Wolfenstein (2009) 8/10

23.8.2009 - Na netu se už povalují první recenze čerstvě vydaného Wolfa a nemůžu jinak, než taky přispět svou trochou do mlýna.
Původní Wolfenstein z pravěku mé herní historie, byla kultovní záležitost, kterou tehdy znal a hrál snad každý, a která se zapsala do historie na dlouhou dobu. Dalo by se říct, že legenda pokračuje a nese si sebou z historie několik stejných rysů v hratelnosti, výbavičku hákenkrajců a všude přítomný samopal MP40.
Děj nového Wolfa se odehrává v alternativní druhé světové válce (případně její zatím neznámé části;-)), trochu mixuje Hellboye, druhý díl Wolfa samého (Return to Castle Wolfenstein) a velmi nepříjemně mi připomíná také nedávno vydaný, ruský NecroVision. Příběh se motá kolem okultismu, který otevírá pole působnosti tvůrčí fantazii a přináší teoreticky neomezené možnosti jak okořenit již provařené téma druhé světové války. Bohužel invence se nekoná, tvůrci se rozhodli pouze (možná naštěstí) okopírovat nápady, které jim přišly jinde zajímavé.
I když - je tu jedna novinka (ale podle mého názoru se nejedná o novinku ideálně zpracovanou či fungující ku prospěchu hratelnosti) - mise nejsou lineární, ale podobně jako v STALKERovi vám je někdo musí zadat, poté co k němu dojdete. To je v kontextu se zbytkem hry, který je v podstatě naprosto nejobyčejnější střílečka, trošku zbytečně komplikovaný prvek. V základním městě, které je narýsované pouze pravoúhlým pravítkem, je zatěžko se orientovat a hlavně je velmi otravné stále někam popocházet poloprázdným městem, které jen zřídka oživí nějaká ta hlídka SSáků... Jakmile obdržíte úkol, pro změnu musíte zase někam dojít, než se přetransportujete do "mise". Jediné štěstí, že alespoň na misi vás vede spolubojovník a nemusíte se na cestu soustředit a stále ji hledat na mapě, kterou máte k dispozici. Ano, spolubojovníky tu máte často, ale je to jen pár postaviček, které jako doplněk atmosféry kousek bojují s vámi, něco křičí a hlavně naprosto bez vašeho zájmu umírají...

Hratelnost, čímž myslím zábavnost chození a střílení skrze různorodé mise, je poměrně na vysoké úrovni vzhledem ke stylu hry - hry/střílečky, kdy vypnete mozek, jdete koridorem či za značkou na kompasu, střílíte na vše, co potkáte a ono střílení a zpracování smrti nepřátel je zpracované poměrně kvalitně. Rag doll modely fungují a nepřátelé padají poměrně přirozeně, krev a krvavé skvrny taky vidíte, takže žádné prášení z uniform. Jedinou výtku bych měl ke zbraním, které zní jako plechové hračky, které místo štěkající střelby jen tak vzduchovkově syčí. Ale atmosféru dokreslují (zvláště při osolených reprácích) všemožné výbuchy a výkřiky.
Dalším, hru oživujícím prvkem, pro změnu okopírovaným z her jako je například NecroVision a nebo Bioshock, je magie, kdy pomocí záhy nalezeného předmětu dokážete zpomalovat čas a podobné, již mnohokrát viděné serepetičky. Aby toho nebylo málo, tvůrci se rozhodli okopírovat i možnost upgradu zbraní a tak, k mé spokojenosti, můžete upgradovat dostřel, účinnost, přesnost či velikost zásobníku všech zbraní a vlastnosti kouzel magického předmětu. To vše za peníze, které získáváte v průběhu hraní za plnění úkolů a hlavně díky nalezeným předmětům. To už je takový kolorit her poslední doby. Skrze hru jsou různě, více či méně skrytě, pohozené předměty, díky kterým získáváte právě možnosti upgradu. K vidění je tohle hledání a sbírání pitominek už dlouho, ale tady to má konečně smysl.
Co se týká technického zpracování, ačkoliv hra nevypadá nijak úžasně a graficky připomíná něco mezi Necrovision či historicky podobnými, rok dva starými hrami, potěšilo mě, že na maximální detaily běží na mém už nějaký ten rok neupgradovaném Athlonu x2 4200+, 2GB ram a 8800GT naprosto v pohodě.

K technické stránce směřuje pár připomínek. Grafika sice není nejoslnivější, ale přesto slušná,, problém je spíš v architektuře úrovní, které neznají jiný než pravý úhel. Fyzika je na dobré úrovni, když teda nebudu počítat "gumové" granáty, které se odrážejí jako z wormsů... Dál je tu nemastný neslaný zvuk střelných zbraní, který už jsem zmínil, ale bohužel musím pokračovat - další minus směřuje k nemožnosti nastavení citlivosti myši v ose Y. To proto, že v poměru k ose X je citlivost poměrně nízká a bylo mi to trochu proti srsti. Za daleko větší nedostatek ale považuju nemožnost vytvoření hráčského profilu či samostatných pozic k uložení hry - hru tak může hrát v jednu dobu pouze jeden hráč, jinak by docházelo k přemazávání pozic.

Co dodat závěrem - Nejdříve byl Wolf legenda a pro mnohé první 3D střílečka, později střílečka z druhé světové, pojatá trochu jinak, obsahující výborný multiplayer no a momentálně je z toho prostoduchá střílečka, z které máte pocit, že už se nejedná o "AAA" hru, ale spíše béčkovou produkci na základě slavného jména. Hra by měla v akčních misích spád, který bohužel narušuje bloumání městem při zajišťování zadání misí... Každopádně pro ty, kteří chtějí spíše jednodušší střílečku bez komplikovaného ovládání, matoucích možností volby a tápání a pro které je víc jak jedna cesta mnoho, ty hra asi uspokojí.

Prozatím 6/10, uvidíme po delším hraní. (recenzováno při rozehrané hře)

edit k 3.9.2009:
Musím trochu poupravit kritiku Wolfa.

1) na procházení městem jsem si po chvíli zvykl a hlavně díky tomu, co už jsem umiňoval, a to, že přestřelky jsou ve hře velmi zábavné, není repetivnost pochodování po městě až tak hrozná, jak by se dalo předpokládat. Postupem hry si vryjete některé cesty do paměti, později se odkryjí další čtvrti Isenstadtu, navigační znak na radaru naštěstí funguje bezchybně , takže nebloudíte a navíc případné potulování náhodou prázdným městem vyplní postupem času vcelku zábavné hledaní všech těch starých dobrých "secrets".
2) postupem času se vám čím dál víc zalíbí hudba, která je opravdu jedna z těch lepších, kterou ve střílečkách můžete slyšet.
3) okultní schopnosti pořád považuju napůl za spestření, napůl za berličku pro méně šikovné hráče. Postupně dostanete 1) rychlost a lepší vidění zvýrazňující použitelné předměty a nepřátele 2) zpomalení času 3) štít 4) účinnější (průraznější) zbraně. Obzvlášť zpomalení času, tj. stoprvní verze bullet-timu, je berle jak invalidní vozík. Štít prakticky nevyužívám a bez účinnější zbraní by to taky šlo. Pouze lepší vidění využijete hodně, obzvlášť pokud budete pátrat po skrytých místech.
4) zbraně - základní "reálné" zbraně jsou fajn a možnost jejich upgradu je zvládnutá šikovně a viditelně - jak do vzhledu, tak do užitečnosti - každý upgrade opravdu poznáte. Horší už je to se "sci-fi" zbraněmi, které jsem stejěn jako ty těžkotonážní (raketomet) odmítal používat. (momentálně jsem ve 3/4 hry) BTW: plamenomet je bezva na toho neviditelného ha**a v nemocnici;-)
Mimochodem oceňuji, že zbraně střílí opravdu tam, kam mířím, takže není problém střílet instinktivně a přesně.
5) bossové - triviální, mnohdy dá víc zabrat shluk standardních nepřátel (obvlášť těch rychlejších). Apropo - typů nepřátel je dost, jsou pestří, z 90% procent jsou to standardní jednotky "SS", což kvituji z povděkem, protože jejich zabíjení nás většinu baví nejvíc, přiznejme si to. Mutanti, superrychlí a podobně šablonovití nepřátelé jsou tu celkem rozumně zastoupení v minimální míře. Potěšil mě i poměrně zajímavý, létající nepřítel s jet-packem. Ale už jsem ho taky někde viděl... Inteligence nepřátel je úměrná typu hry. Jak už jsem psal, jde o oddychovou střílečku, takže nepřátelé jsou tupé ovce, které se sice občas kryjí, ale stejně tak často naběhnou do rány, nemluvě o až neuvěřitelných záležitostech, kdy s tlumičem můžete postupně odzadu postřílet celý průvod vojáků a ti, kteří jsou zády k mrtvole, se ani nehnou, byť jim nebožtík zařval z metru do ucha... Celé to ale jen umocňuje jednoduchost hry a pocit, že procházíte po cvičné střelnici, kdy kolem vás vyskakují terče - které je ovšem velmi zábavné sestřelovat...a vovovo vo tom to je!

Toť zatím vše... Každopádně je to po dlouhé době hra, ke které se vracím rád a vypadá to, že ji i dohraju, protože mě opravdu baví. Proto zvedám původní hodnocení ze 6 na 8/10.

PS: 4.9.2009 po nějakých 10 hodinách čistého času - dohráno! A spokojenost.