Andělští Trekkies přeprali ďábelské Terminátory...

Nazdar všeci, dali by jste si jedno malé požvýkáníčko? Ano, opět nám běží v tv oblíbená reklama na orbit a domácí žvýkání, a stejně tak jsem se já vrátil ke sledování filmů - bodejď by ne, když mám tu super velkou TV, která mi umí přehrát film přímo z flashky;-)

Wrestler

Tak tohle je ten mocně probíraný filmový návrat Mickeyho "Rourky" na stříbrné plátno, v tomto případě trošku umělé a zkrvavené. Film mi stylem stavby příběhu a vizualizací ala dokument asi nejvíce připomíná Osmou míli (8 mile) s Eminemem. Příběh líčí krátký životní úsek života Randy "the Ram" Robinsona, bývalé velké hvězdy wrestlingu. Sportu, u kterého si neodpustím osobní poznámku, že to je "zábava" pro lidi s IQ pod 100 (ne-li ještě míň). Ano, choreografie je někdy dech beroucí, ale jinak je to trapné a jak je ve filmu vidět, až nelidsky bolestivé divadlo. Některé kousky blbců v ringu hraničí s doživotním postižením a zařazením do sbírky kreténů na Rozzlobených mužích a podobných serverech. Ostatně cvakat do sebe sešívačkou, řezat se žiletkama pro opravdu "real" dojem pravé krve a podobné magořiny, nemůže nikdo normální provozovat (nebo sledovat).
Ale vraťme se k filmu. Mickey R., který dnes vypadá jako starší brácha Micheala Jacksona, nám sice předvádí slušný herecký výkon, ale samotný příběh není až takový odvaz a mám pocit, že jsem podobné téma "zlomeného" hrdiny viděl už několikrát. Ram byl slavný, žije jen pro wrestling a potěchu diváků. Má zničené zdraví, srdce, obličej, rodinné vztahy a jak je zvykem u poloviny ameriky, žije v přívěsu. Veškerý děj sestává z jeho nadbíhání tanečnici ze strip-klubu, dceři, která ho nenávidí za to, že na ni v dětství neměl čas a procházení tělocvičnami, poplácávání se s ostatními seniory v ringu po propracovaných bicepsech (nutno podotknout, že i "Ram" má slušně napráškovanou figuru) a nějakého toho tajtrlíkování mezi provazi.
Nevím, jestli by člověk měl hledat za filmem něco víc, než jen pohled do soukromí jednoho zničeného wrestlera. Wrestlera, který je v první řadě taky člověk, ale na druhou stranu vášeň pro tenhle sport je pro něj zničující, osudová a nedokáže před ní dát ničemu a nikomu jinému přednost. Příběh je to smutný, mockrát se nezasmějete - spíše naopak, obličej budete mít asi mnohokrát zkřivený odporem a slabší povahy ať se raději ani nedívají, hodně záběrů je totiž dost naturalistických. Ze zákulisí wrestlingu se myslím nedozvíme nic šokujícího a kdo bude čekat nějaký zajímavý, vypointovaný konec příběhu, bude taky zklamán. Vše, na čem film stojí a padá je sledování hereckého výkonu "Mikyho Rórky" a tam už je to jen o tom, jak moc dobře se vám na ten jeho zdeformovaný obličej dívá... 6/10.

Andělé a Démoni

Tom Hanks se nám ostříhal, zaplaval si a odcestoval do Vatikánu vyřešit další filmový oříšek plný vražd, symbolů, církve, fabulací a fanatiků. Předesílám, že na rozdíl od mého oblíbeného Františka Fuky mohu říct, že jsem knihu četl, takže bych mohl porovnávat, ale nebudu. Za prvé už je to nějaký ten pátek, co jsem ji četl, za druhé to nijak nevadí ani recenzi, ani divákovi, když knihu před filmem nepřečte - spíše naopak. Apropo - pro ty co četli - film je knize vcelku věrný, až na jednu sci-fi kaskadérskou vložku, na kterou jsem se opravdu těšil, jak filmaři vyřeší. Ti ji pro jistotu vynechali. A dobře udělali.
Příběh je poměrně prostý - Robert Langdon je profesor na Harvardu a zabývá se celý život symbolikou všeho co vás napadne, a je tak známý a slavný (bodejď by ne, když rozšifroval mistra Leonarda a natočili o něm už jeden film;-)), že když "někdo" ukradne antihmotu z CERNu a ve Vatikánu po smrti papeže "někdo" unese 4 kardinály, kteří jsou zároveň největšími favority na nástupce Svatého Otce, pozve si ho místní policejní šéf na pomoc při vyšetřování, protože přece hledání symbolů v milionovém Římě a Vatikánu je rychlejší a exaktnější, než moderní kriminalistika. A ten "někdo" má něco společného s Ilumináty, kteří jsou podobný spolek zlotřilců, jako v Lovcích pokladů Svobodní Zednáři...
Jsou dva způsoby, jak tenhle film můžete brát - buďto budete rýpat a nedůvěřovat ani zbla možnosti, že by kdokoliv skutečně mohl být tak geniální a měl takové obrovské štěstí jako Robert Langdom, ale pak si film neužijete (a ani bych vám nedoporučoval na něj vlastně jít) nebo jste alespoň částečný příznivec konspirací, hledání vedlejších významů, symboliky a trošku senzačnějších výkladů známých reálií (a nebo McGyvera;-)). Pak si film můžete dovolit shlédnout a pravděpodobně se vám i bude líbit.
Já osobně jsem někde mezi, spíš se přikláním k druhé možnosti "věřit" (pokud nemám rýpavou náladu jako u sledování posledního Termínátora) a i vzhledem k tomu, že jsem čekal velký průšvih, musím hodnotit veskrze kladně. Ona totiž i knižní předloha je o dost kvalitnější a záživnější čtení, než předchozí Šifra mistra Leonarda, se kterou ji asi bude každý srovnávat. Andělé a Démoni jsou napínaví, mají spád, akci, přiměřeně vysvětlovacích přednášek (takže si připadáte opravdu jako v kině a ne někde v učebně) a v podstatě kromě trošku šílených způsobů, jak hlavní hrdina vždy bleskurychle a téměř neomylně trefí další "místo činu", působí i uvěřitelně. Příjemné je i herecké obsazení. Sice nikdo nevyčnívá, ale zároveň nikdo nevadí a s výběrem herců se casting strefil. Technicky není filmu moc co vytknout. Sice moje trénované oko poznalo asi všechny ty digitálně naplněné náměstí, baziliky, kobky a podobně, ale řadový divák bude spokojený, že se podívá tam, kam normální smrtelník asi nikdy.
I když hodně lidí k filmu bude přistupovat s despektem, ať už kvůli tématu, nebo špatným kritikám, nemyslím si, že by šlo o špatný film, stejně tak jako si dovolím tvrdit, že lidé, kteří knížku nečetli a mají rádi konspirační příběhy, si film užijí. Sice nejde o to nejlepší, co se dá nabídnout, ale 7/10 dávám s čistým svědomím a oběma očima otevřenýma:-)

Terminator Salvation

Tak konečně, po měsících očekávání, umocňovaných pečlivě dávkovanými trailery, jsem se dočkal zatím posledního, v pořadí čtvrtého Terminátora. A jaké že jsou dojmy a pocity? Veskrze smíšené.
Příběh nás zavede do už čtvrté alternativní budoucnosti, která nemá opravdu nic moc společného z tím, co nám bylo naznačeno kdy dřív. Toť zklamání, nebo spíše překvapení číslo jedna - John Connor a jemu podobní nevedou žádný partizánský boj laserovými zbraněmi, neplazí se mezi vraky a terminátorům pod ocelovými patami nepraskají lebky... Věc se má totiž tak, že (opět se tu USA rovná "celý svět") Skynet (ne, opravdu vám nehodlám vysvětlovat kdo je kdo a co je co) a jím ovládaní roboti, sídlí několik kilometrů severně od San Franciska (nebo LA? už nevím přesně) a několik kilometrů jižně od San Franciska (nebo spíše LA) sídlí překvapivě armáda odboje. A když říkám armáda, tak armáda se vším všudy. Mají opevněnou základnu s minovými poli, těžkými kulomety, k dispozici vozový park menšího pluku a to ještě nezmiňuji průzkumné letadla a helikoptéry. A to už je jeden z prvních a pro mě asi největších paradoxů příběhu - všemocnému Skynetu, který jak odhaduju, má výrobní kapacity na to chrlit stovky robotů všeho druhu za hodinu, je zřejmě úplně jedno, že má 200 km jižně miniarmádu odboje, kterou by mohl zničit jednou menší přepadovkou. Místo toho loví obyčejné lidi, živořící někde v poušti, aby je zneužil při vývoji nového terminátora, s jehož pomocí by se infiltroval do řad odboje. Ehm. Nějak ale nechápu, proč by to měl dělat, případně k čemu vlastně lidi Skynet jinak potřebuje, že volí tak zdlouhavý postup?
Scénář. To je opravdu ta hlavní slabina filmu a jeho děravost a nesmyslnost na nás křičí celým filmem "vypněte mozek!", protože jinak se budete každou chvilku ptát sami sebe nebo toho vedle vás, jestli si z vás někdo nedělá prču. Scénář se dopouští z mého pohledu několika chyb.
A) uvede nás do prostředí, jehož mikroklima je absolutně nerealistické. Vím, jsem na sci-fi filmu, ale i ten by mohl mít trošku logický základ.
B) momenty, které by mohli být překvapením filmu, nám polopatě předesílá už od počátku filmu a výsledná odhalení "šokujících" zjištění neumí vygradovat a lépe fungují i v tříminutových trailerech, než přímo ve filmu. Mám na mysli děj okolo Marcuse Wrighta a pro ty, kteří film ani trailery ještě neviděli, nebudu raději prozrazovat víc.
C) některé hlášky a situace ve filmu mají trapnější texty, jako Beverly Hills 90210. Naprosto mě pak odrovnala nejvtipnější (bohužel nechtěně) hlůáška filmu, kdy sestřelená pilotka Blair jede jako blázen po Marcusovi, který ji právě zachránil, a v momentě, kdy sedí asi 3 metry od ohně o velikosti malé fatry a výtopnosti 100 kil biomasy, prohlásí naprosto průhlednou hlášku:"je mi nějak zima..." a poté se jde přitulit k Marcusovi. To už si z nás opravdu děláte srandu?

Abych jenom nekritizoval nelogičnosti, nevýrazné postavy, Baleův chraplák a nezajímavé a početné herecké obsazení, musím přiznat, že několik záležitostí i celkem potěšilo. Předně postava Marcuse Wrighta je opravdu tak dobrá, jak se dočtete ve většině recenzí. Je to jak díky tomu jak nejednoznačně zpočátku působí a jak je napsaná, ale i díky podání Sama Worthingtona, na kterého se budu asi hodně těšit v budoucím Avatarovi režiséra Jamese Camerona. Druhá potěšující věc byla většina akčních scén, které McG zvládl poměrně slušně natočit, neiritivali nadměrně rychlým střihem, jak bývá zvykem poslední léta a pozorný divák v nich dokázal nalézt avizované odkazy na předešlé díly, hlavně tedy první a druhý.
Celkový dojem z filmu je ale každopádně nemastný neslaný. Pocity u mě zachraňuje oblíbenost tématu, vcelku povedené triky a vybrané scény, potažmo sledování konání Marcuse Wrighta (který je tou pravou, hlavní a zajímavější postavou, nikoliv John Connor) a jeden bodík bych přidal i za poměrně šikovnou pointu filmu. Naopak bod okamžitě strhnu za to, co následovalo po pointě a celou ji poslalo do háje, stejně jako zbytek zpackaného scénáře a překopaný terminátoří svět. Neříkám, že jsem se u filmu nebavil, ale rozhodně to člověka neuspokojilo... 7/10.

PS: pořád z toho filmu mám ale lepší dojem, než z Terminátora 3 a jeden bod k hodnocení jsem nakonec přidal za jednu trikovou scénu, kterou dál komentovat nebudu, ale ti co už viděli si domyslí...

Star Trek

Podle hesla "to nejlepší na konec" jsem si nechal komentář k filmu, který jsem z této čtveřice viděl jako první a taky bych ho označil jako z této čtyřky nejlepší. Popravdě, myslím, že být zaníceným fanouškem Star Treku, asi bych nebyl nadšený z toho, jak tento remake vyzněl a co udělal s celým star-trekovským originálním seriálem a filmy s původní "spockovskou" posádkou, ale jako nezaujatý divák, který si šel užít letní scifi blockbuster, musím vrnět blahem.
Úvod nás přivádí na známou vesmírnou loď Enterprise chvíli před její zkázou, kterou jí přímo z červí díry přinesla Klingonská hypermoderní loď... postupně se dozvídáme kdo co a proč, ale to v tomto případě není až tak důležité, protože je důležitější je kdy, jak a jak moc efektně, cool a vtipně.
Po úvodním, akčně dojemném ántré, se postupně seznamujeme s celou budoucí posádkou Enterprise. Takže tu máme hlavního hrdinu J.T.Kirka, který je zatraceně drzý a sebevědomý, chladnokrevného Spocka se zbytky citů, zaujme sexy Uhura, pobaví hypochondr a zmatkující doktor v jedné osobě "Bones", či charašo gavarici Čechov. Mám hodně rád dobře provedené seznamovačky s novým prostředím a postavami a tady se J.J. Abrams a scénaristé vytáhli. Samotný příběh už tak úžasný není, protože jde o prostou pomstu s trochou časoprostorového zmatku, každopádně jeho podání je vskutku stylové.
Pakliže tento díl měl fungovat jako restart celého Star Treku, funguje úžasně jednoduše na všech frontách. Film je svěží, pro mladé, zábavný. Pravda, techniky a rozumování je tu trochu méně, ovšem to asi bude vadit jen pravověrným trekkies a ti se stejně raději potisící podívají na napomádovaného Kirka jak se v papundeklové Enterprise z r.69 řítí nadsvětelnou rychlostí k další záživné, vysoce erudované debatě se Spockem o warpovém pohonu;-)
Krom povedeného filmu se podařilo poměrně originálně vyřešit i restart ve smyslu příběhovém. Díky scifi možnostem světa ST a ústřední zápletce filmu, nám vznikla alternativní minulost, začínající při narození J.T.Kirka a tak se sága může (ale nemusí) ubírat svobodně svým vlastním směrem, stejně jako může kopírovat či doplňovat již natočené materiály. Jsem upřímně zvědavý, jak s tím scénáristé dál naloží.
Triky, hudbu a kulisy nekomentuju, to je prostě kvalita, tady ani nemůžete čekat po technické stránce nic jiného. Herci zahráli co měli, vybraní byli dobře, Kirk byl echt gut, Bones v podání Karla Urbana zábavný a Čechov byl kapitola sama pro sebe.
Dávám 8/10 a vyšší hodnocení nebude jen proto, že záporák, jeho motivace a vůbec příběh není nic moc zajímavého a je tu jen jako záminka pro tu omáčku kolem...která je ale opravdu moc povedená:-)

zase ta Chrudim...

Dneska jeden krátký stručný příspěvek, protože jsem docela rozmrzelý na to abych psal víc... Zkrátka zítra odjíždím zase na měsíc do Chrudimi, takže mě doma uvidíte maximálně o víkendu... Vyloženě už se těším, až se budu každý večer nudit sám někde na pokoji... Snad aby tam byla letos aspoň telka. Loni bylo víc času, takže se dalo sehnat lidi na posezení a pokec, bylo ME ve fotbale, takže jistota zábavně strávených cca 2x90 minut denně u TV byla taky fajn... Tentokrát nic z toho, takže už zbývá jedině naděje, že mě něco (doufejme, že příjemně) překvapí...

Takže sláva nazdar výletu, snad nezmoknu a jsem brzo zpět...

Sranda musí být...

A jak že se pořád mám, když nic nepíšu a navenek to vypadá, že nic krom hraní nedělám? Třeba se účastním super pětiboje v Lipové!;-)
A prostě musím potvrdit, že jako obvykle, neplánovaná akce, je ta nejlepší. Původní domluva byla vzít do Lipové Playstation a zapařit, zkušení však věděli, že je to jen záminka a večer bylo naplánované sražení májky a naražení nejednoho sudu piva. Jako (pro mě neplánovaný) se pořádal i pětiboj v disciplínách, které správný horal musí zvládat na jedničku. Což se mě teda netýkalo, já měl všechny časy a výsledky s vysokohorskou přirážkou. Jestliže moderní pětiboj je soubojem gentlemanů, pětiboj, který se odehrával v sobotu odpoledne na plácku u kulturáku, byl soubojem v sehranosti a elegance šla stranou:-) V první disciplíně - nečekaně obtížném srážení kuželek hasičskou hadicí, se všichni očividně teprve rozkoukávali. Asi málo promile. Hadice byla zrádná a kdo srazil byť jen jednu z deseti PET láhví, symbolizujících kuželky, mohl mluvit o štěstí. Styly byly různé, od poctivého kutoulení už od čáry, až po vyčůrané hody hadicí až do kuželek. Ale ani takové podpásovky nezaručovaly body...

...vypadá to slibně, že? Ale bohužel, jen vypadá...

Druhá disciplína rozdělila zrno od plevy. Zkušení a manuálně zruční vycenili na ty méně zkušené ostré zoubky a nasadili k trhákům. Řezání špalku ruční pilou bylo o sehranosti a kdo neuměl do dvou napočítat, se zlou se potázal a chvílemi i dobrovolné přidržovače klády málem do nemocnice odkázal... Naprosto neuvěřitelný výkon podali Šebci, kteří tak už po dvou disciplínách měli nakročeno na stupně vítězů.

Ještě že já se budu živit rukama tak leda když budu něco datlovat do PC...

Třetí disciplína by se mohla jmenovat: "jak utopit (doktora) Kecálka", protože pití půllitru na čas bylo tento den zcela nad moje síly (nejen moje) a tak hrozný výsledek jsem teda vůbec netušil. Krom toho, že pivo bylo chladnější jak mrtvá frigidní Němka v mrazáku, ale takové ho měli všichni, nějak špatně mi vyšel dech a v půlce piva jsem musel přestat pít, protože vzuch potřeboval ven a přes ucpaný nos to nešlo... a bylo to v pr... Kde jsou ty časy, kdy jsme chodili do Hradební a pivo jsem zvládnul za 6 vteřin... Kdo pak tipuje, že tuto disciplínu zbagouněli nejlíp Ivan s JiKim, vyhrál by, i když jen s odřenýma kryglama. Těsně v záklonu za nimi totiž byly Staňa s Včelkou a Capo di Tutti e mafiosso Břeťioso. A natrénováno měli i jiní.

Miro, sakra ty seš ale dobré, ty musíš mět čas...

Při čtvrté disciplíně už se všichni dostávali do varu a tak bylo potřeba je po zchlazením vnitřním, zchladit ještě z vnějšku - tzv. džberovka byla podle mě jednou z nejlepších a nejoriginálnějších disciplín dne. Zprvu trochu komplikovaná pravidla, které si každý vyložil po svém, v kombinaci s hasičskou výbavou, kterou mnozí, včetně mne, drželi prvně v ruce, vykouzlila široký úsměv snad u všech přítomných. Úkol byl asi takovýto - dvojice se postavila na startovní čáru, na znamení vyběhla na druhý konec dláždění pro opasek a přilbu - tady už nastal rozkol v pochopení pravidel, někdo poctivě nasazoval vše na místě, jiní běhali s výbavou na půl žerdi a vše doháněli cestou. Po ustrojení do somálského hasičského úboru (tam by totiž víc nepotřebovali a nesehnali) se běželo zpět na start, kde jeden z dvojice měl vzít ruční stříkačku a druhý kýbl s vodou. Tady byl druhý "problém", protože někteří chytráci, co doběhli na start dřív než kolega, vzali oba kusy výbavy a tím ušetřit drahocenné vteřiny a partnerovy nohy. Potom se na značičce spojila minihadičička s pumpičkou, nasadila miniproudničička a srážel se terčíček malým čuroučkem voděnky...ehm...pardon, nechal jsem se unést. Hezké na téhle disciplíně bylo, že krom originality se daly vymyslet různé postupy a finty fň, které nakonec přinesly jedny z nejvyrovnanějších výsledků a zároveň utvrdili v tom, že Šebci a Eva s Kamilem si téměř jistě odnesou starostou vlastnoručně podepsaný diplom. Krom skvělých a rychlých výstřiků jsme taky viděli několik pěkných, až bych řekl elegantních, držkopádů, holt už se začalo smrákat a dopíjela se druhá bečka;-)

I velcí kašpárci umí s malou stříkačkou...

Pro poslední disciplínu se kvůli efektní světelné šou čekalo až na setmění. Jízda na lyžích po asfaltu byla opravdovým zlatým hřebem večera. Osobně jsem hrdý na to, že jsem vcelku slušně odběhl - na to, že jsem stál na lyžích potřetí za poslední dvě pětiletky, to byl slušný výkon, který předčil i některé bojovné lyžaře...lyžařky chci říct. Ne Marti, vůbec z toho nemám radost;-) Když si vezmu, že jsem naprosto zbytečně ztratil asi 3 vteřiny nasazováním levé rukavice... Rukavice? No jo, já zapomněl - ono to nebylo jen o tom něco odjet...(haha, prý odjet). Ke všemu samozřejmě patřila i pořádná výstroj. A tak nejen, že nohy obtěžkávaly předpotopní lyžáky na sjezdovkách, pro které byly carvingy těžké sci-fi, ale běžec na dostal na startu za pomoci partnera ještě rukavice, čepici, šálek, do rukou hůlky a na instrukce, že musí oběhnout kolem bečky a zpět, aniž by si urval ostudu a zlámal nohy či nedejbože ty hůlky. Speciálně pro Jindříška bych doporučoval příští rok ještě dodatkovou soutěž o nejbrysknější parakotoul, směle by si mohli dát i duet s Pavlem (který soutěžil v druhé dvojici s Mirou). Jako nejrychlejší běžci se ukázali Mates, Kamil a Včelka, bohužel pro Matesa ale přišla penalizace - neměl totiž nasazenou druhou rukavici. Popravdě, asi ho to mohlo naštvat, že si toho někdo všiml, protože už byla taková tma, že třeba já si toho ani nevšiml (dokud nezačali všichni sborově křičet:"deset vteřin penalizaco, hon nemá rukavico!". Díky tmě ale celá šou měla ty správné grády plnou jisker z kovových hran lyží, podávaly se výkony doslova až na krev (hůlky byly ostřejší než mexické chilli) a třeba Včelka do cíle doslova vlétl a přistál na zádech ve stylu těch nejlepších běžkařů... Je vidět, že zimní příprava u Eurosportu se vyplácí, pro příští MS v klasickém lyžování má tento borec nominaci jistou;-)

Ať se práší za kočáry! Parampa pa...!

Nakonec se vítězi stala dvojka Eva a Vašek...pardon...Kamil, kteří projeli celým pětibojem jako nůž máslem a první místo si zasloužili. Druzí byli díky povedené poslední disciplíně Staňa s Lokem/Včelkou a na třetím místě se udrželi Šebci, gratuluju. Snad se všichni ukážou (a budou obhajovat) i na případném příštím pětiboji a pokud budu mít příležitost, rád se taky zase zúčastním:-) Byla to konečně taky jednou originální zábava na sobotní odpoledne. Jen škoda toho počasí, bývalo by se sešlo víc lidí... Tak snad příští rok;-) Více fotek v galerii na: sdh lipová
Sportu zdar, srandě zvlášť!

Aspoň že top ten, no...

PS: o tom, že se pak soutěžilo v kryglistice, panákování, křtění laveček a podobně, o tom raději až jindy;-)

Nedělní vodoslužba v Horním Poříčí

Tak jakýpak zvolíme úvod dnes... Bylo nebylo? Za sedmero horami? To jsem takhle jednou...? A nebo - ať žijí pestré víkendy, kdy člověk stihne stihne utratit majland, vycestovat do země, kde ještě nebyl, povozit se autem, kterým ještě nejel, navštívit města, které zatím nepoznal, a zažít pokoření Plumlovských hasičů Lipovákama? Že to zní jako sci-fi...?
Ano, bystřejší právě pochopili, že to bude pro všechny nefandy SDH Lipová článek jako stvořený pro trojklik "zavřít okno + start + vypnout windows" a vymýšlení lepších plánů, než sezení u PC. Ostatně doporučuju, venku je pěkně:-) Ti, kteří patří do tajuplně velké skupiny, která články o hasičích čtou, ať volně přejdou k dalším odstavcům, možná se něco dozví nebo se pobaví:-) Minimálně by se to mohlo rovnat poslechu historky, kterou by ode mne slyšeli u piva, kde bych se dělil o zážitky z víkendu:-) Předesílám, že jsem si hodně přidával, přibarvoval, některé poznámky se sotva zakládají na pravdě a pokud se ve vyprávění nepoznáváte, zaručeně nemluvím o vás!:-))

Ačkoliv jsem tedy byl po sobotních nákupech a hlavně ranním vstávání patřičně unavený (rozuměj nevyspalý), překonal jsem svůj kopr a odpor k pohledu na ručičku budíku na sedmé hodině ranní a odhodlal se nesedět doma a místo toho zneužít Jarušku, aby mě svezla do Lipové, odkud se ráno chystala klasická výprava hasičů na mé druhé závody sezóny, toho času v Horním Poříčí (kousek od Letovic). První závody, o kterých jsem tu ani nepsal, byly cca 14 dní zpět v Drnovicích (mimochodem výborně organizované), tam jsem vezl Jarušku já, tak jsme si to tak férově prohodili v rámci hesla naftu za benzin, benzin za naftu... My, chudáci, celí nevyspalí, jsme se tak drkotaly přes pasti na mamuty, které silničáři přes zimu vykopali cestou přes Pohodlí do Seče, aby jsme v čase "za 10 minut sraz u hasičárny", přistihli jádro SDH u poklidné snídaně v haciendě El Bartako, jako by se nechumelilo. Jak se dalo předpokládat, na domluvených 9:00 nepřišla před hasičárnu ani polovina týmu. Velitelský čas si nařídil správně snad jedině Mates, a ten to má paradoxně nejdál a do kopce (no, Jiki je na tom vlastně podobně). Pak se teprve doplazil klan Bartáků, kdy já táhl Bartoloměje kopcem, aby se rozcvičil před závodem, panenky šli silnicí (a možná si i prozpěvovaly) a "kazikoš" Šebek si vezl pozadí svým okřídleným šípem - budiž mu k dobru, že vezl i hadice... Postupně se pak skrze kopky střepů, rozházených na míle daleko od kulturáku, prodraly k hasičárně i ostatní hvězdy místního výběru, Lukyn, Véna, Jiki a podle hesla na závěr to nejblonďatější - Ivan, ve svém kundolapu se scházejícím pedálem. Hned zpéroval Jikiho, že je lama, protože se mu nepodařilo nastartovat Avii a sám to nějakou záhadnou fintou fň zvládl napodruhé a mohlo se pomalu vyjet... Mezitím se klasicky asi 3x někdo pro něco vracel, prostě hlavy děravé. Až nám všem bude 80, tak asi budeme jako z toho vtipu o dědkovi, co pláče na lavičce v parku a kolemjdoucí chlápek se ho ptá:"dědo, proč pláčete?" a děda na to:"ááále, mám doma takovou krásnou manželku, mladou, milující, čeká mě doma v sexy župánku..." - "...a co dědku, už to nejde jak za mlada, co?" a dědek na to:"ale houby, šlo by, ale já si sakra nemůžu vzpomenout, kde bydlím". Takže po tom, co se projely další světové zásoby fosilních paliv a vyzvedly se doma zapomenuté zbytečnosti jako tretry a škopky na hlavu, nastala ta opravdu dobrodružná část výpravy za pokořením Plumluváků:-)

Milé Bravíčko. Tuto neděli to bylo poprvé. Jmenoval se Ivan. Než jsem to s ním zkusil, byl jsem nervózní...možná jsem se trochu bál... Jaruška taky... Jen Bart s Mirushou se nebáli. Říkali, že už to s ním zkusili a že prý jsou i horší... ale prý Ivan dokáže být i prase. Slibovali, že to bude jen chvilka... Prý je zkušený. Prý se tím živí. Sebral jsem veškerou odvahu a nechal se svézt. Moje první jízda v Avii... přežil jsem! :-) A teď vážně - cesta Avií byla docela adrenalin, hlavně Ivanovi kousek před Boskovicemi zřejmě slušně stoupnul, když mu kdosi skrze utržené sluchátko sdělil potěšující novinu, že se musí vrátit a přeparkovat Medvěda, bo Sokoli nemůžou vytáhnout z garáže branky... Světe div se, když jsme přijeli, branky byly vytažené. To jsme se pak divili spíš všichni ostatní, že Ivan Sokolům nepřerazil křidýlka. Že Ivan po opakovaném startu po cestě nasbíral teoretických 150 trestných bodů, už se pak nedivil nikdo...

Naštěstí jsme do areálu hasičů v Horním Poříčí dorazili přesně na čas, asi za 10 minut 11 hodin. Hned v 11 byl mírně komický nástup, protože všichni hasiči nastoupili k lesu čelem, ke starostce zády. Doufejme, že v tom nebyla žádná symbolika či úmysl:-) Areál měl, stejně jako všechny závodiště, osobitý vzhled. Pro Avii poněkud kostrbatými cestičkami mezi chaloupkami v kopci jste se dostali na menší palouk u potoka. Na jedné straně závodiště stínily stromy, z druhé strany ji kryly kopce s chalupami a domy. Závodiště nebylo bohužel moc prostorné, což mělo sice výhodu v lepší atmosféře díky tomu, že diváci byli hned u tratě, na druhou stranu ze strany u potoka stály Avie předními koly skoro ve srázu, výbavu nebylo pořádně kam vyskládat a rozcvičení a rozbíhání vypadalo jako školní hra "rybičky, bojíte se rybáře", kdy proudaři trénovali kličkování mezi diváky, odpadkovými koši a občerstvením (tento trojboj ostatně praktikovali i po závodech). Z pohledu diváka mi malý prostor vůbec nevadil, otázka co hasiči na to... Jako divák musím zmínit mírně nadprůměrné občerstvení - hned po příjezdu jsem si dal gulášek, kde bylo víc masa, než za dva obědy v naší závodní kuchyni a ani ostatní jídla nevypadala marně - párky v rohlíku, hamburger (spíš lanšmítbulka), zeleninový salát a obligátní pivo a kofča a tvrdý... A hlavně - bylo si kam sednout. Jen ty záchody mohly být blíž... dovedu si představit, že pro některé všežravce mohly být stejně nedoběhnutelné jako Olympijský maraton.

Co se týká závodů, přiznám se, že toho je málo, co můžu napsat... To máte tak - když se díváte na všechny útoky jen skrze foťák, soustředíte se spíš na to, aby jste chytli dobrou fotku. Doufáte, že na startu někdo uklouzne cestou ke stroji, že košař pěkně zahučí do kádě i s hlavou, béčkař se zamotá do hadic a zkrotí pořádnou kobru, rozdělovač něco omylem rozpojí a proudaři něco nezapojí:-) Já vím, jsem svině škodolibá - ale to jsou pak nejlepší fotky:-) Každopádně vím, že se do Velké Ceny Blanenska zapojilo na 45 testosteronem nabitých týmů a 14 družstev plných estrogenu. V některých případech byl ten estrogen i dobře tvarovaný;-)

Kluci z Lipové přišli na řadu třináctí a útok to byl i přes několik chyb poměrně rychlý. Já fotil jako o život, a když Lokyn sfouknul levý terč (ty v neděli byly dost těžké), dal se tušit vynikající čas. Bohužel Mates měl půlvteřinový prostřik a "výsledný čas" byl 19:42. Lukáš ale měl velmi dobrých 18:86 (cca). Takže si prozatím pamatujte čas 19:42.

Teď odbočíme do Plumlova. Plumlovský výběr běžel tuším hned patnáctý a po (jestli se nepletu) zaváhání na stroji zaběhli chlapi jeden z časů, pro který plumlovská časomíra nemá stupnici - 20:19. Tak a teď to přijde:-) Lipová pokořila Plumlov:-) Mno...kroťte nadšení... Ty uvozovky u Lipovského "výsledného času" jsou totiž na místě. Stala se bohužel velmi nemilá věc, která se stává jednou za stojedna let a zrovna letos je lichý rok - při vytahování koše z kádě zafoukal skrze stromy velmi silný poryv větru a odhodilo to na koš v jeden okamžik tři opravdu velké masařky a ty vyrazily Šebkovi koš z ruky, ten se uvolnil a upadl, dočista se utopil. Tímto bych chtěl podat trestní oznámení na neznámou masařku za sabotáž, poškození na cti a ohrožení mravního vývoje mládeže, protože tolik sprostých slov, co potom padlo...

Každopádně je vidět, že kluci na začátku sezony neběhají špatné časy a pokud zaběhnou příští závody úspěšně, mají na první desítku nebo i líp. Obzvlášť na závodech, kde jsou na čtyři desítky týmů, je to podle mě úspěch. Ale všechno je to o štěstí. Uvidíme, jak to dopadne příští víkend v Loučanech, přál bych klukům úspěšný a hlavně plynulý útok s minimem chyb a čas takový, u kterého by si řekli, že to minimálně dobré (oni nikdy neřeknou, že je to super, ale nespokojenost je základ zlepšování:-)) Takže snad alespoň příště už to nebude sci-fi, ale kluci místo N-ka vykouzlí tu slibovanou porážku Plumlováků;-)

Na závodech jsme nakonec byly skoro až do konce a řeknu vám jedno - nesmíte nechat jedince, aby se dobře bavil sám bez vás:-) Když je to pasažér, tak to ještě jde, můžete ho tam kdyžtak nechat a ať si dojde jak chce. Horší by to bylo s řidičem. Naštěstí jsme měli Ivana na své straně a Bárta šlo snadno zpracovat, takže zpáteční cesta se obešla bez zbytečných odkladů. Když teda nepočítám to, že jsme jeli asi o 2 hodiny po tom, co nás to 4 z 5 přestalo bavit...:-) Já s Ivanem jsme se ještě vcelku vyřádili s foťákem, což je vidět v galerii Lipováků, ale žádná sláva, co se týká fotogenických objektů, to nebyla. Ten nejlepší jsme si přivezli sebou, na té se vyřádil Ivan, ale ať jsem to obcházel jak chtěl, Bartův rozkaz "vyfoť tanga" bylo téměř nemožné splnit:-) Drnovice byly na tohle teda mnohem lepší, na tom jsme se s holkama shodli, že to byla lepší podívaná pro obě pohlaví.

Na zpáteční cestě pak bylo hodně veselo, taneční kreace Barta a Ivanovo diskošou v přilbě dráčka Soptíka bylo perlou odpoledne, nicméně kam se to hrabe na moment asi v polovině cesty. Sedím si v klidu vzadu v Avii s holkama a najednou kouř. Ivan asi zase kouří, říkám si. Ne - to by musel kouřit karton v kuse, vyvracím si sám takto směřovanou domněnku. "Že by výfuk? Sakra a je tu nějaké horko. Sakra, ten kouř jde dovnitř. Děcka to není sranda. My asi hoříme!" A to už křičím skrze hadici dopředu na Martina, že asi hoříme, ať zastaví... A zatímco já si můžu vyřvat hlasivky, abych překřičel hysterii za mými zády, Martin dál paří na Michala Davida. Naštěstí se po chvilce pochopíme, najde se prostor k zastavení a vyskakujeme z kabiny jak Simir Gerchan z bavoráku. Za námi se táhne mlha, budíme pozornost okolí... Vzápětí se přišlo na to, že jeden šikula (já) hlavou drcl do čudlíku od topení, které se pak zaplo... Problém byl v tom, že se začalo pálit, protože není zrovna nadvakrát funkční... No co vám mám povídat, zbytek cesty jsem seděl sakra daleko od té páčky!:-) Tož a takové bel můj vélet do Horního Pořéčí!

PS: jen pro představu jak dlouho takové závody trvají - chlapi běhali od 11:00 do cca 15:30 a pak ještě holky, minimálně hodinu. Sám jsem se dostal domů asi o půl sedmé v podvečer...

Jak jsem koupil TV :-)

A tentokrát to nebude jako u PS3 "jak jsem SPONTÁNNĚ koupil..." ale "s velkými přípravami". Všichni mí známí či pouzí občasní čtenáři už měli šanci několikrát si vyslechnout/přečíst moje rozjímání a nerozhodnost na téma "koupit či nekoupit, to je oč tu běží"... Dlouho, předlouho jsem vybíral jestli chci plazmu, pak zase LCD, pak značku, pak jsem sáhodlouze zjišťoval co by měla "umět" a poté co jsem náhodou narazil na Aukru před 10 dny na Samsung LE32B650, měl jsem vybráno.

Teda ne hned. Probíhalo to asi tak, že jsem se zarazil nad poměrně nízkou cenou za 100Hz Full-HD LCD TV (Ježíši to je zkratek)... Bez snahy o prozkoumávání diskuzí, které jsou stejně na nic, jsem se vrhnul na hledání aspoň naoko hodnotnějších zdrojů informací. Shodou okolností totiž vyšel v novém květnovém Stereu&Videu článek speciálně o Samsungu (obou nových řadách), a když televizory až na pár chybek opravdu vychválili, byl jsem už hodně nahlodaný. Když mi pak na anglických stránkách hdtvtest.co.uk potvrdili, že se jedná o špičkovou televizi, už jsem věděl co mi bude stát jednou v pokoji;-) Už bylo jen otázkou kdy... Začal jsem zjišťovat ceny, reputaci obchodů a uvažoval jsem nad koupí někdy koncem léta, protože teď stejně u TV sedávám minimálně (když nepočítám výjimečné události jako play-off Ligy Mistrů a MS v hokeji).

Nakonec ale zvítězila možnost udělat si v deštivém období radost a utratit největší částku jakou jsem kdy za něco dal...ze svého (i když o tom by se zatím taky dalo polemizovat:-)) A tak se dneska jelo do Polska (!!!!), asi 30km od Ostravy je totiž obchod, kde mají elektroniku výrazně levnější, ačkoliv je to spíš takové "smíšené zboží". Nejdřív jsem uvažoval nad dobírkou, ale když se mi oťecko nabídnul se závozem (protože ho samotného zajímalo, jak ten obchod vypadá), mírně jsem zaváhal jsem a během odpoledne jsem rozhodl, že jedem...

Obchod v Polsku předčil moje očekávání - TV nejen že měli v originálním balení ve slušném obchodě (což vzhledem k ceně opravdu překvapilo), ale dokonce nám ji předvedli na úrovni, na kterou by se v Okayi nezmohli a prodavač mě tak přesvědčil o pravdivosti svých informací, které mi napsal předchozí den do mailu... Takže po této stránce naprostá spokojenost. Co se týká ceny, prozradím vám jen to, že TV vyšla o cca 7 tisíc levněji, než je oficiální doporučená cena a cca o 3-4 tisíce levněji, než se pohybuje v klasických internetových obchodech (nepočítám pixmanii.com a K24.cz i když se asi jedná o stejný zdroj) .
No co vám mám povídat, doma jsem TV nadšeně rozbalil,hned zapnul a celé odpoledne zkoušel a zkoušel a až na pár chybiček, které jsem objevil, naprosto spokojený!

za ty prachy člověk musí být nadvakrát opratrný...

Televize a její oficiální specifikaci si můžete prohlédnou tady, já jen zmíním ty nejdůležitější věci:
- typ Samsung LE32B650
- úhlopříčka 32'' palců / 81cm (při zobrazení 4:3 obrazu cca 66cm)
- lesklý display (sice se leskne, ale barvy jsou sytější...ano, asi bych byl raději měl matnou TV)
- Full-HD 1920x1080 pxl
- tuner - analog / DVB-T / DVB-C a mpeg4
- 100 Hz
- asi všechny stupy (4x HDMI, 2x USB, kompozit, RGB, 2xSCART, PCI, ethernet)
- hezký design:-)

Podstavec - sklo, obvod obrazovky - sklo. K sehnání je ještě varianta s do červena laděným sklem kolem rámu...

a teď rozvedu ještě 2 záležitosti, které měly hlavní příčinu na tom, že mě tahle televize udolala a dal jsem jí přednost před konkurenční Sony KDL32W5500...
Televize umí skrze USB a připojený harddisk či flash pamět přehrát jakýkoliv standardní formát videa, včetně divx, mkv atd a to VČETNĚ titulků - což neumí ani PS3! Již jsem zkoušel co jsem měl dostupné a krom FLV to zvládlo vše. Jediné co bych přehrávání vytknul, tak že nejde film plynule přetáčet, pouze pauzovat a 2x zrychlit rychlost přehrávání. Je to mínus, ale zatím ne až tak zásadní a doufám, že by se dalo odstranit novější verzí firmwaru (až ji vydají, momentálně tam mám nejnovější, dubnový firmware). Krom filmů umí TV taky velmi pohodlně pracovat s fotkami (přímo z foťáku, taky přes USB) a měla by umět i hudbu (mp3). Pokud se vlezete do pár desítek MB (max 180) tak si můžete libovolný obsah nahrát přímo do vnitřní paměti TV. Každopádně bych to viděl na povinnou koupi externího HDD:-)

Další fajn záležitostí by mohlo být (alespoň mi přijde, že to má potenciál) zabudování wi-fi modemu, takže se data dají do TV posílat bezdrátově (to ještě musím prozkoumat) a můžete se omezeně připojit na net. Výrobní verze firmwaru mě pustila jen na jakousi chudší verzi youtube a zpřístupnila mi předpověď počasí (z ČR asi 5 měst, nejbližší byl Olomouc), aktuální firmware ale dokázal nabídku rozšířit o další věci, které zatím neznám a trochu znepřehlednilo menu.

...obrázek je v plném rozlišení, po zvětšení by mělo být vidět jak detailní Full-HD je...

Co se týká těch problémů a chybek, přišel jsem na několik.
- TV má ve full-hd zobrazení signálu z PS3 duchy, naštěstí viditelné hlavně u písma a pouze do metrové vzdálenosti. Teoreticky to může být kompozitním kabelem, který používám (byť je pozlacený a považoval jsem ho za kvalitní)
- 100Hz zpracování obrazu z analogového vysílání mi jakoby zpožďuje zvuk. To budu muset ještě poštelovat a nekontroloval jsem to po updatu. Každopádně to působilo dost protivně, jako by jste měli dabované i české herce, takže jim nepasovala slova do úst...
- pomalé zobrazení, které při hraní opravdu vadí. Naštěstí lze TV přepnout na profil "hra" a vše je pak naprosto ok. Při recenzích na toto upozorňovali.
- pomalé menu a tím pádem místy těžkopádnější (nejen díky tomuto) ovládání. Taky v recenzích zmiňovali.

Ale rozhodně je i za co chválit:
+ obraz je skvostný (a vééélikýýýý). Na PS3 jsem měl několik Full-HD trailerů a opravdu to byla podívaná, které se ani kino nevyrovná. Dokonce obraz z analogu mě mile překvapil, po zkušenostech z návštěv jsem byl v očekávání věcí nejhorších...
+ obraz se dá poměrně snadno roztáhout tak, aby byl co nejvíc přes celou obrazovku při zachovaných proporcích.
+ internet jde zapnout s TV vysíláním v pozadí a zabírá plochu třeba i jen částečně. Stejně tak teletext lze zapnout na polovinu obrazu a na druhé stále běží celý obraz.
+ již zmíněné přehrávání filmů, fotek a hudby přes USB, které opravdu FUNGUJE. Zároveň vcelku zajímavá možnost uložit si libovolný obsah do TV a pustit si třeba fotky z dovolené jako prezentaci za doporovodu stylové hudby a cvrkotu cikád jen tak, místo reklamy;-)
+ podsvětlené ovládání je luxusní ptákovinka, ale taky potěší;-)
+ český manuál k TV dávají u Samsungu na 512MB flashce - taky potěší
+ konečně si zahraju všechny ty hry na PS3, na které se mi prášilo v šuplíku, protože jsem na ně něviděl:-)

takto vypadá obraz z analogového signálu...ještě rok a něco...

Takže bych to celé shrnul jednou parafrází na jistou reklamu:
- cesta do Polska a zpět - zdarma
- kvalitní TV - hafo peněz
- nadšení jak moje, tak rodičů - k nezaplacení;-)

PS: ještě i po roce se ukazuje, jak dobře jsem tehdy koupil onen playstation. Ještě dnes ho seženete nejlépe za stejné peníze a rozhodně na něm nebudete mít antistatickou fólii, asi dostanete nějakou tu hru, když budete mít štěstí, tak druhý ovladač a vyloženě haluz bude, když se vám bude válet rok v šuplíku kompozitní kabel v ceně 500 Kč nebo víc, o kterém jste si nikdy nemysleli, že jej využijete:-)

A úplně poslední věc - jak se změnil vzhled televizního koutku s ps3 můžete porovnat s 3/4 roku starými fotkami z tehdejšího článku.