Lipová na bedně

Taky bych to dnes mohl nazvat - jak jsem si hrál na reportéra...

V sobotu 12.7.2008 byl na plánu dne závod o pohár starostky Lipové a k tomu připojené atrakce od chlastání na sluníčku, zvedání hladiny cholesterolu ve stínu za pomocí dobrot z grilu, až po sbírání skvělých dojmů a záběrů do "neváhej a toč" při pachtění dobrovolných hasičů za skvělými časy, u některých to bylo spíše do Čáslavského "hledání ztraceného času". Já jsem tentokrát neponechal nic náhodě a vzal sebou kromě hlavy a zápisníku i nový rodinný foťák, takže na dnešních fotkách by taky mohlo stát "sponzored by Nikon&Family" :-)

Předně bych chtěl pogratulovat Lipovákům za slušně zvládnutou akci. Něco pořádat "doma" je asi tak nevděčné, jako dělat domácí party, protože spíš než o to, jak zabavit sebe, se musíte starat o desítky až stovky jiných lidí a o jejich zábavu, což končí většinou tím, že sami jste z toho nejdřív nervózní, pak unavení a když se něco nepovede, tak rovnou s nervy v kýblu a rudí vzteky - když se to ale povede, pocit zadostiučinění je moc příjemná věc.

Sobotní akce probíhala v první chvíli trošku rozpačitě - zatímco normálně mají všichni hasiči a hasičky předzávodní horečku, tentokrát se zkombinovala s pořadatelskou nervozitou a mírnými obavami, jak že to vlastně dopadne a jestli se to povede tak, jak si všichni přáli. Trochu to dolehlo i na mě, takže jsem přijel uhnaný, protivný, ale alespoň se splněnými bojovými úkoly - každopádně trvalo asi hodinku, než to ze mě opadlo a začal jsem si akci patřičně užívat. Nejsem si ale jistý, jak dlouho to trvalo ostatním, než byli v klidu. Opravdu užívat si očividně začali až se vstupem do pekla po udílení cen. Ale zpět k závodům!

Odpoledne se rozbíhalo relativně pomalu - závody měly začínat ve 14 hodin, o půl druhé ale bylo přihlášených snad jen 5 sborů - naštěstí se počet nakonec ustálil alespoň na 9 mužských a 3 ženských týmů, což bylo v souladu s tím co domácí očekávali. Holky mezitím točily piva a alofoKy, nalévaly u provizorního baru, kluci opékali co mohli, od oblíbených makrel, povinných klobás až po sama sebe:-)

Po slavnostním nástupu za účasti paní starostky se už rozběhlo vše na plné obrátky - jako první nastoupili k odstřelu...pardon, výstřelu, místní borci. Ivan ale zřejmě byl ještě málo připitý, Šebek rozespalý a ostatní nervózní, a tak se uvedli na poslední dobu průměrným výkonem 21:06 a všichni věděli, že to umí líp.

Posléze matadoři z Horního Štěpánova mohli proklínat časomíru, osud, rozhodčí a špatné biorytmy, protože (jestli se nepletu) krásný útok byl díky poruše časomíry neplatný a podařilo se až dodatečné opakování za krásných 18:67, které ve výsledku zajistili 2.místo celkově.
Poté následovala smolná série, jakoby místní fanynky slíbili nějaké úplatky jako odměnu za nenápadné sabotování ve vlastních řadách - a tak si Vícovští zahráli na vodníky, když stylově utopili koš, Seči upadla špatně připevněná hadice na stroji a ze základny udělali mírnou skluzavku. Hrochov se plynule propracoval k pomalejšímu času kolem 26 vteřin, podobně jako Seloutky. Ty by si měli sehnat stejně jako Hrochov pořádné dresy (Seloutky od Hrochova nešlo rozlišit) a navíc i rychlejšího proudaře, kterého předběhl i místní rozdělovač Jiki, který s Bartem odběhal za odpoledne snad 5 nebo 6 útoků. Poté opakoval již zmíněný Horní Štěpánov a Soběsuky nám dopřáli krásný držkopád rozdělovače do sbírky fotek a videí "práce s materiálem". Hlavně že to přežil. Předposlední v prvním kole byli blesci z Nivy, tipuju že proudaři se jeden jmenuje Flash a druhý Gordon, béčkař je Chip, rozdělovač Dale a u stroje mají "Gedžitku" (podle vzhledu spíš Montyho) a celkově si říkají Rychlá Rota - čas 18:44 by je k tomu opravňoval. Poslední pánové na holení byli z Brodku u Konice, kteří ale díky rozpojené hadici tuším pravého proudaře přišli o slušný čas.

Ve druhém kole jsme se dočkali podobného scénáře jako v tom prvním - opět upadávaly a zapomínaly se za sebou hadice, pletly se pod nohama, nadhazovaly, práskaly po hlavách a neposlouchaly jak by měly... Jako první se s problémy setkal Vícov, opět chyba přišla na koši, tentokrát upadl mimo koš, tak se vše dalo zachránit a útok dokončit. Horní Štěpánov jsem propásl, ale pohled na stroj a hadice daleko od sebe, s gejzírem vody jen tak do prostoru, byl všeříkající. Poté běželi nerozpoznatelní "šedí" ze Seloutek s průměrným časem a Niva se předvedla vylepšením už tak výborného času a naprosto luxusním držkopádem (viz foto). Soběsuky se předvedli velmi rychlou prací na základně, dokonce tak rychlou, že proudaři nestihli doběhnout a zastříkali si trošku z větší vzdálenosti - přesto se zvládli dostat na prozatímní 3. místo. Seč si v druhém kole důrazně řekla o titul největších smolařů díky další rozpojené hadici - doufejme, že do příštích závodů si pořádně zkontrolují závity;-) Podobně dopadl Brodek - levý proudař sice pelášil jako o život, bohužel by asi uhořel, protože hadici neměl v rozdělovači:-) Poté Hrochov i přes zaváhání na rozdělovači vylepšil svůj čas z prvního kola a jako by to byla předzvěst - Lipováci zvládli atak na bronz, o který v průběhu druhého kola přišli díky chlapům ze Soběsuk. Ivan byl na stroji "extraligový", Šebek s Chlupem tentokrát bez chybky a sprintujícím klukům taky není co vytknout - čas 19:75 - hlavně bych všechny pochválil za nasazení (zvláště Jiki s Martinem mají můj obdiv za odběhané sobotní kilometry) a zvládnutí odpovědnosti - přece jen doma skončit na bramborové pozici by byla nebetyčná ostuda:-)

A kdepak máme košíček...?

To už ale trať, už tak zmáčená řadou neúspěšných pokusů, byla kropená mírným deštíkem a na trať se chystaly místní barmanky. Mezi kapkami deště místní laňky zorientovaly na výbornou a to i přes úvodní uklouznutí Markétky. Koš se povedl, Maruška na rozdělovači byla tak natěšená na vítězství, že předběhla i Darču a Marky jako by se odrazila od kádě až k terčům, kde byla co by dup. Po takto fajnovém výkonu nastavily holky soupeřkám laťku pořádně vysoko - 22:42 byl očividně nad síly jak Štěpánova, který taky popadal na startu, tak Soběsuk, kde proudařky musely čekat na pomalou vodu a v Lipové se tak mohl oslavovat bednový double!

Potřebuje to komentář? (zleva: Darča, Maruška, Kartina, Danča, Ivča, Marky, dole Hanka a Mirusha)

Zleva: 3 piva, 14 piv, 1 pivo, 1 šampáňo;)

Hádejte co nám běžela Kartinka sdělit:-)

Ještě 12 a půl vteřiny a budou první:-)

Krotitelé duchů? Krotitelé hadů? Ne...Maruška krotitelka rozdělovače;-)

Jestli tam nebudu včas, tak se na to...! Nebo po...?

Nechte mě spát...aneb "dobrou s kobrou"

Tak tenhle to asi neustojí... aneb jak vznikl "break dance"

VÝSLEDKY:

týmy (místo-čas 1.kola a čas 2.kola):

Chlapáci:

1. Niva - 18,44 a 18,24
2. Horní Štěpánov - 18,67 a N
3. SDH Lipová 3- 21,06 a 19,75

4. Soběsuky -21,22 a 20,40

5. Brodek u Konice - 22,78 a 24,52

6. Hrochov - 26,35 a 25,85
7. Vícov - N a 28,43
8. Seč- N a 53,65

Údernice:
Lipová 1- 22,42
Štěpánov 2- ?? 26,27 ??
Soběsuky 3-28,55

PS: většina fotek bude k vidění na lipováckých stránkách, případně na http://sdhvicov.com/ v sekci galerie.

PS: omluvte případné chyby, psal jsem to v rychlosti "z první" nebyl čas na kontrolu. Bude doplněno...

Zase ti Lipováci...

Od speciálního přespolního zpravodaje plájbóje Jirky, prostého pobíječe hasiček.

To zase byl víkend - pravda, pátek si nepamatuju, asi proto, že jsem byl v takovém únavovém deliriu, kdy jsem byl v permanentním polospánku po čtvrteční akci v Pardubicích. Tam jsem stihl za odpoledne koupání, nohejbal, 6 piv a kecání s kolegovým synem do půl druhé v noci (a vstát potom v 5 ráno). V pátek jsem pak podle toho vypadal.Ale to byl čtvrtek, který jsem v pátek a sobotu ráno patřičně dospal... Každopádně sobota a neděle byla opět trochu speciální, opět díky Lipovákům:-)

SDH Lipová (dobrodružní ... ehm... dobrovolní hasiči) mě zvali už několik víkendů, abych se jel podívat na závody (kýho čerta co já vím jak se tomu přesně říká - nějaký útok to bude) ale odolával jsem hlavně z důvodů finančních - jet se jen tak podívat na závody někam 40-50 km daleko se mi opravdu nechtělo... Včera už jsem se ale neměl na co vymluvit, protože závody byly v Čelechovicích asi 10 km daleko, a tam jsem prostě musel jet, i kdyby vláda padla! Kdyby nejelo auto, tak na kole, kdybych píchnul, tak na koloběžce, kdyby mi ji ukradli, tak na bruslích, kdyby se mi zadřeli kolečka, tak pěšky, kdybych měl zlomenou nohu, tak se nechat odvézt!
A dobře jsem udělal! Očividně jsem Lipováky vyburcoval k lepším výkonům než standardně zajišťuje povolený doping v podobě maskota/talismanu dráčka Soptíka nebo výhrůžky přítelkyň a hecování kamarádů, protože se kluci opravdu vytáhli a po slušném výkonu v těžkých povětrnostních podmínkách zvládli bez závažnějších chyb - byť za průměrný čas - získat 3. místo a malý pohár, který ihned po převzetí (včetně nějakých menších cen) pokřtili flaškou zelené;-) (Uf to ale bylo krkolomné a dlouhé souvětí). Nějaké fotečky:

Lipová měla na akci i slečny, bohužel výkon hasiček byl decentně poznamenán vysokou úmrtností základního kádru, rychlými záskoky a nesouhrou na jednotlivých postech... A taky souhrou několika chyb, které vyústili ve vzájemné osočování "ty za to můžeš", respektive - "ty za to nemůžeš, za to může ona", ale to k tomu patří (vždycky, když se objeví chyba, která to všechno posere, tak za ni můžou všichni a nikdo) a přiznejme si to, kdyby neudělala chybu jedna, neudělala by ji ani druhá. Jinými slovy - kdyby ta první, běžící, nezakopla a nespadla, nestalo by se a nebylo by chybou, že strojařka (nebo jak se těm u stroje, kteří pouští vodu říká) pustila hafo vody do hadic a tím pádem všechny utopila a hadice naplněné vodou se nedaly kloudně donést kam měly a tím pádem proudařky ztratily dobře 45 vteřin jen tím, že se musely táhat s plnými hadicemi přes půl tratě. Jen čistě informativně, holky skončily na slušném pátém místě. Bohužel z pěti ženstev.

Jako by to klukům nestačilo a nebo snad, že měli pocit, že dokud se daří, tak že by měli štěstí pokoušet dál, jeli dnes do Šošůvky, kde potvrdili skvělý výkon ze soboty a byť by se dalo po sobotě považovat jejich místo v konečné tabulce za neúspěch, je potřeba uvědomit si, za jaký výkon DESÁTÉ místo získali. Hodně slušný byl výkon bez výraznějšího zaváhání, který znamenal čas 19:94 a neméně důležité je zmínit neuvěřitelně početnou konkurenci 35 týmů, a že to nebyly žádná ořezávátka, dokazuje dnes překonaný rekord tratě - ten nový je 17:76.













Ještě jsem tu chtěl zmínit, že obě víkendové akce byly diametrálně odlišné co se týká prostředí - zatímco Čelechovice byly klasicky zatravněné a celkově hodně komorní, s minimální návštěvou, takže většinu publika tvořili hasiči sami, v Šošůvce to byla velká akce ala hody, na rozdíl od jednoho stánku v Čelechovicích rovnou 3 okýnka na pivo, nealko a pochutiny, fronty veškeré žádné a hlavně trať betonová a účast jak co do publika tak do týmů výborná... Snad tomu tak bude i příští týden v Lipové!

PS: kdyby se náhodou někdo divil, jak jsem se ocitnul v Šušůvce, když jsem byl jen na skok v Čelechovicích a zastávám názor, že bych nikam daleko nejel jen kvůli závodu, tak v prostoji mezi akcemi jsem navštívil ještě Lipovskou Haciendu von Bartak a Jednovskou zábavu...;-) A z Lipové to bylo ráno do Šošůvky relativně kousek...;-)

Pondělí - den BLBEC!

Tak tomu se říká den blbec… Už minulý týden jsem zabodoval, když jsem jako největší dráhový panic cestoval 140 km z Prostějova do Chrudimi asi 6 hodin, napůl vinou zpoždění českých drah, díky kterým jsem nestihl navazující spoje a napůl svou nepozorností, kdy jsem nasedl do špatného vagonu a dojel z Pardubic místo do Chrudimi (na jih) do Hradce Králového (sever). No nic, řekl jsem si, to se může stát komukoliv, jednou za život i mě…
Ale asi žiju druhý život – toto pondělí stejný plán cesty, stejné vlaky, podobná chyba, ovšem ještě lepšíJ. V Olomouci na nádraží, s mobilem v ruce, zapnutým icq a mačkajícím palcem naplné obrátky nastupuju automaticky do vlaku, který právě dojel na perón, aniž bych se ale vůbec podíval, jestli je to moje EC Hutník, nebo neznámý rychlík anonymní cílové stanice. Sice jsem se při rozjezdu podivil, že jedeme na opačnou stranu, než jsem si myslel, že se rozjedeme, ale v tom mi přišla další zpráva a tak uvažovaní nad nesmrtelností brouka vystřídalo pokračování veselé diskuze – a ta je přece důležitá – aspoň se po cestě pobavím a rychleji to uteče! Utíkalo to tak dobře, že jsem hlavu od display mobilu poprvé odpoutal až při zastávce zhruba po hodině cesty – a hned ve mně hrklo – dívám se z okna a nechápu – Vyškov! COŽE!!? Vrrrrhrkhrk, šrotuje mi to v hlavě a dochází mi, že jsem nastoupil do souběžně odjíždějícího vlaku z OL – EC i rychlík do Brna měli odjezd 9:07… Takže okamžitě zjišťuju přes icq a kamaráda (když už mi pomohl do toho, ať mi pomůže i z toho) kdy že jede něco z Brna do Pardubic. Dozvídám se, že 10:43, asi za půl hodiny. Bleskurychle počítám a říkám si, že to snad z Vyškova stihneme. Nestihli – v Brně startuju z vagónu jako z bloků a i Ben Johnson by mi záviděl jak jsem s taškou na rameni klopil zatáčky v podchodech, přesto jsem vyběhl schody souběžně s tím jak se můj vlak dětství a naděje rozjížděl do nenávratna…takže rychle zpátky, ovšem už tempem spíše Emila Zátopka, protože batožina nebyla z nejlehčích, zjišťuju, že další do Pardubic jede v 10:46 – a světe div se, je to ten vlak, kterým jsem přijel. To taky vysvětlovalo, proč mi ani jeden průvodčí neřekl, že jedu krapet špatnou zkratkou… A výsledek? V práci jsem byl po 5,5 hodinách cestování o půl druhé…

Aby toho nebylo málo, tak večer se mi stala ještě jedna veselá věc – byl jsem se kulturně vyžít na náměstí, kde hrála nějaká úžasná funky romale skupina z Brna (možná se mnou jeli vlakem, kdo ví) a po nějaké době poslechu se ozvala „kamoška“ a dojela taky na náměstí, sešli jsme se, vyrazili někam sednout a jako kdyby v té Barace měli na mě nachystaný magnet, skončil jsem zase tam. Sedíme, pijeme a jen slyším – proč se s tím pivem tak žbrndáš? Tak se přiznávám, že jsem na náměstí zapomněl vybrat peníze z bankomatu a mám v kapse jen na 3 piva… Nakonec jsem se poptal číšníka, a prý že jde platit kartou – tak si říkám – super, dali jsme panáka a další piva a vesele jsme skončili někdy k jedenácté a šlo se platit. Vytáhnu kartu, číšník ji zasune, naťuká útratu a prosí o PIN…Dávám prst na tu miniklávesnici a … nic… okno. Naťukal jsem něco co se podobalo PINu, ale bylo mi jasné, že se asi nestrefím. Taky že ne… No trapas. Kamarádka platila nakonec za mě a já červený zdrhal pryč a v hlavě mi to šrotovalo, jak že ten pin je, a že si musím vzpomenout, než dojdeme k bankomatu.
Naštěstí jsem si vzpomněl… Ale teda krve by se ve mně nedořezal – toto se mi stalo naposledy někdy před 4 lety, to jsem si vzpomněl asi za 20 vteřin když jsem šel z prázdnou z banky, ale včera? Okno…nebo spíš výkladní skříň. Přesvědčil jsem se o tom, že číslo samotné si nepamatuju, jen klávesy, které mačkám, ale musím je mít pod prstama. Takže kdyby jste mě někdo jako chtěli okrást, vzít kartu a donutit říct pin, tak máte smůlu – stejně si ho nepamatuju