Recenze na Uncharted 2 jsou v posledních dnech módní a nedá mi to, abych se taky nevyjádřil k této, sice velmi kvalitně udělané, ale stejnou měrou i vyhypované hře. Víte co je to hype? To je označení pro masivní reklamní masáž, která vás postaví na nohy zhruba stejně, jako kvalitní thajská masáž - s tím rozdílem, že na ty nohy jste se postavili proto, že vás marketingové oddělení tvůrců hry zmagořili natolik, že si ji chcete jít koupit hned teď, za každou cenu a bude by vám jedno, že si na ni půjdete půjčit k Ukrajincům, prodáte babičku nebo budete u obchodu stanovat 2 dny před naskladněním hry. Hype vás také dokáže zblbnout natolik, že hru budete obhajovat ve všech diskuzích jako ortodoxní věřící svoji víru, s kterým budete mít společné to, že jste ani jeden svého boha nikdy neviděli...
O "Hype" se u téhle hry postaralo několik více méně smysluplných příčin - 1) první díl je i dnes, 2 roky po vydání, jedna z nejlepších her na PS3, potažmo i mezi formáty (nejlepší pro mě znamená nepříjemnější herní zážitek) a každý poměrně logicky očekával, že pokud bude hra jen o trochu lepší než jednička, je to jistota dobré hry. 2) kadence prezentací a tvorba trailerů by předčila i rychlost střelby AK-47 3) první recenzenti se předbíhali v superlativech a šílených hodnoceních typu "11/10", samozřejmým prohlašovaním hry za výtvor roku/desetiletí/století/historie a podobně...
Pravda je v tomto případě neuchopitelná, tisíc lidí, tisíc chutí, ale pokud by někoho zajímal můj názor, nechť pokračuje dále. Pro ty, kteří se nejdřív chtějí dostat do obrazu, o čem že to tu vlastně melu, tak mrkněte na video;-)
---------------
---------------
Začnu odhalením té největší pravdy o U2 (tím myslím Uncharted 2, to o Bono Voxovi jsem slíbil, že nepovím). Hra je opravdu nádherná! Můžete si dopředu, po přečtení všech podobných vět myslet, že už jste viděli vše a nic vás nemůže překvapit, stejně jako že "Krajzis je voe nélepčí", ale pokud hru budete hrát na moderní televizi s trochu větší úhlopříčkou a pokud nejste naprostí ignoranti, několikrát při hře polohlasně procedíte "wow", američani ať si uleví po svém "oumájgád" a ostravaci "no ty p*čo!" či něco takového. Dle libosti. A za to vám ručím, jako že se Horst Fuchs jmenuji! Né vážně - už na začátku hry, který jsem bohužel viděl už v ukázkách, povahy, které dlouho neviděli počítač, asi budou zírat na krásně rozpohybovanou postavu Nathana Drakea, do detailu vyšperkovaný vlak či krásně zpracovaný sníh a vánici. Zkušení zívnou a jdou dál. Objeví se v Borneu a uprostřed pralesa si řeknou, že je to vše opravdu pěkně nasvícené a jednou za deset metrů by se hodilo típnout obrazovku (bohužel nejde) a udělat si z ní krásně kýčovitý, barvami přesycený wallpaper. Ovšem až budete poprvé v nějakém tom městě či chrámu, uvědomíte si, že stále častěji zastavujete a zkoumáte, s čím vším si tvůrci vyhráli a jakými všemi možnými detaily ze zabývali. Pro mě osobně pak byla naprostým vrcholem nepálská vesnice, kdy jsem opravdu myslel na to, že něco takového jsem ještě neviděl a měl jsem pocit, že "jsem tam". Jen tak jsem se procházel, rozhlížel a kochal jak Hrušínský ve Vesničce mé střediskové.
Grafika hry je, jak už jsem napsal, nesmírně detailní, živá, atmosférická a barevná. Přebarvenost světa je ale až nereálná a při kochání detaily dokáže zkazit dojem, když najdete třeba krásně a detailně vymodelované jízdní kolo, na kterém ale najdete víc barev než zná průměrný chlap. Prostě jako by někdo z vedení Naughty Dog dal interko: "a hlavně ať je to pořádně barevný!". Je to sice takový trademark hry, ale někdy je to až přehnané. Krásné, ale kýčovité. A ta hranice mezi krásou a nevkusem je tu občas až moc tenká.
Je to zároveň dvousečná zbraň. V momentech, kdy sledujete nádhernou scenérii a horizont jako z pohádky, všechny ty barvičky oslňují oči a mysl a zároveň trošku zabíjí hratelnost. Mému hernímu zážitku to ubližovalo v tom smyslu, že přes všechny ty cirkusově přebavené detaily jsem občas neviděl interaktivní prvky (při šplhání - prostě splynuly se zbytkem světa). Tmavé kouty byly naopak reálně černočerné a sem tam jsem v nich přehlédl průchody do další části úrovně a podobně.
Druhý fakt, který jsem si uvědomil v druhé polovině hry, kdy přicházeli čím dál víc megalomanštější stavby, bylo občasné šplhání, běhání a skákání nějakým směrem jen z důvodu, že tam ty plošinky a úchyty na zdi byly náhodou vidět, ale netušil jsem PROČ tam vlastně lezu. Ano, samo že jsem věděl, že tudy se asi dostanu dál. Ale když jste uprostřed obrovského mechanického komplexu serepetiček, které mají až nesmyslnou architekturu a mají vás očividně jen ohromit, stojíte obklopeni tou matoucí krásou a vůbec nemáte tušení která bije a prostě jen zoufale lezete nějakým směrem a doufáte, že to nějak dopadne. Je to sice hezké, ale už vidím, jak v dávnověku stavitelé dělali do zdi oranžové stupačky, aby se po ní líp lezlo, kdyby náhodou někdo chtěl obejít všechny ty pasti, které důmyslně vymyslel a skryl cestou k pokladu. Ano, vím že vyrypuju, ale hra je jedno velké klišé, protože se stále opakují stejné prvky - vždy když se podplazíte dveřmi, spadnou těsně za vámi, když narazíte na zamčené dveře, vždy jdou obejít a když se něco zavře za vámi, vždy existuje druhá cesta ven. Je to trošku škoda, protože hra vás opravdu nemá moc čím překvapit - ohromuje vás pouze grafikou a designem objektů. Je to škoda, protože při čtení recenzí, které mírně kritizovali minimální modernizaci a invenci v druhém díle, jsem se hry zastával, že to přece nevadí, protože vše co fungovalo v jedničce, bude fungovat i ve dvojce. Bohužel to není 100% pravda. Nějaké výraznější novinky hře chybí (samozřejmě pokud se vám dostane do ruky pouze druhý díl, nepocítíte to).
Co se v druhém díle změnilo nebo přibylo, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Při houpání po překážkách se můžete princovsky zhoupnout, je tu nový a hojně využívaný "stealth" styl hraní, který se mi velmi líbil, byť taky nebyl dotažený, protože mrtvoly pod nohama nepřátel je nechávaly ledově klidnými a občas jsem trochu bojoval s ovládáním. Nové jsou samozřejmě také zbraně a nepřátelé, zvláště jejich obrněné verze, které padají k zemi až po několika granátech či 3 zásazích raketometem (podle mě to tvůrci trochu přehnali).
Samozřejmě také nastala změna v obsazení hlavních postav - logicky zůstal hlavním hrdinou Nathan "Nate" Drake, přibyla bruneta Chloe Frazer a nájemný dobrodruh Harry Flint. A samozřejmě nový záporák, u kterého mě mrzelo, že nebyl na scéně častěji. Vrátí se nám i staří známí z jedničky, logicky jen ti, kteří ji přežili - děj se odehrává cca rok po prvním díle. Postavy jsou poměrně zajímavě vykreslené, už v půlce příběhu byla mou oblíbenkyní Chloe, a to zejména kvůli své nepředvídatelnosti. Mezi postavami se opět dočkáme nějakého toho slovního popichování a dialogy obecně patří opět ke špičce.
Příběh mírně kopíruje jedničku, což je taky trochu na škodu. Najdete artefakt, ten otevře cestu k dalšímu artefaktu či bájnému místu, které Drake jako každý správný archeolog/dobrodruh na finále zničí. Ke konci hry se opět objeví nepříjemně rychlí a navíc i odolní a mírně nadpřirození nepřátelé, což jsem kvitoval povzdechem "ach jo, už zase".
Na konec se zmíním jen okrajem o zvukové stránce, která se dá hodnotit jako - filmový dabing a místy dobrodružná a filmová hudba, zvuky standardní, asi by šlo něco zlepšít, ale vzhledem ke kvalitě televizních reproduktorů si nedovolím hodnotit víc.
No a jak se mi teda hra hrála, když to sesumíruju? Výborně, s rozpačitými chvilkami, které měly náběh na frustraci - počínaje na první pohled nejasnou cestou dál, až po relativně těžší momenty, které jsem musel hrát vícekrát (můj osobní problém, uznávám). Ovšem pokud bych se měl vyjádřit k výrokům, jako je předčasné ocenění hry titulem "hra roku", musím se výrazně ohradit - váhám, jestli jsem se náhodou nebavil líp u Batman: Arkham Asylum, a to říkám z pohledu člověka, který Batmana dohrál několikrát a stále mě bavil a v mnoha ohledech jsou si ty hry podobné. Uncharted je hra se spoustou wow momentů, jednou z nejkrásnějších grafik, kterou můžete v hrách vidět (místy se vám může vybavit poslední Prince of Persia), ale na můj vkus mě u hraní rušilo až nečekaně moc drobností, které jsou mírnými šmouhami na jinak vybroušeném diamantu - 8/10 (kdyby se hodnotila grafika, tak bych dal místy opravdu oněch 11/10)
Mimochodem - hru jsem kupoval z Anglie, kde byla v předprodeji o dost levnější než v kterémkoliv tuzemském obchodě - speciální edici, obsahující 2 neužitečné pohlednice, stažitelný "theme" do PS3, na kterém splývají ikony s pozadím a zlaté zbraně do multiplaeru (AK-47 a berretu) a to vše v nádherné hliníkové krabičce - ta jediná za to vše stála. I s poštovným 1350 kč. No nekupte to, za ty peníze... Hlavně mě potěšilo, že jsem objednával v úterý odpoledne a v pátek ráno jsem to měl doma. TO JE úplně nejvíc WOW!
PS: A jen tak mezi námi, hra měla nečekaně bugových momentů, viz screen:
O "Hype" se u téhle hry postaralo několik více méně smysluplných příčin - 1) první díl je i dnes, 2 roky po vydání, jedna z nejlepších her na PS3, potažmo i mezi formáty (nejlepší pro mě znamená nepříjemnější herní zážitek) a každý poměrně logicky očekával, že pokud bude hra jen o trochu lepší než jednička, je to jistota dobré hry. 2) kadence prezentací a tvorba trailerů by předčila i rychlost střelby AK-47 3) první recenzenti se předbíhali v superlativech a šílených hodnoceních typu "11/10", samozřejmým prohlašovaním hry za výtvor roku/desetiletí/století/historie a podobně...
Pravda je v tomto případě neuchopitelná, tisíc lidí, tisíc chutí, ale pokud by někoho zajímal můj názor, nechť pokračuje dále. Pro ty, kteří se nejdřív chtějí dostat do obrazu, o čem že to tu vlastně melu, tak mrkněte na video;-)
---------------
---------------
Začnu odhalením té největší pravdy o U2 (tím myslím Uncharted 2, to o Bono Voxovi jsem slíbil, že nepovím). Hra je opravdu nádherná! Můžete si dopředu, po přečtení všech podobných vět myslet, že už jste viděli vše a nic vás nemůže překvapit, stejně jako že "Krajzis je voe nélepčí", ale pokud hru budete hrát na moderní televizi s trochu větší úhlopříčkou a pokud nejste naprostí ignoranti, několikrát při hře polohlasně procedíte "wow", američani ať si uleví po svém "oumájgád" a ostravaci "no ty p*čo!" či něco takového. Dle libosti. A za to vám ručím, jako že se Horst Fuchs jmenuji! Né vážně - už na začátku hry, který jsem bohužel viděl už v ukázkách, povahy, které dlouho neviděli počítač, asi budou zírat na krásně rozpohybovanou postavu Nathana Drakea, do detailu vyšperkovaný vlak či krásně zpracovaný sníh a vánici. Zkušení zívnou a jdou dál. Objeví se v Borneu a uprostřed pralesa si řeknou, že je to vše opravdu pěkně nasvícené a jednou za deset metrů by se hodilo típnout obrazovku (bohužel nejde) a udělat si z ní krásně kýčovitý, barvami přesycený wallpaper. Ovšem až budete poprvé v nějakém tom městě či chrámu, uvědomíte si, že stále častěji zastavujete a zkoumáte, s čím vším si tvůrci vyhráli a jakými všemi možnými detaily ze zabývali. Pro mě osobně pak byla naprostým vrcholem nepálská vesnice, kdy jsem opravdu myslel na to, že něco takového jsem ještě neviděl a měl jsem pocit, že "jsem tam". Jen tak jsem se procházel, rozhlížel a kochal jak Hrušínský ve Vesničce mé střediskové.
Grafika hry je, jak už jsem napsal, nesmírně detailní, živá, atmosférická a barevná. Přebarvenost světa je ale až nereálná a při kochání detaily dokáže zkazit dojem, když najdete třeba krásně a detailně vymodelované jízdní kolo, na kterém ale najdete víc barev než zná průměrný chlap. Prostě jako by někdo z vedení Naughty Dog dal interko: "a hlavně ať je to pořádně barevný!". Je to sice takový trademark hry, ale někdy je to až přehnané. Krásné, ale kýčovité. A ta hranice mezi krásou a nevkusem je tu občas až moc tenká.Je to zároveň dvousečná zbraň. V momentech, kdy sledujete nádhernou scenérii a horizont jako z pohádky, všechny ty barvičky oslňují oči a mysl a zároveň trošku zabíjí hratelnost. Mému hernímu zážitku to ubližovalo v tom smyslu, že přes všechny ty cirkusově přebavené detaily jsem občas neviděl interaktivní prvky (při šplhání - prostě splynuly se zbytkem světa). Tmavé kouty byly naopak reálně černočerné a sem tam jsem v nich přehlédl průchody do další části úrovně a podobně.
Druhý fakt, který jsem si uvědomil v druhé polovině hry, kdy přicházeli čím dál víc megalomanštější stavby, bylo občasné šplhání, běhání a skákání nějakým směrem jen z důvodu, že tam ty plošinky a úchyty na zdi byly náhodou vidět, ale netušil jsem PROČ tam vlastně lezu. Ano, samo že jsem věděl, že tudy se asi dostanu dál. Ale když jste uprostřed obrovského mechanického komplexu serepetiček, které mají až nesmyslnou architekturu a mají vás očividně jen ohromit, stojíte obklopeni tou matoucí krásou a vůbec nemáte tušení která bije a prostě jen zoufale lezete nějakým směrem a doufáte, že to nějak dopadne. Je to sice hezké, ale už vidím, jak v dávnověku stavitelé dělali do zdi oranžové stupačky, aby se po ní líp lezlo, kdyby náhodou někdo chtěl obejít všechny ty pasti, které důmyslně vymyslel a skryl cestou k pokladu. Ano, vím že vyrypuju, ale hra je jedno velké klišé, protože se stále opakují stejné prvky - vždy když se podplazíte dveřmi, spadnou těsně za vámi, když narazíte na zamčené dveře, vždy jdou obejít a když se něco zavře za vámi, vždy existuje druhá cesta ven. Je to trošku škoda, protože hra vás opravdu nemá moc čím překvapit - ohromuje vás pouze grafikou a designem objektů. Je to škoda, protože při čtení recenzí, které mírně kritizovali minimální modernizaci a invenci v druhém díle, jsem se hry zastával, že to přece nevadí, protože vše co fungovalo v jedničce, bude fungovat i ve dvojce. Bohužel to není 100% pravda. Nějaké výraznější novinky hře chybí (samozřejmě pokud se vám dostane do ruky pouze druhý díl, nepocítíte to).
Co se v druhém díle změnilo nebo přibylo, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Při houpání po překážkách se můžete princovsky zhoupnout, je tu nový a hojně využívaný "stealth" styl hraní, který se mi velmi líbil, byť taky nebyl dotažený, protože mrtvoly pod nohama nepřátel je nechávaly ledově klidnými a občas jsem trochu bojoval s ovládáním. Nové jsou samozřejmě také zbraně a nepřátelé, zvláště jejich obrněné verze, které padají k zemi až po několika granátech či 3 zásazích raketometem (podle mě to tvůrci trochu přehnali).Samozřejmě také nastala změna v obsazení hlavních postav - logicky zůstal hlavním hrdinou Nathan "Nate" Drake, přibyla bruneta Chloe Frazer a nájemný dobrodruh Harry Flint. A samozřejmě nový záporák, u kterého mě mrzelo, že nebyl na scéně častěji. Vrátí se nám i staří známí z jedničky, logicky jen ti, kteří ji přežili - děj se odehrává cca rok po prvním díle. Postavy jsou poměrně zajímavě vykreslené, už v půlce příběhu byla mou oblíbenkyní Chloe, a to zejména kvůli své nepředvídatelnosti. Mezi postavami se opět dočkáme nějakého toho slovního popichování a dialogy obecně patří opět ke špičce.
Příběh mírně kopíruje jedničku, což je taky trochu na škodu. Najdete artefakt, ten otevře cestu k dalšímu artefaktu či bájnému místu, které Drake jako každý správný archeolog/dobrodruh na finále zničí. Ke konci hry se opět objeví nepříjemně rychlí a navíc i odolní a mírně nadpřirození nepřátelé, což jsem kvitoval povzdechem "ach jo, už zase".
Na konec se zmíním jen okrajem o zvukové stránce, která se dá hodnotit jako - filmový dabing a místy dobrodružná a filmová hudba, zvuky standardní, asi by šlo něco zlepšít, ale vzhledem ke kvalitě televizních reproduktorů si nedovolím hodnotit víc.No a jak se mi teda hra hrála, když to sesumíruju? Výborně, s rozpačitými chvilkami, které měly náběh na frustraci - počínaje na první pohled nejasnou cestou dál, až po relativně těžší momenty, které jsem musel hrát vícekrát (můj osobní problém, uznávám). Ovšem pokud bych se měl vyjádřit k výrokům, jako je předčasné ocenění hry titulem "hra roku", musím se výrazně ohradit - váhám, jestli jsem se náhodou nebavil líp u Batman: Arkham Asylum, a to říkám z pohledu člověka, který Batmana dohrál několikrát a stále mě bavil a v mnoha ohledech jsou si ty hry podobné. Uncharted je hra se spoustou wow momentů, jednou z nejkrásnějších grafik, kterou můžete v hrách vidět (místy se vám může vybavit poslední Prince of Persia), ale na můj vkus mě u hraní rušilo až nečekaně moc drobností, které jsou mírnými šmouhami na jinak vybroušeném diamantu - 8/10 (kdyby se hodnotila grafika, tak bych dal místy opravdu oněch 11/10)
Mimochodem - hru jsem kupoval z Anglie, kde byla v předprodeji o dost levnější než v kterémkoliv tuzemském obchodě - speciální edici, obsahující 2 neužitečné pohlednice, stažitelný "theme" do PS3, na kterém splývají ikony s pozadím a zlaté zbraně do multiplaeru (AK-47 a berretu) a to vše v nádherné hliníkové krabičce - ta jediná za to vše stála. I s poštovným 1350 kč. No nekupte to, za ty peníze... Hlavně mě potěšilo, že jsem objednával v úterý odpoledne a v pátek ráno jsem to měl doma. TO JE úplně nejvíc WOW!PS: A jen tak mezi námi, hra měla nečekaně bugových momentů, viz screen:
PPS: Trocha statistiky z mého hraní Uncharted 2:dohráno za: 11h 30m
čas strávený očumováním okolí: 1h 37m
nepřátel zabito: 865
celkem výstřelů: 8460
celkem restartů: 110
hlasité žasnutí: nespočítaně
hlasité klení: víckrát
Příspěvky
