Jim's strikes back!

Tak kdyby vás zajímalo, co se děje, že nějak nepíšu, web mi tu chátrá, je neaktualizovaný jak americké zákony a jestli po Thajsku nepřišlo náhodou tvůrčí vyčerpání...tak ano - přišlo:-) Po dost náročných 2 měsících, kdy únor byl ve znamení filmových recenzí (ke kterým mám v plánu se vrátit, nebojte) a března ve znamení šikmých očí, krásných pláží a dvaceticentimetrových pavouků, jsem potřeboval oddych. Na jednu stranu ho potřebovala hlava, která neměla pomyšlení na další hodiny strávené datlováním na klávesnici, na druhou si o něj samo řeklo i tělo, které přijelo z Thajska silně pošramocené - o angíně jsem už psal a po vyléčení následovala pro změnu chřipka, která je právě vyléčená. Další aspekt, který ovlivnil to, že jsem nic nenapsal, byl celková vytíženost a můj malý výskyt doma, natožpak u internetu, protože po návratu z dovolené jako by si všichni vzpomněli, že existuju a nebýt oné chřipky, z hospody jsem asi 10 dní nevylezl:-) To máte tak - jste někde 17 dní, získáváte zážitky, jste plní dojmů, pak se těšíte až přijede domů, kde vám ale "zacpe hubu" angína a dojmy v sobě dusíte další týden, skoro na samotce, což pro mě osobně bylo peklo. Několik posledních dní v Thajsku už jsem se opravdu nemohl dočkat jak ze sebe vysypu zážitky, těšil jsem se na známé, kamarády a přátele a místo toho jsem mohl mluvit tak maximálně ze spaní.

Podle toho to pak vypadalo, když jsem poprvé vylezl ven - první posezení mezi spolužáky s gymplu se z mé strany zvrhlo v monolog, kdy jsem měl neskutečnou potřebu ze sebe všechno dostat a skoro mi bylo i jedno, co se tu vlastně dělo, když jsem tu nebyl... nejdřív mě nechte to ze sebe dostat, až pak dokážu vstřebat a soustředit se na ostatní:-)
Další posezení na sebe nenechaly dlouho čekat - s kamarády z gymplu - grupa druhá, kolegyně z práce, jedna, druhá, bývalá kolegyně z práce a její banda z Lipové, kluci z práce, s kterými chodíváme zdrbat firemní interní politiku a systém který osciluje co do kvality někde mezi Kocourkovem a parlamentem ČR... Ke kvalitnímu základu známých a kamarádů se přidali i noví lidé, obzvláště jedna sympatická blondýnka, jejíž narozeninová oslava mi přinesla neopakovatelný zážitek cítit se jako celebrita, a zjištění, že i když vám někdo do očí řekne, že jste "kun*a" tak to může myslet jako kompliment... Když jsem navíc dva dny poté visel v šesti metrech na umělé horolezecké stěně, říkal jsem si, že noví známí se vždy hodí a jsem za ně rád:-)

Na závěr jednu perličku - aneb jak to vypadá, když je soused, vášnivý zahrádkář s přebytkem stromečků, pěkná svině (a vy máte jen jeden vjezd na pozemek) - o důvod víc, jezdit na chatu častěji než jednou za "uherský rok".