Tak jde čas, 7.díl

Sport všeho druhu sice sleduju už dlouho, asi jako každý normální chlap, ale málokdy se k němu tady vyjadřuju. Dnes udělám výjimku, protože jsem se rozhodl (ale jen krátce) komentovat, "efjedničky" které odstartovaly cca před 3 týdny. Nevím jestli se mám vůbec zarážet nad takovou věcí, jako je lidská blbost, nepřejícnost a závist, každopádně aféra s difuzory a třeba i jinými zlepšováky, mě dokáže vždy dojmout. Pro ty, co nevědí - difuzor, umístěný v zadní části vozu a starající se o přítlak, je na každé formuli, jen Toyota, nový Brawn GP (bývalá Honda) a Williams použili jiné řešení, využili nejasnosti v pravidlech, část vozu, která se jmenuje jinak přizpůsobili tak, aby taky fungovala jako difuzor, nechali si to odsouhlasit a teď, když vyhrávají, všichni ostatní, co na to nepřišli, nadávají... A "fanoušci" v diskuzních fórech slepě papouškují někde slyšené výroky a předbíhají se v tom, kdo koho urazí ubožejším způsobem, případně přijde s větší perlou. Třeba jeden uváděl, že není fér, že má někdo lepší formuli než druhý (tým). No kde ten člověk byl v dobách počátku F1? No je mi to jasné - i jeho máti byla na houbách. Nejsem žádný přeborník přes formule, ale i já vím, že difuzory tu nejsou poprvé a dřív kdo měl lepší konstruktéry, ten vyhrál! A i když se to FIA vždy snažila nějakým způsobem výkony všech srovnat (od politických po bezpečnostní důvody), tady tento způsob boje o prvenství tam bude vždycky. To by pak formule mohla opravdu dělat jedna fabrika, piloti by mohli pro jistotu sedět v pit-stopech (když všichni pořád melou o té bezpečnosti) a ovládali by ty skořápky dálkovým ovládáním. A nebo, a to by klidně mohlo za 20 let nastat, by to mohli celé hrát jen na nějakém simulátoru a v krajním případě by nám TV stanice ani neřekly, že sledujeme virtuální realitu;-) Jo, to už trochu tahám za vlasy slečnu fantazii, ale ti věční rejpalové to na rozdíl ode mne myslí vážně. Ale co kdo čeká - ve formuli, stejně jako ve většině dnešního sportu se nesmyslně utápí miliardy, o další miliardy tam jde, tak se holt soutěží ve všech směrech, co to jde. Ve válce a lásce je vše povoleno... Už vidím, jak by byly unifikované formule, všechny se stejnými parametry a stejně rychlé. Pak by se nedalo nikde předjíždět a na cílové rovince by to vypadalo jako když se v kopcích předjíždí tiráci - jeden by jel o půl kilometru za 100 let rychleji jak druhý a 100 takových rovinek by mu bylo krátkých...

Ale abych se tu jen nerozčiloval - Chci říct, že zatím jsem rád, že nastala změna. Jsem rád, že chytřejší vítězí, a jsem z určité dávky škodolibosti rád, že Ferarri, McLaren a Renault prskají. Je fajn, že outsideři dávají favoritům pokouřit, a že fanoušci fandící na jistotu předem jasným vítězům, teď musí převlékat kabáty a jsou všem pro smích. Otázka je, jak dlouho tenhle stav vydrží, ostatní stáje už přejmenovávají difuzory;-)
Pro zlepšení nálady všech motoristických fanoušků přikládám nádherné video od youtube uživatele Antti2 - pokud vás zaujme tohle, doporučuju, aby jste mrkli i na jeho ostatní kousky, ten borec má fakt talent... Ve videu jsou k vidění opravdové rarity, od 2 zadních křídel nad sebou (čas 2:04), šestikolky od Elf-Tyrellu (2:43) až po "ventilátoru" nad difuzorem (2:59), který formule doslova přisál k silnici. Jak je vidno, vždy tu byl někdo, kdo jako první přišel s nějakou fintou, většinou se ujala a ostatní následovali - ještě že FIA měla rozum a vývoj byrokraticky nebrzdila ihned jakmile byl někdo rychlejší, protože to by jsme se asi ještě stále dívaly na ony "doutníky". Pro ty, kteří by si prohlédli a přečetli i další zajímavosti z historie F1 jsem našel stránky F1-info.cz - doporučuju!

PS: a hezký příklad toho, že difuzory nejsou všemocné, je výsledek kvalifikace na velkou cenu Číny - 1. a 3. Red Bull, 2. Renault, až pak Brawn GP...

Tak... Další téma bude trošku z jiného soudku, sport necháme prozatím být.
Už delší dobu pravidelně chodím na aukro.cz a vždy projedu nabídku her na PS3 a sem tam něco i koupím - poslední přírůstky pozorní čtenáři mohli zaznamenat vpravo nahoře v "nedávno se událo" - za poslední asi 2 měsíce jsem koupil LBP, Guitar Hero 3 a Killzone 2... O hrách až za chvíli, teď bych ještě chvíli povídal o nákupech jako takových - jednou jsem totiž krom her zabrouzdal i na televize a od té doby asi 2 týdny jsem podlehl uvažování o koupi nové telky, hlavně kvůli PS3. Problém je v tom, že i když na TV peníze mám, tak v dnešní době, pokud chcete vybrat nějaký dobrý poměr výkon/cena, absolutně nemáte šanci se během týdne nebo dvou zorientovat. Televizí je taková spousta, každá má poměrně podobné parametry a zbytek jsou jen marketingové žvásty, které vás chtějí nachytat při slabé chvilce a vaši penženky touží vyluxovat jak vysavač od Electroluxu. Nejhorší je, že vlastně i výběr technologie je celkem problém - nejdřív jsem chtěl plazmu - sice teoreticky vyšší spotřeba, ale lepší obraz, lepší korekce špatného signálu při analogovém příjmu, lepší odezva... Jenže je tu jedno proti - když pominu to, že bych rád měl opravdu TV s HD rozlišením, a ne něčím, co už na PC bylo před 10 lety (ano, rozlišení 1024x768 mi přijde opravdu málo) , tak druhý "problém" plazem je minimální úhlopříčka 94cm - a to je do mého pokoje pro moje potřeby opravdu moc. Takže na finále jsem se rozhodl pro LCD... a pokud možno FullHD - když už, tak už. Jenže... Probíráte se ceníky a vidíte, že parametrově podobné TV jdou sehnat za nějak moc rozličné ceny - LG za 13500Kč, Samsung za 14500Kč, Phillips a Panasonic za 16500 a Sharp a nebo Sony za 20 tisíc... A teď babo raď - jsou ty TV opravdu kvalitní úmerně ceně? Upřímně pochybuju... Takže si člověk řekne, zkusím si pročíst nějaké forum. Jenže tam je to jak na tržnici - jeden řve přes druhého, že ta nebo ona značka je "shit" a třetí ji zase chválí, další vám doporučí plazmu, pátý mluví o 100Hz a ani neví k čemu to je, další zase řekne něco jiného - prostě co člověk to názor. Ano, člověk by se měl řídit svým rozumem a názorem, nikdo za něj to rozhodnutí neudělá a co se líbí jednomu, druhému nemusí vyhovovat. Ale jak vybrat "tu správnou TV", toť záhada. Já jsem opatrný člověk a při dražších nákupech prostě chci mít jistotu, že svoje peníze nevyhodím z okna. Problém ale je, že když chcete už nějaké ty televize vidět na vlastní oči, tak je buďto v prodejně nemají, nebo ještě hůř, mají na všech puštěné nějaké analogové demo v nízkém rozlišení, na kterém poznáte velké kulové a obraz pak vypadá stejně a nezáleží na tom jestli je to plazma, LCD, má to FullHD, 100Hz nebo ne. V podstatě ideální by bylo půjčit si tak 5 televizí domů a zkusit je souběžně připojit a pak vybrat. A nebo prostě vzít jednu, donést to domů a zvyknout si a v životě už se nedívat ani do ceníků, ani nikde na návštěvách a podobně, protože jak je železným pravidlem, po koupi podobné věci vždy najdete někde lepší za lepší cenu:-)
I proto jsem se na to nakonec po týdnu a půl prolízání všech možných prodejen a fór rozhodl koupi odložit a hry z PS3 dál hraju na 19'' monitoru, který přenáším sem tam:-/

PS: paradoxně nejlepší TV za nejlepší peníz jsem mohl mít hned na začátku toho všeho, když jsem našel na aukru telku od samsungu (LE32A656) a málem ji impulzivně koupil během půl hodiny rozhodování (během posledních 5 minut, kdy už jsem nebyl doma, se ale cena vyšroubovala z mých 11300 na 13500. Né že by mě to překvapilo, vím jak to na aukru funguje...)

No a co ty hry na PS3?
Guitar Hero III jsem koupil z hecu i s kytarou - což se doma setkalo s velkou odezvou, kdy mi byly pokládány otázky ve stylu "Jiříčku a kolik že ti letos bylo letos, 7 nebo 27?" Hned pak následovaly otázky "jak se na to hraje?" a "můžu si to zkusit?" :-)
Pro ty, co vůbec netuší která bije, jedná se o tzv. rytmickou hru, kdy sledujete shora dolů "padající noty" různých barev a v momentě, kdy se na spodní strně obrazovky setkají se stejně barevně vyvedenými tlačítky, musíte stistknout na ovladači odpovídající tlačítka (video). V případě, že hru ovládáte na gamepadu, stačí pouze stisknout jedno tlačítko pro jednu notu, na kytaře se pak simuluje určitý grif rádoby hraní a tak musíte levou rukou stisknout barvu na krku kytary (viz 5 barevných tlačítek na obrázku kytary) a k tomu pravou rukou brnknete do trsátka. Byť to podle popisu nevypadá, ale jedná se o celkem snadnou a efektní zábavu, při které máte pocit, že opravdu hrajete (strefíte-li, ozve se zvuk, minete-li, ozve se skřípot či vůbec nic) :-) Pravda, záleží na zvolené obtížnosti - na tu nejlehčí používáte jen kombinaci držení jedné ze tří not a brnknutí, na střední už máte aktivní noty čtyři a začínáte nestíhat a při hard či nedejbože expert se pouze podíváte na déšť barev, poslechnete si vrzanici a po 20 vteřinách končíte.
Co se týká hry a jejích neduhů, něco by se našlo - nesedl mi výběr skladeb a i medium obtížnost je na kytaře dost těžká, protože tlačítka jsou daleko od sebe a mám bohužel krátké prsty. Na hard či expert už je hra opravdu ztěží hratelná a nutilo by vás to učit se hrát na "ovladači" zhruba stejně dlouho, jako na kytaru skutečnou - což je z mého pohledu ztráta času. Nevím proč bych se měl frustrovat a rozčilovat tréningem strefování do barevnych koleček desítky hodin, tím asi opravdu nikoho nikdy u táboráku neohromím... Každopádně při hře na medium/4 struny, je hra poměrně zábavná a chvílemi máte pocit, že opravdu umíte "hrát na kytaru", což je asi to, co vám hra má přinést. Další věc, která mě rozhodila hned po rozbalení krabice s kytarou bylo, že ačkoliv ovladače na PS3 mají v sobě interní baterii, které se dobíjí přes USB, kytara je na klasické tužkové baterky! Naštěstí asi chvíli vydrží, odehrál jsem asi 5-6 dní a stále "drží". Kdybych to měl nějak sesumírovat - jedná se o dobré a originální vyblbnutí, ale při delším hraní v kuse se dostavují křeče v ruce a trvanlivost hry záleží na vaší ochotě věnovat tomu čas...

Další hra, která (nejen) mě po delší době opravdu dostala, je Little Big Planet. Jedná se o plošinovku, tedy zboku viděné skákání postavičky přes různé překážky a plošinky atd., v tomto případě ale naprosto neskutečně výtvarně zpracováné a roztomilé a dotažené téměř k dokonalosti! Plošinovky mě nikdy moc nebavily, to předesílám, ale u této hry jsem se zhruba do 2/3 výborně bavil a co chvíli mi skrze rty proběhlo polohlasné "wow" nad tím, jakou fantazii tvůrci měli. Jeden originální prvek střídá druhý a hra okouzluje detaily i celkem. Ovládáte panáčka "sackboye" (viz foto či video), kterého můžete naprosto bezúčelně navlíkat do různých oblečků, které po herním světě najdete, můžete mu měnit výraz ve tváři, či mu můžete dokonce ovládat ručičky. Sice to k ničemu není, ale je to roztomilé a srandovní. Základní příběhové úrovně jsou stylizované s ohledem na světadíl, v kterém se nalézáte - v Evropě máte hrady a zámky, v Africe je všude spousta opic a krokodýlů, v USA skáčete po mrakodrapech a tak dále. Stylovost je dotažená na maximum a začíná u textur, pokračuje přes příběh prolínající se levelem, zpracování nepřátel a předmětů až po jeden z nejlepších hudebních doprovodů, které jsem ve hře slyšel.
Naprosto dokonalou přidanou hodnotou je pak samotná herní komunita, protože díky tomu, že je ve kře aplikován editor úrovní, má každý šanci vyřádit svoji fantazii a postavit si úroveň dle svého přání a zpřístupnit ho všem dalším uživatelům - hra se tak vlastně z obyčejné hopsačky o cca 10 levelech s průměrně cca 4-5 podúrovněmi rozroste v gigantické dílo s nekonečnou zásobárnou dalších úrovní (různé kvality).
Co bych hře ale rozhodně vytknul, je trošku zákeřná obtížnost - hra se tváří roztomile jako milius, ale ve skutečnosti zhruba od poloviny začíná být poměrně těžká. Obtížnost je tu umocněná dvěma problémy - první je fyzikální engine, který bere v potaz i gravitaci a setrvačnost, takže postavička se někdy chová nevyzpytatelně. Druhá frustrace přichází ruku v ruce se systémem checkpointů - těch je sice v každé úrovni jako máku, většinou i inteligentně umístěných těsně před obtížný úsek. Problém je ale v tom, že na každém checkpointu můžete umřít pouze 4x, při páté smrti musíte hrát celý level znovu. Ke konci tak budete mít na kontě víc restartů úrovní než M.Jackson operací nosu.
I přes tuto spornou chybu je ale hra jedna z nejlepších věcí, co jsem zatím hrál...

No a svatou trojici posledních přírůstků do mé galerie PS3 her je vyhypovaný rádobyhit roku a kupodivu i jedna z nejlépe hodnocených her na PS3 - Killzone 2.
Přitom se jedná o "obyčejnou" střílečku plnou skriptů, v mnoha ohledech srovnatelnou s Call of Duty 4. Hra má jakýsi příběh, který vás absolutně nezaujme a dal by se shrnout do jedné věty:"v jedničce napadli oni nás, ve dvojce se pomstíme".
Upřímně řečeno, nadšení a zklamání jde u téhle hry ruku v ruce - zatímco audiovizuální zpracování je na poměry PS3 naprosto špičkové a i PC by mohlo v mnoha ohledech díky filtrům a nasvícení závidět (nemluvě o atmosférickém ozvučení), herně už je to o dost slabší. I přesto, že mi gamepad nedělá problémy a považuju se za "multiplatformového" hráče kterému je jedno jestli hraje na klávesnici, myši nebo gamepadu, v tomto případě se mi hrálo na gamepadu hodně špatně. Ať už to bylo překombinované ovládání srovnatelné s MGS3-4, kdy musíte držet místy i 3 tlačítka zároveň a ještě k tomu hýbat oběma páčkami, nebo prostě moje neschopnost si za tři večery zvyknout na citlivost míření.
Zaregistrovali jste něco o třech večerech? Ano, správně. Hra je stejně krátká jako již zmíněné CoD4. Killzone 2 jsem dohrál za 8 hodin čistého času, kdy jsem opakoval jen málo úseků (na střední obtížnost) což mi přišlo poměrně málo. Korunu všemu nasadil i otevřený konec srovnatelný s Crysis, kdy jsem nevěděl jestli mám být rád, že to mám za sebou, nebo být naštvaný, že to vlastně žádný konec nemá. Víte jak - hrajete, kolem vás se odehrává nějaký příběh, zjevují se vám tam postavy o kterých nic nevíte, u všeho máte pocit , že je to odněkud převzaté, čekáte pak nějakou pointu a ona se sice dostaví, ale tak nějak vás to neosloví. Když to srovnám se zakončením CoD4, které na mě opravdu zanechalo jeden z nejsilnějších herních dojmů po Metal Gear Solidu 3 a Final Fantasy X, tak bych příběh opravdu označil za "sračku", promiňte mi ten výraz.
Abych ale jen nenadával - nebýt ovládání, tak se hra nehrála až tak špatně. Hloupé je, že jakmile bych vám tu chtěl napsat nějaký klad, napadne mě zároveň zápor. Například je skvělé, že se vám nemůže stát, že by jste zabloudili, protože díky stisku jediného tlačítka vám hra ukáže cestu. Na druhou stranu průchod hrou je jaksi nudný a mě osobně iritovalo několik aspektů, jako jediná možná nositelná primární zbraň, téměř neustále mě doprovázející spolubojovník, který často umíral a stejně často zabíjel nepřátele rychleji než já, protože jsem než jsem se díky gamepadu otočil, už bylo po všem. Co z toho, že máte ve hře několik momentů, kdy ovládáte tank či mecha, když se s ním nemůžete do ničeho pořádně strefit, případně všichni nepřátelé toho vydrží tolik, že vubec nemáte pocit, že jste v ten moment "něco víc"? BTW: například head shot na první ránu téměř nelze dát, protože vždy první ránou do hlavy teprve ustřelíte nepřátelům přilbu. Ze začátku je to originální a hezké, ale v půlce hry vás to už dost otravuje... A to nemluvím o opět příšerném skriptování ala Call of Duty, kdy pokud se nepohnete, mohli by jste střílet nově přicházející nepřátele do konce věků. Odnikud vybíhající nepřátelé jsou také klasika.
Prostě a jednoduše, hype zvítězil nad zdravým rozumem - hra by si zasloužila tak 7/10...
Chválím pouze grafiku, hudbu, ozvučení, atmosféru (některé přestřelky opravdu stojí za to) a po většinu času i architekturu. Ovládání a hratelnost jako taková, to není nic světoborného.
Uvidíme co online multiplayer, díky zkušenostem, postupu ranky a velké míře odemykatelných bonusů vypadá zajímavě, ale zase je tu jedno ale - hrát online na gamepadu, kdy otočení se kolem své osy trvá zhruba stejně jako oběhnutí kolem stoleté lípy? No to bude něco...

To by bylo pro dnešek všechno, jdu trávit čas nějak přínosněji;-) mějte se