Výlet na Jamajku

Je takhle sobota ráno, vlasy mi svěže voní po nikotinovém kondicionéru, z úst na mě dýchá odér pivního moku ze včerejšího večera a na okno buší kapky velké jako krokodýlí slzy. Najednou si uvědomím - sakra, zrovna dneska, když jedu na Jamajku závodit, tak přijde monzun! Nejdřív ve mě zvítězí KOPR (Ku*ewský Odpor k PRoudění) a tak rozesílám krátké alibistické vzkazky, jestli se ostatním chce v tom počasí někam jezdit, ačkoliv jsem to byl tentokrát já, kdo to celé zpískal. Okamžité a navíc kladné reakce Jirky a Staňu mou lenost nepodpoří a tak holt nezbývá nic jiného, než doufat, že dnes budu skákat přes kaluže a běhat mezi kapkami deště s bravurností mne vlastní a bez následků na plicních lalocích a nosní dutině, protože s tím mají papíráci za těchto podmínek občas potíž. Naštěstí se počasí umoudří a tak vcelku na čas přilétám někdy kolem 13 hodin středoevropského letního času na Jamajku.

Letiště je čerstvě posečené, přede mnou již přistála většina posádek sedmibobů a počasí vrávorá na hraně mezi psím a rozverným. Každopádně bych stejně jako všichni ostatní, raději to včerejší, letní. Rozhlížím se a vidím kolem sebe nějak podezřele málo známých Lipovských tváří - jako by SkyEurope zkrachoval už v sobotu a všichni zůstali na Balkáně... Na Jamajku přiletělo nějak málo členů Lipovské hasičské elity - nikde k nalezení nebyla Danča a Maruška, stejně tak Ivan, Doktor Šebek, nemluvě o větší polovině béčkového týmu. Ano, z matematiky jsem prolezl jen tak tak, ale řekněte mi, kolik je polovina ze sedmi, přepočteno na lidi?

Sotva jsem stihl obkouknout terén kolem letiště, obnášející stylové lavečky po obou stranách runwaye, samotnou dráhu, která se mi zdála ještě víc do kopce, než na tréninku, a vcelku chudou doplňovací stanici pohoných hmot (která poskytovala na výběr pouze naftu a benzin, tedy klobásu a bůček... mě osobně chybělo něco libovějšího:-)) už se na start chystal slavný domácí jamajský sedmibob, kompletně v nových dresech (chválím, pěkné) s Finským internacionálem Luunninenem na levém proudu. Na první pokus se nerozběhla časomíra, a tak nezapojené céčko bylo zachráněno. Ale co už, doma se přece nevyhrává a kluci měli ještě jeden pokus to zkazit - na řadu měli přijít jako poslední.

Jako druzí vyběhli, na mírným deštěm zkrápěnou trať, kluci s Choliny, kteří by mohli přihlásit svého rozdělovače do soutěže o chlapa s největším.... magnetem - jeho široký .... rozvor ramen, totiž přitahuje některé dámy lépe než lepidla od Pattexu. Ano, čirá závist se mnou cloumá;-) Každopádně ani široká ramena výborný čas neznačí, a tak se kluci museli spokojit se sestřikem za 21,26s.
Jako třetí se snažili vyběhnout jamajský kopec kluci s Plinkoutu. Bohužel byl pro ně zřejmě moc strmý a dlouhý a tak proudaři zůstali tak daleko od terčů, že to bylo zahradničení, jako by z Jamajky zalívali zahradu Castrovi na Kubu... Dnes to bylo NP jako "Neřešitelný Problém".

Jako čtvrtí nastoupili na startovní lajnu Dětkovičtí kucíí, a jejich přihlašovací formulář spíkr četl s mírně nechápajícím výrazem a nadzvednutým obočím. Holt tak to vypadá, když u hasičů, které neznáte (a že spíkr opravdu vypadal na to, že zná pouze Vícovácké) a podle vizáže pokládáte za partu tvrdých chlapů, čtete "máme se rádi a naše heslo je: tak jsme teplí, no a co"... Kluci příště by jste to měli dotáhnout a nechat si zahrát při chystání základny "Jsem teplej, jsem gay". To ale jen tak mimo soutěž. Start se klukům povedl, ale nějaká jamajská opice zřejmě provedla sabotáž banánovou slupkou, takže pravý proudař, tretry netretry, letěl na základnu nohama napřed a jen tak tak, že si nerozhodil klubka a nic nenatrhnul. Nakonec možná právě toto mělo za následek výsledné 4. místo, protože kluci sice sestříkli za na této trati kvalitních 19,25 - ale jak se později ukázalo, našly se tři lepší týmy.

Další dobrovolní zahrádníci se rekrutovali z řad Čelechovic, kde se veškeré naděje na dobrý výsledek utopily na rozdělovači. Nevím přesně jestli byl problém v těsnění, prasklé hadici nebo co, ale výsledek byl takový, že půlka vody šla z hadic ven už na rozdělovači, proudaři neměli tlak a ani z čáry nebylo vůbec možné někam dostříknout. Škoda, útok měli rozběhnutý pěkně. Místo toho nepotěšili levé proudaře díky bažině, což aspoň trochu kompenzovali efektní podívanou zejména pro fotografy:-)

To už se blížilo patnáct minut slávy Nové Dědiny, na což se připravil i Miguel novým sestřihem od světoznámého kadeřníka. Myslím Edvard se jmenuje...říkají mu střihoruký;-) Každopádně Nová Dědina zaválela a ujala se vedení časem 19,16.

To se otřáslo v základech po pokusu Lipové. Vše vyšlo na jedničku - opět kvalitní zadek, Šebek s Vénou už jsou sehraná dvojka, stroj dal Ivan s citem, béčka roztáhlá kvalitně a rovnou na rozdělovač, kde Jiki stihl i zamávat divákům, tolik měl času. Voda přišla proudařům akorát do zákleku a Mates zvládl i přes běh s bolavým kolenem sestříknout za špičkových 18,08 a jen těsně mu utekl titul nejrychlejšího proudaře Jamajky! Bohužel závěr sprintu se nepovedl Lokynovi a po už trademarkovém zpomalení (ťaping is registered trademark, copyrighted by Lokyn, legend since 2008) a mírně pozdější vodě oproti Matesovi, sestříknul v čase 19,17. SETINU za Novkou... tomu se říká smůla/štěstí (jak pro koho).

Poté jsme se s Jirkou Švecem a Staňou rozhodli ukrýt před neutuchajícmi jamajskými monzuny pod vlastnoručně postavený přístřešek z bambusových tyčí, nalezených v Tescu. Bohužel po pětiminutovém studování návodu jsme zjistili, že naše bambusy nejsou kompatibilní s poslední verzí plachty, která byla na ty naše bambusy nějaká velká, a mohli jsme si veškeré nářadíčko zase schovat, otrávení, že nám budou muset stačit deštníky... Tolik stavařská vložka.

Díky tomu jsem neviděli hned několik útoků, včetně toho později vítězného Stražiského, který se ten den povedl jediný pod 19 vteřin. Stražisko A si tedy odvezlo první místo za čas 18,58. Budiž jim to přáno.

To už jsem se pomalu začínal nervově a fyzicky připravovat na svůj vlastní útok... Dodatečně děkuju ještě jednou Markétce, že se o mě před závodem vždy stará, je to špičkový kustod;-) Navlékl jsem se tedy do svých úžasných nových šponek, nazul nové tretry s hroty ostrými jako ukrajinská ochranka a začal cosi páchat u Avie, s občasným odbíháním k výsledkové tabuli, kde se stále častěji vyskytovaly časy přes 20 vteřin a několik NP. Tajně jsem doufal, že pokud se nic nepokazí (aspoň ne zásadně), mohli bychom podobný čas, kolem 21 vteřin, dát. V tu chvíli už jsme ale taky věděli, že máme problém se sestavou - Na koši nám vypomohl Eda, který se bleskurychle začlenil zpátky mezi hasiče a je vítanou posilou/zástupcem na koši. Staňa a Jirka, to jsou držáci, na které, jak to tak vypadá, bude s účástmi spoleh. Ale Dominik byl na dovolené, takže zaskočil Bart a rozdělovač nám klasicky dělá JiKi. To bylo vše v normě, problém ale byl na levém proudu, kde jsme horko těžko sháněli náhradu za Chlupa. Původně jsme chtěli někoho zlanařit a navlíct do krásného Lipovského dresu, aby se nám mohly počítat body, ale nakonec jsme se spokojili se startem mimo soutěž a požádali Lukáše, který více zátěže většinou kvituje s povděkem, že si aspoň zatrénuje;-)

Po neúspěšných pokusech Břevence a Mostkovic jsme konečně přišli na řadu, pěkně s promoklými hadicemi, stále za mírného deště. Start se podařil hned napoprvé, Eda ukázal, že má rychlé nohy a mírně utekl Staňovi a tak koš sice nebyl plynulý, ale "na to moje běhání" víc než dobrý... jenže ten Kecálek tam na té základně... to zase bylo. Přiběhnu, cvaknu, jenže přes zub, takže rozpojit, spojit, cvaknout proudnici a ať už jsem pryč... Před sebou vidím zase celý předek a hlavou mi probleskne něco podobného jako na prvním závodě v Lipové:"to je v pr..., to mám teda zase co dělat"... Běžím co se dá, mezitím Bart a Jiki v pohodě roztahují hadice a Jirka opatrně přidává. Lukyn už je dávno na konci a čeká na vodu, když já dobíhám posledních pár metrů, pouštím klubko a neuvědomuju si, že to celé blbě držím a hadice se mi dostává mezi nohy a tuším zradu a potíže. A taky že jo. Zatímco Lukyn má i přes pomalejší vodu sraženo za nějakých 20s, já při "zakleknutí" ztrácím rovnováhu a sedám na zadek. Už to by byla vteřinka prostřik, ale aby toho nebylo málo, i přesto, že jsem kvedlal hadicí a několikrát si myslel, že to už zatraceně musí spadnout, signalizace ukázala sestřik až se čtyřvteřinovým prostřikem v čase zhruba 24,5 vteřiny... Aspoň, že jsme mimo soutěž a nemá to vliv na celkové pořadí. I tak se ale přiznám, že mě to štve ještě dnes...

Po nás následovali už více méně nepovedené útoky. Kluci ze Soběsuk se nechali zmást pískotem z řad diváků a přestali během útoku několikrát běžet (opakovaný útok za 27 se taky moc nevyvedl), Koudy z Nivy zase nechal na základně půl klubka a za běhu si ho namotával zpět a opakovaný pokus Jamajky vypadal obdobně - Luunnimu na základně nevyšel úchop proudnice, shodil si klubko a aby toho nebylo málo, tím jak se zdržel na základně, ještě vytrhl klubko z ruky druhému proudaři. I tak ale musím říct, že je to poprvé, co jsem viděl Fina předběhnout jamajský bob! Luunni pak vcelku paradoxně zvládl dokonce rychlejší sestřik než pravý proudař. Bohužel výsledný čas 21,73 pak stačil až na devátý flek.

To by jsme měli soutěž mužů a hurá na dámy, které se dostavily v poměrně slušném zastoupení.

Prvním útokem za 20,80 nasadili laťku poměrně vysoko holky z Krumsína, pravý proud pak dokonce vyhrál nejrychlejší proudařku dne s časem 18,90. Myslím, že ten prostřik holky hodně mrzel. Zatímco na některých soutěžích by tenhle čas stačil na vítězství, na Jamajce běhají všechny běžkyně jako vyměněné a většina výsledných časů začínal na 20.
Jako druhé šly na řadu z modrooděnkyně z Dětkovic, a když už nám neukázaly vyjímečný sestřik, zvládly nám předvést aspoň výjimečně prasklé béčko. Bez béčka je to pak jasné NP jako nereálné pachtění...
Třetí dámy na holení byly holky s Loučan, které předvedly vyrovnané sestřiky za 20,44 celkově, což slibovalo bednu.
Čtvrté šly favoritky z Otaslavic, které po hladkém výkonu sfoukly za 20,13 a měly zaděláno na další vítězství. Ohrozit už je mohly jen holky z Lipové a Soběsuk. Soběsukám dnes ale štěstí moc nepřálo, po zásadních chybách na koši a rozdělovači sestřik za 26,24 nemohl znamenat nic jiného, než poslední platný čas.

Ještě před nimi se ale ukázaly v dobré formě holky z Lipové. Byť na Jamajku taky díky drahým letenkám nedorazily všechny shnilé svině, i přes poslepovanou sestavu zaběhly povedený útok. Zadek vyšel ideálně, rozdělovačka Jana (tuším emigrantka ze Stražiska) sice vyrážela ze základny trošku později, ale na výsledku se to neprojevilo. Zato se projevilo, když ji Darča poslala špatně položeným béčkem směrem do lesa na houby. Janu to hodilo asi o 2 metry zpět. Hadice ale byly i tak roztáhnuté tak akorát a proudařky měly volnou zábavu u terčů, čehož využila vlevo Katka za 19,69 (ten den pouze druhý sestřik pod 20 vteřin). Speciálně tu musím pochválit Markét za to, jak se poprala s nasazováním proudnice za běhu. Takzvaný wood-tuning pomohl a nasazování se projevilo jen mírným zpomalením. Jediná škoda byla menšího zahradničení, které znamenalo výsledné druhé místo za čas 20,21 - 8 setin za vítěznými holkami z Otaslavic.

Výsledky z Jamajky.

I tak se ale mohlo slavit a také se slavilo - už na závěrečném nástupu se bouchalo šampaňské až špunty lítaly a JiKi si vyloženě užil možnost pokropit ty, kterým by náhodou chyběl deštík, který ustal někdy po našem útoku béčka. Po rozchodu se ještě zapíjelo úspěšné pořádání poháru, ale to už je jiná pohádka...

Ale abych jen nechválil, je i kde najít chyby. Nebudu řešit počasí nebo menší zastoupení diváků, to je neovlivnitelná věc a jak říkám, letenky jsou dneska drahé. Mrzelo mě ale, že spíkr, potažmo celá zvuková aparatura, byla na úrovni Lipovského loňského poháru. Výsledky nebylo slyšet moc daleko a spíkr četl dost kostrbatě, byť občas taky vylovil z moře marnosti nějakou tu perlu. Hlavně při čtení anlických přezdívek. O jídlu už jsem zmínil, že nebyl moc široký výběr, na druhou stranu hlad vás naučí sníst vše a taky je to převlečená žízeň. Trať na Jamajce je pak tak specifická, že nelze kritizovat, naopak bych se připojil k názoru, že specifičnost a obtížnost je tu přínosem. Terče a časomíra fajn, nikdo si na nic podezřelého nestěžoval.
Mě osobně ale na hodně závodech chybí velký, čitelný, digitální display, na kterém by výsledky byly hned vidět. To není kritika Vícova, to je spíš obecné postesknutí.

PS: ještě jsem zapomněl pochválit jednu zásadní věc, která mě potěšila - na Jamajce jsou štědří pořadatelé a tak ceny byly pro každého, včetně chvostu výsledkové listiny. Takže i NP pokusy dostaly pozornost a rozhodně se nejednalo o žádné reklamní propisky;-) Jako perlička na dortu se pak prvním třem týmům dostali do rukou pravé a nefalšované jamajské kokosy. Tleskám...

Tož to je pro dnešek asi vše, uvidíme se na Stražisku! Škoda, že to nevypadá, že by se chystalo počasí jako loni, kdy byly plavky doporučenou výbavou. Hasičskému sportu zdar!;-)

Kompletní fotogalerie na SDH Lipová, rajče.net od Jen-S a Luunniho. Půjčil jsem si nějaké fotky hoši, díky;-)
Videa na SDH Lipová a Jamajských stránkách v původním znění s titulky.