Gran Torino - 9/10

Pokud Benjamin Button bylo zklamání roku, tak Gran Torino je překvapením. V dobrém slova smyslu. Clinta Eastwooda jsem sice nikdy neměl příliš v lásce, stejně jako jeho Drsného Harryho a spol, každopádně Clint zraje jako víno a vzhledem k tomu jaké filmy produkuje poslední roky, bych mu přál, aby se dožil aspoň 120 let.
Než jsem viděl Gran Torino, slyšel jsem něco o zatrpklém, drsném důchodci, který vezme věci ve své čtvrti pravým hákem a vyřeší je způsobem ala Dirty Harry... Což znělo - vzhledem k věku Clinta - dost absurdně. Jenže až budete dění na plátně sledovat, chování jeho postavy za tak absurdní považovat nebudete... Walt Kowalski je veterán z války v Korei, kterému právě zemřela žena. Na první pohled je to typicky zatrpklý důchodce, takový ten "dědek" co pořád remcá, má kyselý výraz, nelíbí se mu chování jeho synů, už vůbec ne chování jeho vnoučat (a stejně tak všechny štve on) a štve ho místní neodbytný kněz, který "neví nic o životě a smrti, protože to je 27-letý převzdělaný panic, který drží ruce pověrčivým ženám a slibuje jim věčnost", což přesně vystihuje jak onoho kněze, tak Waltovu náturu s věcmi se nepárat a vše říct hezky na plnou hubu. A to jsem ještě nezmínil další zásadní rys jeho chování - od války v Korei nemá v lásce asiaty, nemůže jim přijít na jméno a v podstatě je to rasista, že by Džamile vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Což je celkem problém vzhledem k tomu, že Walt jedny Korejce má za sousedy, od čehož se odvíjí celý děj filmu.

Film staví na hereckém výkonu Clinta Eastwooda a jeho vztahu se sousedovic klukem jménem Thao a později i jeho sestrou Sue. Vztah je nejdříve nepřátelský, protože Walt má prostě zaškatulkované všechny "žluťáky" jako kruté a blbé hajzlíky, kteří mu v Korei ukázali peklo a Thao tomu nasadí korunu, když se mu pokusí dosti neobratně ukrást ono v titulu filmu zmíněné Gran Torino (auto). Ale díky tomu, že je Walt okolnostmi donucen sousedy poznávat, vzniká mezi nimi postupem času přátelský vztah, vedoucí až k hrdinskému zakončení příběhu. Ten je vcelku komorní záležitost, popisující dění v rámci jedné čtvrti, zřídka se odehrávající mimo domovskou ulici, ovšem i přes nijak rozmáchlé zpracování má obrovskou vnitřní sílu a z filmu vyzařuje určité kouzlo, ať už díky charizmatickému Waltovi/Clintovi, či silnému vztahu mezi ním a sousedovic pubertální dvojicí. Je krásné pozorovat, jak se Walt z principu čemukoliv společnému se sousedy zpočátku brání, až nakonec podlehne a přes jen naoko hraný odstup se propracuje k otevřenému přátelství, které mu přináší víc, než vztah s jeho vlastní rodinou.
Velmi sympatický je na filmu také fakt, že Walt tu díky své upřímnosti funguje jako jakýsi prvek nahlas říkající, co si myslí divák - například při scénách, kdy s Waltem dosti nuceně a plna přetvářky komunikuje jeho nesympatická rodina (a za zády si o něm vykládají jako o potrhlém staříkovi), což on samozřejmě stejně jako divák ví a tak si můžeme užívat tragikomické scény, kdy hlavní hrdina naprosto právem rodinu posílá do háje a je k ní chladný a vše navíc peprně komentuje. Vůbec hlášky jsou v tomhle filmu dosti rázného stylu, někdy až sprostě rasistické, přesto pro ně máme pochopení a často díky svému suchému podání v prvé řadě pobaví. Například scéna, kdy Walt "školí" mladého Thao Vanga v holičství, je výborně napsaná a opravdu vtipná.

Nevím jestli jsem vás dostatečně navnadil, ale pokud někdy budete mít náladu zhlédnout navenek klidnější film plný skrytého napětí, plný peprných dialogů ze života, silného přátelství, které překonalo všechny předsudky, zkuste si najít dvě hodinky na tento parádní film!

PS: konec byl sice naprosto logický a přesný, s ohledem na dosavadní ladění filmu, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby Clint pro DVD natočil ještě druhou variantu, která by byla absurdně akční a nesmyslná a mohl bych si při ní říct: "jo, dej jim, haj*lům co proto!":-)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona - 7/10

Film s nejdelším názvem, jaký jsem zatím měl tu čest "recenzovat" a zároveň jedno z největších zklamání, jaké mi v poslední době nějaký film přinesl... O Benjaminu Buttonovi a jeho podivuhodném příběhu se toho napsalo už před premiérou hodně, protože - přiznejme si to - námět filmu je originální a řeknu rovnou, že i přes zklamání nad jeho (příběhovou) kvalitou, by jste jej měli vidět.
Příběh je zaměřen na životní osud Benjamina Buttona (v podání z větší části filmu zdigitalizovaného Brada Pitta), vyprávěný za pomocí jeho deníku a vzpomínek celoživotní osudové lásky Daisy (Cate Blanchett). Asi už se k vám donesly informace, v čem že je ten příběh, tedy vlastně případ, pana Buttona tak podivuhodný - Benjamin se totiž narodí jako vrásčité mimino, které postupně roste v chromého staříka, pokřiveného důchodce a časem se přes statného důchodce propracuje v šarmantního muže středního věku, později mladého božana a dočkáme se i nejzastydlejší puberty, zralé na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Snad i ti, co nevěděli, právě pochopili, že zatímco Benjaminovo vědomí se vyvíjí v souladu s běžnou praxí, jeho tělo se mění proti proudu času, což přináší smutné i zábavné životní momenty, které scénárista sepsal formou pomyslného Benjaminova deníku, tedy filmu.

A právě příběh je kamenem úrazu celého filmu - ten totiž postrádá tempo, vyprávění působí prázdným, roztahaným dojmem a zaručeně se během 166 minutové stopáže podíváte nejednou na hodinky, kdy už bude konec... Nedá mi to nesrovnávat s Forrestem Gumpem, který by mnohem víc vystihoval onen přívlastek "podivuhodný případ". Je tu jistá paralela - oba hrdinové jsou v něčem zvláštní a proplouvají životem, pro nás diváky, tak trochu svérázně. Je tu osudová žena, kterou znali od dětství, a poté co s ní měli dítě, se stala nedosažitelnou a z toho plynula smutná scenáristická úlitba zaměřena na divákovi city. Bohužel zatímco Forrest Gump exceloval také vtipem, nadsázkou, pestrostí životních eskapád a tempem, jakým jsme s Forrestem doslova proběhli jeho životem (a že toho stihl sakra hodně). Benjamin Button oproti tomu vsadil všechno na jednu kartu - na netradiční časový paradox (nebo jak to nazvat) a snažil se být až zbytečně vážný a vtípky se vyskytují spíše sporadicky. Benjamin také postrádá pestřejší životní osud, krom Daisy výraznější vedlejší role, scénář nemá překvapující momenty a další prvky originality. Slušelo by mu víc humoru, více vypointovaných scén, kdy by vznikali situace zajímavé hlavně díky naší znalosti Benjaminova osudu atd. Scénář tak považuji za poměrně slabý a je pro mě trošku nepochopitelné, že se scénárista zasekával na některých místech děje až zbytečně dlouho, věnoval jim neúměrně (mnoho) času a jiné odbyl během 5 minut - jakoby nevěděl, co dál s filmem vymyslet. Mám na mysli například Benjaminovo působení na remorkéru, v podstatě zbytečnou "rádoby akční" scénu s ponorkou a proti tomu docela krátkou část filmu, kdy žil s Daisy. Také její stařecké vzpomínání na smrtelné posteli by mohlo klidně vzít za své a prolínání přítomnosti s minulostí šlo vyřešit zajímavějším způsobem - ale to je ono ladění filmu do vážna - zatímco ve Forrestovi se Tom Hanks vykecával na lavičce a dozvídali jsme se moudra jako "život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš" tak v Benjaminovi sledujeme sípající stařenu a deník předčítající dceru za fičení hurikánu jako od Dalibora Jandy...

Tím ovšem nechci říct, že by příběh nebyl zajímavý - on svým způsobem je, ale prostě TO MOHLO BÝT LEPŠÍ. Takže zatímco na plátně ubíhá průměrný příběh, vy máte spoustu času sledovat jiné, mnohem úchvatnější věci - například technické provedení filmu je téměř dokonalé a právem si odneslo už několik ocenění (a možná ještě odnese, uvidíme po nedělních Oscarech). Dobové ztvárnění New Orleans, kostýmů a vůbec celého světa a snad i filmového filtru a způsobu natáčení, jakoby stylizací přesně kopírovalo dobu, ve které se odehrává - ať už jde o léta dvacátá, čtyřicátá nebo šedesátá. V podstatě při jakémkoliv posunu děje nemáte problém ihned identifikovat dobu, v které jste se ocitli. A to nejen díky digitálnímu makeupu ústřední herecké dvojice.
Cate Blanchett a Brad Pitt, to je pro tento film kapitola sama pro sebe - oba podávají výborné výkony, Brad působí velmi sympaticky a je tak nějak příjemné ho sledovat na plátně, ať už je starcem nebo puberťákem. Opačný pocit jsem měl paradoxně u Cate, potažmo její postavy Daisy, která mi v dospělosti přišla dost nesympatická a tak nějak jsem nedokázal sdílet Bradovy sympatie a fandit jejich vztahu, což je sice můj subjektivní problém, ale na filmu mi to ubralo co do síly oné love story...a může se to stát i vám:-)
Nevím co dodat... Nečekejte od tohoto filmu příliš, mohli by jste být zklamáni. Dost možná se mnou po jeho shlédnutí budete nesouhlasit, každopádně nemyslím si, že potenciál byl využit naplno a považuji film za dokonalé zvládnutý technicky, ovšem bez duše. Bude se o něm pravděpodobně mluvit ještě dlouho, doporučuji vám ho proto vidět, to ano, ale v tomhle směru bych to přirovnal třeba k Jurskému parku... tam taky všichni čuměli s otevřenou hubou na dinosaury, ale příběh už tu byl, film uspěl jen díky formě, jakou diváka dokázal zaujmout.

Blondýna v autoškole :-)

Je to sice polsky, ale rozumět by jste tomu měli... Mimochodem jedná se o skrytou kameru - to pro ty, kteří by se chtěli navážet do blondýnek, jak jsou blbé;-)