Ustřelené Střelice & Senetářov

Tak a neutekl jsem tomu - po dlouhé době na mě opět padla řada se psaním článku a tak vítejte všichni u tradičně netradiční, amatérské, typicky rýpavé a při troše štěstí i čtivé reportáži ze zatím posledního hasičského víkendu ve Střelicích a Senetářově (teda spíš jen těch Střelic:-))
Přiznám se, že jsem se dostal poměrně do skluzu a neměl příležitost "esdéháčku" fandit vlastně už několik závodů. Do Nivy jsem dojel díky spavé nemoci a bloudění po uzavírkách pozdě, Míchov, Cholinu a Sychotín jsem minul tak nějak z časoprostorových důvodů... O to víc jsem se těšil, že kluky (a tentokrát i holky) uvidím závodit ve Střelicích. Teda aspoň do té chvíle, kdy mě Bart zchladil hláškou, že vypozoroval, že na rozdíl od loňské sezóny má dojem, že nosím smůlu a ne štěstí. Asi to budu muset kompenzovat sponzoringem nebo co...nějaká tužka z firemním logem z práce to možná spraví;-). Popravdě, cestu na závody jsem měl luxusní opravdu jako hlavní sponzor - myslím, že tak se nemá ani ředitel Škodovky při MS v hokeji - jen zavelet "do klubu, Alfréde". Já uprostřed, kolem dokola obklopen celou bandou shnilých sviní, až by hlavní pasák JiKi mohl závidět. Kluci jeli sami Avií a natvrdo tady na Ivana bonznu, že při pohledu na jeho ranně-simetrixovský rozcuch, co měl na hlavě, bych se s ním bál jet Avií, i kdyby mi na kuráž ukázal fotku s Jágrem, Krajčem, Náhlovským a Petrem Zvěřinou, jak jedou všichni 4 na jedné babetě. Naštěstí jsme ale dorazil do Střelic všichni souběžně, živí a zdraví někdy kolem 13h a mohlo se jít zkoumat terén. To doslova. V díře velikosti kopačáku, ukrytou těsně vedle Avie, jsme si kolektivně málem zlámali kotníky snad všichni...

To bylo asi i tím, že pohledy nás všech nesměřovaly na zem, ale o kousek výš. Ne, pod sukně a na zadky hasičů ne. Zatím. Ani na prsa. Zatím. Ubíraly se k nebi, kde se honily mraky a sázka na nepršení by byla stejně odvážná, jako tip, že Vícov vyhraje tenhle pohárový závod. První, co jsme udělali, bylo klasické stěhování nábytku, aby se bylo kde uvelebit. Vybralo se místo na úrovni odhazování proudařských hadic, jen nevím proč na opačné straně, než byla Avie. Postavil se svatostánek, rozložili lavičky, smontoval stativ a utíkalo se na nástup, zatímco já prozkoumával okolí. Samozřejmě holky prozkoumaly okolí daleko dříve přede mnou, jen nevím, proč Toi-Toiku hledaly tak daleko za tím stavením asi 200 metrů od závodiště;-) Krom kadibudky bylo k vidění všelico - přes naleštěný veterán sovětské provenience, pivní vozík Litovelské provenience až po krásný putovní pohár.

Areál jako takový byl fajn, prostorný a žádné umačkaní davem nehrozilo - bohužel. Ale to hlavně proto, že divácká návštěva byla díky počasí mizerná, krom hasičů tam snad nikdo nebyl. Ale s tím už jsme se na hanácké smířili... A tak nejoriginálnějším divákem byl letec, který nám několikrát zakroužil nad hlavami. Trošku zvláštní pak bylo občerstvení. Co si vzpomínám, hladem švidrající Kartina přišla pěkně nakrknutá, že si chtěla dát nabízené uzené, ale byla odbytá s tím, že nejdřív se musí sníst klobásy a až pak bude uzené... Přiznám se, že dál jsem občerstvení a stánky nezkoumal - na chlast jsem neměl chuť a kdo měl, mohl jít kolem bezedného Dětkovického motobaru a vybral by si určitě líp:-)

Co se týká tratě a hodnocení organizace závodu, dojmy jsou docela rozporuplné. K lehkým terčům lehce stoupající a časem zablácená trať, měla základnu na zámkové dlažbě, která už ve své podstatě musí klouzat a navíc zrovna neusnadňuje ideální výběr obuvi. Kluci si taky dost stěžovali na startovní fotobuňku, která zmenšovala prostor na startovní lajně na minimum. Samotný start byl několikrát pokažený špatně spuštěnou časomírou (která se dokonce jednou nespustila vůbec a kluci museli opakovat celý útok), která byla asi největším a rozhodně pamětihodným prvkem tohoto závodu. Prvotní šum pochybnosti mezi ostatními hasiči spustily už první až podezřele kvalitní časy. Předesílám, že nechci snižovat ničí výkony... Když se jednomu týmu, který je standardně nevýrazný, zadaří dobrý čas, jedná se o příjemné překvapení. Pokud se to ale povede dobře třetině týmů, nastává otázka - zkumulovala se na závodišti dobrá forma několika týmů nebo nekvalitní elektrotechnika? Podle názoru mnohých, včetně mé maličkosti, tady bylo něco špatně. První spekulace mluvily o pomalejší časomíře - někteří měřili na ruční stopky a časy byly až o vteřinu pomalejší. Dalších divností jsem si všímal už i sám v momentech, kdy jsem nefotil ani netočil - například se stalo, že na jednom terči se rožlo signalizační světlo, že je sestříknutý...podívám se na časomíru, ta už je zastavená...mrknu zpátky, druhý terč stále zhasnutý a teprve pak se přesným zamířením rozsvítí...a čas po prvním rozsvícení je brán jako definitivní, dál už časomíra prostě neběžela... A teď kde je chyba - v signalizaci nebo v časomíře? Ať už tam nebo jinde, je nutné do příště podobné problémy napravit, protože celá soutěž pak má dosti pofidérní kvalitu a vypovídající hodnotu o výkonech, protože vlastně nevíte/nevěříte, jestli naměřené časy byly regulerní...
No a co naši borci a borky? Kluci běželi jako 16-tí z cca 22 týmů a za nepřítomného Lukyna, který si válel šunky někde s ostatními agenty FBI (snad tam aspoň trénoval nasazování proudnice, výstřiky a sestřiky) si půjčili finskou posilu Luninena Luunniho ze země mnoha kopců, Vícova. K Vícovákům trochu odbočím - Vícov po mnoha smolných závodech zaútočil v čase 17:40, což je, troufám si říct, čas, který na tříbéčkové trati hned tak nezopakují. Pravý proud měl dokonce čas 17:00 (to je fakt konec, na jednom proudu Fin, na druhém Jamajčan, prý nějaký Bolt). Každopádně se přiznám, že ať už jde o důvěryhodný čas nebo ne, měl jsem z jejich pozdějšího vítězství obrovskou radost a přál jsem jim ho - stejně jako Lipováci. Za tu smolnou sérii si to zasloužili - doufejme, že dobrou formu a kvalitní čas při některém z dalších závodů potvrdí.

Lipová nastoupila, jak jsem již napsal, jako šestnáctá, s půjčeným Luunnim, který bohužel nezopakoval výborný čas z vlastního útoku. Nevím přesně co se stalo, ale prý nějaké JiKiho přišlápnutí Luunniho hadice (nechte těch dvojsmyslů), nějaké to blatíčko na trati a být to na pravém proudu, tipoval bych i vyjeté koleje... Každopádně podle fotek je pěkně vidět, že místo aby Luunniho hadice šla z rozdělovače přímo k němu, vracela se dva metry zpět a tyhle čtyři metry pak Luunni vykrátili... Jinak to byl povedený útok, zakončený parafrází na Černobylský vtípek, něco ve stylu: "Bart a Jiki, oba křičeli stříkni to, Luunni křičel nejde to" - základna rychlá bez zaváhání, strojník tak rychlý, že by potřeboval dělat ještě jeden spoj, béčko natažené pěkně, rozdělovač trošku na krev, ale nemíním dostat od JiKiho přes držku, už tak to mám slíbené od Barta za to, že jsem nepřinesl štěstí, takže jako bych nic neřekl, stejně tomu nerozumím, že:-) I přesto přeze všechno ale Mates dokázal dospurtovat až téměř k lajně a sestříknout v podstatě první vodou za 17:44 - pochvala. Mnohem těžší pozici měl krátký Luunni a časomíra se zastavila na výsledném čase 18:93, což znamenalo konečné 7. místo. Určitě to bylo zklamání, při snadných terčích a nevyzpytatelné časomíře kluci doufali v bednu, ale sedmé místo je i tak vcelku fajn. Hlavně těm, kteří by chtěli dodávat, že "kdyby..." bych rád vzkázal, že na to se opravdu nehraje a stejně tak by si "kdyby..." mohly říkat týmy z Plinkoutu, Choliny, Čelechovic a další...

Holky z Lipové měli zachránit čest SDH, s půjčenou přoudařkou za Čabrušku tak s ještě většími nadějemi věřily ve výborný čas. Dobrým základem byla výborná nálada, která snad i přebíjela nervozitu, která pokaždé dráždí slečnám žaludky. Lipovské prciny, shnilé svině a nebo jak je vlastně pojmenovat, těsně přes závodem povzbuzovala a buzerovala klasická sestava kolegů, včele s nervózním JiKim, který by se možná uplatnil i jako baseballový nadhazovač, Bartem, usměvavým Vénou a poklidným Šebkem. Apropo musím bonznout, že móda perzonalizované obuvy na zakázku dorazila již i mezi hasičky. Zatímco některé mají pouze vytuněné růžové tretry se zřaloky, Darča se předvedla s botaskama, kde má na zakázku iniciály své přezdívky, získané po operaci mandlí. Dlouho jsem váhal, co by ono záhadné "HH" mohlo znamenat... Až druhý den jsem zjistil, že to značí Hluboké Hrdlo. Teda bylo mi to řečeno, ne že bych to věděl nějak z praxe. Kdyžtak mail na situaci nejznalejšího Matesa je "stojanjakotyc@hardasrock.cum". Ovšem zpět k závodům - holkám již od startu vycházelo vše na jedničku s hvězdičkou - jakoby Dan zavelel "do toho, milááááčkové..." - při dámském kvapíku na základě zazněl pouze šum svistu a holky už už běželi vstříc první osmnáctce sezóny... zapůjčená Katka z Dětkovic neomylně sestřelila terč za skvělých 18:44, Markét už mířila také do černého, ale najednou se stalo něco, co nikdo nečekal... Zničeho nic, po prvním plivnutí vody z proudnic, se voda zastavila a mašina vypla... V první moment asi většina z nás nechápala co se stalo. To by jste nevěřili, jak banální chyba zabránila skvělému času. Prostřik, upadený koš nebo chyba po cestě k terčům nenaštve tak, jako vypnutý přívod benzinu do mašiny. Všichni jsme byli okamžitě "na mrtvicu" a soupeřky se mohly jen radovat, protože při optimistickém odhadu by holčiny měli druhé místo jisté, při mírném prostřiku by to horší jako čtvrtý flek nebyl. Opravdu neskutečná škoda...a další NP v sezoně. Vítězství si odvezly holky z Otaslavic, které si tímhle tempem, pokud jim někdo neusekne hadice nebo nohy, doběhnou pro vítězství v celé extralize už v polovině sezóny...

Ze závodů se tak odjíždělo s dosti nešťastnými a naštvanými pocity a není se čemu divit. V sobotu byla naděje na dvojitou bednu a výsledek byl daleko za očekáváním. Sedmé místo a NP není nic, čím by se dalo chlubit. Nejlépe brzo zapomenout a poučit se z chyb aby se neopakovaly.
Výsledky k nahlédnutí zde. Průběžné pořadí Hanácké Extraligy zde.


Večerní pohár v Senetářově pak už byl zcela o něčem jiném - holky raději přijely jen hasit žízeň a kluci - no škoda mluvit, byl to prostě na letošní poměry pomalý útok a byť Mates zopakoval slušný čas pod 19 vteřin, finská posila si opět vybrala zalévací chvilku (nic tragického Luunni, normu sis ten den holt splnil na dva měsíce dopředu ve Střelicích;-)). Video zde. Bylo z toho 9.místo.

Co ovšem stojí za pár slov, bylo prostředí a atmosféra, v jaké se závod pořádal. Dráha byla uprostřed továrního areálu, na betonu, což bylo krapet o hubu a loket, jak poznali někteří hasiči, na cestu svítilo jen několik bludiček a káď byla omotaná jak vánoční stromeček. Vše umocňovala skvělá divácká kulisa, která byla až překvapivě početná. Jakoby to nebyl pohár, ale zábava, kde se shodou okolností vyskytli hasiči. Pravda, většina diváků včetně mne se spíš zajímala o benzinku předělanou na bar (mimochodem snad jediná v republice, kde jste si mohli zapálit), než o samotné závody, ale i tak se kluci z Lipové vyjádřili, že si připadali na základně obklopené diváky, jako profíci na stadionu... K výborné atmosféře přispěl i letitý spíkr, který docela neúnavně dokázal fungovat až do korupění, ačkoliv jsme tipovali, že odpadne při pátém útoku, potažmo třech promile. Odhaduju ale, že zvládl obojí... Koho pak přestaly bavit závody úplně, mohl utéct do přílehlého "kulturního sálu", kde hrál výborný DJ "jsem-lepší-než-kopka" Rendy z Brna. Ne Rendy, za tu reklamu nic nechci;-). O dalších událostech a zvěrstvech, co se děly, raději pomlčím, každopádně mě mrzí, že jsem přišel například o jedince tančící na Michala Davida na Avii, obklopené posledními přeživšími do 5 ráno...to musel být pohled k nezaplacení... Pánové bude nějaké home video?

Tak to máme pro tentokrát vše, uvidíme se pravděpodobně v Čelechovicích a v Šošuvce, a to už tento víkend! Poručte mezitím větru dešti, ať vyjde počasí!

Většina (nejen) mých fotek ze Střelic a Senetářova na "www.sdhlipova.cz"

Andělští Trekkies přeprali ďábelské Terminátory...

Nazdar všeci, dali by jste si jedno malé požvýkáníčko? Ano, opět nám běží v tv oblíbená reklama na orbit a domácí žvýkání, a stejně tak jsem se já vrátil ke sledování filmů - bodejď by ne, když mám tu super velkou TV, která mi umí přehrát film přímo z flashky;-)

Wrestler

Tak tohle je ten mocně probíraný filmový návrat Mickeyho "Rourky" na stříbrné plátno, v tomto případě trošku umělé a zkrvavené. Film mi stylem stavby příběhu a vizualizací ala dokument asi nejvíce připomíná Osmou míli (8 mile) s Eminemem. Příběh líčí krátký životní úsek života Randy "the Ram" Robinsona, bývalé velké hvězdy wrestlingu. Sportu, u kterého si neodpustím osobní poznámku, že to je "zábava" pro lidi s IQ pod 100 (ne-li ještě míň). Ano, choreografie je někdy dech beroucí, ale jinak je to trapné a jak je ve filmu vidět, až nelidsky bolestivé divadlo. Některé kousky blbců v ringu hraničí s doživotním postižením a zařazením do sbírky kreténů na Rozzlobených mužích a podobných serverech. Ostatně cvakat do sebe sešívačkou, řezat se žiletkama pro opravdu "real" dojem pravé krve a podobné magořiny, nemůže nikdo normální provozovat (nebo sledovat).
Ale vraťme se k filmu. Mickey R., který dnes vypadá jako starší brácha Micheala Jacksona, nám sice předvádí slušný herecký výkon, ale samotný příběh není až takový odvaz a mám pocit, že jsem podobné téma "zlomeného" hrdiny viděl už několikrát. Ram byl slavný, žije jen pro wrestling a potěchu diváků. Má zničené zdraví, srdce, obličej, rodinné vztahy a jak je zvykem u poloviny ameriky, žije v přívěsu. Veškerý děj sestává z jeho nadbíhání tanečnici ze strip-klubu, dceři, která ho nenávidí za to, že na ni v dětství neměl čas a procházení tělocvičnami, poplácávání se s ostatními seniory v ringu po propracovaných bicepsech (nutno podotknout, že i "Ram" má slušně napráškovanou figuru) a nějakého toho tajtrlíkování mezi provazi.
Nevím, jestli by člověk měl hledat za filmem něco víc, než jen pohled do soukromí jednoho zničeného wrestlera. Wrestlera, který je v první řadě taky člověk, ale na druhou stranu vášeň pro tenhle sport je pro něj zničující, osudová a nedokáže před ní dát ničemu a nikomu jinému přednost. Příběh je to smutný, mockrát se nezasmějete - spíše naopak, obličej budete mít asi mnohokrát zkřivený odporem a slabší povahy ať se raději ani nedívají, hodně záběrů je totiž dost naturalistických. Ze zákulisí wrestlingu se myslím nedozvíme nic šokujícího a kdo bude čekat nějaký zajímavý, vypointovaný konec příběhu, bude taky zklamán. Vše, na čem film stojí a padá je sledování hereckého výkonu "Mikyho Rórky" a tam už je to jen o tom, jak moc dobře se vám na ten jeho zdeformovaný obličej dívá... 6/10.

Andělé a Démoni

Tom Hanks se nám ostříhal, zaplaval si a odcestoval do Vatikánu vyřešit další filmový oříšek plný vražd, symbolů, církve, fabulací a fanatiků. Předesílám, že na rozdíl od mého oblíbeného Františka Fuky mohu říct, že jsem knihu četl, takže bych mohl porovnávat, ale nebudu. Za prvé už je to nějaký ten pátek, co jsem ji četl, za druhé to nijak nevadí ani recenzi, ani divákovi, když knihu před filmem nepřečte - spíše naopak. Apropo - pro ty co četli - film je knize vcelku věrný, až na jednu sci-fi kaskadérskou vložku, na kterou jsem se opravdu těšil, jak filmaři vyřeší. Ti ji pro jistotu vynechali. A dobře udělali.
Příběh je poměrně prostý - Robert Langdon je profesor na Harvardu a zabývá se celý život symbolikou všeho co vás napadne, a je tak známý a slavný (bodejď by ne, když rozšifroval mistra Leonarda a natočili o něm už jeden film;-)), že když "někdo" ukradne antihmotu z CERNu a ve Vatikánu po smrti papeže "někdo" unese 4 kardinály, kteří jsou zároveň největšími favority na nástupce Svatého Otce, pozve si ho místní policejní šéf na pomoc při vyšetřování, protože přece hledání symbolů v milionovém Římě a Vatikánu je rychlejší a exaktnější, než moderní kriminalistika. A ten "někdo" má něco společného s Ilumináty, kteří jsou podobný spolek zlotřilců, jako v Lovcích pokladů Svobodní Zednáři...
Jsou dva způsoby, jak tenhle film můžete brát - buďto budete rýpat a nedůvěřovat ani zbla možnosti, že by kdokoliv skutečně mohl být tak geniální a měl takové obrovské štěstí jako Robert Langdom, ale pak si film neužijete (a ani bych vám nedoporučoval na něj vlastně jít) nebo jste alespoň částečný příznivec konspirací, hledání vedlejších významů, symboliky a trošku senzačnějších výkladů známých reálií (a nebo McGyvera;-)). Pak si film můžete dovolit shlédnout a pravděpodobně se vám i bude líbit.
Já osobně jsem někde mezi, spíš se přikláním k druhé možnosti "věřit" (pokud nemám rýpavou náladu jako u sledování posledního Termínátora) a i vzhledem k tomu, že jsem čekal velký průšvih, musím hodnotit veskrze kladně. Ona totiž i knižní předloha je o dost kvalitnější a záživnější čtení, než předchozí Šifra mistra Leonarda, se kterou ji asi bude každý srovnávat. Andělé a Démoni jsou napínaví, mají spád, akci, přiměřeně vysvětlovacích přednášek (takže si připadáte opravdu jako v kině a ne někde v učebně) a v podstatě kromě trošku šílených způsobů, jak hlavní hrdina vždy bleskurychle a téměř neomylně trefí další "místo činu", působí i uvěřitelně. Příjemné je i herecké obsazení. Sice nikdo nevyčnívá, ale zároveň nikdo nevadí a s výběrem herců se casting strefil. Technicky není filmu moc co vytknout. Sice moje trénované oko poznalo asi všechny ty digitálně naplněné náměstí, baziliky, kobky a podobně, ale řadový divák bude spokojený, že se podívá tam, kam normální smrtelník asi nikdy.
I když hodně lidí k filmu bude přistupovat s despektem, ať už kvůli tématu, nebo špatným kritikám, nemyslím si, že by šlo o špatný film, stejně tak jako si dovolím tvrdit, že lidé, kteří knížku nečetli a mají rádi konspirační příběhy, si film užijí. Sice nejde o to nejlepší, co se dá nabídnout, ale 7/10 dávám s čistým svědomím a oběma očima otevřenýma:-)

Terminator Salvation

Tak konečně, po měsících očekávání, umocňovaných pečlivě dávkovanými trailery, jsem se dočkal zatím posledního, v pořadí čtvrtého Terminátora. A jaké že jsou dojmy a pocity? Veskrze smíšené.
Příběh nás zavede do už čtvrté alternativní budoucnosti, která nemá opravdu nic moc společného z tím, co nám bylo naznačeno kdy dřív. Toť zklamání, nebo spíše překvapení číslo jedna - John Connor a jemu podobní nevedou žádný partizánský boj laserovými zbraněmi, neplazí se mezi vraky a terminátorům pod ocelovými patami nepraskají lebky... Věc se má totiž tak, že (opět se tu USA rovná "celý svět") Skynet (ne, opravdu vám nehodlám vysvětlovat kdo je kdo a co je co) a jím ovládaní roboti, sídlí několik kilometrů severně od San Franciska (nebo LA? už nevím přesně) a několik kilometrů jižně od San Franciska (nebo spíše LA) sídlí překvapivě armáda odboje. A když říkám armáda, tak armáda se vším všudy. Mají opevněnou základnu s minovými poli, těžkými kulomety, k dispozici vozový park menšího pluku a to ještě nezmiňuji průzkumné letadla a helikoptéry. A to už je jeden z prvních a pro mě asi největších paradoxů příběhu - všemocnému Skynetu, který jak odhaduju, má výrobní kapacity na to chrlit stovky robotů všeho druhu za hodinu, je zřejmě úplně jedno, že má 200 km jižně miniarmádu odboje, kterou by mohl zničit jednou menší přepadovkou. Místo toho loví obyčejné lidi, živořící někde v poušti, aby je zneužil při vývoji nového terminátora, s jehož pomocí by se infiltroval do řad odboje. Ehm. Nějak ale nechápu, proč by to měl dělat, případně k čemu vlastně lidi Skynet jinak potřebuje, že volí tak zdlouhavý postup?
Scénář. To je opravdu ta hlavní slabina filmu a jeho děravost a nesmyslnost na nás křičí celým filmem "vypněte mozek!", protože jinak se budete každou chvilku ptát sami sebe nebo toho vedle vás, jestli si z vás někdo nedělá prču. Scénář se dopouští z mého pohledu několika chyb.
A) uvede nás do prostředí, jehož mikroklima je absolutně nerealistické. Vím, jsem na sci-fi filmu, ale i ten by mohl mít trošku logický základ.
B) momenty, které by mohli být překvapením filmu, nám polopatě předesílá už od počátku filmu a výsledná odhalení "šokujících" zjištění neumí vygradovat a lépe fungují i v tříminutových trailerech, než přímo ve filmu. Mám na mysli děj okolo Marcuse Wrighta a pro ty, kteří film ani trailery ještě neviděli, nebudu raději prozrazovat víc.
C) některé hlášky a situace ve filmu mají trapnější texty, jako Beverly Hills 90210. Naprosto mě pak odrovnala nejvtipnější (bohužel nechtěně) hlůáška filmu, kdy sestřelená pilotka Blair jede jako blázen po Marcusovi, který ji právě zachránil, a v momentě, kdy sedí asi 3 metry od ohně o velikosti malé fatry a výtopnosti 100 kil biomasy, prohlásí naprosto průhlednou hlášku:"je mi nějak zima..." a poté se jde přitulit k Marcusovi. To už si z nás opravdu děláte srandu?

Abych jenom nekritizoval nelogičnosti, nevýrazné postavy, Baleův chraplák a nezajímavé a početné herecké obsazení, musím přiznat, že několik záležitostí i celkem potěšilo. Předně postava Marcuse Wrighta je opravdu tak dobrá, jak se dočtete ve většině recenzí. Je to jak díky tomu jak nejednoznačně zpočátku působí a jak je napsaná, ale i díky podání Sama Worthingtona, na kterého se budu asi hodně těšit v budoucím Avatarovi režiséra Jamese Camerona. Druhá potěšující věc byla většina akčních scén, které McG zvládl poměrně slušně natočit, neiritivali nadměrně rychlým střihem, jak bývá zvykem poslední léta a pozorný divák v nich dokázal nalézt avizované odkazy na předešlé díly, hlavně tedy první a druhý.
Celkový dojem z filmu je ale každopádně nemastný neslaný. Pocity u mě zachraňuje oblíbenost tématu, vcelku povedené triky a vybrané scény, potažmo sledování konání Marcuse Wrighta (který je tou pravou, hlavní a zajímavější postavou, nikoliv John Connor) a jeden bodík bych přidal i za poměrně šikovnou pointu filmu. Naopak bod okamžitě strhnu za to, co následovalo po pointě a celou ji poslalo do háje, stejně jako zbytek zpackaného scénáře a překopaný terminátoří svět. Neříkám, že jsem se u filmu nebavil, ale rozhodně to člověka neuspokojilo... 7/10.

PS: pořád z toho filmu mám ale lepší dojem, než z Terminátora 3 a jeden bod k hodnocení jsem nakonec přidal za jednu trikovou scénu, kterou dál komentovat nebudu, ale ti co už viděli si domyslí...

Star Trek

Podle hesla "to nejlepší na konec" jsem si nechal komentář k filmu, který jsem z této čtveřice viděl jako první a taky bych ho označil jako z této čtyřky nejlepší. Popravdě, myslím, že být zaníceným fanouškem Star Treku, asi bych nebyl nadšený z toho, jak tento remake vyzněl a co udělal s celým star-trekovským originálním seriálem a filmy s původní "spockovskou" posádkou, ale jako nezaujatý divák, který si šel užít letní scifi blockbuster, musím vrnět blahem.
Úvod nás přivádí na známou vesmírnou loď Enterprise chvíli před její zkázou, kterou jí přímo z červí díry přinesla Klingonská hypermoderní loď... postupně se dozvídáme kdo co a proč, ale to v tomto případě není až tak důležité, protože je důležitější je kdy, jak a jak moc efektně, cool a vtipně.
Po úvodním, akčně dojemném ántré, se postupně seznamujeme s celou budoucí posádkou Enterprise. Takže tu máme hlavního hrdinu J.T.Kirka, který je zatraceně drzý a sebevědomý, chladnokrevného Spocka se zbytky citů, zaujme sexy Uhura, pobaví hypochondr a zmatkující doktor v jedné osobě "Bones", či charašo gavarici Čechov. Mám hodně rád dobře provedené seznamovačky s novým prostředím a postavami a tady se J.J. Abrams a scénaristé vytáhli. Samotný příběh už tak úžasný není, protože jde o prostou pomstu s trochou časoprostorového zmatku, každopádně jeho podání je vskutku stylové.
Pakliže tento díl měl fungovat jako restart celého Star Treku, funguje úžasně jednoduše na všech frontách. Film je svěží, pro mladé, zábavný. Pravda, techniky a rozumování je tu trochu méně, ovšem to asi bude vadit jen pravověrným trekkies a ti se stejně raději potisící podívají na napomádovaného Kirka jak se v papundeklové Enterprise z r.69 řítí nadsvětelnou rychlostí k další záživné, vysoce erudované debatě se Spockem o warpovém pohonu;-)
Krom povedeného filmu se podařilo poměrně originálně vyřešit i restart ve smyslu příběhovém. Díky scifi možnostem světa ST a ústřední zápletce filmu, nám vznikla alternativní minulost, začínající při narození J.T.Kirka a tak se sága může (ale nemusí) ubírat svobodně svým vlastním směrem, stejně jako může kopírovat či doplňovat již natočené materiály. Jsem upřímně zvědavý, jak s tím scénáristé dál naloží.
Triky, hudbu a kulisy nekomentuju, to je prostě kvalita, tady ani nemůžete čekat po technické stránce nic jiného. Herci zahráli co měli, vybraní byli dobře, Kirk byl echt gut, Bones v podání Karla Urbana zábavný a Čechov byl kapitola sama pro sebe.
Dávám 8/10 a vyšší hodnocení nebude jen proto, že záporák, jeho motivace a vůbec příběh není nic moc zajímavého a je tu jen jako záminka pro tu omáčku kolem...která je ale opravdu moc povedená:-)

zase ta Chrudim...

Dneska jeden krátký stručný příspěvek, protože jsem docela rozmrzelý na to abych psal víc... Zkrátka zítra odjíždím zase na měsíc do Chrudimi, takže mě doma uvidíte maximálně o víkendu... Vyloženě už se těším, až se budu každý večer nudit sám někde na pokoji... Snad aby tam byla letos aspoň telka. Loni bylo víc času, takže se dalo sehnat lidi na posezení a pokec, bylo ME ve fotbale, takže jistota zábavně strávených cca 2x90 minut denně u TV byla taky fajn... Tentokrát nic z toho, takže už zbývá jedině naděje, že mě něco (doufejme, že příjemně) překvapí...

Takže sláva nazdar výletu, snad nezmoknu a jsem brzo zpět...

Sranda musí být...

A jak že se pořád mám, když nic nepíšu a navenek to vypadá, že nic krom hraní nedělám? Třeba se účastním super pětiboje v Lipové!;-)
A prostě musím potvrdit, že jako obvykle, neplánovaná akce, je ta nejlepší. Původní domluva byla vzít do Lipové Playstation a zapařit, zkušení však věděli, že je to jen záminka a večer bylo naplánované sražení májky a naražení nejednoho sudu piva. Jako (pro mě neplánovaný) se pořádal i pětiboj v disciplínách, které správný horal musí zvládat na jedničku. Což se mě teda netýkalo, já měl všechny časy a výsledky s vysokohorskou přirážkou. Jestliže moderní pětiboj je soubojem gentlemanů, pětiboj, který se odehrával v sobotu odpoledne na plácku u kulturáku, byl soubojem v sehranosti a elegance šla stranou:-) V první disciplíně - nečekaně obtížném srážení kuželek hasičskou hadicí, se všichni očividně teprve rozkoukávali. Asi málo promile. Hadice byla zrádná a kdo srazil byť jen jednu z deseti PET láhví, symbolizujících kuželky, mohl mluvit o štěstí. Styly byly různé, od poctivého kutoulení už od čáry, až po vyčůrané hody hadicí až do kuželek. Ale ani takové podpásovky nezaručovaly body...

...vypadá to slibně, že? Ale bohužel, jen vypadá...

Druhá disciplína rozdělila zrno od plevy. Zkušení a manuálně zruční vycenili na ty méně zkušené ostré zoubky a nasadili k trhákům. Řezání špalku ruční pilou bylo o sehranosti a kdo neuměl do dvou napočítat, se zlou se potázal a chvílemi i dobrovolné přidržovače klády málem do nemocnice odkázal... Naprosto neuvěřitelný výkon podali Šebci, kteří tak už po dvou disciplínách měli nakročeno na stupně vítězů.

Ještě že já se budu živit rukama tak leda když budu něco datlovat do PC...

Třetí disciplína by se mohla jmenovat: "jak utopit (doktora) Kecálka", protože pití půllitru na čas bylo tento den zcela nad moje síly (nejen moje) a tak hrozný výsledek jsem teda vůbec netušil. Krom toho, že pivo bylo chladnější jak mrtvá frigidní Němka v mrazáku, ale takové ho měli všichni, nějak špatně mi vyšel dech a v půlce piva jsem musel přestat pít, protože vzuch potřeboval ven a přes ucpaný nos to nešlo... a bylo to v pr... Kde jsou ty časy, kdy jsme chodili do Hradební a pivo jsem zvládnul za 6 vteřin... Kdo pak tipuje, že tuto disciplínu zbagouněli nejlíp Ivan s JiKim, vyhrál by, i když jen s odřenýma kryglama. Těsně v záklonu za nimi totiž byly Staňa s Včelkou a Capo di Tutti e mafiosso Břeťioso. A natrénováno měli i jiní.

Miro, sakra ty seš ale dobré, ty musíš mět čas...

Při čtvrté disciplíně už se všichni dostávali do varu a tak bylo potřeba je po zchlazením vnitřním, zchladit ještě z vnějšku - tzv. džberovka byla podle mě jednou z nejlepších a nejoriginálnějších disciplín dne. Zprvu trochu komplikovaná pravidla, které si každý vyložil po svém, v kombinaci s hasičskou výbavou, kterou mnozí, včetně mne, drželi prvně v ruce, vykouzlila široký úsměv snad u všech přítomných. Úkol byl asi takovýto - dvojice se postavila na startovní čáru, na znamení vyběhla na druhý konec dláždění pro opasek a přilbu - tady už nastal rozkol v pochopení pravidel, někdo poctivě nasazoval vše na místě, jiní běhali s výbavou na půl žerdi a vše doháněli cestou. Po ustrojení do somálského hasičského úboru (tam by totiž víc nepotřebovali a nesehnali) se běželo zpět na start, kde jeden z dvojice měl vzít ruční stříkačku a druhý kýbl s vodou. Tady byl druhý "problém", protože někteří chytráci, co doběhli na start dřív než kolega, vzali oba kusy výbavy a tím ušetřit drahocenné vteřiny a partnerovy nohy. Potom se na značičce spojila minihadičička s pumpičkou, nasadila miniproudničička a srážel se terčíček malým čuroučkem voděnky...ehm...pardon, nechal jsem se unést. Hezké na téhle disciplíně bylo, že krom originality se daly vymyslet různé postupy a finty fň, které nakonec přinesly jedny z nejvyrovnanějších výsledků a zároveň utvrdili v tom, že Šebci a Eva s Kamilem si téměř jistě odnesou starostou vlastnoručně podepsaný diplom. Krom skvělých a rychlých výstřiků jsme taky viděli několik pěkných, až bych řekl elegantních, držkopádů, holt už se začalo smrákat a dopíjela se druhá bečka;-)

I velcí kašpárci umí s malou stříkačkou...

Pro poslední disciplínu se kvůli efektní světelné šou čekalo až na setmění. Jízda na lyžích po asfaltu byla opravdovým zlatým hřebem večera. Osobně jsem hrdý na to, že jsem vcelku slušně odběhl - na to, že jsem stál na lyžích potřetí za poslední dvě pětiletky, to byl slušný výkon, který předčil i některé bojovné lyžaře...lyžařky chci říct. Ne Marti, vůbec z toho nemám radost;-) Když si vezmu, že jsem naprosto zbytečně ztratil asi 3 vteřiny nasazováním levé rukavice... Rukavice? No jo, já zapomněl - ono to nebylo jen o tom něco odjet...(haha, prý odjet). Ke všemu samozřejmě patřila i pořádná výstroj. A tak nejen, že nohy obtěžkávaly předpotopní lyžáky na sjezdovkách, pro které byly carvingy těžké sci-fi, ale běžec na dostal na startu za pomoci partnera ještě rukavice, čepici, šálek, do rukou hůlky a na instrukce, že musí oběhnout kolem bečky a zpět, aniž by si urval ostudu a zlámal nohy či nedejbože ty hůlky. Speciálně pro Jindříška bych doporučoval příští rok ještě dodatkovou soutěž o nejbrysknější parakotoul, směle by si mohli dát i duet s Pavlem (který soutěžil v druhé dvojici s Mirou). Jako nejrychlejší běžci se ukázali Mates, Kamil a Včelka, bohužel pro Matesa ale přišla penalizace - neměl totiž nasazenou druhou rukavici. Popravdě, asi ho to mohlo naštvat, že si toho někdo všiml, protože už byla taková tma, že třeba já si toho ani nevšiml (dokud nezačali všichni sborově křičet:"deset vteřin penalizaco, hon nemá rukavico!". Díky tmě ale celá šou měla ty správné grády plnou jisker z kovových hran lyží, podávaly se výkony doslova až na krev (hůlky byly ostřejší než mexické chilli) a třeba Včelka do cíle doslova vlétl a přistál na zádech ve stylu těch nejlepších běžkařů... Je vidět, že zimní příprava u Eurosportu se vyplácí, pro příští MS v klasickém lyžování má tento borec nominaci jistou;-)

Ať se práší za kočáry! Parampa pa...!

Nakonec se vítězi stala dvojka Eva a Vašek...pardon...Kamil, kteří projeli celým pětibojem jako nůž máslem a první místo si zasloužili. Druzí byli díky povedené poslední disciplíně Staňa s Lokem/Včelkou a na třetím místě se udrželi Šebci, gratuluju. Snad se všichni ukážou (a budou obhajovat) i na případném příštím pětiboji a pokud budu mít příležitost, rád se taky zase zúčastním:-) Byla to konečně taky jednou originální zábava na sobotní odpoledne. Jen škoda toho počasí, bývalo by se sešlo víc lidí... Tak snad příští rok;-) Více fotek v galerii na: sdh lipová
Sportu zdar, srandě zvlášť!

Aspoň že top ten, no...

PS: o tom, že se pak soutěžilo v kryglistice, panákování, křtění laveček a podobně, o tom raději až jindy;-)