pondělí 26. ledna 2009

Sedm životů (Seven Pounds) - 6/10

Co mají společného Sedm životů (Seven Pounds) a Gran Torino? Oba filmy jsou komorní příběhy zaměřené primárně na ústřední mužskou postavu... A oba už jsem viděl, oba zaujaly, oba trochu jinak. Dnes si něco napíšeme o tom prvním zmíněném...

Sedm životů s Willem Smithem v roli Bena Thomase a Rosarií Dawson hrající Emily Posa mě zaujal v kině podle reklam - Will Smith působil v ukázce dojmem mírně vyšinutého psychopata, od kterého by jste čekali, že slepce začne převádět přes křižovatku na červenou. V klipu hodně běhal, plakal, křičel, byl mokrý, hubený a zoufalý... Říkal jsem si, že to asi bude slušný psychothriller a trošku se mi vybavilo "Já, Legenda". Finální produkt je trošku odlišný. Pravda - dočkáte se - Will Smith bude plakat, běhat, moknout, zuřit, deptat ostatní lidi kolem sebe...a nečekaně - milovat Rosarii Dawson... Což o to, já bych se asi taky zamiloval. Problém je ten, že film z počátku diváka mate. Z počátku je chování Bena velmi podivné, nevíte co si máte myslet - na jednu stranu pomáhá lidem, na druhou deptá slepého Woody Harrelsona po telefonu a k tomu se děj prolíná scénami v nemocnici sledovanými zpovzdálí a různými flashbacky. Ben tak nějak nikde nebydlí, chodí v jednom obleku, ačkoliv vypadá na to, že má spoustu peněz, pracuje jako agent zdravotní pojišťovny, přitom studoval na UCLA a dle flashbacků dělal v NASA... Prostě vám film tak dlouho motá hlavu, až vám to zničeho nic dojde. Najednou v půlce filmu nastane zlom, kdy zničeho nic je pointa naprosto jasná a v podstatě by jste se ani nemuseli na film dodívat, případně si můžete film pauznout a vsadit se s ostatními, kdo přesně tipne co a jak se bude dalších 50 minut dít - nepochybuju, že by jste vyhráli...
Zlom a problém je totiž v tom - a omlouvám se vám všem, kteří to stejně jako já před filmem nevěděli - že Sedm životů je v první polovině filmu opravdu tak trochu psycho (hlavně díky Benovu nevyzpytatelnému chování) a taky trochu thriller (protože děj postupuje opravdu napínavým stylem), ovšem v oné, již zmiňované polovině, se Ben díky setkání s Emily zamiluje, a to, co sledujeme až do trpkého konce, je pomalu se rozvíjející románek dvou zoufalých lidí. Problém je v tom, že se to ve vás rve - na jednu stranu víte, kam příběh směřuje, na druhou těm dvěma fandíte... a ono se to vzájemně vylučuje. Je to asi jako fandit podplacenému boxerovi, o kterém víte, že se v posledním kole nechá srazit na kolena. Nebo fandit Titaniku při rychlostní plavbě přes Atlantik, když víte, že se potopí a Jacka/DiCapria vezme sebou... Ostatně výsledný efekt filmu je stejný - budete se sžívat a fandit někomu, pro koho budete na konci plakat. A omlouvám se za spoiler, ale v půlce filmu by vám to stejně došlo. Nevím jestli je to dobře nebo ne, že pointa filmu je jasná tak dlouho dopředu, ostatně A.Hitchcock kdysi prohlásil, že děsivější scéna je bát se půl hodiny dopředu vraždy o které víte, než se pak během 5 vteřin pos*at leknutím (no možná přesně takhle to neřekl), každopádně vzhledem k tomu že Sedm životů živí v divákovi hodinu slušný zmatek a půdu hned pro několik možných příběhových kliček a zákrut, zvolí plnou parou vpřed na nejbližší kru. Po shlédnutí filmu tak zbude v ústech a na duši jen hořká pachuť smutného konce, kdy si říkáte, že na tohle jste před příchodem do kina připraveni nebyli.
Neříkám ale, že film je vyloženě špatný. Jen je trochu zvláštní. Will Smith se svou rolí Bena vrací z Já Legendy na půl cesty k Cestě za štěstím - je to zajímavý pohled a i přes rozervanost své postavy dokáže být sympatickým zoufalcem, stejně jako Elsa Rosarie Dawson i přes make-up těžce nemocné dívky nezakryje svoje krásné rysy a vždy bude exotickou kráskou, když bude chtít. Celá druhá polovina je pouze o chemii mezi touto dvojicí a myslím, že funguje až do zdárného konce. To je ta dobrá zpráva.

...jste romantička? Ne, to je můj manžel...

Ta špatná je, že film diváka trochu tahá za nos a mate, mnoho věcí a příběhových postav ukazuje jen jak se mu to hodí, tak trošku, jen naznačí, ale nevysvětlí, celý film tápeme, aby jsme byli v posledních 5 minutách filmu odbyti jedním souvětím o třech větách sdělením toho, co jsme celou dobu tušili, ale už nic víc. A to víc by jsme si zasloužili, ve filmu to jakoby chybí. Mám na mysli hlavně motivaci některých Benových rozhodnutí a plánů. Ústřední premisa filmu je totiž poměrně chytře vymyšlená, ale vykonstruovaná, mírně řečeno, neuvěřitelně. Ale nikoliv logicky špatně - na každou otázku je tu odpověď, jen je potřeba všímat si detailů a scénáristům vše sežrat i s navijákem...
No nevím - dojem z filmu byl po shlédnutí dost rozporuplný, hlavně díky očekávání. Sice je hezké, že za jedny peníze dostaneme filmy dva, každopádně někdo nemusí být z této žánrové nevyhraněnosti zrovna nadšený. Prostě netradiční a smutná romantika, kterou si nedokážete patřičně užít. Sedm kilo plačtivého patosu, z kterého je cítit prvoplánovitost, jako by scénář psali výrobci kapesníčku, do kterých vám měly plakat vaše milé na vedlejším sedadle. Film, který nebudu mít potřebu vidět dvakrát. Sice jsem se rozmýšlel velmi vážně nad sedmičkou, ale nakonec, ačkoliv se jedná o herecky dobře ztvárněný a řemeslně zvládnutý film, za ne až tak příjemný chuťový ocas: 6/10.

PS: opravdu hodně jsem se zasmál tomu, že uživatel Renton v profilu tohoto filmu na ČSFD napsal naprosto to samé, co já v této recenzi, což jsem zjistil až v momentě dodatečného vkládání odkazů (naštěstí).
A je k uzoufaní strašně obtížné vygooglovat k tomuhle filmu nějaký screen z filmu:-/

Žádné komentáře: