Tak mě máte po několika týdnech zpátky, jste rádi? A abych byl přesnější - po několika týdnech zpátky na blogu, po 2 měsících zpátky v Prostějově - a už natrvalo. Teda pokud mě to tady za nějakou dobu nenaštve a nepřestane bavit a nezmizím ať už do Chrudimi nebo někam jinam definitivně...Kolovala mi hlavou myšlenka, asi 2 týdny zpátky, že by se dalo v Chrudimi zůstat. Na jednu stranu by se mi líbilo být tam, už jsem si zvykl, nějaké známé bych si tam udělal, město je to pěkné, pracovní prostředí bylo skvělé, proti tomu nemám co říct... Dalším důvodem, plusem, nebo jak to nazvat, pro to tam zůstat, byl ten klid... Svatý... Člověk (tedy já) dorazil na ubytovnu a dělal si co chtěl, když chtěl, měl klid, když chtěl komunikovat, mohl komunikovat... Když jsem byl unavený po celém dnu, nikdo na mě nečekal za dveřmi, aby na mě spustil monolog svých problémů, bez ohledu na to, že nemám vůbec náladu a kapacitu na to vnímat a nikdo na mě neječel když měl nerva a já nemusel taky na nikoho zvyšovat hlas a být úsečný, protože by byla nějaká ponorka. Na druhou stranu občas, díky tomu že jsem tam znal málo lidí, byla chuť s někým se vidět větší než možnosti, které se nabízely, což pak dopadalo tak, že jsem vytuhnul na posteli, probral se večer, najedl se a šel si do postele slehnout druhou tvář...
Každopádně jsem tu zpět, zpět mezi známými a kamarády, kteří mi chyběli a kterých budu mít za 2 měsíce zase plné zuby protože už mi nebudou tak vzácní;-)
Co se týká mezilidských vztahů, udělám dnes výjimku a asi se pustím do více otevřených komentářů než u mě bývá zvykem, i když si tím možná kopu hrob, protože psaný text je velmi zrádný, jak už jsem se přesvědčil několikrát po icq...
Jde o to, že po několika měsících půstu a strádání;-) se nějakým záhadným způsobem něco změnilo, nevím co a je to na "palicu". Znáte ten stav, kdy nikoho nemáte a chtěli by jste? A nejde to, že?:-) Je to na vás vidět, a když někdo projeví jen menší zájem, proměníte se ve vlezlou hladovou a otravnou bestii:-) A znáte to když jste spokojení, daří se a případně ještě do toho všeho už někoho máte? A pak si připadáte jak vteřinový Locktide - lepí se na vás všechno co potkáte:-) Já jsem teď byl chvilku někde mezi...
Je veřejným tajemstvím, že partnerku nemám cca od loňska, prosincové extempore, protažené až do jarně-letních měsíců nepočítám, byť se o slečně pro zjednodušené zaškatulkování vyjadřuju jako o bývalé (nikdo už nespecifikuje v čem byla bývalá, že ano), každopádně abych se v Chrudimi po večerech nenudil, byla snaha o nějaké kulturní vyžití... Bohužel / a nebo bohudík (aspoň bylo snadnější odjíždět), jsem narazil na krapet romanticky založenou princeznu... Nepochopitelné pro mě je, že ačkoliv jsem se s dotyčnou viděl 2x, na tak trochu "nesmělé" kávě, slečna to začala brát nějak moc vážně (po psychické stránce. Ale že by si udělala čas, na to se vidět, to už ne). Upnula se namě skrze icq a sms a bylo toho po 2 týdnech už dost, protože denně asi 15 sms a večerní povinné icq debaty na hodiny, na to opravdu nejsem denně s jedním člověkem zvyklý - respektive - opravdu je vyčerpávající komunikovat s lidmi, kteří nejsou sto pochopit, že má člověk občas i blbou náladu a nebo nemá čas a chuť kecat 2 hodiny o ničem, zvláště s někým, kdo nemá zrovna nadvakrát smysl pro (můj) humor, nezná interpunkci a pak mu občas dělá problém poskládat srozumitelnou větu. S některými si psát je prostě opravdovým utrpením provozovaným se sebezapřením, když víte že musíte psát velmi, velmi opatrně... PS: ano, je pravda, že kdybych k ní cítil to samé co ona ke mě, a nebral bych to s takovým odstupem, ke kterému mě naučily předchozí známosti, asi by to vypadalo jinak...
Tohle omámení smyslů, kdy přepnete na "otravný" režim, už jsem zažil a dopadlo to stejně jako v tomto případě - bloknu se, vypnu a přestanu psát. Tehdy, asi 2 roky zpátky, to poznala jedna z Prahy, která vyžadovala pozornost až tak vehementně, že když pozornost nebyla, tak byla agresivní, v tomto Chrudimském případě se slečna urazila a ochladla... Člověk by skoro řekl, že jak byla blbá, tak byla chytrá, protože jí aspoň docvaklo, případně "ješitné já zajistilo", že pochopila, že tady to opravdu nemá cenu. Ano, za normálních okolností bych se takhle nezachoval, ale pokud jste ve stavu, kdy to stejně chcete ukončit, už si moc servítky neberete...
Protipólem této šílenosti je druhý extrém - stalo se vám někdy/hodněkrát, že jste potkali někoho, kdo se vám na první pohled líbil? Nechci říct přímo lásku na první pohled, to ne, ale prostě takové ty obrovské sympatie, kdy člověka poznáte, podíváte se na něj a když se s ním třeba i navíc začnete bavit, máte pocit, že si výborně rozumíte, je vám ohromně sympatický a dali by jste ruku do ohně za to, že už jste ho/ji někde viděli? Na odpovědi nezáleží, důležité je, co chci napsat:-)
V pondělí, když jsem jel oficiálně naposledy (i když jsem čekal nějaké to prodloužení pobytu) do Chrudimi, jako obvykle jsem přestupoval v Olomouci na IC do Prahy přes Pardubice, odkud jezdím do Chrudimi. Jdu si takhle podchodem, vycházím ty schody do vestibulu a jakmile tam vejdu, jako obvykle se rozhlédnu a a stejně tak cítím, že se na mě někdo dívá. Automaticky mi utkvěl pohled na menší krátkovlasé různovlásce (pokud jsou tam víc jak 3 druhy, jak to nazvat:-))?), prohlédl jsem si ji, říkám si pěkná, a jdu dál, mrknout se kolik má ten můj zázrak na kolejích zase zpoždění... Mezitím jsem si slečnu prohlížel znovu, aby se neřeklo... Každopádně o nic nejde, to dělá asi každý, vždycky si prohlížím momentální obyvatelstvo nádraží, teda kromě homelessáků... Vlak dorazil na druhé nástupiště, takže letím na něj, nacházím volné sedadlo a uvelebuji se... Sotva minutu po mě otevírá dveře tahle různovláska, všimnu si jí a v duchu si říkám - taky by si mohla přisednout, je to příjemnější sedět vedle hezké holky, než staré rozkydlé důchodkyně. Většinou mě ale takovéto krásky míjí nezúčastněným pohledem, tahle však zvolila nečekanou strategii a se zdvořilostní otázkou se posadila. No to je gól, řekl jsem si, ale krom pomoci s taškou jsem tomu nepřikládal žádný větší význam, nasadil jsem sluchátka a pokračoval v poslechu hrej hPodu 129;-) Slečna ale pojala agresivnější strategii - ošívala se v sedadle, vehementně předváděla znuděnost neustálým (ne)posloucháním hudby a odhodlala se i k natolik průhledným trikům, jak protahování a prohrabování tašky s odhaleným pupkem ve stoje na sedadle... Až jsem si v klidu doposlechl co jsem chtěl, jsem ji oslovil a výsledek byl, že cesta utekla velmi rychle, vyměnili jsme si kontakty a třeba slečnu ještě někdy uvidím, protože je jen z Olomouce... Ať už to bude jakkoliv, na tom až tak nezáleží, prostě mám radost z takovýchto maličkostí a náhod - i když - náhod... Ani ne - slečna různobarevná se bez okolků přiznala, že jsem nebyl sám, kdo "někoho" viděl jako prvního v hale, stejně jako ne náhodou šla do stejného vagonu jako já... Ať už je to jakkoliv, asi to prodám jako námět na seznamovací scénu v nějakém brutálně romantickém německém filmu pro RTL;-)
Další vztahy a nevztahy nemám odvahu tu komentovat, myslím že co se týče mé otevřenosti, by pro dnešek bohatě stačilo. Každopádně jsou tu jak veselé stránky, tak i ty smutnější... Zřejmě v rámci nějaké rovnováhy, Einsteinova zákonu zachování hmotnosti nebo čeho, s příchodem jedné dobré kamarádky, s kterou si zatím mám téměř vždy co říct a začíná mě pomalu slušně fascinovat tím, že se s ní, na rozdíl od většiny ženských v poslední době, dá vždy rozumně domluvit a uvažuje celkem rozumně, mně pomalu opouští a nemá na mě ... ne, budu objektivní... nemáme na sebe tolik čas, s jinou, výbornou a dlouholetou kamarádkou. Píšeme si už snad třetím rokem, sem tam telefonát, ovšem od té doby co je bez icq, to není ani stagnace, prostě to jde dolů... Napíšeme si email, jednou za týden či dva, ale je to jen o sdělování zážitků, už tam není ta reakce, diskuze, klábosení, které bylo přes icq... Já vím, je to uhozené pro někoho "zvenku", kdo neví co a jak a klepe si na čelo, že tu řeším někoho, s kým jsem si "jen" psal, ale osobo zmíněná, protože vím že to budeš číst... mrzí mě to, v jakém to teď máme stavu...
Pokud by jsme tedy už konečně nechali moje asexuální zážitky stranou, další rozporuplné zážitky ve mě vyvolala minulo-týdenní návštěva kina, a to doslova návštěva, protože už potřetí, co chodím v PV do kina, se na večerním představení stalo, že nepromítali. Poprvé to bylo kdysi před 6 lety, kdy hráli skvělé Vosí Hnízdo...teda vlastně nehráli. Podruhé si nejsem jistý, ale vím, že to byl poměrně kvalitní, ale komerčně ne zrovna úspěšný film, a potřetí teď s takovým filmem jako je Wanted. Přijdu s kamoškou ke kinu, tam 6 lidí, dva desetiletí kluci a vyhazovačka, která suše oznámila, že minimum je deset a celé její "já" křičelo: "běda vám jestli někdo přijde, já už chci jít domů". Když už už jsme se dohodli, že koupíme 2 lístky navíc, že těch 20Kč navíc nikoho nezabije, tak prohlásila pro změnu to, že tam mají kontrolu, a že kluci jsou moc mladí, a že je nemůže pustit, tím pádem nás bylo 6 a tím pádem už by byl lístek za cca 125 Kč... Zvláštní bylo, že pak z kina odcházela ona, šatnářka, stánkařka a promítač...kde byla ta kontrola, to opravdu nevím. Každopádně to aby člověk chodil na půl šestou, páč to musí promítat i když přijde člověk sám - jednou se mi stalo, že jsme v kině byli 4 (a dlouho to vypadalo že budeme jen dva).
Včera na Hancockovi to taky nebyla žádná sláva... tím myslím co no návštěvy... Film byl celkem dobrý, hodněkrát jsem se hodně hlasitě zasmál, což bylo i díky hláškujícím spolusedícím za mnou... aneb - Will Smith se pomalu přibližuje k Charlize Theron a atmosféra houstne, hlavy se přibližují, Charlize je čím dál více namáčknutá na kuchyňské lince, vy čekáte co z toho jiskření bude a v ten moment se zezadu ozve - "teď ju přefikne" :-)))) Jinak film byl příjemně odpočinkový, moc se u něj nesmělo přemýšlet a Will Smith byl jako vždy výborný, jediné co mě krapet rozhodilo byl dabing, na který už nějak nejsem zvyklý. Charlize Theron se postarala o jednu velkou překvapivou pointu, kterou všichni recenzenti naštěstí dokázali ututlat a navíc pak byla onom zlomu byla naprosto dokonale sexy:-) Horší už to bylo s logikou chování její postavy, ale nechme to být. Jako popcornová zábava to bylo fajn.
Vůbec - všimli jste si kolik na nás letos z plátna vykouklo, vyskočilo, vyletělo a vystřelilo superhrdinů? Tolik komiksových adaptací jako letos snad ještě nebylo a to jsme teprve v polovině roku. Už můj únorový článek - na co se těšit do kina, byl plný doporučení právě komiksových filmů, a to jsem v té době nevěděl o Wanted, Hancockovi a možná by se našlo ještě něco dalšího co přidat k Batmanovi, Hellboyovi a Ironmanovi... Nemluvě o tom, že jsem rád, že jsem doporučoval opravdu kvalitní filmy, snad jen krom stylově hodně vyhraněnému Rambovi, který byl spíš pro nostalgiky a příznivce masakru. Detektivky "Tahle země není pro starý", stejně jako "Gone Baby Gone" byly hodně kvalitní kousky, Ironman s Indiana Jones zafungovali jako velmi dobré letní blockbustery ždímající z diváků miliony dollarů, no a Hellboy a Temný Rytíř jsou velmi zdařilými pokračováními už tak výborných filmů. Hellboy sice tržbami skomírá na úkor vyhypovanému Batmanovi, i tak jde ale o velmi dobrý film, prý ještě lepší než jednička. Temný Rytíř bude zřejmě letošní fenomén, protože takový nástup do kin neměl snad ještě žádný film (TŘ měl rekordní tržby za otvírací víkend) a i co do kvality se jedná prý o naprostou špičku žánru... slint...
No a nakonec Japonec, aneb jobovka týdne.
Podařilo se mi v pátek ztratit peněženku - všechny doklady, kreditka, nějaké ty love... no krása... Přitom jsem si tu jen obešel čtvrt, jednou sedl na pangejt a 5 minut seděl v autě... V noci když jsem to zjistil, tak jsem ještě hodinu pročesával okolí ve stylu Spaceballs, kde doslova pročesávali poušť (znalci vědí), ráno znovu, a stejně nic. A tak jsem už v noci volal do banky, aby mi blokli kreditku a ráno přemýšlel, na který úřad se vydám jako první, abych dal zase dohromady sbírku dokladů. Obzvlášť na pojišťovně by mě asi viděli rádi, není to ani týden, co jsem si tam byl pro novou kartu pojištěnce, která se mi někde záhadně ztratila... Nejhorší na tom všem ale paradoxně nebylo to, že jsem tu peněženku ztratil, ale ten vyrvál, co se doma odehrál, kdy rodiče byly v ráži a řvali na mě jako bych ztratil rodinné klenoty (no některé fotky na těch starších dokladech už skoro klenoty byly). To jsem trochu nepochopil... NAŠTĚSTÍ se peněženka našla - vypadla v autě... Napadá mě ale, že banky jsou pěkné bandy zloději (ostatně mám teorii, že slovo banka jistě vzniklo ze slova banda / banda lichvářů) protože když si zablokujete kreditku, už ji nemůžete odblokovat, ale tak maximálně vyhodit do kanálu, což trochu nechápu. Ale budiž, ten týden, než dostanu novou, to vydržím...
Tak to by jsme měli konec dnešního povídání. To že jsem si koupil novou grafickou kartu 8800GT a nebo hru Mass Effect asi nikoho nezajímá, takže takováhle zmínka bohatě stačila, a já už se jen rozloučím a popřeju vám hezký den:-)
Každopádně jsem tu zpět, zpět mezi známými a kamarády, kteří mi chyběli a kterých budu mít za 2 měsíce zase plné zuby protože už mi nebudou tak vzácní;-)
Co se týká mezilidských vztahů, udělám dnes výjimku a asi se pustím do více otevřených komentářů než u mě bývá zvykem, i když si tím možná kopu hrob, protože psaný text je velmi zrádný, jak už jsem se přesvědčil několikrát po icq...
Jde o to, že po několika měsících půstu a strádání;-) se nějakým záhadným způsobem něco změnilo, nevím co a je to na "palicu". Znáte ten stav, kdy nikoho nemáte a chtěli by jste? A nejde to, že?:-) Je to na vás vidět, a když někdo projeví jen menší zájem, proměníte se ve vlezlou hladovou a otravnou bestii:-) A znáte to když jste spokojení, daří se a případně ještě do toho všeho už někoho máte? A pak si připadáte jak vteřinový Locktide - lepí se na vás všechno co potkáte:-) Já jsem teď byl chvilku někde mezi...
Je veřejným tajemstvím, že partnerku nemám cca od loňska, prosincové extempore, protažené až do jarně-letních měsíců nepočítám, byť se o slečně pro zjednodušené zaškatulkování vyjadřuju jako o bývalé (nikdo už nespecifikuje v čem byla bývalá, že ano), každopádně abych se v Chrudimi po večerech nenudil, byla snaha o nějaké kulturní vyžití... Bohužel / a nebo bohudík (aspoň bylo snadnější odjíždět), jsem narazil na krapet romanticky založenou princeznu... Nepochopitelné pro mě je, že ačkoliv jsem se s dotyčnou viděl 2x, na tak trochu "nesmělé" kávě, slečna to začala brát nějak moc vážně (po psychické stránce. Ale že by si udělala čas, na to se vidět, to už ne). Upnula se namě skrze icq a sms a bylo toho po 2 týdnech už dost, protože denně asi 15 sms a večerní povinné icq debaty na hodiny, na to opravdu nejsem denně s jedním člověkem zvyklý - respektive - opravdu je vyčerpávající komunikovat s lidmi, kteří nejsou sto pochopit, že má člověk občas i blbou náladu a nebo nemá čas a chuť kecat 2 hodiny o ničem, zvláště s někým, kdo nemá zrovna nadvakrát smysl pro (můj) humor, nezná interpunkci a pak mu občas dělá problém poskládat srozumitelnou větu. S některými si psát je prostě opravdovým utrpením provozovaným se sebezapřením, když víte že musíte psát velmi, velmi opatrně... PS: ano, je pravda, že kdybych k ní cítil to samé co ona ke mě, a nebral bych to s takovým odstupem, ke kterému mě naučily předchozí známosti, asi by to vypadalo jinak...
Tohle omámení smyslů, kdy přepnete na "otravný" režim, už jsem zažil a dopadlo to stejně jako v tomto případě - bloknu se, vypnu a přestanu psát. Tehdy, asi 2 roky zpátky, to poznala jedna z Prahy, která vyžadovala pozornost až tak vehementně, že když pozornost nebyla, tak byla agresivní, v tomto Chrudimském případě se slečna urazila a ochladla... Člověk by skoro řekl, že jak byla blbá, tak byla chytrá, protože jí aspoň docvaklo, případně "ješitné já zajistilo", že pochopila, že tady to opravdu nemá cenu. Ano, za normálních okolností bych se takhle nezachoval, ale pokud jste ve stavu, kdy to stejně chcete ukončit, už si moc servítky neberete...
Protipólem této šílenosti je druhý extrém - stalo se vám někdy/hodněkrát, že jste potkali někoho, kdo se vám na první pohled líbil? Nechci říct přímo lásku na první pohled, to ne, ale prostě takové ty obrovské sympatie, kdy člověka poznáte, podíváte se na něj a když se s ním třeba i navíc začnete bavit, máte pocit, že si výborně rozumíte, je vám ohromně sympatický a dali by jste ruku do ohně za to, že už jste ho/ji někde viděli? Na odpovědi nezáleží, důležité je, co chci napsat:-)V pondělí, když jsem jel oficiálně naposledy (i když jsem čekal nějaké to prodloužení pobytu) do Chrudimi, jako obvykle jsem přestupoval v Olomouci na IC do Prahy přes Pardubice, odkud jezdím do Chrudimi. Jdu si takhle podchodem, vycházím ty schody do vestibulu a jakmile tam vejdu, jako obvykle se rozhlédnu a a stejně tak cítím, že se na mě někdo dívá. Automaticky mi utkvěl pohled na menší krátkovlasé různovlásce (pokud jsou tam víc jak 3 druhy, jak to nazvat:-))?), prohlédl jsem si ji, říkám si pěkná, a jdu dál, mrknout se kolik má ten můj zázrak na kolejích zase zpoždění... Mezitím jsem si slečnu prohlížel znovu, aby se neřeklo... Každopádně o nic nejde, to dělá asi každý, vždycky si prohlížím momentální obyvatelstvo nádraží, teda kromě homelessáků... Vlak dorazil na druhé nástupiště, takže letím na něj, nacházím volné sedadlo a uvelebuji se... Sotva minutu po mě otevírá dveře tahle různovláska, všimnu si jí a v duchu si říkám - taky by si mohla přisednout, je to příjemnější sedět vedle hezké holky, než staré rozkydlé důchodkyně. Většinou mě ale takovéto krásky míjí nezúčastněným pohledem, tahle však zvolila nečekanou strategii a se zdvořilostní otázkou se posadila. No to je gól, řekl jsem si, ale krom pomoci s taškou jsem tomu nepřikládal žádný větší význam, nasadil jsem sluchátka a pokračoval v poslechu hrej hPodu 129;-) Slečna ale pojala agresivnější strategii - ošívala se v sedadle, vehementně předváděla znuděnost neustálým (ne)posloucháním hudby a odhodlala se i k natolik průhledným trikům, jak protahování a prohrabování tašky s odhaleným pupkem ve stoje na sedadle... Až jsem si v klidu doposlechl co jsem chtěl, jsem ji oslovil a výsledek byl, že cesta utekla velmi rychle, vyměnili jsme si kontakty a třeba slečnu ještě někdy uvidím, protože je jen z Olomouce... Ať už to bude jakkoliv, na tom až tak nezáleží, prostě mám radost z takovýchto maličkostí a náhod - i když - náhod... Ani ne - slečna různobarevná se bez okolků přiznala, že jsem nebyl sám, kdo "někoho" viděl jako prvního v hale, stejně jako ne náhodou šla do stejného vagonu jako já... Ať už je to jakkoliv, asi to prodám jako námět na seznamovací scénu v nějakém brutálně romantickém německém filmu pro RTL;-)
Další vztahy a nevztahy nemám odvahu tu komentovat, myslím že co se týče mé otevřenosti, by pro dnešek bohatě stačilo. Každopádně jsou tu jak veselé stránky, tak i ty smutnější... Zřejmě v rámci nějaké rovnováhy, Einsteinova zákonu zachování hmotnosti nebo čeho, s příchodem jedné dobré kamarádky, s kterou si zatím mám téměř vždy co říct a začíná mě pomalu slušně fascinovat tím, že se s ní, na rozdíl od většiny ženských v poslední době, dá vždy rozumně domluvit a uvažuje celkem rozumně, mně pomalu opouští a nemá na mě ... ne, budu objektivní... nemáme na sebe tolik čas, s jinou, výbornou a dlouholetou kamarádkou. Píšeme si už snad třetím rokem, sem tam telefonát, ovšem od té doby co je bez icq, to není ani stagnace, prostě to jde dolů... Napíšeme si email, jednou za týden či dva, ale je to jen o sdělování zážitků, už tam není ta reakce, diskuze, klábosení, které bylo přes icq... Já vím, je to uhozené pro někoho "zvenku", kdo neví co a jak a klepe si na čelo, že tu řeším někoho, s kým jsem si "jen" psal, ale osobo zmíněná, protože vím že to budeš číst... mrzí mě to, v jakém to teď máme stavu...
Pokud by jsme tedy už konečně nechali moje asexuální zážitky stranou, další rozporuplné zážitky ve mě vyvolala minulo-týdenní návštěva kina, a to doslova návštěva, protože už potřetí, co chodím v PV do kina, se na večerním představení stalo, že nepromítali. Poprvé to bylo kdysi před 6 lety, kdy hráli skvělé Vosí Hnízdo...teda vlastně nehráli. Podruhé si nejsem jistý, ale vím, že to byl poměrně kvalitní, ale komerčně ne zrovna úspěšný film, a potřetí teď s takovým filmem jako je Wanted. Přijdu s kamoškou ke kinu, tam 6 lidí, dva desetiletí kluci a vyhazovačka, která suše oznámila, že minimum je deset a celé její "já" křičelo: "běda vám jestli někdo přijde, já už chci jít domů". Když už už jsme se dohodli, že koupíme 2 lístky navíc, že těch 20Kč navíc nikoho nezabije, tak prohlásila pro změnu to, že tam mají kontrolu, a že kluci jsou moc mladí, a že je nemůže pustit, tím pádem nás bylo 6 a tím pádem už by byl lístek za cca 125 Kč... Zvláštní bylo, že pak z kina odcházela ona, šatnářka, stánkařka a promítač...kde byla ta kontrola, to opravdu nevím. Každopádně to aby člověk chodil na půl šestou, páč to musí promítat i když přijde člověk sám - jednou se mi stalo, že jsme v kině byli 4 (a dlouho to vypadalo že budeme jen dva).
Včera na Hancockovi to taky nebyla žádná sláva... tím myslím co no návštěvy... Film byl celkem dobrý, hodněkrát jsem se hodně hlasitě zasmál, což bylo i díky hláškujícím spolusedícím za mnou... aneb - Will Smith se pomalu přibližuje k Charlize Theron a atmosféra houstne, hlavy se přibližují, Charlize je čím dál více namáčknutá na kuchyňské lince, vy čekáte co z toho jiskření bude a v ten moment se zezadu ozve - "teď ju přefikne" :-)))) Jinak film byl příjemně odpočinkový, moc se u něj nesmělo přemýšlet a Will Smith byl jako vždy výborný, jediné co mě krapet rozhodilo byl dabing, na který už nějak nejsem zvyklý. Charlize Theron se postarala o jednu velkou překvapivou pointu, kterou všichni recenzenti naštěstí dokázali ututlat a navíc pak byla onom zlomu byla naprosto dokonale sexy:-) Horší už to bylo s logikou chování její postavy, ale nechme to být. Jako popcornová zábava to bylo fajn.
Vůbec - všimli jste si kolik na nás letos z plátna vykouklo, vyskočilo, vyletělo a vystřelilo superhrdinů? Tolik komiksových adaptací jako letos snad ještě nebylo a to jsme teprve v polovině roku. Už můj únorový článek - na co se těšit do kina, byl plný doporučení právě komiksových filmů, a to jsem v té době nevěděl o Wanted, Hancockovi a možná by se našlo ještě něco dalšího co přidat k Batmanovi, Hellboyovi a Ironmanovi... Nemluvě o tom, že jsem rád, že jsem doporučoval opravdu kvalitní filmy, snad jen krom stylově hodně vyhraněnému Rambovi, který byl spíš pro nostalgiky a příznivce masakru. Detektivky "Tahle země není pro starý", stejně jako "Gone Baby Gone" byly hodně kvalitní kousky, Ironman s Indiana Jones zafungovali jako velmi dobré letní blockbustery ždímající z diváků miliony dollarů, no a Hellboy a Temný Rytíř jsou velmi zdařilými pokračováními už tak výborných filmů. Hellboy sice tržbami skomírá na úkor vyhypovanému Batmanovi, i tak jde ale o velmi dobrý film, prý ještě lepší než jednička. Temný Rytíř bude zřejmě letošní fenomén, protože takový nástup do kin neměl snad ještě žádný film (TŘ měl rekordní tržby za otvírací víkend) a i co do kvality se jedná prý o naprostou špičku žánru... slint...
No a nakonec Japonec, aneb jobovka týdne.
Podařilo se mi v pátek ztratit peněženku - všechny doklady, kreditka, nějaké ty love... no krása... Přitom jsem si tu jen obešel čtvrt, jednou sedl na pangejt a 5 minut seděl v autě... V noci když jsem to zjistil, tak jsem ještě hodinu pročesával okolí ve stylu Spaceballs, kde doslova pročesávali poušť (znalci vědí), ráno znovu, a stejně nic. A tak jsem už v noci volal do banky, aby mi blokli kreditku a ráno přemýšlel, na který úřad se vydám jako první, abych dal zase dohromady sbírku dokladů. Obzvlášť na pojišťovně by mě asi viděli rádi, není to ani týden, co jsem si tam byl pro novou kartu pojištěnce, která se mi někde záhadně ztratila... Nejhorší na tom všem ale paradoxně nebylo to, že jsem tu peněženku ztratil, ale ten vyrvál, co se doma odehrál, kdy rodiče byly v ráži a řvali na mě jako bych ztratil rodinné klenoty (no některé fotky na těch starších dokladech už skoro klenoty byly). To jsem trochu nepochopil... NAŠTĚSTÍ se peněženka našla - vypadla v autě... Napadá mě ale, že banky jsou pěkné bandy zloději (ostatně mám teorii, že slovo banka jistě vzniklo ze slova banda / banda lichvářů) protože když si zablokujete kreditku, už ji nemůžete odblokovat, ale tak maximálně vyhodit do kanálu, což trochu nechápu. Ale budiž, ten týden, než dostanu novou, to vydržím...
Tak to by jsme měli konec dnešního povídání. To že jsem si koupil novou grafickou kartu 8800GT a nebo hru Mass Effect asi nikoho nezajímá, takže takováhle zmínka bohatě stačila, a já už se jen rozloučím a popřeju vám hezký den:-)
Po slavnostním nástupu za účasti paní starostky se už rozběhlo vše na plné obrátky - jako první nastoupili k odstřelu...pardon, výstřelu, místní borci. Ivan ale zřejmě byl ještě málo připitý, Šebek rozespalý a ostatní nervózní, a tak se uvedli na poslední dobu průměrným výkonem 21:06 a všichni věděli, že to umí líp.
Příspěvky
