Nedělní vodoslužba v Horním Poříčí

Tak jakýpak zvolíme úvod dnes... Bylo nebylo? Za sedmero horami? To jsem takhle jednou...? A nebo - ať žijí pestré víkendy, kdy člověk stihne stihne utratit majland, vycestovat do země, kde ještě nebyl, povozit se autem, kterým ještě nejel, navštívit města, které zatím nepoznal, a zažít pokoření Plumlovských hasičů Lipovákama? Že to zní jako sci-fi...?
Ano, bystřejší právě pochopili, že to bude pro všechny nefandy SDH Lipová článek jako stvořený pro trojklik "zavřít okno + start + vypnout windows" a vymýšlení lepších plánů, než sezení u PC. Ostatně doporučuju, venku je pěkně:-) Ti, kteří patří do tajuplně velké skupiny, která články o hasičích čtou, ať volně přejdou k dalším odstavcům, možná se něco dozví nebo se pobaví:-) Minimálně by se to mohlo rovnat poslechu historky, kterou by ode mne slyšeli u piva, kde bych se dělil o zážitky z víkendu:-) Předesílám, že jsem si hodně přidával, přibarvoval, některé poznámky se sotva zakládají na pravdě a pokud se ve vyprávění nepoznáváte, zaručeně nemluvím o vás!:-))

Ačkoliv jsem tedy byl po sobotních nákupech a hlavně ranním vstávání patřičně unavený (rozuměj nevyspalý), překonal jsem svůj kopr a odpor k pohledu na ručičku budíku na sedmé hodině ranní a odhodlal se nesedět doma a místo toho zneužít Jarušku, aby mě svezla do Lipové, odkud se ráno chystala klasická výprava hasičů na mé druhé závody sezóny, toho času v Horním Poříčí (kousek od Letovic). První závody, o kterých jsem tu ani nepsal, byly cca 14 dní zpět v Drnovicích (mimochodem výborně organizované), tam jsem vezl Jarušku já, tak jsme si to tak férově prohodili v rámci hesla naftu za benzin, benzin za naftu... My, chudáci, celí nevyspalí, jsme se tak drkotaly přes pasti na mamuty, které silničáři přes zimu vykopali cestou přes Pohodlí do Seče, aby jsme v čase "za 10 minut sraz u hasičárny", přistihli jádro SDH u poklidné snídaně v haciendě El Bartako, jako by se nechumelilo. Jak se dalo předpokládat, na domluvených 9:00 nepřišla před hasičárnu ani polovina týmu. Velitelský čas si nařídil správně snad jedině Mates, a ten to má paradoxně nejdál a do kopce (no, Jiki je na tom vlastně podobně). Pak se teprve doplazil klan Bartáků, kdy já táhl Bartoloměje kopcem, aby se rozcvičil před závodem, panenky šli silnicí (a možná si i prozpěvovaly) a "kazikoš" Šebek si vezl pozadí svým okřídleným šípem - budiž mu k dobru, že vezl i hadice... Postupně se pak skrze kopky střepů, rozházených na míle daleko od kulturáku, prodraly k hasičárně i ostatní hvězdy místního výběru, Lukyn, Véna, Jiki a podle hesla na závěr to nejblonďatější - Ivan, ve svém kundolapu se scházejícím pedálem. Hned zpéroval Jikiho, že je lama, protože se mu nepodařilo nastartovat Avii a sám to nějakou záhadnou fintou fň zvládl napodruhé a mohlo se pomalu vyjet... Mezitím se klasicky asi 3x někdo pro něco vracel, prostě hlavy děravé. Až nám všem bude 80, tak asi budeme jako z toho vtipu o dědkovi, co pláče na lavičce v parku a kolemjdoucí chlápek se ho ptá:"dědo, proč pláčete?" a děda na to:"ááále, mám doma takovou krásnou manželku, mladou, milující, čeká mě doma v sexy župánku..." - "...a co dědku, už to nejde jak za mlada, co?" a dědek na to:"ale houby, šlo by, ale já si sakra nemůžu vzpomenout, kde bydlím". Takže po tom, co se projely další světové zásoby fosilních paliv a vyzvedly se doma zapomenuté zbytečnosti jako tretry a škopky na hlavu, nastala ta opravdu dobrodružná část výpravy za pokořením Plumluváků:-)

Milé Bravíčko. Tuto neděli to bylo poprvé. Jmenoval se Ivan. Než jsem to s ním zkusil, byl jsem nervózní...možná jsem se trochu bál... Jaruška taky... Jen Bart s Mirushou se nebáli. Říkali, že už to s ním zkusili a že prý jsou i horší... ale prý Ivan dokáže být i prase. Slibovali, že to bude jen chvilka... Prý je zkušený. Prý se tím živí. Sebral jsem veškerou odvahu a nechal se svézt. Moje první jízda v Avii... přežil jsem! :-) A teď vážně - cesta Avií byla docela adrenalin, hlavně Ivanovi kousek před Boskovicemi zřejmě slušně stoupnul, když mu kdosi skrze utržené sluchátko sdělil potěšující novinu, že se musí vrátit a přeparkovat Medvěda, bo Sokoli nemůžou vytáhnout z garáže branky... Světe div se, když jsme přijeli, branky byly vytažené. To jsme se pak divili spíš všichni ostatní, že Ivan Sokolům nepřerazil křidýlka. Že Ivan po opakovaném startu po cestě nasbíral teoretických 150 trestných bodů, už se pak nedivil nikdo...

Naštěstí jsme do areálu hasičů v Horním Poříčí dorazili přesně na čas, asi za 10 minut 11 hodin. Hned v 11 byl mírně komický nástup, protože všichni hasiči nastoupili k lesu čelem, ke starostce zády. Doufejme, že v tom nebyla žádná symbolika či úmysl:-) Areál měl, stejně jako všechny závodiště, osobitý vzhled. Pro Avii poněkud kostrbatými cestičkami mezi chaloupkami v kopci jste se dostali na menší palouk u potoka. Na jedné straně závodiště stínily stromy, z druhé strany ji kryly kopce s chalupami a domy. Závodiště nebylo bohužel moc prostorné, což mělo sice výhodu v lepší atmosféře díky tomu, že diváci byli hned u tratě, na druhou stranu ze strany u potoka stály Avie předními koly skoro ve srázu, výbavu nebylo pořádně kam vyskládat a rozcvičení a rozbíhání vypadalo jako školní hra "rybičky, bojíte se rybáře", kdy proudaři trénovali kličkování mezi diváky, odpadkovými koši a občerstvením (tento trojboj ostatně praktikovali i po závodech). Z pohledu diváka mi malý prostor vůbec nevadil, otázka co hasiči na to... Jako divák musím zmínit mírně nadprůměrné občerstvení - hned po příjezdu jsem si dal gulášek, kde bylo víc masa, než za dva obědy v naší závodní kuchyni a ani ostatní jídla nevypadala marně - párky v rohlíku, hamburger (spíš lanšmítbulka), zeleninový salát a obligátní pivo a kofča a tvrdý... A hlavně - bylo si kam sednout. Jen ty záchody mohly být blíž... dovedu si představit, že pro některé všežravce mohly být stejně nedoběhnutelné jako Olympijský maraton.

Co se týká závodů, přiznám se, že toho je málo, co můžu napsat... To máte tak - když se díváte na všechny útoky jen skrze foťák, soustředíte se spíš na to, aby jste chytli dobrou fotku. Doufáte, že na startu někdo uklouzne cestou ke stroji, že košař pěkně zahučí do kádě i s hlavou, béčkař se zamotá do hadic a zkrotí pořádnou kobru, rozdělovač něco omylem rozpojí a proudaři něco nezapojí:-) Já vím, jsem svině škodolibá - ale to jsou pak nejlepší fotky:-) Každopádně vím, že se do Velké Ceny Blanenska zapojilo na 45 testosteronem nabitých týmů a 14 družstev plných estrogenu. V některých případech byl ten estrogen i dobře tvarovaný;-)

Kluci z Lipové přišli na řadu třináctí a útok to byl i přes několik chyb poměrně rychlý. Já fotil jako o život, a když Lokyn sfouknul levý terč (ty v neděli byly dost těžké), dal se tušit vynikající čas. Bohužel Mates měl půlvteřinový prostřik a "výsledný čas" byl 19:42. Lukáš ale měl velmi dobrých 18:86 (cca). Takže si prozatím pamatujte čas 19:42.

Teď odbočíme do Plumlova. Plumlovský výběr běžel tuším hned patnáctý a po (jestli se nepletu) zaváhání na stroji zaběhli chlapi jeden z časů, pro který plumlovská časomíra nemá stupnici - 20:19. Tak a teď to přijde:-) Lipová pokořila Plumlov:-) Mno...kroťte nadšení... Ty uvozovky u Lipovského "výsledného času" jsou totiž na místě. Stala se bohužel velmi nemilá věc, která se stává jednou za stojedna let a zrovna letos je lichý rok - při vytahování koše z kádě zafoukal skrze stromy velmi silný poryv větru a odhodilo to na koš v jeden okamžik tři opravdu velké masařky a ty vyrazily Šebkovi koš z ruky, ten se uvolnil a upadl, dočista se utopil. Tímto bych chtěl podat trestní oznámení na neznámou masařku za sabotáž, poškození na cti a ohrožení mravního vývoje mládeže, protože tolik sprostých slov, co potom padlo...

Každopádně je vidět, že kluci na začátku sezony neběhají špatné časy a pokud zaběhnou příští závody úspěšně, mají na první desítku nebo i líp. Obzvlášť na závodech, kde jsou na čtyři desítky týmů, je to podle mě úspěch. Ale všechno je to o štěstí. Uvidíme, jak to dopadne příští víkend v Loučanech, přál bych klukům úspěšný a hlavně plynulý útok s minimem chyb a čas takový, u kterého by si řekli, že to minimálně dobré (oni nikdy neřeknou, že je to super, ale nespokojenost je základ zlepšování:-)) Takže snad alespoň příště už to nebude sci-fi, ale kluci místo N-ka vykouzlí tu slibovanou porážku Plumlováků;-)

Na závodech jsme nakonec byly skoro až do konce a řeknu vám jedno - nesmíte nechat jedince, aby se dobře bavil sám bez vás:-) Když je to pasažér, tak to ještě jde, můžete ho tam kdyžtak nechat a ať si dojde jak chce. Horší by to bylo s řidičem. Naštěstí jsme měli Ivana na své straně a Bárta šlo snadno zpracovat, takže zpáteční cesta se obešla bez zbytečných odkladů. Když teda nepočítám to, že jsme jeli asi o 2 hodiny po tom, co nás to 4 z 5 přestalo bavit...:-) Já s Ivanem jsme se ještě vcelku vyřádili s foťákem, což je vidět v galerii Lipováků, ale žádná sláva, co se týká fotogenických objektů, to nebyla. Ten nejlepší jsme si přivezli sebou, na té se vyřádil Ivan, ale ať jsem to obcházel jak chtěl, Bartův rozkaz "vyfoť tanga" bylo téměř nemožné splnit:-) Drnovice byly na tohle teda mnohem lepší, na tom jsme se s holkama shodli, že to byla lepší podívaná pro obě pohlaví.

Na zpáteční cestě pak bylo hodně veselo, taneční kreace Barta a Ivanovo diskošou v přilbě dráčka Soptíka bylo perlou odpoledne, nicméně kam se to hrabe na moment asi v polovině cesty. Sedím si v klidu vzadu v Avii s holkama a najednou kouř. Ivan asi zase kouří, říkám si. Ne - to by musel kouřit karton v kuse, vyvracím si sám takto směřovanou domněnku. "Že by výfuk? Sakra a je tu nějaké horko. Sakra, ten kouř jde dovnitř. Děcka to není sranda. My asi hoříme!" A to už křičím skrze hadici dopředu na Martina, že asi hoříme, ať zastaví... A zatímco já si můžu vyřvat hlasivky, abych překřičel hysterii za mými zády, Martin dál paří na Michala Davida. Naštěstí se po chvilce pochopíme, najde se prostor k zastavení a vyskakujeme z kabiny jak Simir Gerchan z bavoráku. Za námi se táhne mlha, budíme pozornost okolí... Vzápětí se přišlo na to, že jeden šikula (já) hlavou drcl do čudlíku od topení, které se pak zaplo... Problém byl v tom, že se začalo pálit, protože není zrovna nadvakrát funkční... No co vám mám povídat, zbytek cesty jsem seděl sakra daleko od té páčky!:-) Tož a takové bel můj vélet do Horního Pořéčí!

PS: jen pro představu jak dlouho takové závody trvají - chlapi běhali od 11:00 do cca 15:30 a pak ještě holky, minimálně hodinu. Sám jsem se dostal domů asi o půl sedmé v podvečer...

Jak jsem koupil TV :-)

A tentokrát to nebude jako u PS3 "jak jsem SPONTÁNNĚ koupil..." ale "s velkými přípravami". Všichni mí známí či pouzí občasní čtenáři už měli šanci několikrát si vyslechnout/přečíst moje rozjímání a nerozhodnost na téma "koupit či nekoupit, to je oč tu běží"... Dlouho, předlouho jsem vybíral jestli chci plazmu, pak zase LCD, pak značku, pak jsem sáhodlouze zjišťoval co by měla "umět" a poté co jsem náhodou narazil na Aukru před 10 dny na Samsung LE32B650, měl jsem vybráno.

Teda ne hned. Probíhalo to asi tak, že jsem se zarazil nad poměrně nízkou cenou za 100Hz Full-HD LCD TV (Ježíši to je zkratek)... Bez snahy o prozkoumávání diskuzí, které jsou stejně na nic, jsem se vrhnul na hledání aspoň naoko hodnotnějších zdrojů informací. Shodou okolností totiž vyšel v novém květnovém Stereu&Videu článek speciálně o Samsungu (obou nových řadách), a když televizory až na pár chybek opravdu vychválili, byl jsem už hodně nahlodaný. Když mi pak na anglických stránkách hdtvtest.co.uk potvrdili, že se jedná o špičkovou televizi, už jsem věděl co mi bude stát jednou v pokoji;-) Už bylo jen otázkou kdy... Začal jsem zjišťovat ceny, reputaci obchodů a uvažoval jsem nad koupí někdy koncem léta, protože teď stejně u TV sedávám minimálně (když nepočítám výjimečné události jako play-off Ligy Mistrů a MS v hokeji).

Nakonec ale zvítězila možnost udělat si v deštivém období radost a utratit největší částku jakou jsem kdy za něco dal...ze svého (i když o tom by se zatím taky dalo polemizovat:-)) A tak se dneska jelo do Polska (!!!!), asi 30km od Ostravy je totiž obchod, kde mají elektroniku výrazně levnější, ačkoliv je to spíš takové "smíšené zboží". Nejdřív jsem uvažoval nad dobírkou, ale když se mi oťecko nabídnul se závozem (protože ho samotného zajímalo, jak ten obchod vypadá), mírně jsem zaváhal jsem a během odpoledne jsem rozhodl, že jedem...

Obchod v Polsku předčil moje očekávání - TV nejen že měli v originálním balení ve slušném obchodě (což vzhledem k ceně opravdu překvapilo), ale dokonce nám ji předvedli na úrovni, na kterou by se v Okayi nezmohli a prodavač mě tak přesvědčil o pravdivosti svých informací, které mi napsal předchozí den do mailu... Takže po této stránce naprostá spokojenost. Co se týká ceny, prozradím vám jen to, že TV vyšla o cca 7 tisíc levněji, než je oficiální doporučená cena a cca o 3-4 tisíce levněji, než se pohybuje v klasických internetových obchodech (nepočítám pixmanii.com a K24.cz i když se asi jedná o stejný zdroj) .
No co vám mám povídat, doma jsem TV nadšeně rozbalil,hned zapnul a celé odpoledne zkoušel a zkoušel a až na pár chybiček, které jsem objevil, naprosto spokojený!

za ty prachy člověk musí být nadvakrát opratrný...

Televize a její oficiální specifikaci si můžete prohlédnou tady, já jen zmíním ty nejdůležitější věci:
- typ Samsung LE32B650
- úhlopříčka 32'' palců / 81cm (při zobrazení 4:3 obrazu cca 66cm)
- lesklý display (sice se leskne, ale barvy jsou sytější...ano, asi bych byl raději měl matnou TV)
- Full-HD 1920x1080 pxl
- tuner - analog / DVB-T / DVB-C a mpeg4
- 100 Hz
- asi všechny stupy (4x HDMI, 2x USB, kompozit, RGB, 2xSCART, PCI, ethernet)
- hezký design:-)

Podstavec - sklo, obvod obrazovky - sklo. K sehnání je ještě varianta s do červena laděným sklem kolem rámu...

a teď rozvedu ještě 2 záležitosti, které měly hlavní příčinu na tom, že mě tahle televize udolala a dal jsem jí přednost před konkurenční Sony KDL32W5500...
Televize umí skrze USB a připojený harddisk či flash pamět přehrát jakýkoliv standardní formát videa, včetně divx, mkv atd a to VČETNĚ titulků - což neumí ani PS3! Již jsem zkoušel co jsem měl dostupné a krom FLV to zvládlo vše. Jediné co bych přehrávání vytknul, tak že nejde film plynule přetáčet, pouze pauzovat a 2x zrychlit rychlost přehrávání. Je to mínus, ale zatím ne až tak zásadní a doufám, že by se dalo odstranit novější verzí firmwaru (až ji vydají, momentálně tam mám nejnovější, dubnový firmware). Krom filmů umí TV taky velmi pohodlně pracovat s fotkami (přímo z foťáku, taky přes USB) a měla by umět i hudbu (mp3). Pokud se vlezete do pár desítek MB (max 180) tak si můžete libovolný obsah nahrát přímo do vnitřní paměti TV. Každopádně bych to viděl na povinnou koupi externího HDD:-)

Další fajn záležitostí by mohlo být (alespoň mi přijde, že to má potenciál) zabudování wi-fi modemu, takže se data dají do TV posílat bezdrátově (to ještě musím prozkoumat) a můžete se omezeně připojit na net. Výrobní verze firmwaru mě pustila jen na jakousi chudší verzi youtube a zpřístupnila mi předpověď počasí (z ČR asi 5 měst, nejbližší byl Olomouc), aktuální firmware ale dokázal nabídku rozšířit o další věci, které zatím neznám a trochu znepřehlednilo menu.

...obrázek je v plném rozlišení, po zvětšení by mělo být vidět jak detailní Full-HD je...

Co se týká těch problémů a chybek, přišel jsem na několik.
- TV má ve full-hd zobrazení signálu z PS3 duchy, naštěstí viditelné hlavně u písma a pouze do metrové vzdálenosti. Teoreticky to může být kompozitním kabelem, který používám (byť je pozlacený a považoval jsem ho za kvalitní)
- 100Hz zpracování obrazu z analogového vysílání mi jakoby zpožďuje zvuk. To budu muset ještě poštelovat a nekontroloval jsem to po updatu. Každopádně to působilo dost protivně, jako by jste měli dabované i české herce, takže jim nepasovala slova do úst...
- pomalé zobrazení, které při hraní opravdu vadí. Naštěstí lze TV přepnout na profil "hra" a vše je pak naprosto ok. Při recenzích na toto upozorňovali.
- pomalé menu a tím pádem místy těžkopádnější (nejen díky tomuto) ovládání. Taky v recenzích zmiňovali.

Ale rozhodně je i za co chválit:
+ obraz je skvostný (a vééélikýýýý). Na PS3 jsem měl několik Full-HD trailerů a opravdu to byla podívaná, které se ani kino nevyrovná. Dokonce obraz z analogu mě mile překvapil, po zkušenostech z návštěv jsem byl v očekávání věcí nejhorších...
+ obraz se dá poměrně snadno roztáhout tak, aby byl co nejvíc přes celou obrazovku při zachovaných proporcích.
+ internet jde zapnout s TV vysíláním v pozadí a zabírá plochu třeba i jen částečně. Stejně tak teletext lze zapnout na polovinu obrazu a na druhé stále běží celý obraz.
+ již zmíněné přehrávání filmů, fotek a hudby přes USB, které opravdu FUNGUJE. Zároveň vcelku zajímavá možnost uložit si libovolný obsah do TV a pustit si třeba fotky z dovolené jako prezentaci za doporovodu stylové hudby a cvrkotu cikád jen tak, místo reklamy;-)
+ podsvětlené ovládání je luxusní ptákovinka, ale taky potěší;-)
+ český manuál k TV dávají u Samsungu na 512MB flashce - taky potěší
+ konečně si zahraju všechny ty hry na PS3, na které se mi prášilo v šuplíku, protože jsem na ně něviděl:-)

takto vypadá obraz z analogového signálu...ještě rok a něco...

Takže bych to celé shrnul jednou parafrází na jistou reklamu:
- cesta do Polska a zpět - zdarma
- kvalitní TV - hafo peněz
- nadšení jak moje, tak rodičů - k nezaplacení;-)

PS: ještě i po roce se ukazuje, jak dobře jsem tehdy koupil onen playstation. Ještě dnes ho seženete nejlépe za stejné peníze a rozhodně na něm nebudete mít antistatickou fólii, asi dostanete nějakou tu hru, když budete mít štěstí, tak druhý ovladač a vyloženě haluz bude, když se vám bude válet rok v šuplíku kompozitní kabel v ceně 500 Kč nebo víc, o kterém jste si nikdy nemysleli, že jej využijete:-)

A úplně poslední věc - jak se změnil vzhled televizního koutku s ps3 můžete porovnat s 3/4 roku starými fotkami z tehdejšího článku.

Zaujalo mě... BGT vs. DSS

Že vám ty zkratky nedávají smysl?:-) Mě taky skoro ne, co máte z toho... Ale že jste to vy, prozradím vám, jak jsem k nim přišel - BGT jest Britain's Got Talent a DSS jsem si myslel, že by mohlo být Deutschland sucht Superstar ... a nahodou jsem se trefil, on se třistapadesaty první klon mixu reality show o pěveckých talentech skutečně v němčině takhle jmenuje... To by měla profesorka Ambrožová radost, že jsem ty 4 roky nechodil ne němčiny zbytečně!
Každopádně "wo co gou" - sem tam při surfování po netu najdu nějakou zajímavější stránku, která člověku ušetří čas pro další hledání a svým způsobem urychlí přístup ke specifickým informacím. Jednou z těchto stránek je i stránka věnovaná reality show - Panáček v reality show. Já se na jeho stránkách zaměřuju hlavně na BGT, sledování obdobných show mě baví a sledoval jsem všechny, co nám běželi v TV a rád se mrknu i na talenty z jiných zemí. Tentokrát mě zaujal jistý Shaun Smith (17 let), který v BGT zazpíval písničku, kterou už jste určitě slyšeli v mnoha verzích: "Ain't no sunshine when she's gone".

1) První na řadu by měl přijít originál, aby jste mohli porovnávat:

2) Teď si poslechněte na stránkách youtube nebo přímo ofic. soutěžních BGT klip zpěváka Shauna Smithe. Pitomci zakázali vkládat odkazy, takže bohužel musíte mimo mé stránky...

3) A pak tu máme německého Schumachera z oné DSS, s divně psaným jménem a bez 7 titulů mistra světa:

4) a když už tu máte k nalezení 3 různé verze, proč nepřidat čtvrtou, pro změnu od profíka - Sting a jeho podání:

5) a naposled, ať tu nemáme samé chlapy, dejme si i jedno dámské podání:

Tak a teď porovnávejte:-) Kdyby se mi tahle pětice sešla v jedné show, sám bych nevěděl, co "s tím". Co se týká podání písničky, přiznám se, že mi vůbec nesedí Stingova verze... Ale zpět do přítomnosti.
Anglán na mě působí velmi sympaticky, a přijde mi, že má vše, co by talent, objevivší se v takové soutěži, měl mít. Jen si to vemte - má příjemný hlas, dobře vypadá a má celkem slušné jméno, které se dá zapamatovat - není to žádný "Chayumn Prithnick" nebo něco podobného. Snad jediné, co bych mu stejně jako porotkyně vytknul, byla řeč těla a některá gesta, například ono šahání na břicho, které je víc "gay" než "rnb" či cool nebo co. Každopádně podle odezvy publika (které ale vstává při každém trochu lepším výkonu) a davového šílenství puberťaček, které si kvůli Shaunovi rvou rodidla a práskají všude po netu odkazy jak je Shaun sladký a super, by se dalo usuzovat, že o něm/ho ještě uslyšíme. Třeba za rok z rádií...
Další pán na holení je onen "Šumachr" psaný "Schuhmacher". Vzhled nic moc, nemám rád tyhle prasečí nosánky... (nebýt to blonďák tak mi snad i připomíná Michala Zichu, tímto pozdravuju do OP a gratuluji k zadělání na dvojčata;-)) ... Každopádně, hlas má jak pilu, a řekl bych, že takový moc často neuslyšíte. Když už budete na youtube, tak si od něj ještě poslechněte Here comes the rain again a rozhodně si NEpouštějte Sweet dreams... a pak se zase vraťte sem ke čtení;-)
Jak už jsem se zmínil, Stingova verze se mi vůbec, ale vůůbec nelíbí - to už je lepší originál od Billa Witherse, proti kterému sice třeba angličan ztrácí co do podání, ale dohání to v sympatičnosti:-) Nic proti černochům, třeba bubeník v klipu ze '72 je super;-)))
Dáma na konci, tedy Christina Christian (taky pěkné jméno do šoubyznisu) z první série AI, zpívá taky pěkně, ale než její hlas mě spíš upoutalo jak vypadá a jak písničku dokázala prodat...ale přiznám se, že netuším, kde je jí konec. Asi někdy v první minutě a třicátéšesté vteřině...
A co vy, kdo ještě pořád čtete můj blog a nezlomili jste nade mnou hůl, protože mám poslední dobou slovní průjem řidší než Somálec stolici - kdo se vám z této pětice líbí nejvíc?

PS: k nalezení jsou i další zpěváci, ať už v různých verzích "hledá se superstar" a nebo z profi zpěváků... jmenujme Willa Younga, Taylor Hicks, John Waite, Kris Allen či dokonce DMX, který je asi nejvypečenější:-)) Zkusím ještě najít, jestli to náhodou nenazpívali i P.O.D., to by mohlo stát za to;-)

Tak jde čas 8

Tak se nám tu týden s týdnem sešel a řekl jsem si, že by nebylo od věci, potěšit netrpělivé klikače, kteří pravidelně hledají v záložkách odkaz na můj blog a naivně čekají, že tu přibyl nějaký úžasný článek:-)

Tento týden byl obzvláště plodný, to se musí nechat. Počínaje několika služebními cestami a první zkušenosti s řízením něčeho většího, než je osobák. Pak dvojnásobné huntování těla na squashu, oslavy svátku a nečekané setkání s výborným kamarádem ze střední, kterého jsem neviděl ani nepamatuju, díky čemuž jsem strávil sobotní odpoledne hezky venku na grilovačce. No a samozřejmě nám začalo mistrovství světa v hokeji a v neděli se jely formule...

Vzhledem k tomu, že mám od šéfa zákaz psát tu cokoliv o firmě, tak krom služebně-jízdních zážitků mlčím (a to jsem byl na pěkné destinaci - omrknul jsem jadernou elektrárnu Dukovany, letiště v Náměšti nad Oslavou atd). Každopádně je fakt, že mám poslední dobou nějak smůlu na blbce za volantem a tak jsem jak v pondělí, tak ve středu, potkal v nepřehledné zatáčce auta v protisměru. V osobáku už jsem na to zvyklý, když ale řídíte dodávku, se kterou ještě nejste bůhvíjak sžití, není traktor a jeep v protisměru moc příjemná záležitost. Naštěstí všechno dobře dopadlo a už můžu jen nadávat:-) Jen prostě asi v životě nepochopím, jak může někdo jiný, než čerstvý držitel zataveného papírku, který si koupil v autoškole, předjíždět v zatáčce, do které nevidí.
O co jsem díky služební cestě přišel v pondělí, jsem si vynahradil ve čtvrtek a sobotu - ano, mám na mysli squash. Ve čtvrtek jsem si docela fajnově zahrál, ovšem se sobotní hrou to nemělo mnoho společného. V sobotu jsem si totiž jen potrénoval podání... Zatímco s Mirushou hrávám pěkně aby jsme si zahráli a hnusné míče vznikají spíše ze situace, než ze zákeřné povahy a chtíče zvítězit, s klanem Galářů dostávám nafrak takovým stylem, že vždy přemýšlím, jestli házet do kurtu ručník, nebo po nich raketou... Honza hraje ještě vcelku v rámci fair-play, ovšem Davidovo akční pojetí hry mě díky nezvyku na něj, přivádí téměř k zoufalství. Podání by záviděl i Ivaniševič a moc nevím, jak ho vůbec vybírat - když stojím na hraně čtverce, letí moc vysoko, když couvnu, nemám se kvůli sklu jak rozmáchnout, a i tam mi míček letí pořád ještě dost vysoko... No a brát ho z první, to je 50% pravděpodobnost špatně odehraného míčku a následné smrti při dalším agresivním útoku... To byla zoufalost číslo jedna. Ta druhá byla, že ačkoliv jsem všechny sety z počátku vedl (např. 6:2, 10:6 atd), tak jsem je bez výjimky všechny prohrál:-) a to jsem vytáhl z kapsy i naprosto exkluzivní rybičky, za které by se nestyděl ani Petr Čech - v jeden moment, kdy jsem dotahoval Honzovo vedení 14:10, jsem za stavu 14:13 skočil takovou, že jsem ležel ve vzduchu asi v metrové výšce (což mi s vytřeštěným pohledem oba bráchové potvrdili)... Co mne překvapilo, bylo, že ten dopad ani moc nebolel:-) Co mě nepřekvapilo, bylo, že jsem na ten míč stejně nedosáhl:-))) Ale to nasazení!
V pátek jsem oslavil svoje jmeniny, což je taková trapná záležitost, která se slaví snad od vynálezu kalendáře... Každopádně jsem to oslavil víc, než když jsem měl před měsícem narozeniny - asi hlavně proto, že tentokrát jsem byl zdravý. Potěšilo, že například bratr si na rozdíl od narozenin vzpomněl, ale celkově mě přijde zvláštní, že si víc lidí pamatuje, kdy mám narozky, než kolik se jich dívá do kalendáře:-) A dostal jsem batožinu, do které se mi konečně vleze kompletní výbava na squash - szuper.
Jinak po tom sobotním squashu jsem měl jednu velkou "haluz". Cestou domů jsem totiž myslel na bývalého vynikajícího kamaráda, který se bohužel postupem času dostal do kategorie "náhodný potkávač" - člověk s asi největším charizma, které u lidí mého věku u někoho registruju. Velmi oblíbený a proto taky velmi vytížený a který už se stejně jako většina mých dobrých kamarádů a přátel odstěhoval z PV někam pryč... No každopádně náhoda jako blázen - jedu, vzpomenu si na něj, protože jsem měl jeho dům v podstatě po cestě a najednou vidím povědomý Fiat Coupé a u něj 4 lidi... Přibrzdím, mrknu, promnu oči, štípnu se, hodím blinkr a zastavuju - opravdu je to on, mého srdce šampión;-)) Omrknul jsem jeho plechového oře, milenku, maso na steaky a domluvil se na odpolední grilovačce... Ta stála za pozornost - počasí se povedlo, maso se vydařilo náramně, lidí byla spousta a pivo chutnalo:-)
Večer pak přišel "vrchol" dne, na který jsem se těšil už asi týden - první vystoupení našich na MS světa ve Švýcarsku... Sice to nebyl žádný zázrak, který teda ani nikdo nemohl od prvního zápasu čekat, ale potěšilo mne třeba už jen to, že naši nedostali gól a naopak pár dali o přesilovkách. Před zápasem jsem tipoval výsledek 4:1 a nebyl jsem daleko od pravdy... Trošku mě sice znervóznilo, že když odečtu 3 góly z přesilovek, dali naši jen 2 góly ze hry 5 na 5, ale na první zápas je to slušné... Teď se ještě zítra rozehrají na Norech a opravdu uvidíme, co se v týmu skrývá, až proti Finsku... Krom našich jsem ještě viděl kousek Ruska s Německem, což byla hra kočky s myší, a už delší dobu mě fascinuje, jak dobří bruslaři Rusové jsou, letos je odhaduju opět na "bednu". Kdo mě ale stejně jako loni zklamal, jsou naši bratia... Proti Maďarům můžou být rádi za šťastný vítězný gól několik vteřin před koncem a podobně dnes proti Bělorusům. Slováci si tak prohrou v prodloužení dost zkomplikovali situaci... A i když do čtvrtfinále postoupí, tak předvedená hra jim moc šancí nedává... Jen tak pro zajímavost - zatímco Maďaři potrápili Slováky 3:4, tak s Kanadou dnes rupli 0:9...jsem opravdu zvědavý na zápas Kanada - Slovensko...
Dneska se taky jela velká cena formule 1 v Bahrajnu a pro příští závod asi vyzvu nějakého šamana, ať začaruje počasí. Nebýt zastávek v pit-stopech, by totiž byl závod nebetyčná nuda. Dnes se snad vyhlásil zákaz předjíždění - tak nudný závod jsem zase dlouho neviděl, a bojím se, že do budoucna právě vídat budu. Tudíž si přejme, ať co nejvíc prší;-) Jinak potěšil Button s Vettelem, jak to tak vidím, nebudu asi časem vědět, komu fandit dřív. Každopádně Button je mi sympatičtější, takže asi zatím vyhrává i u mě. Jo a věřili by jste, že Ferarri taky letos závodí? Já si jich všiml až teď - první 3 body - slušný začátek sezóny. Jo, oni prý jeli i ty předchozí 3 závody. Aha... tak to je průser:-)

Co se týká dalšího vyplňování volného času, tento týden nějak rychle utekl, často jsem byl pryč, takže na nějaké paření na PC nebyl čas - když jsem na netu, proklikávám se "Tanothem" a "Gladiatusem", což jsou primitivní online RPGčka v prohlížeči, ale závislost na nich se buduje taky velmi snadno:-) Doporučuju. Hlavně pro nenáročnost - jednou za hodinu někde kliknete a máte vystaráno:-)
Oblíbené filmové okénko dáme dnes na konec - tentokrát je totiž chudší než obvykle. Viděl jsem po strašně dlouhé době od premiéry "Rychle a zběsile - Tokijská jízda" a přiznám se, že tak slabý film jsem od toho snad ani nečekal... Něco podobně zběsilého jako "Cruel Intensions 3" a podobně trapného jako Beverly Hills z pohledu čtyřicátníka... Na tom filmu se snad nepovedlo nic, krom castingu na pohledné japonské křoví - polonahé lolitky, co se pohybovali skoro ve všech záběrech, stály za to. Ale zbytek ne. Hlavní hrdina byl cool asi jako znělka na primě a drsní hoši měli tupější tváře než udejchaní mopslíci. Krasavice fenomenální pak vypadala jako po nepovedené plastice horního rtu ala Pilarová a o dřeváckém herectví celého ansáblu vůbec nemluvě. Navíc jeden z nejšílenějších detailů filmu pro mě bylo, že herci ve mě vyvolávali vzpomínky na jeden díl přátel snad 9. serie, kdy pětatřicetiletý Joeyi vstoupí do dveří se slovy "plejstešn je pruďák" s vysvětlením, že jde na casting pro roli 19-ti letého puberťáka... Herci v téhle přebarvené parodii na původní Rychle a zběsile pak všichni vypadali v rolích školáků stejně trapně... Asi mají v USA víc starostí a předčasně tam dospívají, všichni navštěvují fitka a musí se 3x denně holit... No prostě film je ptákovina na n-tou plná klišé, špatných herců, naleštěných aut, zrychlených záběrů a těsných kraťasů na japonských zadničkách... A ani ty auta už tam nejsou co bývaly. A tak nejlepším momentem je závěrečných 15 vteřin, kde vás navnadí na aktuální díl jedno malé cameo... Takže hurá do kin na Fast and Furious (4).

Nakonec si tu nechám jeden trailer na film, z kterého by se mohla vyloupnout sympatická romantická komedie, taková, jaké já mám rád:-). Základní děj UGLY TRUTH bude zřejmě prostý a bude částečně vykrádat "Po čem ženy touží". Gerard Butler vypadá na šovinistického playboye, který ví, jak se ženským dostat pod sukně a taky se podle toho chová. Narazí ale na Katherine Heigl, která k němu jako sebejistá ženská podle toho taky přistupuje - a dává mu to sežrat. Pak ale, když sama narazí na muže svých snů, žádá zkušeného svůdníka o radu, na co vlastně chlapi letí... Pak to myslím je všem jasné - on ji učí, ona se učí, zkouší na sobě co a jak má fungovat, a ona časem zjistí, že nechce toho původního, kvůli čemu se takhle vzdělává, ale ve skutečnosti se zabouchla do učitele:-) Scénář tedy opravdu primitivní, ale herecké obsazení vypadá slibně a fórky stejně tak... Trailer je tedy zde, premiéra sice v září, ale zkušení internetoví uživatelé to někde ukradnou už v červnu, je mi to úplně jasné:-)

Tak jde čas, 7.díl

Sport všeho druhu sice sleduju už dlouho, asi jako každý normální chlap, ale málokdy se k němu tady vyjadřuju. Dnes udělám výjimku, protože jsem se rozhodl (ale jen krátce) komentovat, "efjedničky" které odstartovaly cca před 3 týdny. Nevím jestli se mám vůbec zarážet nad takovou věcí, jako je lidská blbost, nepřejícnost a závist, každopádně aféra s difuzory a třeba i jinými zlepšováky, mě dokáže vždy dojmout. Pro ty, co nevědí - difuzor, umístěný v zadní části vozu a starající se o přítlak, je na každé formuli, jen Toyota, nový Brawn GP (bývalá Honda) a Williams použili jiné řešení, využili nejasnosti v pravidlech, část vozu, která se jmenuje jinak přizpůsobili tak, aby taky fungovala jako difuzor, nechali si to odsouhlasit a teď, když vyhrávají, všichni ostatní, co na to nepřišli, nadávají... A "fanoušci" v diskuzních fórech slepě papouškují někde slyšené výroky a předbíhají se v tom, kdo koho urazí ubožejším způsobem, případně přijde s větší perlou. Třeba jeden uváděl, že není fér, že má někdo lepší formuli než druhý (tým). No kde ten člověk byl v dobách počátku F1? No je mi to jasné - i jeho máti byla na houbách. Nejsem žádný přeborník přes formule, ale i já vím, že difuzory tu nejsou poprvé a dřív kdo měl lepší konstruktéry, ten vyhrál! A i když se to FIA vždy snažila nějakým způsobem výkony všech srovnat (od politických po bezpečnostní důvody), tady tento způsob boje o prvenství tam bude vždycky. To by pak formule mohla opravdu dělat jedna fabrika, piloti by mohli pro jistotu sedět v pit-stopech (když všichni pořád melou o té bezpečnosti) a ovládali by ty skořápky dálkovým ovládáním. A nebo, a to by klidně mohlo za 20 let nastat, by to mohli celé hrát jen na nějakém simulátoru a v krajním případě by nám TV stanice ani neřekly, že sledujeme virtuální realitu;-) Jo, to už trochu tahám za vlasy slečnu fantazii, ale ti věční rejpalové to na rozdíl ode mne myslí vážně. Ale co kdo čeká - ve formuli, stejně jako ve většině dnešního sportu se nesmyslně utápí miliardy, o další miliardy tam jde, tak se holt soutěží ve všech směrech, co to jde. Ve válce a lásce je vše povoleno... Už vidím, jak by byly unifikované formule, všechny se stejnými parametry a stejně rychlé. Pak by se nedalo nikde předjíždět a na cílové rovince by to vypadalo jako když se v kopcích předjíždí tiráci - jeden by jel o půl kilometru za 100 let rychleji jak druhý a 100 takových rovinek by mu bylo krátkých...

Ale abych se tu jen nerozčiloval - Chci říct, že zatím jsem rád, že nastala změna. Jsem rád, že chytřejší vítězí, a jsem z určité dávky škodolibosti rád, že Ferarri, McLaren a Renault prskají. Je fajn, že outsideři dávají favoritům pokouřit, a že fanoušci fandící na jistotu předem jasným vítězům, teď musí převlékat kabáty a jsou všem pro smích. Otázka je, jak dlouho tenhle stav vydrží, ostatní stáje už přejmenovávají difuzory;-)
Pro zlepšení nálady všech motoristických fanoušků přikládám nádherné video od youtube uživatele Antti2 - pokud vás zaujme tohle, doporučuju, aby jste mrkli i na jeho ostatní kousky, ten borec má fakt talent... Ve videu jsou k vidění opravdové rarity, od 2 zadních křídel nad sebou (čas 2:04), šestikolky od Elf-Tyrellu (2:43) až po "ventilátoru" nad difuzorem (2:59), který formule doslova přisál k silnici. Jak je vidno, vždy tu byl někdo, kdo jako první přišel s nějakou fintou, většinou se ujala a ostatní následovali - ještě že FIA měla rozum a vývoj byrokraticky nebrzdila ihned jakmile byl někdo rychlejší, protože to by jsme se asi ještě stále dívaly na ony "doutníky". Pro ty, kteří by si prohlédli a přečetli i další zajímavosti z historie F1 jsem našel stránky F1-info.cz - doporučuju!

PS: a hezký příklad toho, že difuzory nejsou všemocné, je výsledek kvalifikace na velkou cenu Číny - 1. a 3. Red Bull, 2. Renault, až pak Brawn GP...

Tak... Další téma bude trošku z jiného soudku, sport necháme prozatím být.
Už delší dobu pravidelně chodím na aukro.cz a vždy projedu nabídku her na PS3 a sem tam něco i koupím - poslední přírůstky pozorní čtenáři mohli zaznamenat vpravo nahoře v "nedávno se událo" - za poslední asi 2 měsíce jsem koupil LBP, Guitar Hero 3 a Killzone 2... O hrách až za chvíli, teď bych ještě chvíli povídal o nákupech jako takových - jednou jsem totiž krom her zabrouzdal i na televize a od té doby asi 2 týdny jsem podlehl uvažování o koupi nové telky, hlavně kvůli PS3. Problém je v tom, že i když na TV peníze mám, tak v dnešní době, pokud chcete vybrat nějaký dobrý poměr výkon/cena, absolutně nemáte šanci se během týdne nebo dvou zorientovat. Televizí je taková spousta, každá má poměrně podobné parametry a zbytek jsou jen marketingové žvásty, které vás chtějí nachytat při slabé chvilce a vaši penženky touží vyluxovat jak vysavač od Electroluxu. Nejhorší je, že vlastně i výběr technologie je celkem problém - nejdřív jsem chtěl plazmu - sice teoreticky vyšší spotřeba, ale lepší obraz, lepší korekce špatného signálu při analogovém příjmu, lepší odezva... Jenže je tu jedno proti - když pominu to, že bych rád měl opravdu TV s HD rozlišením, a ne něčím, co už na PC bylo před 10 lety (ano, rozlišení 1024x768 mi přijde opravdu málo) , tak druhý "problém" plazem je minimální úhlopříčka 94cm - a to je do mého pokoje pro moje potřeby opravdu moc. Takže na finále jsem se rozhodl pro LCD... a pokud možno FullHD - když už, tak už. Jenže... Probíráte se ceníky a vidíte, že parametrově podobné TV jdou sehnat za nějak moc rozličné ceny - LG za 13500Kč, Samsung za 14500Kč, Phillips a Panasonic za 16500 a Sharp a nebo Sony za 20 tisíc... A teď babo raď - jsou ty TV opravdu kvalitní úmerně ceně? Upřímně pochybuju... Takže si člověk řekne, zkusím si pročíst nějaké forum. Jenže tam je to jak na tržnici - jeden řve přes druhého, že ta nebo ona značka je "shit" a třetí ji zase chválí, další vám doporučí plazmu, pátý mluví o 100Hz a ani neví k čemu to je, další zase řekne něco jiného - prostě co člověk to názor. Ano, člověk by se měl řídit svým rozumem a názorem, nikdo za něj to rozhodnutí neudělá a co se líbí jednomu, druhému nemusí vyhovovat. Ale jak vybrat "tu správnou TV", toť záhada. Já jsem opatrný člověk a při dražších nákupech prostě chci mít jistotu, že svoje peníze nevyhodím z okna. Problém ale je, že když chcete už nějaké ty televize vidět na vlastní oči, tak je buďto v prodejně nemají, nebo ještě hůř, mají na všech puštěné nějaké analogové demo v nízkém rozlišení, na kterém poznáte velké kulové a obraz pak vypadá stejně a nezáleží na tom jestli je to plazma, LCD, má to FullHD, 100Hz nebo ne. V podstatě ideální by bylo půjčit si tak 5 televizí domů a zkusit je souběžně připojit a pak vybrat. A nebo prostě vzít jednu, donést to domů a zvyknout si a v životě už se nedívat ani do ceníků, ani nikde na návštěvách a podobně, protože jak je železným pravidlem, po koupi podobné věci vždy najdete někde lepší za lepší cenu:-)
I proto jsem se na to nakonec po týdnu a půl prolízání všech možných prodejen a fór rozhodl koupi odložit a hry z PS3 dál hraju na 19'' monitoru, který přenáším sem tam:-/

PS: paradoxně nejlepší TV za nejlepší peníz jsem mohl mít hned na začátku toho všeho, když jsem našel na aukru telku od samsungu (LE32A656) a málem ji impulzivně koupil během půl hodiny rozhodování (během posledních 5 minut, kdy už jsem nebyl doma, se ale cena vyšroubovala z mých 11300 na 13500. Né že by mě to překvapilo, vím jak to na aukru funguje...)

No a co ty hry na PS3?
Guitar Hero III jsem koupil z hecu i s kytarou - což se doma setkalo s velkou odezvou, kdy mi byly pokládány otázky ve stylu "Jiříčku a kolik že ti letos bylo letos, 7 nebo 27?" Hned pak následovaly otázky "jak se na to hraje?" a "můžu si to zkusit?" :-)
Pro ty, co vůbec netuší která bije, jedná se o tzv. rytmickou hru, kdy sledujete shora dolů "padající noty" různých barev a v momentě, kdy se na spodní strně obrazovky setkají se stejně barevně vyvedenými tlačítky, musíte stistknout na ovladači odpovídající tlačítka (video). V případě, že hru ovládáte na gamepadu, stačí pouze stisknout jedno tlačítko pro jednu notu, na kytaře se pak simuluje určitý grif rádoby hraní a tak musíte levou rukou stisknout barvu na krku kytary (viz 5 barevných tlačítek na obrázku kytary) a k tomu pravou rukou brnknete do trsátka. Byť to podle popisu nevypadá, ale jedná se o celkem snadnou a efektní zábavu, při které máte pocit, že opravdu hrajete (strefíte-li, ozve se zvuk, minete-li, ozve se skřípot či vůbec nic) :-) Pravda, záleží na zvolené obtížnosti - na tu nejlehčí používáte jen kombinaci držení jedné ze tří not a brnknutí, na střední už máte aktivní noty čtyři a začínáte nestíhat a při hard či nedejbože expert se pouze podíváte na déšť barev, poslechnete si vrzanici a po 20 vteřinách končíte.
Co se týká hry a jejích neduhů, něco by se našlo - nesedl mi výběr skladeb a i medium obtížnost je na kytaře dost těžká, protože tlačítka jsou daleko od sebe a mám bohužel krátké prsty. Na hard či expert už je hra opravdu ztěží hratelná a nutilo by vás to učit se hrát na "ovladači" zhruba stejně dlouho, jako na kytaru skutečnou - což je z mého pohledu ztráta času. Nevím proč bych se měl frustrovat a rozčilovat tréningem strefování do barevnych koleček desítky hodin, tím asi opravdu nikoho nikdy u táboráku neohromím... Každopádně při hře na medium/4 struny, je hra poměrně zábavná a chvílemi máte pocit, že opravdu umíte "hrát na kytaru", což je asi to, co vám hra má přinést. Další věc, která mě rozhodila hned po rozbalení krabice s kytarou bylo, že ačkoliv ovladače na PS3 mají v sobě interní baterii, které se dobíjí přes USB, kytara je na klasické tužkové baterky! Naštěstí asi chvíli vydrží, odehrál jsem asi 5-6 dní a stále "drží". Kdybych to měl nějak sesumírovat - jedná se o dobré a originální vyblbnutí, ale při delším hraní v kuse se dostavují křeče v ruce a trvanlivost hry záleží na vaší ochotě věnovat tomu čas...

Další hra, která (nejen) mě po delší době opravdu dostala, je Little Big Planet. Jedná se o plošinovku, tedy zboku viděné skákání postavičky přes různé překážky a plošinky atd., v tomto případě ale naprosto neskutečně výtvarně zpracováné a roztomilé a dotažené téměř k dokonalosti! Plošinovky mě nikdy moc nebavily, to předesílám, ale u této hry jsem se zhruba do 2/3 výborně bavil a co chvíli mi skrze rty proběhlo polohlasné "wow" nad tím, jakou fantazii tvůrci měli. Jeden originální prvek střídá druhý a hra okouzluje detaily i celkem. Ovládáte panáčka "sackboye" (viz foto či video), kterého můžete naprosto bezúčelně navlíkat do různých oblečků, které po herním světě najdete, můžete mu měnit výraz ve tváři, či mu můžete dokonce ovládat ručičky. Sice to k ničemu není, ale je to roztomilé a srandovní. Základní příběhové úrovně jsou stylizované s ohledem na světadíl, v kterém se nalézáte - v Evropě máte hrady a zámky, v Africe je všude spousta opic a krokodýlů, v USA skáčete po mrakodrapech a tak dále. Stylovost je dotažená na maximum a začíná u textur, pokračuje přes příběh prolínající se levelem, zpracování nepřátel a předmětů až po jeden z nejlepších hudebních doprovodů, které jsem ve hře slyšel.
Naprosto dokonalou přidanou hodnotou je pak samotná herní komunita, protože díky tomu, že je ve kře aplikován editor úrovní, má každý šanci vyřádit svoji fantazii a postavit si úroveň dle svého přání a zpřístupnit ho všem dalším uživatelům - hra se tak vlastně z obyčejné hopsačky o cca 10 levelech s průměrně cca 4-5 podúrovněmi rozroste v gigantické dílo s nekonečnou zásobárnou dalších úrovní (různé kvality).
Co bych hře ale rozhodně vytknul, je trošku zákeřná obtížnost - hra se tváří roztomile jako milius, ale ve skutečnosti zhruba od poloviny začíná být poměrně těžká. Obtížnost je tu umocněná dvěma problémy - první je fyzikální engine, který bere v potaz i gravitaci a setrvačnost, takže postavička se někdy chová nevyzpytatelně. Druhá frustrace přichází ruku v ruce se systémem checkpointů - těch je sice v každé úrovni jako máku, většinou i inteligentně umístěných těsně před obtížný úsek. Problém je ale v tom, že na každém checkpointu můžete umřít pouze 4x, při páté smrti musíte hrát celý level znovu. Ke konci tak budete mít na kontě víc restartů úrovní než M.Jackson operací nosu.
I přes tuto spornou chybu je ale hra jedna z nejlepších věcí, co jsem zatím hrál...

No a svatou trojici posledních přírůstků do mé galerie PS3 her je vyhypovaný rádobyhit roku a kupodivu i jedna z nejlépe hodnocených her na PS3 - Killzone 2.
Přitom se jedná o "obyčejnou" střílečku plnou skriptů, v mnoha ohledech srovnatelnou s Call of Duty 4. Hra má jakýsi příběh, který vás absolutně nezaujme a dal by se shrnout do jedné věty:"v jedničce napadli oni nás, ve dvojce se pomstíme".
Upřímně řečeno, nadšení a zklamání jde u téhle hry ruku v ruce - zatímco audiovizuální zpracování je na poměry PS3 naprosto špičkové a i PC by mohlo v mnoha ohledech díky filtrům a nasvícení závidět (nemluvě o atmosférickém ozvučení), herně už je to o dost slabší. I přesto, že mi gamepad nedělá problémy a považuju se za "multiplatformového" hráče kterému je jedno jestli hraje na klávesnici, myši nebo gamepadu, v tomto případě se mi hrálo na gamepadu hodně špatně. Ať už to bylo překombinované ovládání srovnatelné s MGS3-4, kdy musíte držet místy i 3 tlačítka zároveň a ještě k tomu hýbat oběma páčkami, nebo prostě moje neschopnost si za tři večery zvyknout na citlivost míření.
Zaregistrovali jste něco o třech večerech? Ano, správně. Hra je stejně krátká jako již zmíněné CoD4. Killzone 2 jsem dohrál za 8 hodin čistého času, kdy jsem opakoval jen málo úseků (na střední obtížnost) což mi přišlo poměrně málo. Korunu všemu nasadil i otevřený konec srovnatelný s Crysis, kdy jsem nevěděl jestli mám být rád, že to mám za sebou, nebo být naštvaný, že to vlastně žádný konec nemá. Víte jak - hrajete, kolem vás se odehrává nějaký příběh, zjevují se vám tam postavy o kterých nic nevíte, u všeho máte pocit , že je to odněkud převzaté, čekáte pak nějakou pointu a ona se sice dostaví, ale tak nějak vás to neosloví. Když to srovnám se zakončením CoD4, které na mě opravdu zanechalo jeden z nejsilnějších herních dojmů po Metal Gear Solidu 3 a Final Fantasy X, tak bych příběh opravdu označil za "sračku", promiňte mi ten výraz.
Abych ale jen nenadával - nebýt ovládání, tak se hra nehrála až tak špatně. Hloupé je, že jakmile bych vám tu chtěl napsat nějaký klad, napadne mě zároveň zápor. Například je skvělé, že se vám nemůže stát, že by jste zabloudili, protože díky stisku jediného tlačítka vám hra ukáže cestu. Na druhou stranu průchod hrou je jaksi nudný a mě osobně iritovalo několik aspektů, jako jediná možná nositelná primární zbraň, téměř neustále mě doprovázející spolubojovník, který často umíral a stejně často zabíjel nepřátele rychleji než já, protože jsem než jsem se díky gamepadu otočil, už bylo po všem. Co z toho, že máte ve hře několik momentů, kdy ovládáte tank či mecha, když se s ním nemůžete do ničeho pořádně strefit, případně všichni nepřátelé toho vydrží tolik, že vubec nemáte pocit, že jste v ten moment "něco víc"? BTW: například head shot na první ránu téměř nelze dát, protože vždy první ránou do hlavy teprve ustřelíte nepřátelům přilbu. Ze začátku je to originální a hezké, ale v půlce hry vás to už dost otravuje... A to nemluvím o opět příšerném skriptování ala Call of Duty, kdy pokud se nepohnete, mohli by jste střílet nově přicházející nepřátele do konce věků. Odnikud vybíhající nepřátelé jsou také klasika.
Prostě a jednoduše, hype zvítězil nad zdravým rozumem - hra by si zasloužila tak 7/10...
Chválím pouze grafiku, hudbu, ozvučení, atmosféru (některé přestřelky opravdu stojí za to) a po většinu času i architekturu. Ovládání a hratelnost jako taková, to není nic světoborného.
Uvidíme co online multiplayer, díky zkušenostem, postupu ranky a velké míře odemykatelných bonusů vypadá zajímavě, ale zase je tu jedno ale - hrát online na gamepadu, kdy otočení se kolem své osy trvá zhruba stejně jako oběhnutí kolem stoleté lípy? No to bude něco...

To by bylo pro dnešek všechno, jdu trávit čas nějak přínosněji;-) mějte se