Nedělní vodoslužba v Horním Poříčí

Tak jakýpak zvolíme úvod dnes... Bylo nebylo? Za sedmero horami? To jsem takhle jednou...? A nebo - ať žijí pestré víkendy, kdy člověk stihne stihne utratit majland, vycestovat do země, kde ještě nebyl, povozit se autem, kterým ještě nejel, navštívit města, které zatím nepoznal, a zažít pokoření Plumlovských hasičů Lipovákama? Že to zní jako sci-fi...?
Ano, bystřejší právě pochopili, že to bude pro všechny nefandy SDH Lipová článek jako stvořený pro trojklik "zavřít okno + start + vypnout windows" a vymýšlení lepších plánů, než sezení u PC. Ostatně doporučuju, venku je pěkně:-) Ti, kteří patří do tajuplně velké skupiny, která články o hasičích čtou, ať volně přejdou k dalším odstavcům, možná se něco dozví nebo se pobaví:-) Minimálně by se to mohlo rovnat poslechu historky, kterou by ode mne slyšeli u piva, kde bych se dělil o zážitky z víkendu:-) Předesílám, že jsem si hodně přidával, přibarvoval, některé poznámky se sotva zakládají na pravdě a pokud se ve vyprávění nepoznáváte, zaručeně nemluvím o vás!:-))

Ačkoliv jsem tedy byl po sobotních nákupech a hlavně ranním vstávání patřičně unavený (rozuměj nevyspalý), překonal jsem svůj kopr a odpor k pohledu na ručičku budíku na sedmé hodině ranní a odhodlal se nesedět doma a místo toho zneužít Jarušku, aby mě svezla do Lipové, odkud se ráno chystala klasická výprava hasičů na mé druhé závody sezóny, toho času v Horním Poříčí (kousek od Letovic). První závody, o kterých jsem tu ani nepsal, byly cca 14 dní zpět v Drnovicích (mimochodem výborně organizované), tam jsem vezl Jarušku já, tak jsme si to tak férově prohodili v rámci hesla naftu za benzin, benzin za naftu... My, chudáci, celí nevyspalí, jsme se tak drkotaly přes pasti na mamuty, které silničáři přes zimu vykopali cestou přes Pohodlí do Seče, aby jsme v čase "za 10 minut sraz u hasičárny", přistihli jádro SDH u poklidné snídaně v haciendě El Bartako, jako by se nechumelilo. Jak se dalo předpokládat, na domluvených 9:00 nepřišla před hasičárnu ani polovina týmu. Velitelský čas si nařídil správně snad jedině Mates, a ten to má paradoxně nejdál a do kopce (no, Jiki je na tom vlastně podobně). Pak se teprve doplazil klan Bartáků, kdy já táhl Bartoloměje kopcem, aby se rozcvičil před závodem, panenky šli silnicí (a možná si i prozpěvovaly) a "kazikoš" Šebek si vezl pozadí svým okřídleným šípem - budiž mu k dobru, že vezl i hadice... Postupně se pak skrze kopky střepů, rozházených na míle daleko od kulturáku, prodraly k hasičárně i ostatní hvězdy místního výběru, Lukyn, Véna, Jiki a podle hesla na závěr to nejblonďatější - Ivan, ve svém kundolapu se scházejícím pedálem. Hned zpéroval Jikiho, že je lama, protože se mu nepodařilo nastartovat Avii a sám to nějakou záhadnou fintou fň zvládl napodruhé a mohlo se pomalu vyjet... Mezitím se klasicky asi 3x někdo pro něco vracel, prostě hlavy děravé. Až nám všem bude 80, tak asi budeme jako z toho vtipu o dědkovi, co pláče na lavičce v parku a kolemjdoucí chlápek se ho ptá:"dědo, proč pláčete?" a děda na to:"ááále, mám doma takovou krásnou manželku, mladou, milující, čeká mě doma v sexy župánku..." - "...a co dědku, už to nejde jak za mlada, co?" a dědek na to:"ale houby, šlo by, ale já si sakra nemůžu vzpomenout, kde bydlím". Takže po tom, co se projely další světové zásoby fosilních paliv a vyzvedly se doma zapomenuté zbytečnosti jako tretry a škopky na hlavu, nastala ta opravdu dobrodružná část výpravy za pokořením Plumluváků:-)

Milé Bravíčko. Tuto neděli to bylo poprvé. Jmenoval se Ivan. Než jsem to s ním zkusil, byl jsem nervózní...možná jsem se trochu bál... Jaruška taky... Jen Bart s Mirushou se nebáli. Říkali, že už to s ním zkusili a že prý jsou i horší... ale prý Ivan dokáže být i prase. Slibovali, že to bude jen chvilka... Prý je zkušený. Prý se tím živí. Sebral jsem veškerou odvahu a nechal se svézt. Moje první jízda v Avii... přežil jsem! :-) A teď vážně - cesta Avií byla docela adrenalin, hlavně Ivanovi kousek před Boskovicemi zřejmě slušně stoupnul, když mu kdosi skrze utržené sluchátko sdělil potěšující novinu, že se musí vrátit a přeparkovat Medvěda, bo Sokoli nemůžou vytáhnout z garáže branky... Světe div se, když jsme přijeli, branky byly vytažené. To jsme se pak divili spíš všichni ostatní, že Ivan Sokolům nepřerazil křidýlka. Že Ivan po opakovaném startu po cestě nasbíral teoretických 150 trestných bodů, už se pak nedivil nikdo...

Naštěstí jsme do areálu hasičů v Horním Poříčí dorazili přesně na čas, asi za 10 minut 11 hodin. Hned v 11 byl mírně komický nástup, protože všichni hasiči nastoupili k lesu čelem, ke starostce zády. Doufejme, že v tom nebyla žádná symbolika či úmysl:-) Areál měl, stejně jako všechny závodiště, osobitý vzhled. Pro Avii poněkud kostrbatými cestičkami mezi chaloupkami v kopci jste se dostali na menší palouk u potoka. Na jedné straně závodiště stínily stromy, z druhé strany ji kryly kopce s chalupami a domy. Závodiště nebylo bohužel moc prostorné, což mělo sice výhodu v lepší atmosféře díky tomu, že diváci byli hned u tratě, na druhou stranu ze strany u potoka stály Avie předními koly skoro ve srázu, výbavu nebylo pořádně kam vyskládat a rozcvičení a rozbíhání vypadalo jako školní hra "rybičky, bojíte se rybáře", kdy proudaři trénovali kličkování mezi diváky, odpadkovými koši a občerstvením (tento trojboj ostatně praktikovali i po závodech). Z pohledu diváka mi malý prostor vůbec nevadil, otázka co hasiči na to... Jako divák musím zmínit mírně nadprůměrné občerstvení - hned po příjezdu jsem si dal gulášek, kde bylo víc masa, než za dva obědy v naší závodní kuchyni a ani ostatní jídla nevypadala marně - párky v rohlíku, hamburger (spíš lanšmítbulka), zeleninový salát a obligátní pivo a kofča a tvrdý... A hlavně - bylo si kam sednout. Jen ty záchody mohly být blíž... dovedu si představit, že pro některé všežravce mohly být stejně nedoběhnutelné jako Olympijský maraton.

Co se týká závodů, přiznám se, že toho je málo, co můžu napsat... To máte tak - když se díváte na všechny útoky jen skrze foťák, soustředíte se spíš na to, aby jste chytli dobrou fotku. Doufáte, že na startu někdo uklouzne cestou ke stroji, že košař pěkně zahučí do kádě i s hlavou, béčkař se zamotá do hadic a zkrotí pořádnou kobru, rozdělovač něco omylem rozpojí a proudaři něco nezapojí:-) Já vím, jsem svině škodolibá - ale to jsou pak nejlepší fotky:-) Každopádně vím, že se do Velké Ceny Blanenska zapojilo na 45 testosteronem nabitých týmů a 14 družstev plných estrogenu. V některých případech byl ten estrogen i dobře tvarovaný;-)

Kluci z Lipové přišli na řadu třináctí a útok to byl i přes několik chyb poměrně rychlý. Já fotil jako o život, a když Lokyn sfouknul levý terč (ty v neděli byly dost těžké), dal se tušit vynikající čas. Bohužel Mates měl půlvteřinový prostřik a "výsledný čas" byl 19:42. Lukáš ale měl velmi dobrých 18:86 (cca). Takže si prozatím pamatujte čas 19:42.

Teď odbočíme do Plumlova. Plumlovský výběr běžel tuším hned patnáctý a po (jestli se nepletu) zaváhání na stroji zaběhli chlapi jeden z časů, pro který plumlovská časomíra nemá stupnici - 20:19. Tak a teď to přijde:-) Lipová pokořila Plumlov:-) Mno...kroťte nadšení... Ty uvozovky u Lipovského "výsledného času" jsou totiž na místě. Stala se bohužel velmi nemilá věc, která se stává jednou za stojedna let a zrovna letos je lichý rok - při vytahování koše z kádě zafoukal skrze stromy velmi silný poryv větru a odhodilo to na koš v jeden okamžik tři opravdu velké masařky a ty vyrazily Šebkovi koš z ruky, ten se uvolnil a upadl, dočista se utopil. Tímto bych chtěl podat trestní oznámení na neznámou masařku za sabotáž, poškození na cti a ohrožení mravního vývoje mládeže, protože tolik sprostých slov, co potom padlo...

Každopádně je vidět, že kluci na začátku sezony neběhají špatné časy a pokud zaběhnou příští závody úspěšně, mají na první desítku nebo i líp. Obzvlášť na závodech, kde jsou na čtyři desítky týmů, je to podle mě úspěch. Ale všechno je to o štěstí. Uvidíme, jak to dopadne příští víkend v Loučanech, přál bych klukům úspěšný a hlavně plynulý útok s minimem chyb a čas takový, u kterého by si řekli, že to minimálně dobré (oni nikdy neřeknou, že je to super, ale nespokojenost je základ zlepšování:-)) Takže snad alespoň příště už to nebude sci-fi, ale kluci místo N-ka vykouzlí tu slibovanou porážku Plumlováků;-)

Na závodech jsme nakonec byly skoro až do konce a řeknu vám jedno - nesmíte nechat jedince, aby se dobře bavil sám bez vás:-) Když je to pasažér, tak to ještě jde, můžete ho tam kdyžtak nechat a ať si dojde jak chce. Horší by to bylo s řidičem. Naštěstí jsme měli Ivana na své straně a Bárta šlo snadno zpracovat, takže zpáteční cesta se obešla bez zbytečných odkladů. Když teda nepočítám to, že jsme jeli asi o 2 hodiny po tom, co nás to 4 z 5 přestalo bavit...:-) Já s Ivanem jsme se ještě vcelku vyřádili s foťákem, což je vidět v galerii Lipováků, ale žádná sláva, co se týká fotogenických objektů, to nebyla. Ten nejlepší jsme si přivezli sebou, na té se vyřádil Ivan, ale ať jsem to obcházel jak chtěl, Bartův rozkaz "vyfoť tanga" bylo téměř nemožné splnit:-) Drnovice byly na tohle teda mnohem lepší, na tom jsme se s holkama shodli, že to byla lepší podívaná pro obě pohlaví.

Na zpáteční cestě pak bylo hodně veselo, taneční kreace Barta a Ivanovo diskošou v přilbě dráčka Soptíka bylo perlou odpoledne, nicméně kam se to hrabe na moment asi v polovině cesty. Sedím si v klidu vzadu v Avii s holkama a najednou kouř. Ivan asi zase kouří, říkám si. Ne - to by musel kouřit karton v kuse, vyvracím si sám takto směřovanou domněnku. "Že by výfuk? Sakra a je tu nějaké horko. Sakra, ten kouř jde dovnitř. Děcka to není sranda. My asi hoříme!" A to už křičím skrze hadici dopředu na Martina, že asi hoříme, ať zastaví... A zatímco já si můžu vyřvat hlasivky, abych překřičel hysterii za mými zády, Martin dál paří na Michala Davida. Naštěstí se po chvilce pochopíme, najde se prostor k zastavení a vyskakujeme z kabiny jak Simir Gerchan z bavoráku. Za námi se táhne mlha, budíme pozornost okolí... Vzápětí se přišlo na to, že jeden šikula (já) hlavou drcl do čudlíku od topení, které se pak zaplo... Problém byl v tom, že se začalo pálit, protože není zrovna nadvakrát funkční... No co vám mám povídat, zbytek cesty jsem seděl sakra daleko od té páčky!:-) Tož a takové bel můj vélet do Horního Pořéčí!

PS: jen pro představu jak dlouho takové závody trvají - chlapi běhali od 11:00 do cca 15:30 a pak ještě holky, minimálně hodinu. Sám jsem se dostal domů asi o půl sedmé v podvečer...