Veselé Vánoce:-)

Pokud najdu nějaké hezké Vánoční blahopřání, tak ho sem umístím... Pokud se vám do rukou dostane taky nějaké pěkné, pošlete, nebo dejte odkaz do diskuze;-)

Surtep - sleva! ;-)

I mistr tesař se někdy utne. Chybička se vloudila, aneb nechci slevu zadarmo... Ale jinak mám ten obchod rád - má asi nejlepší ceny na internetu, navíc tam mám pěkné slevy:-)

just for fun...

Mirror's Edge FAIL

Tomu říkám aktualizace...no co, co...chybička se vloudila:-)

Mrtvo, co?

aneb jak vyhrát cenu o nejkratší blogový příspěvek, když není o čem psát...

Uncharted 2 - PS3 recenze

Recenze na Uncharted 2 jsou v posledních dnech módní a nedá mi to, abych se taky nevyjádřil k této, sice velmi kvalitně udělané, ale stejnou měrou i vyhypované hře. Víte co je to hype? To je označení pro masivní reklamní masáž, která vás postaví na nohy zhruba stejně, jako kvalitní thajská masáž - s tím rozdílem, že na ty nohy jste se postavili proto, že vás marketingové oddělení tvůrců hry zmagořili natolik, že si ji chcete jít koupit hned teď, za každou cenu a bude by vám jedno, že si na ni půjdete půjčit k Ukrajincům, prodáte babičku nebo budete u obchodu stanovat 2 dny před naskladněním hry. Hype vás také dokáže zblbnout natolik, že hru budete obhajovat ve všech diskuzích jako ortodoxní věřící svoji víru, s kterým budete mít společné to, že jste ani jeden svého boha nikdy neviděli...
O "Hype" se u téhle hry postaralo několik více méně smysluplných příčin - 1) první díl je i dnes, 2 roky po vydání, jedna z nejlepších her na PS3, potažmo i mezi formáty (nejlepší pro mě znamená nepříjemnější herní zážitek) a každý poměrně logicky očekával, že pokud bude hra jen o trochu lepší než jednička, je to jistota dobré hry. 2) kadence prezentací a tvorba trailerů by předčila i rychlost střelby AK-47 3) první recenzenti se předbíhali v superlativech a šílených hodnoceních typu "11/10", samozřejmým prohlašovaním hry za výtvor roku/desetiletí/století/historie a podobně...
Pravda je v tomto případě neuchopitelná, tisíc lidí, tisíc chutí, ale pokud by někoho zajímal můj názor, nechť pokračuje dále. Pro ty, kteří se nejdřív chtějí dostat do obrazu, o čem že to tu vlastně melu, tak mrkněte na video;-)

---------------

---------------

Začnu odhalením té největší pravdy o U2 (tím myslím Uncharted 2, to o Bono Voxovi jsem slíbil, že nepovím). Hra je opravdu nádherná! Můžete si dopředu, po přečtení všech podobných vět myslet, že už jste viděli vše a nic vás nemůže překvapit, stejně jako že "Krajzis je voe nélepčí", ale pokud hru budete hrát na moderní televizi s trochu větší úhlopříčkou a pokud nejste naprostí ignoranti, několikrát při hře polohlasně procedíte "wow", američani ať si uleví po svém "oumájgád" a ostravaci "no ty p*čo!" či něco takového. Dle libosti. A za to vám ručím, jako že se Horst Fuchs jmenuji! Né vážně - už na začátku hry, který jsem bohužel viděl už v ukázkách, povahy, které dlouho neviděli počítač, asi budou zírat na krásně rozpohybovanou postavu Nathana Drakea, do detailu vyšperkovaný vlak či krásně zpracovaný sníh a vánici. Zkušení zívnou a jdou dál. Objeví se v Borneu a uprostřed pralesa si řeknou, že je to vše opravdu pěkně nasvícené a jednou za deset metrů by se hodilo típnout obrazovku (bohužel nejde) a udělat si z ní krásně kýčovitý, barvami přesycený wallpaper. Ovšem až budete poprvé v nějakém tom městě či chrámu, uvědomíte si, že stále častěji zastavujete a zkoumáte, s čím vším si tvůrci vyhráli a jakými všemi možnými detaily ze zabývali. Pro mě osobně pak byla naprostým vrcholem nepálská vesnice, kdy jsem opravdu myslel na to, že něco takového jsem ještě neviděl a měl jsem pocit, že "jsem tam". Jen tak jsem se procházel, rozhlížel a kochal jak Hrušínský ve Vesničce mé střediskové.
Grafika hry je, jak už jsem napsal, nesmírně detailní, živá, atmosférická a barevná. Přebarvenost světa je ale až nereálná a při kochání detaily dokáže zkazit dojem, když najdete třeba krásně a detailně vymodelované jízdní kolo, na kterém ale najdete víc barev než zná průměrný chlap. Prostě jako by někdo z vedení Naughty Dog dal interko: "a hlavně ať je to pořádně barevný!". Je to sice takový trademark hry, ale někdy je to až přehnané. Krásné, ale kýčovité. A ta hranice mezi krásou a nevkusem je tu občas až moc tenká.
Je to zároveň dvousečná zbraň. V momentech, kdy sledujete nádhernou scenérii a horizont jako z pohádky, všechny ty barvičky oslňují oči a mysl a zároveň trošku zabíjí hratelnost. Mému hernímu zážitku to ubližovalo v tom smyslu, že přes všechny ty cirkusově přebavené detaily jsem občas neviděl interaktivní prvky (při šplhání - prostě splynuly se zbytkem světa). Tmavé kouty byly naopak reálně černočerné a sem tam jsem v nich přehlédl průchody do další části úrovně a podobně.
Druhý fakt, který jsem si uvědomil v druhé polovině hry, kdy přicházeli čím dál víc megalomanštější stavby, bylo občasné šplhání, běhání a skákání nějakým směrem jen z důvodu, že tam ty plošinky a úchyty na zdi byly náhodou vidět, ale netušil jsem PROČ tam vlastně lezu. Ano, samo že jsem věděl, že tudy se asi dostanu dál. Ale když jste uprostřed obrovského mechanického komplexu serepetiček, které mají až nesmyslnou architekturu a mají vás očividně jen ohromit, stojíte obklopeni tou matoucí krásou a vůbec nemáte tušení která bije a prostě jen zoufale lezete nějakým směrem a doufáte, že to nějak dopadne. Je to sice hezké, ale už vidím, jak v dávnověku stavitelé dělali do zdi oranžové stupačky, aby se po ní líp lezlo, kdyby náhodou někdo chtěl obejít všechny ty pasti, které důmyslně vymyslel a skryl cestou k pokladu. Ano, vím že vyrypuju, ale hra je jedno velké klišé, protože se stále opakují stejné prvky - vždy když se podplazíte dveřmi, spadnou těsně za vámi, když narazíte na zamčené dveře, vždy jdou obejít a když se něco zavře za vámi, vždy existuje druhá cesta ven. Je to trošku škoda, protože hra vás opravdu nemá moc čím překvapit - ohromuje vás pouze grafikou a designem objektů. Je to škoda, protože při čtení recenzí, které mírně kritizovali minimální modernizaci a invenci v druhém díle, jsem se hry zastával, že to přece nevadí, protože vše co fungovalo v jedničce, bude fungovat i ve dvojce. Bohužel to není 100% pravda. Nějaké výraznější novinky hře chybí (samozřejmě pokud se vám dostane do ruky pouze druhý díl, nepocítíte to).

Co se v druhém díle změnilo nebo přibylo, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Při houpání po překážkách se můžete princovsky zhoupnout, je tu nový a hojně využívaný "stealth" styl hraní, který se mi velmi líbil, byť taky nebyl dotažený, protože mrtvoly pod nohama nepřátel je nechávaly ledově klidnými a občas jsem trochu bojoval s ovládáním. Nové jsou samozřejmě také zbraně a nepřátelé, zvláště jejich obrněné verze, které padají k zemi až po několika granátech či 3 zásazích raketometem (podle mě to tvůrci trochu přehnali).
Samozřejmě také nastala změna v obsazení hlavních postav - logicky zůstal hlavním hrdinou Nathan "Nate" Drake, přibyla bruneta Chloe Frazer a nájemný dobrodruh Harry Flint. A samozřejmě nový záporák, u kterého mě mrzelo, že nebyl na scéně častěji. Vrátí se nám i staří známí z jedničky, logicky jen ti, kteří ji přežili - děj se odehrává cca rok po prvním díle. Postavy jsou poměrně zajímavě vykreslené, už v půlce příběhu byla mou oblíbenkyní Chloe, a to zejména kvůli své nepředvídatelnosti. Mezi postavami se opět dočkáme nějakého toho slovního popichování a dialogy obecně patří opět ke špičce.
Příběh mírně kopíruje jedničku, což je taky trochu na škodu. Najdete artefakt, ten otevře cestu k dalšímu artefaktu či bájnému místu, které Drake jako každý správný archeolog/dobrodruh na finále zničí. Ke konci hry se opět objeví nepříjemně rychlí a navíc i odolní a mírně nadpřirození nepřátelé, což jsem kvitoval povzdechem "ach jo, už zase".

Na konec se zmíním jen okrajem o zvukové stránce, která se dá hodnotit jako - filmový dabing a místy dobrodružná a filmová hudba, zvuky standardní, asi by šlo něco zlepšít, ale vzhledem ke kvalitě televizních reproduktorů si nedovolím hodnotit víc.

No a jak se mi teda hra hrála, když to sesumíruju? Výborně, s rozpačitými chvilkami, které měly náběh na frustraci - počínaje na první pohled nejasnou cestou dál, až po relativně těžší momenty, které jsem musel hrát vícekrát (můj osobní problém, uznávám). Ovšem pokud bych se měl vyjádřit k výrokům, jako je předčasné ocenění hry titulem "hra roku", musím se výrazně ohradit - váhám, jestli jsem se náhodou nebavil líp u Batman: Arkham Asylum, a to říkám z pohledu člověka, který Batmana dohrál několikrát a stále mě bavil a v mnoha ohledech jsou si ty hry podobné. Uncharted je hra se spoustou wow momentů, jednou z nejkrásnějších grafik, kterou můžete v hrách vidět (místy se vám může vybavit poslední Prince of Persia), ale na můj vkus mě u hraní rušilo až nečekaně moc drobností, které jsou mírnými šmouhami na jinak vybroušeném diamantu - 8/10 (kdyby se hodnotila grafika, tak bych dal místy opravdu oněch 11/10)

Mimochodem - hru jsem kupoval z Anglie, kde byla v předprodeji o dost levnější než v kterémkoliv tuzemském obchodě - speciální edici, obsahující 2 neužitečné pohlednice, stažitelný "theme" do PS3, na kterém splývají ikony s pozadím a zlaté zbraně do multiplaeru (AK-47 a berretu) a to vše v nádherné hliníkové krabičce - ta jediná za to vše stála. I s poštovným 1350 kč. No nekupte to, za ty peníze... Hlavně mě potěšilo, že jsem objednával v úterý odpoledne a v pátek ráno jsem to měl doma. TO JE úplně nejvíc WOW!

PS: A jen tak mezi námi, hra měla nečekaně bugových momentů, viz screen:

PPS: Trocha statistiky z mého hraní Uncharted 2:

dohráno za: 11h 30m
čas strávený očumováním okolí: 1h 37m
nepřátel zabito: 865
celkem výstřelů: 8460
celkem restartů: 110
hlasité žasnutí: nespočítaně
hlasité klení: víckrát

Ferrari 458 Italia

Tak jestli takhle bude vypadat in-game grafika Gran Turisma 5, tak to abych si koupil antislintací plexi před televizi a bryndáček...

UP / Vzhůru do oblak - 9/10

Je zvláštní, že ačkoliv přirozenost lidská, tedy i moje, je stárnout a vyvíjet, chodím poslední dobou do kina na filmy pro čím dál mladší diváky - alespoň mě teď napadlo, že nedávno jsem byl na Harry Potterovi a včera jsem zkouknul poslední animák od Pixarů - Vzhůru do oblak a z pubertálních filmů přesedlávám na dětské... Co bude příště? Teletubies? No byla by to zajímavá recenze.

Při sledování animáků máte vždy riziko, že se s vámi do kina propašuje nedostatek dospělých a tak je víc než pravděpodobné, že budete poslouchat více či méně duchaplné pokřiky linoucí se potemnělým sálem, od "jé, jů a hele/mě se chce čůůůrat" přes nevině dvojsmyslné "týýý vado takovýho ptáka chci taky" (nemluvě o tom, že věta "a teď ti ukážu něco, co jsem ještě nikomu nikdy neukázala", přijde vtipná jen vám...) a "mamí, a proč...???" až po "jó, to už jsem viděl, teď přijde xy a s ab udělá zž a pak přijde to překvapení cd a celé to skončí takhle" prokládané srkáním tekutých kostek cukru (CocaCola) a křupáním brambůrek v neméně hlučném obalu, či zasmradění celého kina popcornem. Když na animák jdete ještě ke všemu už ve 3 odpoledne, je pravděpodobnost infarktu z blbých keců, otravy kukuřičnými smrady či náhlého amoku vedoucí k masové vraždě, zhruba stejně vysoká, jako že Dr. House potká v příštím díle pacienta, který trpí nemocí, která se vyskytuje jednou za sto let. Maximálně dvakrát. A vyléčí ho. Mimochodem dodnes si pamatuju tu noční můru, když jsem byl na Flinstounových a ti blbci ten film dali s titulkama. To bylo celý film jen "co říkal, co říkal?".

Každopádně zpátky do kina na další výplod tvůrců ze studia Pixar, které snad zatím neklopýtlo a v průběhu poslední dekády jsme mohli slintat a plakat u takových taháků peněz z dětských pokladniček, jako jsou Hledá se Nemo, Úžasňákovi či Wall-E... Klasicky na vás vyrukuje oblíbený a vtipný krátký filmeček, tentokrát na téma "jak se rodí děti" nebo také "když ji (práci) miluješ, není co řešit". Je hezké, že umí zároveň poučit i rozesmát a mnohdy je i při své stopáži kolem 5 minut lepší, než některé celovečeráky:-) Každopádně byl více roztomilý než vtipný a třeba kouzelník před Wally-Em se mi líbil víc...



A teď již vzhůru do oblak... Nebo vlastně ne - ještě chvíli zůstaneme na zemi... Příběh začíná v první polovině 20.století, kdy spolu s malým Carlem Fredricksenem sledujeme jeho dětského hrdinu a idola, Charlese Muntze, při jeho expedicích do exotických, až "ztracených" světů. Hezky vzducholodí, se psí posádkou, vzhůru do oblak na exotickou cestu... Během dalších pár minut jsme svědky Carlova seznámení s osudovou a celoživotní láskou Ellie, jejich svatby, mládí, životního štěstí i neštěstí až po smutné rozloučení v důchodcovském věku...život už je takový, pochová vás Makový. Vše má spád, je to precizní, pětiminutové, beze slov, provázeno dynamickou hudbou od starého známého Michaela Giacchina, jehož hudba je k slyšení přes animáky, dospělé filmy (Star Trek) až po seriály (Lost) a skládal hudbu i k několika desítkám her (např. série Medal of Honor). Hudby si sice ve filmu všimnete jen někdy, ale to vesměs proto, že jen podbarvuje dění na plátně zatímco vaše smysly jsou zaměstnány primárně něčím jiným. Veverka!
Příběh důchodce Carla pro diváky opravdu začíná až v momentě, kdy po sérii událostí zazvoní u jeho domku, osamoceném mezi železobetonovými skleněnými monstry, dva zřízenci domova důchodců, kam samozřejmě (překvapivě málo) nevrlý stařík nechce. Rozhodne se splnit si svůj dětský, nikdy neuskutečněný a mírně absurdní sen, který sdílel se svou nebožkou Ellie... odletí hledat "Vodopád snů", u kterého vždy s Ellie chtěli žít. Že sebou vezme černého pasažéra, dychtivého a neskutečně upovídaného skautíka Russela, je tak nějak "nad plán", každopádně dobrodružství může začít! Veverka!

Co můžu na filmu jednoznačně pochválit, je velmi dobré tempo. Za celý film jsem se nestihl podívat na hodinky a po hodině a půl mi jen hlavou proletělo: "cože, to už je konec?". Hlavní kostra děje je sice poměrně chudá a příběh by se dal odvyprávět ve třech větách, ale o to více je vše se vším provázáno, nic tu není navíc a na onen základ dokázali scénáristé nabalit spoustu narážek (na malé děti a na senilní důchodce atd), které pochopí spíše dospělí a hlavně skvělého situačního humoru, proloženého několika kameňáky. Veverka! Od Wall-Eho naštěstí tvůrci mírně ustoupili z minimalizmu co do počtu postav, takže zatímco v půlce Wall-Eho jsme si vystačili s němým robůtkem, tady máme velmi nesourodou dvojku ukecaný kluk a důchodce, ke kterým se později přidá mluvící pes, který je tak trochu trouba, přičemž k němu skvěle sedí dabing P.Lišky a pták, něco mezi pštrosem, pávem a tukanem, který toho už vůbec moc nenamluví. Hlavně tihle čtyři se pak starají většinu filmu o výborné, vtipné a místy roztomilé (úlitba těm nejmenším) scény a gagy. Veverka!

Co se týká technické kvality, "grafika" je opět úžasná, byť je stylizovaná a není fotorealistická, jak jsme mohli sledovat posledně u Wall-Eho. Tentokrát Pixar nastolil nadvládu disproporcí a komixového stylu, a zase to byla dobrá volba. Vypadá to, že na co tihle hoši (a děvčata?) šáhnou, to se daří. Některé detaily jsou pak až zarážející a člověk se neubrání vzpomínkám na třeba jen 5 let staré filmy, které prostě neměly takový počet do detailu zpracovaných serepetiček. Například je vidět i nitky ve vyšívaných skautských odznáčcích. A to nemluvím o skvělých animacích zvířat či rozlámaného staříka Carla atd... Po technické stránce filmu opravdu nelze nic vytknout. Veverka!

Co závěrem? Opět nám studio Pixar předložilo krásný film. Příběh je už klasicky pohádkově prostý a nekomplikovaný, o to víc prostoru bylo na vtípky a vyladění příběhu jako celku. Technická stránka na nás dýchá lehkostí, až by člověk řekl, že to animování muselo jít od ruky samo a i ten mnohými proklínaný dabing se povedl. (já tedy mám k dabingu výhrady málokdy, pokud jsem před tím neslyšel originál)
Ať už jste dospělí nebo nevíte kam odpoledne s dětma, tenhle film doporučuju každému, včetně sedmdesátiletých seniorů;-)

Oficiální trailery zde(komplet) zde(seznámení s Kevinou) a zde(speciální epizoda). Bohužel není povolené vkládání, takže budete muset na youtube přímo...

Wolfenstein (2009) 8/10

23.8.2009 - Na netu se už povalují první recenze čerstvě vydaného Wolfa a nemůžu jinak, než taky přispět svou trochou do mlýna.
Původní Wolfenstein z pravěku mé herní historie, byla kultovní záležitost, kterou tehdy znal a hrál snad každý, a která se zapsala do historie na dlouhou dobu. Dalo by se říct, že legenda pokračuje a nese si sebou z historie několik stejných rysů v hratelnosti, výbavičku hákenkrajců a všude přítomný samopal MP40.
Děj nového Wolfa se odehrává v alternativní druhé světové válce (případně její zatím neznámé části;-)), trochu mixuje Hellboye, druhý díl Wolfa samého (Return to Castle Wolfenstein) a velmi nepříjemně mi připomíná také nedávno vydaný, ruský NecroVision. Příběh se motá kolem okultismu, který otevírá pole působnosti tvůrčí fantazii a přináší teoreticky neomezené možnosti jak okořenit již provařené téma druhé světové války. Bohužel invence se nekoná, tvůrci se rozhodli pouze (možná naštěstí) okopírovat nápady, které jim přišly jinde zajímavé.
I když - je tu jedna novinka (ale podle mého názoru se nejedná o novinku ideálně zpracovanou či fungující ku prospěchu hratelnosti) - mise nejsou lineární, ale podobně jako v STALKERovi vám je někdo musí zadat, poté co k němu dojdete. To je v kontextu se zbytkem hry, který je v podstatě naprosto nejobyčejnější střílečka, trošku zbytečně komplikovaný prvek. V základním městě, které je narýsované pouze pravoúhlým pravítkem, je zatěžko se orientovat a hlavně je velmi otravné stále někam popocházet poloprázdným městem, které jen zřídka oživí nějaká ta hlídka SSáků... Jakmile obdržíte úkol, pro změnu musíte zase někam dojít, než se přetransportujete do "mise". Jediné štěstí, že alespoň na misi vás vede spolubojovník a nemusíte se na cestu soustředit a stále ji hledat na mapě, kterou máte k dispozici. Ano, spolubojovníky tu máte často, ale je to jen pár postaviček, které jako doplněk atmosféry kousek bojují s vámi, něco křičí a hlavně naprosto bez vašeho zájmu umírají...

Hratelnost, čímž myslím zábavnost chození a střílení skrze různorodé mise, je poměrně na vysoké úrovni vzhledem ke stylu hry - hry/střílečky, kdy vypnete mozek, jdete koridorem či za značkou na kompasu, střílíte na vše, co potkáte a ono střílení a zpracování smrti nepřátel je zpracované poměrně kvalitně. Rag doll modely fungují a nepřátelé padají poměrně přirozeně, krev a krvavé skvrny taky vidíte, takže žádné prášení z uniform. Jedinou výtku bych měl ke zbraním, které zní jako plechové hračky, které místo štěkající střelby jen tak vzduchovkově syčí. Ale atmosféru dokreslují (zvláště při osolených reprácích) všemožné výbuchy a výkřiky.
Dalším, hru oživujícím prvkem, pro změnu okopírovaným z her jako je například NecroVision a nebo Bioshock, je magie, kdy pomocí záhy nalezeného předmětu dokážete zpomalovat čas a podobné, již mnohokrát viděné serepetičky. Aby toho nebylo málo, tvůrci se rozhodli okopírovat i možnost upgradu zbraní a tak, k mé spokojenosti, můžete upgradovat dostřel, účinnost, přesnost či velikost zásobníku všech zbraní a vlastnosti kouzel magického předmětu. To vše za peníze, které získáváte v průběhu hraní za plnění úkolů a hlavně díky nalezeným předmětům. To už je takový kolorit her poslední doby. Skrze hru jsou různě, více či méně skrytě, pohozené předměty, díky kterým získáváte právě možnosti upgradu. K vidění je tohle hledání a sbírání pitominek už dlouho, ale tady to má konečně smysl.
Co se týká technického zpracování, ačkoliv hra nevypadá nijak úžasně a graficky připomíná něco mezi Necrovision či historicky podobnými, rok dva starými hrami, potěšilo mě, že na maximální detaily běží na mém už nějaký ten rok neupgradovaném Athlonu x2 4200+, 2GB ram a 8800GT naprosto v pohodě.

K technické stránce směřuje pár připomínek. Grafika sice není nejoslnivější, ale přesto slušná,, problém je spíš v architektuře úrovní, které neznají jiný než pravý úhel. Fyzika je na dobré úrovni, když teda nebudu počítat "gumové" granáty, které se odrážejí jako z wormsů... Dál je tu nemastný neslaný zvuk střelných zbraní, který už jsem zmínil, ale bohužel musím pokračovat - další minus směřuje k nemožnosti nastavení citlivosti myši v ose Y. To proto, že v poměru k ose X je citlivost poměrně nízká a bylo mi to trochu proti srsti. Za daleko větší nedostatek ale považuju nemožnost vytvoření hráčského profilu či samostatných pozic k uložení hry - hru tak může hrát v jednu dobu pouze jeden hráč, jinak by docházelo k přemazávání pozic.

Co dodat závěrem - Nejdříve byl Wolf legenda a pro mnohé první 3D střílečka, později střílečka z druhé světové, pojatá trochu jinak, obsahující výborný multiplayer no a momentálně je z toho prostoduchá střílečka, z které máte pocit, že už se nejedná o "AAA" hru, ale spíše béčkovou produkci na základě slavného jména. Hra by měla v akčních misích spád, který bohužel narušuje bloumání městem při zajišťování zadání misí... Každopádně pro ty, kteří chtějí spíše jednodušší střílečku bez komplikovaného ovládání, matoucích možností volby a tápání a pro které je víc jak jedna cesta mnoho, ty hra asi uspokojí.

Prozatím 6/10, uvidíme po delším hraní. (recenzováno při rozehrané hře)

edit k 3.9.2009:
Musím trochu poupravit kritiku Wolfa.

1) na procházení městem jsem si po chvíli zvykl a hlavně díky tomu, co už jsem umiňoval, a to, že přestřelky jsou ve hře velmi zábavné, není repetivnost pochodování po městě až tak hrozná, jak by se dalo předpokládat. Postupem hry si vryjete některé cesty do paměti, později se odkryjí další čtvrti Isenstadtu, navigační znak na radaru naštěstí funguje bezchybně , takže nebloudíte a navíc případné potulování náhodou prázdným městem vyplní postupem času vcelku zábavné hledaní všech těch starých dobrých "secrets".
2) postupem času se vám čím dál víc zalíbí hudba, která je opravdu jedna z těch lepších, kterou ve střílečkách můžete slyšet.
3) okultní schopnosti pořád považuju napůl za spestření, napůl za berličku pro méně šikovné hráče. Postupně dostanete 1) rychlost a lepší vidění zvýrazňující použitelné předměty a nepřátele 2) zpomalení času 3) štít 4) účinnější (průraznější) zbraně. Obzvlášť zpomalení času, tj. stoprvní verze bullet-timu, je berle jak invalidní vozík. Štít prakticky nevyužívám a bez účinnější zbraní by to taky šlo. Pouze lepší vidění využijete hodně, obzvlášť pokud budete pátrat po skrytých místech.
4) zbraně - základní "reálné" zbraně jsou fajn a možnost jejich upgradu je zvládnutá šikovně a viditelně - jak do vzhledu, tak do užitečnosti - každý upgrade opravdu poznáte. Horší už je to se "sci-fi" zbraněmi, které jsem stejěn jako ty těžkotonážní (raketomet) odmítal používat. (momentálně jsem ve 3/4 hry) BTW: plamenomet je bezva na toho neviditelného ha**a v nemocnici;-)
Mimochodem oceňuji, že zbraně střílí opravdu tam, kam mířím, takže není problém střílet instinktivně a přesně.
5) bossové - triviální, mnohdy dá víc zabrat shluk standardních nepřátel (obvlášť těch rychlejších). Apropo - typů nepřátel je dost, jsou pestří, z 90% procent jsou to standardní jednotky "SS", což kvituji z povděkem, protože jejich zabíjení nás většinu baví nejvíc, přiznejme si to. Mutanti, superrychlí a podobně šablonovití nepřátelé jsou tu celkem rozumně zastoupení v minimální míře. Potěšil mě i poměrně zajímavý, létající nepřítel s jet-packem. Ale už jsem ho taky někde viděl... Inteligence nepřátel je úměrná typu hry. Jak už jsem psal, jde o oddychovou střílečku, takže nepřátelé jsou tupé ovce, které se sice občas kryjí, ale stejně tak často naběhnou do rány, nemluvě o až neuvěřitelných záležitostech, kdy s tlumičem můžete postupně odzadu postřílet celý průvod vojáků a ti, kteří jsou zády k mrtvole, se ani nehnou, byť jim nebožtík zařval z metru do ucha... Celé to ale jen umocňuje jednoduchost hry a pocit, že procházíte po cvičné střelnici, kdy kolem vás vyskakují terče - které je ovšem velmi zábavné sestřelovat...a vovovo vo tom to je!

Toť zatím vše... Každopádně je to po dlouhé době hra, ke které se vracím rád a vypadá to, že ji i dohraju, protože mě opravdu baví. Proto zvedám původní hodnocení ze 6 na 8/10.

PS: 4.9.2009 po nějakých 10 hodinách čistého času - dohráno! A spokojenost.

Tak pro tuhle firmu jsem kdysi pracoval...

Nechám to bez komentáře... Snad jen - na OP až překvapivě dobré video:-)

Výlet na Jamajku

Je takhle sobota ráno, vlasy mi svěže voní po nikotinovém kondicionéru, z úst na mě dýchá odér pivního moku ze včerejšího večera a na okno buší kapky velké jako krokodýlí slzy. Najednou si uvědomím - sakra, zrovna dneska, když jedu na Jamajku závodit, tak přijde monzun! Nejdřív ve mě zvítězí KOPR (Ku*ewský Odpor k PRoudění) a tak rozesílám krátké alibistické vzkazky, jestli se ostatním chce v tom počasí někam jezdit, ačkoliv jsem to byl tentokrát já, kdo to celé zpískal. Okamžité a navíc kladné reakce Jirky a Staňu mou lenost nepodpoří a tak holt nezbývá nic jiného, než doufat, že dnes budu skákat přes kaluže a běhat mezi kapkami deště s bravurností mne vlastní a bez následků na plicních lalocích a nosní dutině, protože s tím mají papíráci za těchto podmínek občas potíž. Naštěstí se počasí umoudří a tak vcelku na čas přilétám někdy kolem 13 hodin středoevropského letního času na Jamajku.

Letiště je čerstvě posečené, přede mnou již přistála většina posádek sedmibobů a počasí vrávorá na hraně mezi psím a rozverným. Každopádně bych stejně jako všichni ostatní, raději to včerejší, letní. Rozhlížím se a vidím kolem sebe nějak podezřele málo známých Lipovských tváří - jako by SkyEurope zkrachoval už v sobotu a všichni zůstali na Balkáně... Na Jamajku přiletělo nějak málo členů Lipovské hasičské elity - nikde k nalezení nebyla Danča a Maruška, stejně tak Ivan, Doktor Šebek, nemluvě o větší polovině béčkového týmu. Ano, z matematiky jsem prolezl jen tak tak, ale řekněte mi, kolik je polovina ze sedmi, přepočteno na lidi?

Sotva jsem stihl obkouknout terén kolem letiště, obnášející stylové lavečky po obou stranách runwaye, samotnou dráhu, která se mi zdála ještě víc do kopce, než na tréninku, a vcelku chudou doplňovací stanici pohoných hmot (která poskytovala na výběr pouze naftu a benzin, tedy klobásu a bůček... mě osobně chybělo něco libovějšího:-)) už se na start chystal slavný domácí jamajský sedmibob, kompletně v nových dresech (chválím, pěkné) s Finským internacionálem Luunninenem na levém proudu. Na první pokus se nerozběhla časomíra, a tak nezapojené céčko bylo zachráněno. Ale co už, doma se přece nevyhrává a kluci měli ještě jeden pokus to zkazit - na řadu měli přijít jako poslední.

Jako druzí vyběhli, na mírným deštěm zkrápěnou trať, kluci s Choliny, kteří by mohli přihlásit svého rozdělovače do soutěže o chlapa s největším.... magnetem - jeho široký .... rozvor ramen, totiž přitahuje některé dámy lépe než lepidla od Pattexu. Ano, čirá závist se mnou cloumá;-) Každopádně ani široká ramena výborný čas neznačí, a tak se kluci museli spokojit se sestřikem za 21,26s.
Jako třetí se snažili vyběhnout jamajský kopec kluci s Plinkoutu. Bohužel byl pro ně zřejmě moc strmý a dlouhý a tak proudaři zůstali tak daleko od terčů, že to bylo zahradničení, jako by z Jamajky zalívali zahradu Castrovi na Kubu... Dnes to bylo NP jako "Neřešitelný Problém".

Jako čtvrtí nastoupili na startovní lajnu Dětkovičtí kucíí, a jejich přihlašovací formulář spíkr četl s mírně nechápajícím výrazem a nadzvednutým obočím. Holt tak to vypadá, když u hasičů, které neznáte (a že spíkr opravdu vypadal na to, že zná pouze Vícovácké) a podle vizáže pokládáte za partu tvrdých chlapů, čtete "máme se rádi a naše heslo je: tak jsme teplí, no a co"... Kluci příště by jste to měli dotáhnout a nechat si zahrát při chystání základny "Jsem teplej, jsem gay". To ale jen tak mimo soutěž. Start se klukům povedl, ale nějaká jamajská opice zřejmě provedla sabotáž banánovou slupkou, takže pravý proudař, tretry netretry, letěl na základnu nohama napřed a jen tak tak, že si nerozhodil klubka a nic nenatrhnul. Nakonec možná právě toto mělo za následek výsledné 4. místo, protože kluci sice sestříkli za na této trati kvalitních 19,25 - ale jak se později ukázalo, našly se tři lepší týmy.

Další dobrovolní zahrádníci se rekrutovali z řad Čelechovic, kde se veškeré naděje na dobrý výsledek utopily na rozdělovači. Nevím přesně jestli byl problém v těsnění, prasklé hadici nebo co, ale výsledek byl takový, že půlka vody šla z hadic ven už na rozdělovači, proudaři neměli tlak a ani z čáry nebylo vůbec možné někam dostříknout. Škoda, útok měli rozběhnutý pěkně. Místo toho nepotěšili levé proudaře díky bažině, což aspoň trochu kompenzovali efektní podívanou zejména pro fotografy:-)

To už se blížilo patnáct minut slávy Nové Dědiny, na což se připravil i Miguel novým sestřihem od světoznámého kadeřníka. Myslím Edvard se jmenuje...říkají mu střihoruký;-) Každopádně Nová Dědina zaválela a ujala se vedení časem 19,16.

To se otřáslo v základech po pokusu Lipové. Vše vyšlo na jedničku - opět kvalitní zadek, Šebek s Vénou už jsou sehraná dvojka, stroj dal Ivan s citem, béčka roztáhlá kvalitně a rovnou na rozdělovač, kde Jiki stihl i zamávat divákům, tolik měl času. Voda přišla proudařům akorát do zákleku a Mates zvládl i přes běh s bolavým kolenem sestříknout za špičkových 18,08 a jen těsně mu utekl titul nejrychlejšího proudaře Jamajky! Bohužel závěr sprintu se nepovedl Lokynovi a po už trademarkovém zpomalení (ťaping is registered trademark, copyrighted by Lokyn, legend since 2008) a mírně pozdější vodě oproti Matesovi, sestříknul v čase 19,17. SETINU za Novkou... tomu se říká smůla/štěstí (jak pro koho).

Poté jsme se s Jirkou Švecem a Staňou rozhodli ukrýt před neutuchajícmi jamajskými monzuny pod vlastnoručně postavený přístřešek z bambusových tyčí, nalezených v Tescu. Bohužel po pětiminutovém studování návodu jsme zjistili, že naše bambusy nejsou kompatibilní s poslední verzí plachty, která byla na ty naše bambusy nějaká velká, a mohli jsme si veškeré nářadíčko zase schovat, otrávení, že nám budou muset stačit deštníky... Tolik stavařská vložka.

Díky tomu jsem neviděli hned několik útoků, včetně toho později vítězného Stražiského, který se ten den povedl jediný pod 19 vteřin. Stražisko A si tedy odvezlo první místo za čas 18,58. Budiž jim to přáno.

To už jsem se pomalu začínal nervově a fyzicky připravovat na svůj vlastní útok... Dodatečně děkuju ještě jednou Markétce, že se o mě před závodem vždy stará, je to špičkový kustod;-) Navlékl jsem se tedy do svých úžasných nových šponek, nazul nové tretry s hroty ostrými jako ukrajinská ochranka a začal cosi páchat u Avie, s občasným odbíháním k výsledkové tabuli, kde se stále častěji vyskytovaly časy přes 20 vteřin a několik NP. Tajně jsem doufal, že pokud se nic nepokazí (aspoň ne zásadně), mohli bychom podobný čas, kolem 21 vteřin, dát. V tu chvíli už jsme ale taky věděli, že máme problém se sestavou - Na koši nám vypomohl Eda, který se bleskurychle začlenil zpátky mezi hasiče a je vítanou posilou/zástupcem na koši. Staňa a Jirka, to jsou držáci, na které, jak to tak vypadá, bude s účástmi spoleh. Ale Dominik byl na dovolené, takže zaskočil Bart a rozdělovač nám klasicky dělá JiKi. To bylo vše v normě, problém ale byl na levém proudu, kde jsme horko těžko sháněli náhradu za Chlupa. Původně jsme chtěli někoho zlanařit a navlíct do krásného Lipovského dresu, aby se nám mohly počítat body, ale nakonec jsme se spokojili se startem mimo soutěž a požádali Lukáše, který více zátěže většinou kvituje s povděkem, že si aspoň zatrénuje;-)

Po neúspěšných pokusech Břevence a Mostkovic jsme konečně přišli na řadu, pěkně s promoklými hadicemi, stále za mírného deště. Start se podařil hned napoprvé, Eda ukázal, že má rychlé nohy a mírně utekl Staňovi a tak koš sice nebyl plynulý, ale "na to moje běhání" víc než dobrý... jenže ten Kecálek tam na té základně... to zase bylo. Přiběhnu, cvaknu, jenže přes zub, takže rozpojit, spojit, cvaknout proudnici a ať už jsem pryč... Před sebou vidím zase celý předek a hlavou mi probleskne něco podobného jako na prvním závodě v Lipové:"to je v pr..., to mám teda zase co dělat"... Běžím co se dá, mezitím Bart a Jiki v pohodě roztahují hadice a Jirka opatrně přidává. Lukyn už je dávno na konci a čeká na vodu, když já dobíhám posledních pár metrů, pouštím klubko a neuvědomuju si, že to celé blbě držím a hadice se mi dostává mezi nohy a tuším zradu a potíže. A taky že jo. Zatímco Lukyn má i přes pomalejší vodu sraženo za nějakých 20s, já při "zakleknutí" ztrácím rovnováhu a sedám na zadek. Už to by byla vteřinka prostřik, ale aby toho nebylo málo, i přesto, že jsem kvedlal hadicí a několikrát si myslel, že to už zatraceně musí spadnout, signalizace ukázala sestřik až se čtyřvteřinovým prostřikem v čase zhruba 24,5 vteřiny... Aspoň, že jsme mimo soutěž a nemá to vliv na celkové pořadí. I tak se ale přiznám, že mě to štve ještě dnes...

Po nás následovali už více méně nepovedené útoky. Kluci ze Soběsuk se nechali zmást pískotem z řad diváků a přestali během útoku několikrát běžet (opakovaný útok za 27 se taky moc nevyvedl), Koudy z Nivy zase nechal na základně půl klubka a za běhu si ho namotával zpět a opakovaný pokus Jamajky vypadal obdobně - Luunnimu na základně nevyšel úchop proudnice, shodil si klubko a aby toho nebylo málo, tím jak se zdržel na základně, ještě vytrhl klubko z ruky druhému proudaři. I tak ale musím říct, že je to poprvé, co jsem viděl Fina předběhnout jamajský bob! Luunni pak vcelku paradoxně zvládl dokonce rychlejší sestřik než pravý proudař. Bohužel výsledný čas 21,73 pak stačil až na devátý flek.

To by jsme měli soutěž mužů a hurá na dámy, které se dostavily v poměrně slušném zastoupení.

Prvním útokem za 20,80 nasadili laťku poměrně vysoko holky z Krumsína, pravý proud pak dokonce vyhrál nejrychlejší proudařku dne s časem 18,90. Myslím, že ten prostřik holky hodně mrzel. Zatímco na některých soutěžích by tenhle čas stačil na vítězství, na Jamajce běhají všechny běžkyně jako vyměněné a většina výsledných časů začínal na 20.
Jako druhé šly na řadu z modrooděnkyně z Dětkovic, a když už nám neukázaly vyjímečný sestřik, zvládly nám předvést aspoň výjimečně prasklé béčko. Bez béčka je to pak jasné NP jako nereálné pachtění...
Třetí dámy na holení byly holky s Loučan, které předvedly vyrovnané sestřiky za 20,44 celkově, což slibovalo bednu.
Čtvrté šly favoritky z Otaslavic, které po hladkém výkonu sfoukly za 20,13 a měly zaděláno na další vítězství. Ohrozit už je mohly jen holky z Lipové a Soběsuk. Soběsukám dnes ale štěstí moc nepřálo, po zásadních chybách na koši a rozdělovači sestřik za 26,24 nemohl znamenat nic jiného, než poslední platný čas.

Ještě před nimi se ale ukázaly v dobré formě holky z Lipové. Byť na Jamajku taky díky drahým letenkám nedorazily všechny shnilé svině, i přes poslepovanou sestavu zaběhly povedený útok. Zadek vyšel ideálně, rozdělovačka Jana (tuším emigrantka ze Stražiska) sice vyrážela ze základny trošku později, ale na výsledku se to neprojevilo. Zato se projevilo, když ji Darča poslala špatně položeným béčkem směrem do lesa na houby. Janu to hodilo asi o 2 metry zpět. Hadice ale byly i tak roztáhnuté tak akorát a proudařky měly volnou zábavu u terčů, čehož využila vlevo Katka za 19,69 (ten den pouze druhý sestřik pod 20 vteřin). Speciálně tu musím pochválit Markét za to, jak se poprala s nasazováním proudnice za běhu. Takzvaný wood-tuning pomohl a nasazování se projevilo jen mírným zpomalením. Jediná škoda byla menšího zahradničení, které znamenalo výsledné druhé místo za čas 20,21 - 8 setin za vítěznými holkami z Otaslavic.

Výsledky z Jamajky.

I tak se ale mohlo slavit a také se slavilo - už na závěrečném nástupu se bouchalo šampaňské až špunty lítaly a JiKi si vyloženě užil možnost pokropit ty, kterým by náhodou chyběl deštík, který ustal někdy po našem útoku béčka. Po rozchodu se ještě zapíjelo úspěšné pořádání poháru, ale to už je jiná pohádka...

Ale abych jen nechválil, je i kde najít chyby. Nebudu řešit počasí nebo menší zastoupení diváků, to je neovlivnitelná věc a jak říkám, letenky jsou dneska drahé. Mrzelo mě ale, že spíkr, potažmo celá zvuková aparatura, byla na úrovni Lipovského loňského poháru. Výsledky nebylo slyšet moc daleko a spíkr četl dost kostrbatě, byť občas taky vylovil z moře marnosti nějakou tu perlu. Hlavně při čtení anlických přezdívek. O jídlu už jsem zmínil, že nebyl moc široký výběr, na druhou stranu hlad vás naučí sníst vše a taky je to převlečená žízeň. Trať na Jamajce je pak tak specifická, že nelze kritizovat, naopak bych se připojil k názoru, že specifičnost a obtížnost je tu přínosem. Terče a časomíra fajn, nikdo si na nic podezřelého nestěžoval.
Mě osobně ale na hodně závodech chybí velký, čitelný, digitální display, na kterém by výsledky byly hned vidět. To není kritika Vícova, to je spíš obecné postesknutí.

PS: ještě jsem zapomněl pochválit jednu zásadní věc, která mě potěšila - na Jamajce jsou štědří pořadatelé a tak ceny byly pro každého, včetně chvostu výsledkové listiny. Takže i NP pokusy dostaly pozornost a rozhodně se nejednalo o žádné reklamní propisky;-) Jako perlička na dortu se pak prvním třem týmům dostali do rukou pravé a nefalšované jamajské kokosy. Tleskám...

Tož to je pro dnešek asi vše, uvidíme se na Stražisku! Škoda, že to nevypadá, že by se chystalo počasí jako loni, kdy byly plavky doporučenou výbavou. Hasičskému sportu zdar!;-)

Kompletní fotogalerie na SDH Lipová, rajče.net od Jen-S a Luunniho. Půjčil jsem si nějaké fotky hoši, díky;-)
Videa na SDH Lipová a Jamajských stránkách v původním znění s titulky.

Anglický X Factor

Už minulý týden odstartovala v Anglii další řada "talentové" soutěže "X-Factor" a musím přiznat, že už základní castingy před 3000 lidmi dokáží v kombinaci sympatický zpěvák, dravý hit a sympatický zpěvák, nadělat divy!
Koho nezajímá omáčka okolo, přetočte rovnou na 1:55...

To sem nešlo nedat :-)

Vícov, 29.08.2009 14:45:51 (o 10 metrů jinde, než jsem měl být:-))

Jen si tak trochu postěžovat...

Tak si říkám - čte tenhle web vůbec někdo? Nejdřív to tu mělo být anonymní... ovšem nikdo nechodil. Pak jsem rozeslal odkazy, ve snaze získat návštěvnost a zpětnou vazbu... Jo, pár lidí sem přišlo, zlomek z nich tu nechal po sobě písemnou památku, většinou ale pořád ti samí... Nejsmysluplnější období si tahle stránka prožívala 3 týdny, po dobu mého pobytu v Thajsku a dodnes mi tehdejší "deníček" slouží jako cenný suvenýr, který mi Thajsko dalo. Bylo nemálo praktické, že jsem svoje denní zážitky nemusel psát a nebo později stále dokola jak zadrhnutá deska vykládat svým kamarádům a známým, stačilo jen rozvinout už jednou napsané a do povědomí zanesené informace...
Dnes už je stav trošku jiný, řekl bych, že pro blogování poměrně kritický. V době, kdy všude úřaduje facebook a twitter a podobné sociální sítě, jimiž jsem byl taky pohlcen, blogy upadají - alespoň ten můj, osobní, určitě. Do jisté míry za to může lenost - rozepisovat se do článku, který bude mít hlavu a patu, je nepoměrně složitější a pomalejší, než napsat jeden výkřik do světa, o kterém navíc vím, že si ho řada mých známých přečte tak jak bylo zamýšleno a naopak při správně nastaveném soukromí, si ho nepřečte nikdo, komu nepatří. Nicméně blog má svoje kouzlo v tom, že v okamžiku potřeby vyjádření nějaké složitější myšlenky, dává člověku potřebný prostor, jako právě teď.
Poslední dobou ale hlavně přemýšlím, co sem vlastně psát. Víte, je strašně lehké napsat sem to první co vás napadne, ale člověk musí počítat s následky. Vyrůstal jsem na chatech (četech), kdy jsem si špital se svým "vyvoleným" to co mě napadlo, a mohl jsem pomlouvat i člověka ze stejné místnosti a bylo to více méně mezi námi. Stejně tak v pozdější době, na icq nebo přes maily, si člověk může dovolit napsat cokoliv. U facebooku už je to riziko a na blogu sebevražda. Pak se mi nedivte, že je tu málo věcí k přečtení - jak je o mne známo, jsem člověk rýpavý, často nespokojený a hlavně dosti kritický, kterému jde víc kritika než pochvala. Nemluvě o stylu vyjadřování, kdy velká várka čtivosti spočívá v ironii a shazování buďto sama sebe, nebo svých známých či společných zážitků. A bystří už zjistili, kde padá kosa na kámen:-) Takže zážitky, jak jsem se měl poslední víkend, si tu člověk přečte opravdu výjimečně, protože bych zaručeně buď někoho urazil nebo nemohl napsat všechno... Pak to dopadá tak, že se uchyluju k psaní reportáží z hasičských závodů, které jsou pořád dokola (v podstatě nejen ty závody, ale i ty reportáže) a nebo recenzí filmů či her, kde je to to samé. Takže pak si tu čtete: "hasiči vyběhli, něco zmršili, sestříkli. Žrádlo se nedalo žrát. Celý den v háji a s úděsem zjišťuju, že jsem si ani s nikým pořádně nepokecal a jen prolelkoval 6 hodin někde na lavičce. Aspoň, že je na co (koho) čumět". Případně: "scénář nás diváky považuje za nevšímavé blbce, herecké výkony jsou tragické, výbuchy hromové, akce třeskutá, vtipy sotva zvedající koutky a konec filmu nasírací...". To bych tu mohl napsat o 90% závodů a filmů a kdybych na tom ještě víc zapracoval, mohl bych udělat takový mustr, který napasuju na budoucí filmy a závody jako Nostradamus své předpovědi na události budoucí.
Ještě štěstí, že nejen člověk jako takový, ale i věci kolem něj se vyvíjí a tak se třeba stane, že hasičské závody už občas nesleduju jako divák s pivem či s foťákem v ruce, ale zadařilo se nám s klukama domluvit na nějakém tom závodění. Otázka je, jak dlouho nám to vydrží. Sám bych se taky nerad uvrtal do situace, kdy bych každý víkend trávil 2 dny z víkendu někde v autě a na nepohodlné lavičce, bez oběda a hlavně všechno tohle "povinně". Naprosto mi vyhovuje, že jsme se zatím sešli vždy tak jednou za dva týdny a pokud se podaří, zase s jednovíkendovou pauzou bych příště rád zavítal do Vícova. Druhá věc je, že zatím mě "útočení" baví i díky tomu, že ten čas, který dáváme, je pořád ještě kam posouvat a můžeme si něco "dokazovat". Nevím jak pro ostatní, ale pro mě je to větší motivace, než celkové pořadí, kde - přiznejme si to - není momentálně šance se odpoutat od chvostu výsledkové listiny. Já osobně jsem povaha, že pokud se mě osobně závod podaří, a mám ze sebe dobrý pocit, tak je mi absolutně jedno, že jsem nevyhrál. Ano, mrzí mě, že i přesto, co člověk zaběhne co může, je třeba předposlední, ale je potřeba si uvědomit, že každý má svou hranici možností, která se sice po jistou dobu může posouvat, ale za určitý čas se stane hraniční a zlepšovat se už nejde (což bývá moment, kdy mě to přestává bavit). To, že někdy člověk prostě nemůže být první, by si měli někteří uvědomovat - ambice jsou sice hezká věc a dozajista tahoun jedinců i lidstva (hned po lenosti;-)) ale reálný pohled na věc je mnohdy důležitější. Otázka je, jestli toto není házení perel sviním, ty a ti, kterých se to týká, si stejně nepřipustí, že se jich to týká.
Pokud toto bude číst někdo z obce hasičské, chtěl bych si rýpnout do jednoho momentu, který se odehrál na konci soutěžního dne na závodech v Krumsíně. Soutěž se nepovedla, dá-li se to tak o čtvrtém místě říct, Plumlovu. Na závěrečný nástup se hoši vyprdli a seděli bokem. Chvíli jsem váhal, nad důvodem jejich konání, každopádně mě mohlo urazit, že se jich pořadatelé doprošovali, aby si šli převzat ceny. Že nestáli na nástupu, to bych jim ani nevytýkal, ale jakým způsobem se tvářili na to, převzít ceny "až" za dělené čtvrté místo, za to bych jim nakopal. To se pánové teda předvedli - přitom bych do nich nikdy nic takového neřekl. My z "béčka" se tam snažíme, zaběhneme na historicky třetí závod docela slušný čas a nemáme na nějakou odměnu nárok a přitom já bych si tam šel s nadšením i pro reklamní igelitku s blokem a tužkou, a pánům se nechtělo pro fajn ceny za čtvrté místo. Nezlobte se na mě, ale to už hraničí s arogancí a rozežraností. Tolik k závodům v Krumsíně.

Abych tu nemlel jen negativně. Byly i věci, které mě v posledních týdnech potěšily. Předně, je to sice už starší věc, ale dovolená se celkem povedla. Podle mnou raženého hesla: "dovolená mých blízkých je nejvhodnější časem dovolené mé (hlavně když ji tráví jinde než já)" jsem si vybral 14 dnů volna a k mému vlastnímu překvapení jsem je strávil nad poměry aktivně. Za vše mluví 1100 najetých kilometrů, a ještě teď můžu pořád pravdivě poznamenat, že v novém rodinném Citroenu C4 mám najeto nejvíc z rodiny:-) Minidovolená na Nových Mlýnech byla sice propršená, ale hlavně díky Ivanovi byla více než usměvavá. O nic míň spontální výlet na hasičskou Olympiádu do Ostravy sice nebyl tak rozesmátý, ale rozhodně byl zajímavý. Ale mrzí mě, že ve stejný den nebyly závody s lezením na věž, které jsou i na pohled prostě fascinující. Výlet do ValMezu byl pak pouze třešnička na dortu z kategorie "no comment". Jediné co mě zamrzelo bylo, že i když si všichni, co u mě byli, chválili, jak to mám doma super, tak i přesto, že jsou prázdninoví nebo nezaměstnaní, neměli chuť přijet víckrát...
No a druhá věc, to je spíš taková perlička, kterou už ti, co mě mají v přátelích na facebooku, mohli zaregistrovat. Ozvala se mi hooodně vzdálená příbuzná, o které jsem prakticky ani nevěděl - z otcovi strany mám totiž poměrně početnou rodinu, kterou ovšem vůbec neznám - jeho bratr měl několik žen, ty mu porodily několik dětí, a vzhledem k tomu, že je o 14 let starší než můj otec, a já jsem narozený až z druhé vlny, taky se ztrátou více než 2 pětiletek, tak to v praxi znamená, že moji bratranci mají padesát a až jejich děti jsou věkově nastejno jako já:-) Každopádně, jak jsme se s mým "dokonalým jmenovcem" shodli, je docela "schíza" číst několikrát pod sebou jméno, které víte, že je vaše, ale přitom je něčí jiné:-) Nováci, Dlouzí a podobně jsou asi zvyklí, ale u mě je to celkem výjimečná situace. Narazil jsem pak ještě na podobnou perlu, kdy u kamarádky vidím, že komentovala fotky jistého "Jirky Hejče" - tak si říkám, že se mrknu, co tam má kamoš za fotky. Vidím Tatraland, říkám si, že to je nějaké divné, co tam Jirka s tou sádrou na noze asi dělal. Pak vidím nějakého hubeného ušatého kluka...hmmm...říkám si, asi bratranec nebo někdo z rodiny. Pak je tam ten ušatec zase...no a pak mi to docvakne - shoda jmen, kamarádka má holt v přátelích taky kamaráda Jiřího Hejče... prostě lol...

Jo a víte co mě ještě nakrklo tento týden? Přestal mi fungovat QIP. Svině od ICQ zase zapracovali... Po týdnu, kdy jsem pořád nemohl QIP zprovoznit ani po nainstalování posledních dostupných verzí, jsem rezignoval a nainstaloval ICQ... Kravaťáci ruku v ruce s "ajťáky" vyhráli, podlehl jsem. Ale prskám, kdy můžu, je to nezvyk, je to velké, je to nepohodlné a některé užitečné funkce z QIPu mi chybí:-(

Pro změnu něco pro zasmání - víte kde sehnat nejlevnější gril? Za desetikačku v nejbližším supermarketu - mrkněte zde.

No nic, už mě to psaní dnes nebaví, postěžuju si na svět zase někdy jindy... zatím se ti zvědaví z vás, koho jsem ještě nadobro neotrávil hasičema, můžou podívat, jak nás sedm statečných z "Béčka" zvládlo Krumsín:

Lipová "B" na Rozhraní...

Běž Forreste, BĚŽ! :-))

Hasičem na jedno odpoledne...(v Lipové)

Že se vídám s hasiči z Lipové a píšu jim sem tam nějaké ty články, už si asi všimli úplně všichni včetně BIS. Ale uvědomujete si někdo, že je to už rok? Při závodě v Čelechovicích jsem před 14 dny "slavil" výročí, hezky jedním pětipivem a lehce rozevlátým výletem po cyklostezkách odvahy mezi PV a Smržicemi. Před rokem tedy první závod, první reportáž... A rok na to byla sobota, já navlíknutý ve šponkách, na hlavě přilbu, na nohách tarfy, na sobě dres Lipové a před sebou neřešitelný rychlostní kvíz pojmenovaný "spoj spojky za letu sojky" a běž... Ale popořadě...
Nápad, abych si zkusil běžet za Lipovou nějaký ten útok, se vyskytl už dřív, každopádně nevěřím tomu, že to kdokoliv bral jinak, než pouhé rytí do "kecálka", kterému se vždy vše dobře rozebírá ve všeznalých článcích, zatímco někteří by mě v tom na oplátku rádi "vykoupali"... První opravdový pokus mě uvrtat k rozhýbaní mého chatrného těla pod barvami Lipovských hasičů, byl asi před měsícem, kdy se blížil okrsek v Seči a nastala nutnost sestavit "Béčko", aby se mohli veleslavné akce zúčastnit i chlapi. Tehdy jsem ostudě unikl díky nutnosti jet do Chrudimi a nemožnosti zúčastnit se byť jediného tréninku, bez kterého jsem řekl, že nezávodím. No a teď přišel třetí domácí pohár Lipové (resp. o pohár starostky) a už nebylo cesty zpět:-)

Upozorňuji předem, že dneska se primárně a snad i pochopitelně budu soustředit hlavně na sebe... Přesto by se slušelo zmínit další spolupachatele z týmu "Béčka" - Jirka na stroji, zkušený matador. Staňa na savici, taky žádný nováček. Na koši Kartina, povolený to ženský element a doping. Na béčku Dominik - další nováček, který si ale premiéru odbyl na onom okrsku, byť jako proudař. Na rozdělovači jistota z "áčka", bez které by jsme asi měli NP - JiKi. A na proudu motorová myš Michal Chlupáč (LP) a brzda - Já (PP)...

9 dní před závodem - první trénink - zjistil jsem, že nachystat si správně základnu a hadice, je podobně složité jako poskládat Rubikovu kostku. A ani za pomoci Markétky nebo Matesa to nebylo zrovna nejjednodušší. Na základně se přede mnou kroutili hadice jako hadi v teráriu, nedokázal jsem se orientoval, který konec patří kam a připomněla se mi studentská léta, kdy jsem u tabule bezradně hleděl na zadání matematické rovnice a nade mnou stála nepříčetná Jančíková... Takže nakonec to s hadicemi dopadalo stejně jako s rovnicí - dořešili to jiní. No a víc, než se ještě zkusit proběhnout s klubkem v ruce, už jsem nestihl.
2 dny před závodem - druhý trénink - Než jsem si to stihl pořádně oživit a případně vůbec dopilovat, nastartovala se mašina a běželo se naostro (jako že s vodou, ne bez trenek)... Na poslední chvíli se ptám, kde zahazovat klubko (ozvala se dvojí odpověď, že u druhé lípy, případně až se mi vytrhne z ruky) a rozběhl jsem se k základně v ústrety dvěma spojkám, hadicím a proudnici a po tragickém zaváhání vyběhl... Ve vypůjčených tarfách se sice běží jako s větrem o závod, ale desetimetrovou ztrátu by doběhl tak možná Rohlíček, ale né já... Klubko zahazuju u druhé lípy a vůbec se mi nelíbí výhled přede mnou - nějak jsem si neuvědomil, že kluci zaklekávají na hrubším asfaltu. Koleno a hlavně prsty si to pamatují ještě po týdnu. Zakleknu a stříkám, stříkám... stříkám... pořád stříkám... ale pořád nic nevidím... a pak mi vypli vodu. Takže smotat hadice a znovu. To samé v bledě modrém - zase bídná základna, i když o trošku možná menší hrůza než napoprvé a i díky JiKimu tentokrát stíhám doběhnout až k čáře, stříkám, stříkám, zase nevidím nic než jen proud vody a vrchní půlku terče a bezradně umývám terč snad ještě od předloňské špíny. Nebýt přiběhnuvší Market, tak tam snad stříkám do poháru... Hrůza, děs - pocity po tréninku jsou velmi rozporuplné a večer nemůžu ani usnout. Sice mi to ještě celkem běhá, ale základna je katastrofální a ten sestřik, s takovou převezmu titul "Přostřikainen" Luunnimu...

17 hodin před závodem - vyrážím na rozlučku s bývalými kolegy...monumentální akce si vyžádala monumentální účast.
12 hodin před závodem - strhla se okřídlená vodková smršť...
5 hodin před závodem - snažím se probrat, vstát a posbírat se, abych mohl dojet
2 hodiny před závodem - dorazil jsem a dávám si jedno vyprošťovací... na sobě už mám šponky a připadám si jako král (šašků)...všichni říkají, že v tom vypadám úžasně a nejsem si jistý, jak to myslí...
1 hodinu před startem - konečně jsem v pohodě a s Markét motáme hadice a probíhá příprava. V tu dobu již "béčko" ví, že běží i o "čest Lipové";-))
5 minut před startem - Cože? Už běžíme?! Kde mám hadice! Kde mám přilbu! Kde je základna? Sakriš! Nestíhám být ani nervózní!
10 vteřin před startem, už na lajně - Dopr... dyť já si ani nezkusil náběh, beztak do toho vletím jako prase do žita!
- START -
3 vteřina - vletěl jsem do toho jako prase do žita...
6 vteřina - teprve vybíhám ze základny, protože jsem si rozhodil první spoj... Prostě to nemám v ruce jak někteří zkušenější. JiKi se ohlíží a beztak v duchu nadává...
10 vteřina - slyším hučet mašinu... sakra ti "nováčci" tam vzadu jsou rychlí! Jsem sotva u rozdělovače a makám jak to jen jde...
14 vteřina - sakra kde jsou ty lípy!?
16 vteřina - někam mi zmizlo klubko:-)
17 vteřina - Chlupáč už je na konci
17,5 vteřina - mám pocit, že budu krátký. To musím urvat, z dálky to nesestříknu...
17,8 vteřina - ještě metr a půl a budu na čáře!
17,95 vteřina - někam mi zmizla hadice:-(
18,27 vteřina - běžím pozpátku...nechtěně...když vidím tu hadici 3 metry za sebou, říkám si, že je to v háji...
18,47 - Michal má (asi na půl vteřiny) vodu, což by i při prostřiku mohl být super čas!
18,51 - JiKi tušil průšvih a tak zavírá vodu, takže má Michal smůlu...
20-26 vteřina - zoufale se vracím pro hadici, potáhnu si ji a zaklekávám...
22,50 - Jirka pouští vodu pro Chlupa - 23,49 sestříkává
28,00 - konečně mi jde i voda, kterou jsem v první moment nepodchytil, protože jsem mával dozadu, ať ji pustí:-)
29,80 - sestříknuto... pozdě ale přece...nadávám si...

No a bylo dobojováno, a já si oddychl, protože největší hrůzu jsem měl z toho sestřiku, který se povedl... To ale bylo upřímně řečeno, asi jediné pozitivní na mém výkonu. Přesto jsem byl strašně spokojený, že jsem to zvládl a chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem to vlastně strašně zkazil a ten čas mohl být třeba o 10 vteřin lepší, což by bylo takové třetí místo, protože všechno ostatní všichni zvládli výborně - ale to já bych musel zvládnout tu základnu - což nevidím moc nadějně minimálně do té doby, než bych měl za sebou 10-20 tréninků a třeba i nějaké závody...

No ale jaké že vlastně byly závody celkově?

Tentokrát se povedlo o chlup líp počasí, týmů přijelo stejně a lidí bohužel méně, hlavně ale po organizační stránce se vše povedlo na výbornou (s jedním malým mínusem). Základna s technikou se posunula ze schodů přímo na hřiště k základně, pořídila se lepší aparatura, která nechrčela jako loni, ale byla slyšet a hlavně v ní bylo slyšet kvalitního spíkra. David, běhající za Dětkovice opravdu ví, jak přirozeně moderovat závody. Vénův krkavec ovšem byl zdatným záskokem. Zlepšily se i takové detaily, jako podložení základny kobercem nebo tabule s výsledky, kdy papundeklové laťky byly nahrazeny plechovými;-) To uvádím ne proto, že by to bylo nějak zásadní, ale aby si všichni uvědomili, že Lipovští hasiči za ten rok odvedli nejen hodně práce na trati, kde srazili časy o víc než vteřinu, ale je taky vidět pokrok a odkoukané finty v pořadatelství. To jsou prostě ty zkušenosti. Ještě bych zmínil jednu zásadní změnu oproti loňsku - nezávodilo se dvoukolově, místo toho se čtyři týmy utkali v dodatkové soutěži na 2B o štěně piva.

Letošní pokrok v pořadatelství snad ocenilo všech 12 týmů, které dojely. 10 mužských a 2 ženské týmy - účast nepříliš početná, ale každopádně kvalitní - přijeli kluci z Dětkovic, Nové Dědiny, Stražiska, Nivy, Vícova atd. Téměř všechny zúčastněné si můžete prohlédnout na videích zde na youtube. Případně na stránkách Vícova. Fotogalerie zde a zde. Ale pozor, Luunni nedělal cenzuru:-D

Co se týká výkonů, ukázalo se, že místní trať je pomalejší a osmnáctky na ní padají tak maximálně na Kopkovi, když to přeženou s pitím. Přiznám se, dohledal jsem si to, nemám tak úplně pravdu, loni padly dvě, Niva a Horní Štěpánov to pod 19 zvládnuli. Ale letos si Niva přivezla svého vlastního zahradníka roku, Koudyho, který u prostřiku zřejmě ještě myslel, že otevírá narozeninové šampáňo a kropil a kropil... Horní Štěpánov bohužel nepřijel vůbec. Obhájce třetího místa, domácí Lipová, se musela obejít bez Šebka na koši a zapůjčený Gay nenasadil košík ani napoprvé, ani napodruhé, když ho sebral ze země, ani napotřetí, když ho vytáhl z vody, až se na něj zřejmě naštval a utopil ho - takže se pokus nakonec odpískal jako NP, což bylo jediné NP sobotního poháru a velká škoda pro domácí. Jako snad na každé soutěži poslední doby, se i Lipové nevyhlo faux pais s časomírou (to je ono malé zmiňované minus) - Nová Dědina si musela zopakovat velmi pěkný útok, protože se časomíra prostě nerozběhla. I tak ale zvládli útok s menším prostřikem na pravém proudu výborně a doslova vybojovali vítězství.

Mezi dalšími matadory z Hanácké Extraligy se pak vyloženě o setiny rozhodovalo na druhém a třetím místě, kdy tím těsně lepším bylo Stražisko. Dětkovičtí se tím očividně nenechali rozhodit a spravili s chuť v dodatkové, kde si doběhli pro štěně piva a další příležitost zapět jejich oblíbené "tak jsme teplí, no a co!":-) To se nedá říct o Vícovu, kdy Gay asi v sobotu neměl svůj den a zopakoval zaváhání na koši v takové míře, že Vícovští zaběhli čas hodně pod svoje možnosti. Co se dá dělat, snad si vylepší bilanci na svém domácím poháru už za pár týdnů. Hrochov a Brodek přijel hlavně sbírat zkušenosti a zúčastnit se, časy nebyly úplně špatné, ale oba týmy se dopustily velkých chyb (první jmenovaný na rozdělovači, druhý na béčku) ale jako cenu útěchy můžou brát skalp Lipováků a Nivy;-) Předposlední Čelčice pak měly zřejmě pravého proudaře na Koudyho oslavě narozenin, protože stejně jako on, předvedl pořádný prostřik na pravém proudu...holt co nadělat - já se původně bál, že dopadnu stejně...
Jako zlatý hřeb odpoledne pak nastoupily dámy, bohužel jen ve dvojím provedení - Dětkovice proti Lipové. Vzhledem k tomu, že domácí shnilé svině jsou i přes hanlivé pojmenování galantní a ví, že doma se prostě nevyhrává, logicky ustoupily na druhé místo. Vidím pod tím ale konspiraci, protože vítězky vyhráli mimo jiné velmi kalorický dort, který jistě má za úkol obtěžkat vítězky několika kily a vteřinami v dalších závodech! Uvidíme!

Ještě výsledky:

1. Nová dědina - 19:35
2. Stražisko - 19:54
3. Dětkovice - 19:61
4. Vícov - 23:04
5. Brodek u Konice - 23:45
6. Hrochov - 25:49
7. Lipová "B" - 29:80
8. Niva - 33:45
9. Čelčice - 36:98
10. Lipová "A" NP

Co dodat? Doufám, že pokud tuto reportáž čtete, tak jste na poháru byli, čas tomu věnovaný byl pro vás časem příjemným, chutnalo vám jak pivo, kofola, tak ostatní ničiče mozkových buněk, smlsli jste si na špízu, makrele či bůčku... Vy, co jste nebyli a čtete, bijte se do hlavy a doufám, že se příště seberete a přijdete! Ať tak nebo tak - plus mínus za rok, na stejném místě, nashle!

Ustřelené Střelice & Senetářov

Tak a neutekl jsem tomu - po dlouhé době na mě opět padla řada se psaním článku a tak vítejte všichni u tradičně netradiční, amatérské, typicky rýpavé a při troše štěstí i čtivé reportáži ze zatím posledního hasičského víkendu ve Střelicích a Senetářově (teda spíš jen těch Střelic:-))
Přiznám se, že jsem se dostal poměrně do skluzu a neměl příležitost "esdéháčku" fandit vlastně už několik závodů. Do Nivy jsem dojel díky spavé nemoci a bloudění po uzavírkách pozdě, Míchov, Cholinu a Sychotín jsem minul tak nějak z časoprostorových důvodů... O to víc jsem se těšil, že kluky (a tentokrát i holky) uvidím závodit ve Střelicích. Teda aspoň do té chvíle, kdy mě Bart zchladil hláškou, že vypozoroval, že na rozdíl od loňské sezóny má dojem, že nosím smůlu a ne štěstí. Asi to budu muset kompenzovat sponzoringem nebo co...nějaká tužka z firemním logem z práce to možná spraví;-). Popravdě, cestu na závody jsem měl luxusní opravdu jako hlavní sponzor - myslím, že tak se nemá ani ředitel Škodovky při MS v hokeji - jen zavelet "do klubu, Alfréde". Já uprostřed, kolem dokola obklopen celou bandou shnilých sviní, až by hlavní pasák JiKi mohl závidět. Kluci jeli sami Avií a natvrdo tady na Ivana bonznu, že při pohledu na jeho ranně-simetrixovský rozcuch, co měl na hlavě, bych se s ním bál jet Avií, i kdyby mi na kuráž ukázal fotku s Jágrem, Krajčem, Náhlovským a Petrem Zvěřinou, jak jedou všichni 4 na jedné babetě. Naštěstí jsme ale dorazil do Střelic všichni souběžně, živí a zdraví někdy kolem 13h a mohlo se jít zkoumat terén. To doslova. V díře velikosti kopačáku, ukrytou těsně vedle Avie, jsme si kolektivně málem zlámali kotníky snad všichni...

To bylo asi i tím, že pohledy nás všech nesměřovaly na zem, ale o kousek výš. Ne, pod sukně a na zadky hasičů ne. Zatím. Ani na prsa. Zatím. Ubíraly se k nebi, kde se honily mraky a sázka na nepršení by byla stejně odvážná, jako tip, že Vícov vyhraje tenhle pohárový závod. První, co jsme udělali, bylo klasické stěhování nábytku, aby se bylo kde uvelebit. Vybralo se místo na úrovni odhazování proudařských hadic, jen nevím proč na opačné straně, než byla Avie. Postavil se svatostánek, rozložili lavičky, smontoval stativ a utíkalo se na nástup, zatímco já prozkoumával okolí. Samozřejmě holky prozkoumaly okolí daleko dříve přede mnou, jen nevím, proč Toi-Toiku hledaly tak daleko za tím stavením asi 200 metrů od závodiště;-) Krom kadibudky bylo k vidění všelico - přes naleštěný veterán sovětské provenience, pivní vozík Litovelské provenience až po krásný putovní pohár.

Areál jako takový byl fajn, prostorný a žádné umačkaní davem nehrozilo - bohužel. Ale to hlavně proto, že divácká návštěva byla díky počasí mizerná, krom hasičů tam snad nikdo nebyl. Ale s tím už jsme se na hanácké smířili... A tak nejoriginálnějším divákem byl letec, který nám několikrát zakroužil nad hlavami. Trošku zvláštní pak bylo občerstvení. Co si vzpomínám, hladem švidrající Kartina přišla pěkně nakrknutá, že si chtěla dát nabízené uzené, ale byla odbytá s tím, že nejdřív se musí sníst klobásy a až pak bude uzené... Přiznám se, že dál jsem občerstvení a stánky nezkoumal - na chlast jsem neměl chuť a kdo měl, mohl jít kolem bezedného Dětkovického motobaru a vybral by si určitě líp:-)

Co se týká tratě a hodnocení organizace závodu, dojmy jsou docela rozporuplné. K lehkým terčům lehce stoupající a časem zablácená trať, měla základnu na zámkové dlažbě, která už ve své podstatě musí klouzat a navíc zrovna neusnadňuje ideální výběr obuvi. Kluci si taky dost stěžovali na startovní fotobuňku, která zmenšovala prostor na startovní lajně na minimum. Samotný start byl několikrát pokažený špatně spuštěnou časomírou (která se dokonce jednou nespustila vůbec a kluci museli opakovat celý útok), která byla asi největším a rozhodně pamětihodným prvkem tohoto závodu. Prvotní šum pochybnosti mezi ostatními hasiči spustily už první až podezřele kvalitní časy. Předesílám, že nechci snižovat ničí výkony... Když se jednomu týmu, který je standardně nevýrazný, zadaří dobrý čas, jedná se o příjemné překvapení. Pokud se to ale povede dobře třetině týmů, nastává otázka - zkumulovala se na závodišti dobrá forma několika týmů nebo nekvalitní elektrotechnika? Podle názoru mnohých, včetně mé maličkosti, tady bylo něco špatně. První spekulace mluvily o pomalejší časomíře - někteří měřili na ruční stopky a časy byly až o vteřinu pomalejší. Dalších divností jsem si všímal už i sám v momentech, kdy jsem nefotil ani netočil - například se stalo, že na jednom terči se rožlo signalizační světlo, že je sestříknutý...podívám se na časomíru, ta už je zastavená...mrknu zpátky, druhý terč stále zhasnutý a teprve pak se přesným zamířením rozsvítí...a čas po prvním rozsvícení je brán jako definitivní, dál už časomíra prostě neběžela... A teď kde je chyba - v signalizaci nebo v časomíře? Ať už tam nebo jinde, je nutné do příště podobné problémy napravit, protože celá soutěž pak má dosti pofidérní kvalitu a vypovídající hodnotu o výkonech, protože vlastně nevíte/nevěříte, jestli naměřené časy byly regulerní...
No a co naši borci a borky? Kluci běželi jako 16-tí z cca 22 týmů a za nepřítomného Lukyna, který si válel šunky někde s ostatními agenty FBI (snad tam aspoň trénoval nasazování proudnice, výstřiky a sestřiky) si půjčili finskou posilu Luninena Luunniho ze země mnoha kopců, Vícova. K Vícovákům trochu odbočím - Vícov po mnoha smolných závodech zaútočil v čase 17:40, což je, troufám si říct, čas, který na tříbéčkové trati hned tak nezopakují. Pravý proud měl dokonce čas 17:00 (to je fakt konec, na jednom proudu Fin, na druhém Jamajčan, prý nějaký Bolt). Každopádně se přiznám, že ať už jde o důvěryhodný čas nebo ne, měl jsem z jejich pozdějšího vítězství obrovskou radost a přál jsem jim ho - stejně jako Lipováci. Za tu smolnou sérii si to zasloužili - doufejme, že dobrou formu a kvalitní čas při některém z dalších závodů potvrdí.

Lipová nastoupila, jak jsem již napsal, jako šestnáctá, s půjčeným Luunnim, který bohužel nezopakoval výborný čas z vlastního útoku. Nevím přesně co se stalo, ale prý nějaké JiKiho přišlápnutí Luunniho hadice (nechte těch dvojsmyslů), nějaké to blatíčko na trati a být to na pravém proudu, tipoval bych i vyjeté koleje... Každopádně podle fotek je pěkně vidět, že místo aby Luunniho hadice šla z rozdělovače přímo k němu, vracela se dva metry zpět a tyhle čtyři metry pak Luunni vykrátili... Jinak to byl povedený útok, zakončený parafrází na Černobylský vtípek, něco ve stylu: "Bart a Jiki, oba křičeli stříkni to, Luunni křičel nejde to" - základna rychlá bez zaváhání, strojník tak rychlý, že by potřeboval dělat ještě jeden spoj, béčko natažené pěkně, rozdělovač trošku na krev, ale nemíním dostat od JiKiho přes držku, už tak to mám slíbené od Barta za to, že jsem nepřinesl štěstí, takže jako bych nic neřekl, stejně tomu nerozumím, že:-) I přesto přeze všechno ale Mates dokázal dospurtovat až téměř k lajně a sestříknout v podstatě první vodou za 17:44 - pochvala. Mnohem těžší pozici měl krátký Luunni a časomíra se zastavila na výsledném čase 18:93, což znamenalo konečné 7. místo. Určitě to bylo zklamání, při snadných terčích a nevyzpytatelné časomíře kluci doufali v bednu, ale sedmé místo je i tak vcelku fajn. Hlavně těm, kteří by chtěli dodávat, že "kdyby..." bych rád vzkázal, že na to se opravdu nehraje a stejně tak by si "kdyby..." mohly říkat týmy z Plinkoutu, Choliny, Čelechovic a další...

Holky z Lipové měli zachránit čest SDH, s půjčenou přoudařkou za Čabrušku tak s ještě většími nadějemi věřily ve výborný čas. Dobrým základem byla výborná nálada, která snad i přebíjela nervozitu, která pokaždé dráždí slečnám žaludky. Lipovské prciny, shnilé svině a nebo jak je vlastně pojmenovat, těsně přes závodem povzbuzovala a buzerovala klasická sestava kolegů, včele s nervózním JiKim, který by se možná uplatnil i jako baseballový nadhazovač, Bartem, usměvavým Vénou a poklidným Šebkem. Apropo musím bonznout, že móda perzonalizované obuvy na zakázku dorazila již i mezi hasičky. Zatímco některé mají pouze vytuněné růžové tretry se zřaloky, Darča se předvedla s botaskama, kde má na zakázku iniciály své přezdívky, získané po operaci mandlí. Dlouho jsem váhal, co by ono záhadné "HH" mohlo znamenat... Až druhý den jsem zjistil, že to značí Hluboké Hrdlo. Teda bylo mi to řečeno, ne že bych to věděl nějak z praxe. Kdyžtak mail na situaci nejznalejšího Matesa je "stojanjakotyc@hardasrock.cum". Ovšem zpět k závodům - holkám již od startu vycházelo vše na jedničku s hvězdičkou - jakoby Dan zavelel "do toho, milááááčkové..." - při dámském kvapíku na základě zazněl pouze šum svistu a holky už už běželi vstříc první osmnáctce sezóny... zapůjčená Katka z Dětkovic neomylně sestřelila terč za skvělých 18:44, Markét už mířila také do černého, ale najednou se stalo něco, co nikdo nečekal... Zničeho nic, po prvním plivnutí vody z proudnic, se voda zastavila a mašina vypla... V první moment asi většina z nás nechápala co se stalo. To by jste nevěřili, jak banální chyba zabránila skvělému času. Prostřik, upadený koš nebo chyba po cestě k terčům nenaštve tak, jako vypnutý přívod benzinu do mašiny. Všichni jsme byli okamžitě "na mrtvicu" a soupeřky se mohly jen radovat, protože při optimistickém odhadu by holčiny měli druhé místo jisté, při mírném prostřiku by to horší jako čtvrtý flek nebyl. Opravdu neskutečná škoda...a další NP v sezoně. Vítězství si odvezly holky z Otaslavic, které si tímhle tempem, pokud jim někdo neusekne hadice nebo nohy, doběhnou pro vítězství v celé extralize už v polovině sezóny...

Ze závodů se tak odjíždělo s dosti nešťastnými a naštvanými pocity a není se čemu divit. V sobotu byla naděje na dvojitou bednu a výsledek byl daleko za očekáváním. Sedmé místo a NP není nic, čím by se dalo chlubit. Nejlépe brzo zapomenout a poučit se z chyb aby se neopakovaly.
Výsledky k nahlédnutí zde. Průběžné pořadí Hanácké Extraligy zde.


Večerní pohár v Senetářově pak už byl zcela o něčem jiném - holky raději přijely jen hasit žízeň a kluci - no škoda mluvit, byl to prostě na letošní poměry pomalý útok a byť Mates zopakoval slušný čas pod 19 vteřin, finská posila si opět vybrala zalévací chvilku (nic tragického Luunni, normu sis ten den holt splnil na dva měsíce dopředu ve Střelicích;-)). Video zde. Bylo z toho 9.místo.

Co ovšem stojí za pár slov, bylo prostředí a atmosféra, v jaké se závod pořádal. Dráha byla uprostřed továrního areálu, na betonu, což bylo krapet o hubu a loket, jak poznali někteří hasiči, na cestu svítilo jen několik bludiček a káď byla omotaná jak vánoční stromeček. Vše umocňovala skvělá divácká kulisa, která byla až překvapivě početná. Jakoby to nebyl pohár, ale zábava, kde se shodou okolností vyskytli hasiči. Pravda, většina diváků včetně mne se spíš zajímala o benzinku předělanou na bar (mimochodem snad jediná v republice, kde jste si mohli zapálit), než o samotné závody, ale i tak se kluci z Lipové vyjádřili, že si připadali na základně obklopené diváky, jako profíci na stadionu... K výborné atmosféře přispěl i letitý spíkr, který docela neúnavně dokázal fungovat až do korupění, ačkoliv jsme tipovali, že odpadne při pátém útoku, potažmo třech promile. Odhaduju ale, že zvládl obojí... Koho pak přestaly bavit závody úplně, mohl utéct do přílehlého "kulturního sálu", kde hrál výborný DJ "jsem-lepší-než-kopka" Rendy z Brna. Ne Rendy, za tu reklamu nic nechci;-). O dalších událostech a zvěrstvech, co se děly, raději pomlčím, každopádně mě mrzí, že jsem přišel například o jedince tančící na Michala Davida na Avii, obklopené posledními přeživšími do 5 ráno...to musel být pohled k nezaplacení... Pánové bude nějaké home video?

Tak to máme pro tentokrát vše, uvidíme se pravděpodobně v Čelechovicích a v Šošuvce, a to už tento víkend! Poručte mezitím větru dešti, ať vyjde počasí!

Většina (nejen) mých fotek ze Střelic a Senetářova na "www.sdhlipova.cz"