Prince of Persia - recenze PC hry

Po dlouhé době jsem zase dohrál nějakou tu hru, tak jsem si řekl, že se podělím o zážitek...

Dostal se mi do rukou nový Princ z Persie a přiznám se rovnou, na rozdíl od těch předešlých, které jsem nechal ležet už po pár minutách či hodinách hraní, na tento díl jsem se opravdu těšil už od prvních trailerů, které vypadaly úžasně - zpomalené záběry, epická hudba s krásným vokálem, dokonale stylová grafika, úchvatné prostředí a animace... prostě po audio-vizuální stránce dokonalost sama, ale zajímalo mě, jak se to bude hrát...

Prince of Persia Trailer - Watch more funny videos here

Hraje se to velmi dobře, tedy asi 80% herního času z celkových asi 12-15 hodin, které budete hru hrát. Ale popořadě... Příběh je na první pohled prostý, má však svoji hloubku a poetiku, kterou odhalíte až postupem času. Vše začíná princovým (celou hru zůstane bezejmenný) hledáním jeho, zlatem naloženého a v písečné bouři ztraceného, osla. Místo osla ale narazí na Eliku, princeznu místního "města" (nebo čeho). Po menší rodinné etudě na téma "otec mi nerozumí" se vše najednou zvrtne, ze svého vězení je napůl osvobozen zlý bůh Ahruman a na vás je, aby jste zotavili jím nakaženou zem a zabránili jeho kompletní reinkarnaci. K tomu vám napomáhej bůh...Ozmad. A Elika, samozřejmě. S tou si ostatně užijete své, je velice elegantně začleněna do hry - za prvé je velmi důležitá příběhově, za druhé vám dělá průvodce v mrtvém městě, vysvětluje příběh jeho slávy a úpadku a v neposlední řadě je vaší berličkou při akrobatických eskapádách, bojích (díky ní nikdy nezemřete) a při léčení nakaženého světa - vaše dvojice má jasně rozdělené úlohy. Princ je ten hláškující, vtipný, věčně nespokojený a krásku balící frajer, který by vše nejraději řešil mečem. Elika je ta naoko chladná, zasněná, prince stírající, éterická bytost s nadpřirozenými schopnostmi. Vzájemná chemie funguje tak dobře, že by této příběhové složce hry mohl závidět leckterý konverzační film.

Co se týká příběhu a herních postav by jsme tedy měli jasno - a co hratelnost? Jak se to hraje, co musí člověk mačkat a jak přesně, jak moc bojuje a proti čemu? A proč?
Vašim cílem je vyléčit nakaženou půdu v celém světě - ten je rozdělený na centrální chrám, z kterého se 4 cestami dostanete do 4 částí rozdělených na 4 lokace a speciální lokaci s bossem. Každou lokaci musíte nejdříve proskákat v jejím zkaženém, temném a pochmurném stavu - vašim cílem je poslední kousek nenakažené půdy, tzv "úrodná půda", s pomocí které Elika vyléčí celý zbytek lokace. Poté se různě po lokaci objeví cca 45 tzv "lightseedů", které potřebujete (samozřejmě ne všechny, stačí tak 40 z lokace) k odemknutí superschopností Eliky, díky kterým jste schopni se dostat do dříve nepřístupných lokací a jejích částí. Cestou k "úrodné půdě" pak potkáte vždy alespoň jednoho pohůnka zla, což je klasický nepřítel, nijak extra "tuhý" a kterého lze zabít i jedním úderem, když se zadaří (shodit ze skály, připíchnout o skálu) a pak každá "větev" cesty městem má svého bosse a potkáte ho pravidelně v každé lokaci před "úrodnou půdou" a většinou na něj funguje pouze specifický bojový postup.

Když už jsme u těch bojů - hra využívá kombinace cca 5 tlačítek/funkcí - seknutí mečem, magie s pomocí Eliky, kryt, úskok a úder rukavicí. Souboje jsou ale ke konci hry značně frustrující a na rozdíl od na přesnost velmi tolerantního systému ovládání skoků a lezení po skalách vyžadují velmi dobré načasování stisku správných kláves při obraně a správné pořadí stisku kláves při útocích. Vývojáři totiž na nás hráče vymysleli takovou fintu - při souboji sice nemůžete umřít, ale po 2-3 obdržených úderech na vás soupeř zaútočí neblokovatelným úderem, který odvrátíte pouze bleskurychlým stiskem toho správného tlačítka. Systém je to dost podobný těm, které jsem osobně viděl například u Resident Evil 4 nebo God of War na PS2. Problém je ovšem v tom, že se vám ukáže pouze ikona skoku, rukavice, meče nebo krytu (navíc kryt a rukavice má dost podobný znak) a vy tak musíte nejen reagovat stiskem, ale předtím přemýšlet CO je to za znak a kde ho máte namapovaný na klávesnici/myši. Proti systému z konzolí, kdy se vám ukázalo kolečko/křížek/čtverec nebo trojúhelník, který jste zároveň měli na ovladači, je to tedy systém jednou tak komplikovaný a tím pádem obtížnější, který se mi podařilo jakž takž vychytat až v posledních 2 hodinách hry. Kdyby alespoň zůstal pro určitý druh útoku stejný blok, ale tyto klávesy se náhodně mění s každým novým útokem.

Další trošku ošemetná záležitost je, že později ve hře autoři zvýšili obtížnost soubojů tím, že v průběhu souboje v závislosti na energii soupeře na něj platí jiná komba. Tím pádem bojujete zpočátku hekticky (tj. mačkáte vše a něco z toho vyjde) později účelně (tušíte co uděláte), každopádně to bude vždy metoda pokus omyl a než přijdete na to, co funguje, soupeř vás často pošle k zemi - a když vás pošle k zemi, tak počítejte s tím, že často umřete... a víte co jsem vám neřekl zásadního? Když totiž umřete = nestisknete správně/včas blokovací tlačítko, soupeř se částečně regeneruje. Takže souboje jsou často jen zdlouhavé a nudné udolávání metodou pokus omyl a budou vás iritovat, frustrovat a budete je ke konci nesnášet. V porovnání se zbytkem hry to beru jako zásadní problém, protože v hopsání po plošinkách vám dává hra velkou toleranci a rozhodně se nejedná krom posledních pár levelů o nijak obtížnou záležitost a pokud by se jednalo jen o onu plošinovkovou část, hru bych doporučil i nováčkům nebo dětem... Každopádně souboje jsou jen pro otrlé a mnozí z výše uvedené skupiny na to nebudou mít trpělivost. Možná děti ano, ty jsou na tyhle věci šikovné, ale sváteční hráči určitě ne.

Přitom hlavní náplň hry, a to pobíhání po nakaženém/vyléčeném světe, je nádherná, skvěle hratelná a na pohled okouzlující zábava! Ovládání se vám dostane do krve vcelku rychle a díky nádherné, na sebe skvěle navazující animaci, si hopsání po římsách, běhání po zdech a hlavně využívání speciálních kouzelných platforem budete náležitě vychutnávat. Asi nejzábavnější pro mě bylo hledání "lightseedů" po vyléčení lokací (bohužel v poslední čtvrtině hráč už k dalšímu sbírání nemá motivaci), kdy na vás nikdo netlačil ani časově, ani jste se nemuseli obávat různých pastí, ale mohli jste se svobodně kochat světem okolo a hledat cesty k důmyslně ukrytým světýlkům. Ohromující práci odvedli designeři - svět, v kterém se pohybujete je opravdu pohádkový, byť smutně opuštěný a ani v té optimističtější, vyléčené variantě se nedokážete zbavit dojmu, že chodíte v dávno mrtvém světě, který si pamatuje lepší časy, které ale pouštní bouře dávno odvály do nenávratna. Sice si často řeknete: "proboha to je tak bezúčelně monumentální", každopádně budete se kochat. Krásnější a megalomanštější architekturu jsem neviděl od God of War.

Obligátní věta - co závěrem? Nádherná hra, po všech výtvarných stránkách se povedla. Ale dojem kazí frustrující souboje a místy těžší orientace v prostoru při cestování lokacemi. Kdyby byly souboje zábavnější, váhal bych mezi 8-9/10, takhle dávám 7/10 i za pro mě trošku rozpačitý pocit ze způsobu zakončení příběhu...