i další zajímavosti z historie F1 jsem našel stránky F1-info.cz - doporučuju!

PS: a hezký příklad toho, že difuzory nejsou všemocné, je výsledek kvalifikace na velkou cenu Číny - 1. a 3. Red Bull, 2. Renault, až pak Brawn GP...

Tak... Další téma bude trošku z jiného soudku, sport necháme prozatím být.
Už delší dobu pravidelně chodím na aukro.cz a vždy projedu nabídku her na PS3 a sem tam něco i koupím - poslední přírůstky pozorní čtenáři mohli zaznamenat vpravo nahoře v "nedávno se událo" - za poslední asi 2 měsíce jsem koupil LBP, Guitar Hero 3 a Killzone 2... O hrách až za chvíli, teď bych ještě chvíli povídal o nákupech jako takových - jednou jsem totiž krom her zabrouzdal i na televize a od té doby asi 2 týdny jsem podlehl uvažování o koupi nové telky, hlavně kvůli PS3. Problém je v tom, že i když na TV peníze mám, tak v dnešní době, pokud chcete vybrat nějaký dobrý poměr výkon/cena, absolutně nemáte šanci se během týdne nebo dvou zorientovat. Televizí je taková spousta, každá má poměrně podobné parametry a zbytek jsou jen marketingové žvásty, které vás chtějí nachytat při slabé chvilce a vaši penženky touží vyluxovat jak vysavač od Electroluxu. Nejhorší je, že vlastně i výběr technologie je celkem problém - nejdřív jsem chtěl plazmu - sice teoreticky vyšší spotřeba, ale lepší obraz, lepší korekce špatného signálu při analogovém příjmu, lepší odezva... Jenže je tu jedno proti - když pominu to, že bych rád měl opravdu TV s HD rozlišením, a ne něčím, co už na PC bylo před 10 lety (ano, rozlišení 1024x768 mi přijde opravdu málo) , tak druhý "problém" plazem je minimální úhlopříčka 94cm - a to je do mého pokoje pro moje potřeby opravdu moc. Takže na finále jsem se rozhodl pro LCD... a pokud možno FullHD - když už, tak už. Jenže... Probíráte se ceníky a vidíte, že parametrově podobné TV jdou sehnat za nějak moc rozličné ceny - LG za 13500Kč, Samsung za 14500Kč, Phillips a Panasonic za 16500 a Sharp a nebo Sony za 20 tisíc... A teď babo raď - jsou ty TV opravdu kvalitní úmerně ceně? Upřímně pochybuju... Takže si člověk řekne, zkusím si pročíst nějaké forum. Jenže tam je to jak na tržnici - jeden řve přes druhého, že ta nebo ona značka je "shit" a třetí ji zase chválí, další vám doporučí plazmu, pátý mluví o 100Hz a ani neví k čemu to je, další zase řekne něco jiného - prostě co člověk to názor. Ano, člověk by se měl řídit svým rozumem a názorem, nikdo za něj to rozhodnutí neudělá a co se líbí jednomu, druhému nemusí vyhovovat. Ale jak vybrat "tu správnou TV", toť záhada. Já jsem opatrný člověk a při dražších nákupech prostě chci mít jistotu, že svoje peníze nevyhodím z okna. Problém ale je, že když chcete už nějaké ty televize vidět na vlastní oči, tak je buďto v prodejně nemají, nebo ještě hůř, mají na všech puštěné nějaké analogové demo v nízkém rozlišení, na kterém poznáte velké kulové a obraz pak vypadá stejně a nezáleží na tom jestli je to plazma, LCD, má to FullHD, 100Hz nebo ne. V podstatě ideální by bylo půjčit si tak 5 televizí domů a zkusit je souběžně připojit a pak vybrat. A nebo prostě vzít jednu, donést to domů a zvyknout si a v životě už se nedívat ani do ceníků, ani nikde na návštěvách a podobně, protože jak je železným pravidlem, po koupi podobné věci vždy najdete někde lepší za lepší cenu:-)
I proto jsem se na to nakonec po týdnu a půl prolízání všech možných prodejen a fór rozhodl koupi odložit a hry z PS3 dál hraju na 19'' monitoru, který přenáším sem tam:-/

PS: paradoxně nejlepší TV za nejlepší peníz jsem mohl mít hned na začátku toho všeho, když jsem našel na aukru telku od samsungu (LE32A656) a málem ji impulzivně koupil během půl hodiny rozhodování (během posledních 5 minut, kdy už jsem nebyl doma, se ale cena vyšroubovala z mých 11300 na 13500. Né že by mě to překvapilo, vím jak to na aukru funguje...)

No a co ty hry na PS3?
Guitar Hero III jsem koupil z hecu i s kytarou - což se doma setkalo s velkou odezvou, kdy mi byly pokládány otázky ve stylu "Jiříčku a kolik že ti letos bylo letos, 7 nebo 27?" Hned pak následovaly otázky "jak se na to hraje?" a "můžu si to zkusit?" :-)
Pro ty, co vůbec netuší která bije, jedná se o tzv. rytmickou hru, kdy sledujete shora dolů "padající noty" různých barev a v momentě, kdy se na spodní strně obrazovky setkají se stejně barevně vyvedenými tlačítky, musíte stistknout na ovladači odpovídající tlačítka (video). V případě, že hru ovládáte na gamepadu, stačí pouze stisknout jedno tlačítko pro jednu notu, na kytaře se pak simuluje určitý grif rádoby hraní a tak musíte levou rukou stisknout barvu na krku kytary (viz 5 barevných tlačítek na obrázku kytary) a k tomu pravou rukou brnknete do trsátka. Byť to podle popisu nevypadá, ale jedná se o celkem snadnou a efektní zábavu, při které máte pocit, že opravdu hrajete (strefíte-li, ozve se zvuk, minete-li, ozve se skřípot či vůbec nic) :-) Pravda, záleží na zvolené obtížnosti - na tu nejlehčí používáte jen kombinaci držení jedné ze tří not a brnknutí, na střední už máte aktivní noty čtyři a začínáte nestíhat a při hard či nedejbože expert se pouze podíváte na déšť barev, poslechnete si vrzanici a po 20 vteřinách končíte.
Co se týká hry a jejích neduhů, něco by se našlo - nesedl mi výběr skladeb a i medium obtížnost je na kytaře dost těžká, protože tlačítka jsou daleko od sebe a mám bohužel krátké prsty. Na hard či expert už je hra opravdu ztěží hratelná a nutilo by vás to učit se hrát na "ovladači" zhruba stejně dlouho, jako na kytaru skutečnou - což je z mého pohledu ztráta času. Nevím proč bych se měl frustrovat a rozčilovat tréningem strefování do barevnych koleček desítky hodin, tím asi opravdu nikoho nikdy u táboráku neohromím... Každopádně při hře na medium/4 struny, je hra poměrně zábavná a chvílemi máte pocit, že opravdu umíte "hrát na kytaru", což je asi to, co vám hra má přinést. Další věc, která mě rozhodila hned po rozbalení krabice s kytarou bylo, že ačkoliv ovladače na PS3 mají v sobě interní baterii, které se dobíjí přes USB, kytara je na klasické tužkové baterky! Naštěstí asi chvíli vydrží, odehrál jsem asi 5-6 dní a stále "drží". Kdybych to měl nějak sesumírovat - jedná se o dobré a originální vyblbnutí, ale při delším hraní v kuse se dostavují křeče v ruce a trvanlivost hry záleží na vaší ochotě věnovat tomu čas...

Další hra, která (nejen) mě po delší době opravdu dostala, je Little Big Planet. Jedná se o plošinovku, tedy zboku viděné skákání postavičky přes různé překážky a plošinky atd., v tomto případě ale naprosto neskutečně výtvarně zpracováné a roztomilé a dotažené téměř k dokonalosti! Plošinovky mě nikdy moc nebavily, to předesílám, ale u této hry jsem se zhruba do 2/3 výborně bavil a co chvíli mi skrze rty proběhlo polohlasné "wow" nad tím, jakou fantazii tvůrci měli. Jeden originální prvek střídá druhý a hra okouzluje detaily i celkem. Ovládáte panáčka "sackboye" (viz foto či video), kterého můžete naprosto bezúčelně navlíkat do různých oblečků, které po herním světě najdete, můžete mu měnit výraz ve tváři, či mu můžete dokonce ovládat ručičky. Sice to k ničemu není, ale je to roztomilé a srandovní. Základní příběhové úrovně jsou stylizované s ohledem na světadíl, v kterém se nalézáte - v Evropě máte hrady a zámky, v Africe je všude spousta opic a krokodýlů, v USA skáčete po mrakodrapech a tak dále. Stylovost je dotažená na maximum a začíná u textur, pokračuje přes příběh prolínající se levelem, zpracování nepřátel a předmětů až po jeden z nejlepších hudebních doprovodů, které jsem ve hře slyšel.
Naprosto dokonalou přidanou hodnotou je pak samotná herní komunita, protože díky tomu, že je ve kře aplikován editor úrovní, má každý šanci vyřádit svoji fantazii a postavit si úroveň dle svého přání a zpřístupnit ho všem dalším uživatelům - hra se tak vlastně z obyčejné hopsačky o cca 10 levelech s průměrně cca 4-5 podúrovněmi rozroste v gigantické dílo s nekonečnou zásobárnou dalších úrovní (různé kvality).
Co bych hře ale rozhodně vytknul, je trošku zákeřná obtížnost - hra se tváří roztomile jako milius, ale ve skutečnosti zhruba od poloviny začíná být poměrně těžká. Obtížnost je tu umocněná dvěma problémy - první je fyzikální engine, který bere v potaz i gravitaci a setrvačnost, takže postavička se někdy chová nevyzpytatelně. Druhá frustrace přichází ruku v ruce se systémem checkpointů - těch je sice v každé úrovni jako máku, většinou i inteligentně umístěných těsně před obtížný úsek. Problém je ale v tom, že na každém checkpointu můžete umřít pouze 4x, při páté smrti musíte hrát celý level znovu. Ke konci tak budete mít na kontě víc restartů úrovní než M.Jackson operací nosu.
I přes tuto spornou chybu je ale hra jedna z nejlepších věcí, co jsem zatím hrál...

No a svatou trojici posledních přírůstků do mé galerie PS3 her je vyhypovaný rádobyhit roku a kupodivu i jedna z nejlépe hodnocených her na PS3 - Killzone 2.
Přitom se jedná o "obyčejnou" střílečku plnou skriptů, v mnoha ohledech srovnatelnou s Call of Duty 4. Hra má jakýsi příběh, který vás absolutně nezaujme a dal by se shrnout do jedné věty:"v jedničce napadli oni nás, ve dvojce se pomstíme".
Upřímně řečeno, nadšení a zklamání jde u téhle hry ruku v ruce - zatímco audiovizuální zpracování je na poměry PS3 naprosto špičkové a i PC by mohlo v mnoha ohledech díky filtrům a nasvícení závidět (nemluvě o atmosférickém ozvučení), herně už je to o dost slabší. I přesto, že mi gamepad nedělá problémy a považuju se za "multiplatformového" hráče kterému je jedno jestli hraje na klávesnici, myši nebo gamepadu, v tomto případě se mi hrálo na gamepadu hodně špatně. Ať už to bylo překombinované ovládání srovnatelné s MGS3-4, kdy musíte držet místy i 3 tlačítka zároveň a ještě k tomu hýbat oběma páčkami, nebo prostě moje neschopnost si za tři večery zvyknout na citlivost míření.
Zaregistrovali jste něco o třech večerech? Ano, správně. Hra je stejně krátká jako již zmíněné CoD4. Killzone 2 jsem dohrál za 8 hodin čistého času, kdy jsem opakoval jen málo úseků (na střední obtížnost) což mi přišlo poměrně málo. Korunu všemu nasadil i otevřený konec srovnatelný s Crysis, kdy jsem nevěděl jestli mám být rád, že to mám za sebou, nebo být naštvaný, že to vlastně žádný konec nemá. Víte jak - hrajete, kolem vás se odehrává nějaký příběh, zjevují se vám tam postavy o kterých nic nevíte, u všeho máte pocit , že je to odněkud převzaté, čekáte pak nějakou pointu a ona se sice dostaví, ale tak nějak vás to neosloví. Když to srovnám se zakončením CoD4, které na mě opravdu zanechalo jeden z nejsilnějších herních dojmů po Metal Gear Solidu 3 a Final Fantasy X, tak bych příběh opravdu označil za "sračku", promiňte mi ten výraz.
Abych ale jen nenadával - nebýt ovládání, tak se hra nehrála až tak špatně. Hloupé je, že jakmile bych vám tu chtěl napsat nějaký klad, napadne mě zároveň zápor. Například je skvělé, že se vám nemůže stát, že by jste zabloudili, protože díky stisku jediného tlačítka vám hra ukáže cestu. Na druhou stranu průchod hrou je jaksi nudný a mě osobně iritovalo několik aspektů, jako jediná možná nositelná primární zbraň, téměř neustále mě doprovázející spolubojovník, který často umíral a stejně často zabíjel nepřátele rychleji než já, protože jsem než jsem se díky gamepadu otočil, už bylo po všem. Co z toho, že máte ve hře několik momentů, kdy ovládáte tank či mecha, když se s ním nemůžete do ničeho pořádně strefit, případně všichni nepřátelé toho vydrží tolik, že vubec nemáte pocit, že jste v ten moment "něco víc"? BTW: například head shot na první ránu téměř nelze dát, protože vždy první ránou do hlavy teprve ustřelíte nepřátelům přilbu. Ze začátku je to originální a hezké, ale v půlce hry vás to už dost otravuje... A to nemluvím o opět příšerném skriptování ala Call of Duty, kdy pokud se nepohnete, mohli by jste střílet nově přicházející nepřátele do konce věků. Odnikud vybíhající nepřátelé jsou také klasika.
Prostě a jednoduše, hype zvítězil nad zdravým rozumem - hra by si zasloužila tak 7/10...
Chválím pouze grafiku, hudbu, ozvučení, atmosféru (některé přestřelky opravdu stojí za to) a po většinu času i architekturu. Ovládání a hratelnost jako taková, to není nic světoborného.
Uvidíme co online multiplayer, díky zkušenostem, postupu ranky a velké míře odemykatelných bonusů vypadá zajímavě, ale zase je tu jedno ale - hrát online na gamepadu, kdy otočení se kolem své osy trvá zhruba stejně jako oběhnutí kolem stoleté lípy? No to bude něco...

To by bylo pro dnešek všechno, jdu trávit čas nějak přínosněji;-) mějte se

Jsem to já jak za mlada...

Tak už chápu proč mám vždy takový úspěch, když vlezu na parket! Odhaduju, že je na mě stejný pohled:-D

Watchmen / Strážci - 8/10

Nevím, opravdu nevím, kdy naposledy jsem měl tak dlouhou pauzu mezi dvěma příspěvky tady na mém "slavném" blogu, okolo kterého se motá víc lidí a průserů, než tanečnic kolem tyčí ve striptklubu za jednu směnu... Nebudu tady ale rozjímat a filosofovat o nesmrtelnosti brouka a leností bloggera, který si výmluvu vždy najde, a zkusím něco napsat - rozhodně by bylo o čem. Teď jen otázka, jestli to ještě někdo bude číst, protože předpokládám, že jsem ztratil už i ty nejvěrnější čtenáře... Budiž jim lehké, křemíkové nebe.
Tak vezmeme to letem světem, přece jen potřebuju virtuálně dohnat měsíc života během cca 2 hodin datlování do klávesnice a ani moje dlouholeté zkušenosti z ICQ a chatu mi dnes nepomohou, protože jsem vyšel poslední dobou ze cviku. Chronologicky první na řadě jsou...

I) Watchmen
- film, který jsem tu avizoval už několik týdnů dopředu, a na který jsem se naštěstí i přeze všechny komplikace nakonec dostal. A jsem za to rád, rozhodně nešlo o špatnou investici. Jak už jsem předesílal v "preview" tak komiks jsem četl, což mělo jednu nesmírně důležitou výhodu - nemusel jsem se soustředit na dialogy, které chvílemi byli stejně problematické jako v knize. Víte, příběh Watchmenů totiž nutí k zamyšlení a většina slov je v dialozích pečlivě volena a celkový smysl toho co kdo říká, je na první pohled možná trochu skrytý. Obzvlášť u Rorschachových monologů má člověk pocit, že čte slovník cizích slov, z čehož logicky plyne, že pokud si jdete na film uklidnit nervy po celotýdenní šichtě, tak brzo zjistíte, že jste si spletli kinosál s Růžovým panterem 2. Proč to tak dlouze rozebírám - jakožto člověk, který zná komiks, ví o čem je příběh, který zná Rorschachovi monology a většinu hlášek, protože je musel číst někdy několikrát, aby je pochopil či naplno vnímal, jsem se mohl zaměřit víc na audiovizuální stránku filmu místo hektického čtení titulků a mám dojem, že i to mi pomohlo v tom, si film mnohem víc vychutnat. Síla filmu jako takového je, řekl bych, ve věrnosti převedení drtivé většiny reálií komiksu na filmové plátno. Přiznám se vám bez okolků, že prvních 10-15 minut, mi málem běhal mráz po zádech a připadal jsem si jako malé děcko, které se poprvé dívá na něco takového, jako je letitá klasika Souboj Titánů. Úplně jsem se tetelil nadšením, jak je to skvělé a samotného mě překvapilo, jak silně na mě film zpočátku působil - skoro se mi chtělo křičet - "jsem uvnitř, je to všechno takové, jak jsem chtěl a JE to super" (prosím vás žádné dvojsmysly, ano?) Úvodní titulky doprovází dobová hudba (děj se odehrává v alternativních 80.létech), představuje se vám historie Minutemenů a začátky Watchmenů (spolky zastánců práva, maskovaných v pochybných převlecích), znalec díla A.Moora si rochní ve zpracování dobových kostýmů a všelijakých detailů.... a neznalec zřejme neví, co sleduje a jak se říká:"nechytá se", v lepším případě si nevšimne výrazných pomrknutí puntičkářského režiséra směrem ke znalému divákovi. Lidé, kteří při zaslechnutí slova Watchmen tipují, že jde o walkmana s obrazovkou, tak budou chvílemi tápat, zuřivě číst jeden titulek za druhým a přemýšlet nad ulítlostí postav jak po výtvarné, tak po mentální stránce. Z ústřední sebranky pošuků snad nikdo není vyloženě normální a paradoxně vám může být sympatický vlastně kdokoliv čímkoliv. Navíc se s vámi vsadím, že sledování toho největšího magora si nejvíc užijete. Kdo uhádl Rorschacha, vyhrává výlet na Mars, o cenu se přihlaste u Dr.Manhattana.
Po dějové stránce se odmítám pouštět do nějakého rozboru - přečtěte si hrubý obsah kdekoliv jinde, ale po mě to nechtějte. Vysvětlovat tu něco o apatickém Dr.Manhattanovi, jediném opravdovém "superhrdinovi", jehož zneužívá USA, aby v době studené války držela v šachu SSSR... Rorschachovi, který zaslepeně bojuje s lůzou velkoměsta i přese všechny klacky hozené pod nohy policií a Keenovým zákonem (zakazující existenci neoficiálních, maskovaných zastánců práva)... NightOwl(ovi), variaci na Batmana, který páprdovatí, místo aby pokračoval v tom co ho baví... Cynickém Komediantovi, který se až zvráceně vyžívá v potlačování násilí opět násilím... Co se týká vykreslení postav, ideálně je vystihuje tato citace: "Záměrem Alana Moorea bylo vytvořit čtyři nebo pět úplně odlišných pojetí vnímání světa a nechat na čtenáři, aby si vybral, které z nich je pro něj morálně nejpřijatelnější. Moore nechtěl do čtenáře "tlačit" morální ponaučení a místo toho chtěl ukázat rozpolcenost postav. Moore řekl: "Chtěli jsme všechny ty lidi ukázat bez příkras. Říci, že i ten nehorší z nich má svůj význam a i ten nejlepší má své chyby."
Výše uvedené (i další) postavy, dohromady směřují, zprvu nevědomky, do jednoho cíle. Ušlechtilého, ale draze vykoupeného. Krom hlavní zápletky pak má každá postava příběh svůj, poměrně dobře převedený z komiksu na plátno. Samozřejmě v některých momentech bylo nutné určité zestručnění z časových důvodů a pro snazší pochopení ze strany diváka, ale to je nemoc všech "knih" převedených na plátno. I přesto si nemyslím, že by ve filmu něco vyloženě chybělo a není mi moc jasné, CO bude v chystané 4 hodiny trvající DVD verzi filmu... Obávám se, že jedinci, kteří to pak zkouknou vcelku, budou zralí na zápis do Guinessovky za odvahu.
Ať to ale shrnu a nežvatlám tu zbytečné věty, které stejně nikomu nic neřeknou:
-audiovizuální stránka na jedničku, i zvolená hudba tomu pasuje jak prdel na hrnec, nebýt jednoho úletu, kdy jsem se hlasitě smál, což se mi u erotických scén běžně nestává...
-herci béčkoví, ale u komiksu to tak nějak zkousnete. Vesměs dobře zvolení, jen ten Ozymandias se mi opravdu moc nelíbil, byť musím uznat, že svoji roli zahrál asi ideálně. Jen mi tam proste nesedí - představoval bych si tam někoho s obličejem Old Shatterhanda Lexe Barkera (ovšem když mu bylo tak 30).
-některé scény byly krásně "vychytané", jiné ovšem zaváněly vykrádáním sebe sama (resp. režiséra). Kdo pamatuje úžasný záběr Leonida z 300, kdy ho zboku zabírá zpomaleně kamera a on se probíjí zástupy nepřátel, tady uvidí ten samý, jen už ne tak efektní záběr. Na druhou stranu při Rorschachově odchodu z vězení a zastávce na toaletě, je efekt lítačkových dveří opravdu šikovně zakomponovaný.
-komiks, ačkoliv vážný, obsahuje hodně černého humoru, který byl většinou doslova zachován, takže se několikrát hodně zasmějete
-oproti tomu postava Dr.Manhattana vám dost možná přijde naprosto mimo mísu a naprosto mimo celý film...ale vězte, že je to tak schválně.

Váhám, jestli film doporučit někomu, kdo komiks opravdu nezná a neví co od filmu/příběhu čekat. Je to surový, krvavý, vážný a stylový film, na jehož strávení musíte mít ten správný žaludek. Pokud se vám ale strefí do vkusu, myslím že by se vám mohl líbil. Já sám za sebe dám plusovou 8/10.

Pokud si o Strážcích chcete přečíst něco víc, doporučuji např. Wikipedii. Pozor na spoilery!