RocknRolla - 8/10

Tak mě napadá, jestli vlastně psát recenzi nebo vůbec nějakou zmínku o filmu, který díky rozhodnutí nějakého pablba, rádoby předvídajícímu vkus českého diváka, ani nepůjde do českých kin. Pravda, nejsme trh, který by grafy utržených liber či dolarů vystřelil do závratných výšin, každopádně ten, kdo rozhodl, že film nepůjde do českých kin, by zasloužil pár facek a nakopat...je to totiž slušný podfu(c)k na nás, diváky. Guy Ritchie by jen dodal: "Sbal prachy a vypadni!"
O filmu RocknRolla jsem se dozvěděl čirou náhodou, při brouzdání skrze spletité sítě wwwebu, ale protože mi ten název nic neřekl, nechal jsem to být...až po nějaké době jsem na ten název narazil podruhé a shodou okolností u něj byl i text... Velmi pochvalný text. A poté, co jsem film zhlédl, musím potvrdit, že chvála byla 100% zasloužená. Typičtější anglickou gangsterku plnou suchého, černého a ironické humoru, výborných herců a celkově velmi uvolněné atmosféry hned tak nenajdete. I když - vlastně ano - pokud si pustíte starší filmy Guye Ritchieho, Sbal prachy a vypadni, případně Podfu(c)k, měli by jste mít představu, co vás čeká při sledování RocknRolly. Film ale není tak syrový, je více sebeironický, uvolněný, vtipnější a jako bonus se Guy za ty roky naučil i nějaké ty grafické filtry a finesy ve zpracování střihu...

real motherfucking rocknrolla!

Popisovat příběh snad ani nemá smysl - zkrátka se spokojte s informací, že příběh je klasicky zamotaný, osudy všech postav propletené, každý zná každého, přímo či nepřímo ho ovlivňuje a občas to ani neví a všem jde samozřejmě v první řadě o prachy, v druhé o život... Postav ve filmu je pro Ritchieho gangsterku typicky mnoho, každá je více či méně důležitá, o to jsou však pestřeji a zajímavěji vykreslené, dá se říct, že "co kus, to originál". Osudy těchto postav ovlivňuje zejména hlavní kápo Lenny Cole (vynikající Tom Wilkinson), hrající si s osudy a konty všech kolem sebe jako při odpolední siestě nad monopoly. Postavy se pak nerozdělují na hlavní a vedlejší, ani na dobré či záporné, ale pouze na sympatické a nesympatické, v pozdější fázi filmu na živé, mrtvé, postřelené, rozčtvrcené atd... Je jen na vás, kdo vám bude sympatický a v kom si najdete svého favorita. S velkou pravděpodobností se strefíte do postavy, která bude žít alespoň polovinu filmu;-) A figurky střídající se nám před očima během téměř dvouhodinové stopáže, jsou opravdu povedené, stejně jako jednotlivé scény, vedoucí ke klasickému gangstersky-žánrovému finále. Je tu sehraná, ale napůl komická dvojka One-Two (Gerard Butler, na kterého není kladen až takový důraz, jak by se dle plakátů dalo předpokládat) a Mumbles (Idris Elba) a jejich kámoš Handsome Bob (Tom Hardy). Naprosto nejsympatičtější mi pak byla Lennyho pravá ruka, příběh vyprávějící Archie (Mark Strong). Do toho nám z Ruska přes ČR přiletí trošku naivní Uri (Karel Roden) se svou povedenou účetní Stella (Thandie Newton) a povedenými, ultra drsnými magory jako ochrankou při převozu investic... A do toho všeho se nám filmem motá rádoby rocknrolla Johnny Quid (Toby Kebbell). Prostě postav je hodně a každá má v příběhu svoji roli.

Řidič slečny Daisy?

Docela mě mrzí, že abych mohl dokázat povedenost filmu, musel bych citovat některé pasáže, což prostě nemůžu, film nikomu kazit nechci. Každopádně některé scény jsou zralé na to, aby se staly klasickými - ať už krádeže peněz, taneční vložky v klubu (jedno kterou myslím, obě stojí za to) či téměř kteroukoliv scénu, ve které se objeví Lenny Cole... Prostě sledování filmu vás bude bavit, film bude plynout v poklidném tempu, stále to bude dost zamotané na to, aby jste byli zvědaví, co bude dál. K tomu sem tam zazní stylová hudba, která se mi mimochodem hodně líbí (mám na mysli údernou ústřední melodii) a celý film má celkem zajímavý vizuální motivy a přechody mezi scénami.

Shoot 'em up!

Co říct závěrem - nejde o nic revolučního, už tu to jednou, dvakrát, možná třikrát bylo, ale tvůrci se časem zdokonalili a vyvážili ingredience tak, že někomu to sedne ideálně nyní, někdo si bude stěžovat, že předchozí filmy se mu líbily víc - já patřím naštěstí do té spokojenější skupiny - jestli chcete vědět, kam budete patřit vy, jděte a sežeňte si to!
Naprosto jasných a zasloužených motherfucking 8/10, fellas!

Lipová mezi plesy...

Vážení, v té Lipové to začíná být čím dál lepší. Dokonce si zdejší akce v kulturáku už i začínám pamatovat celé. Také okolí už tak často neprozkoumávám, naopak mi při té poslední příležitosti po většinu času vystačilo peklo, s místními ďáblicemi za barem, ostatními pekelníky v jeho okolí a s kvalitní zásobou ohnivé vody ve sklenici...

Tento víkend se totiž uskutečnil s napětím očekávaný ples SDH Lipová, na který jsem vás nikoho srdečně nezval, protože by jste tam stejně nepřijeli, už vás znám. A ti co by přijeli, ty jsem zval osobně. Pak jsou také jedinci, které jsem nezval, z čehož si teď mohou odvodit, že jsem je tam nechtěl. A kdyby jste se chtěli zrovna začít urážet, tak je tu ještě jedna kategorie "zapomněl jsem", kam patří ti, kteří nechtějí být ve skupince "nechtěných". Doufám, že nikdo neprokoukne moji fintu a všem se zvládnu vymluvit, že jsem zapomněl.
Ať tak a nebo onak, ples byl, lidi přišli, bylo jich pomálu, ale o to lepší atmosféru ples měl. Ze svého čistě subjektivního hlediska, které nevyjadřuje názory SDH Lipová, vám bez úplatků ze strany SDH upřímně sděluji, že jsem byl stoprocentně spokojený a v podstatě, až na absenci Marka Ebena, Terezy Kostkové a kankánu bez spodního prádla, si nemám na co stěžovat. I Dana Nekonečného ze Šumu Svistu jsem zahlédnul. Ples sice začal v mírně nervózním duchu, protože přípravy byly náročné a čím blíž byl svoz ke kulturáku, tím rychlejší byl tep rozpočtáře a všech, kteří se nějakým způsobem zasloužili o výzdobu, pohoštění a organizaci, každopádně zhruba od deváté hodiny a slušné v krvi alkoholu hladiny, se začali bavit i ti nejprotivnější z protivných a pesimisté rezignovali na už týden trvající nervování.

Já sám jsem pak musel něco udělat s celotýdenní únavou umocněnou výborným nápadem jít dopoledne před plesem na squash, což se projevovalo těžkým krokem ala Forresta Gump s protézami a nutností vypít, sebou prozíravě dovezené, Red Bully. Samozřejmě zředěné vodou. Třicetipětiprocentní. Hanáckou. Ble. Ovšem ti, kteří by pohrdli takto komerčním drinkem, čekal bohatý nápojový lístek za lidové ceny bez vysokohorské přirážky, milá obsluha podporující alkoholismus a zajíst to mohl výborným řízkem s bramborovým salátem, či domácím gulášem, který nenáročného hladovce prostě musel nadchnout a postavit na nohy.

V ceně osmdesátikorunového vstupného bylo pak naprosto famózní vystoupení Železného Zekona, kdy eskamotérské kousky střídaly úžasné historky a vtipně rýpavé komentáře šoumena s bicepsy o obvodu mého stehna. Opravdu musím smeknout nad mistrovým profi přístupem, kdy nic neflákal, vystoupení ho očividně bavilo, stejně jako nás všechny a ještě se na závěr nechal vyfotit, i když očividně spěchal na následnou štaci, vydělat si na další telefonní seznamy a jäkly na ohýbání... Tipuju, že pana Knedlu asi Telefonica O2 na svoje plesy nezve...ale nám by se do firmy hodil;-)

Mimochodem - hodně si užili dobrovolníci z obecenstva - nejdřív Zekon obdivoval Ivana, že má konečně vedle sebe pořádnýho chlapa a ne nějakou sušinku. To ještě něvěděl, že si na nacvičování přetrhnutelnosti prádelních šňůr pozve "Capo di tutti capi" Jindru, který později prohlásil, že šňůry nepřetrhl, jen aby Zekona neztrapnil. Poté mě proklela Jaruška, která si díky mě užila svoje s kalachem, nemluvě o šíleném kolotoči a při obsazování houpačky slečnami v šatech to vypadalo, že si užijí všichni:-)

Musím se ale přiznat k jedné věci - pro ples poměrně kacířské - při vystoupení Zekona to byla téměř jediná moje souvislá chvíle (pravda, asi hodinová) na sále. Takže vám nepovím, jak dobře/špatně hrála kapela (to bych vám neřekl ani tak, nemám hudební sluch) a nebo kolik lidí tančilo (se Zekonem asi tři lidi, postupně) . Názory na kapelu jsem pak slyšel různé, od kritických, co do kvalit zpěváka, až po pozitivní, směrem na repertoár a hlas zpěvačky. Každopádně to nebyla žádná hrůza, jako na jednom mém plesu v Žárovicích, kde jsem tehdy neslyšel u stolu vlastního slova, permanentně jim hvízdala aparatura a navíc hráli pouze lidovky. Ale jak říkám - byl jsem na sále jen při Zekonovi a pak při losování.

Já ještě nepsal o tombole? No panečku... Dobrá věc, to losování, zvlášť když máte nějaké losy. A když jich máte 45, tak to je to ještě lepší. Pokud teda něco vyhrajete... Já se přiznám, že jsem toužil po první ceně. I tou druhou, z víc jak 90 cen, bych nepohrdnul... Jak první, tak druhá, byly televize... Ale ani nabídkami v obálkách, lahvích či hlavni o průměru 9mm, jsem s úplatkem neuspěl, a tak jsem zkusil vsadit na ruské moto "nás mnógo" a zvolil taktiku hodně losů, větší pravděpodobnost vzteku po neúspěšném losování... Podle hesla nechci slevu zadarmo jsem pak byl u stolu asi jediný, kdo si odnesl hned 4 ceny. Co jsem vyhrál, si nechám pro sebe, každopádně by mi pak pasovala přezdívka ve stylu "opilý zahradník, který si to má kam a čím zapsat".

Takže když si to shrnu - ples fajnový. Alkoholu dostatek (jak v žilách, tak na policích), slušný výběr, nikdo nemusel pít zelenou, protože by nic lepšího nebylo. Výzdoba povedená, všude visely konfety a stylové hadice. Lidí málo, ale tak akorát na to, aby to ještě nebylo fiasko a v pekle stále ještě příjemně. Ale rozhodně tam někteří absentéři citelně chyběli. Zekon špičkový, hlavně Jaruška má díky mé škodolibosti asi zážitek, stejně jako jsme se se Švíckem výborně pobavili na její účet;-) Tančení a kapelu nesoudím, nechtějte po mě nikdo abych vařil z vody...

Hodně lidí si pokládalo otázku, proč přišlo jen kolem 140-150 lidí... Když si to vezmu, jak to bylo u lidí kolem mne - dozvěděli se to buď pozdě, nebo i přesto, že to věděli měsíc předem, vpadlo jim do toho něco naléhavějšího. Pár lidí se taky vymluvilo na myslivecký ples, který byl před týdnem... Srovnávalo se s 330 lidmi před 2 lety... Že by to bylo zasněženými vrcholy hor, lákající lidi spíš do lyžáků, než lodiček a polobotek? A nebo snad, že by za to mohla všemocná finanční krize, i když v tomhle případě spíš "povánoční" než celosvětová? Opravdu těžko soudit...
Každopádně doufám, že hasiče do příštího roku přejde možné otrávení z malé návštěvy, čerstvá nechuť z pracné organizace a místo toho je posílí prozatím samé pozitivní ohlasy na povedený ples a za rok se třeba sejdeme zase;-) A konečně vyhraju tu první cenu!:-)

Mimochodem, k tomu průzkumu okolí v úvodu - tentokrát by to nebylo ono, našli by mě snadno podle stop ve sněhu;-)

PS: více fotek a nějaká ta videa nejdete na oficiálních stránkách hasičů...

Půlrok s PS3 - HW část

Je sice pravda, že bilancovat by se mělo na konci roku (nebo nějakého ucelenějšího období), ale tou dobou jsem měl v hlavě jiné myšlenky, než potřebu přemýšlet o tom co mě v roce 2008 potkalo. A že toho bylo hodně, snad i na další samostatný článek např. o hasičích, práci, squashu, babách atd...
Každopádně jsem se chtěl dneska vykecat o něčem jiném, specifičtějším, co možná spoustu lidí zajímat nebude, ale možná by mohlo některé náhodné kolemjdoucí, případně hráčsky pozitivní nadšence - řeč bude o půlroční zkušenosti s PS3.
Přiznám se, na PS3 se u mě doma vedle TV prášilo dlouho, bez toho aby se pořádně zapotila - ze začátku jsem měl jen Grand Turismo 5 Prologue, tedy závody a všechno ostatní, co jsem na PS3 zkusil, byly dema. Aspoň za to, že jsem s koupí počkal, až budu mít doma internet, jsem si blahořečil. O PS3 jsem totiž samozřejmě, jako hráč a stále ještě majitel PS2, přemýšlel už dlouho, ale celou dobu jsem si říkal, že konzole má 3 proti.

1) člověk musí být online, aby to mělo smysl - vychází updaty na hry, updaty firmwaru, téměř každá hra má online obsah a hlavně - na PS Store je spousta dem a dalšího obsahu ke stažení, který vystačí měsíčně na několik (desítek) hodin zábavy.

2) Hry na PS3 jsou drahé jako prase. Pokud zrovna nemáte štěstí na akci, případně neseženete hru levně na aukru, zaplatíte za nové hry vždy kolem 1500,- kč a pokud to není exkluzivní záležitost právě na PS3, nemá to smysl - většina her vychází ve trojím provedení (většinou stejném) PC + XBOX360 + PS3, kdy zpravidla nejvýhodnější je verze na PC - a) dá se ukrást b) originál je až o 1000,- kč levnější c) u hodně her jsou přístupné modifikace fanoušků (např. koupit Oblivion na konzoli, když ho můžete mít na PC je prostě hloupost) d) ovládání je v řadě případů na PC pohodlnější e) přesto, že konzole se stále ohání slovíčky jako jsou next-gen a HD rozlišení, hry na PC bývají graficky lepší už jenom díky přístupnosti vyššího rozlišení. Což je totiž věc, která se moc často nezmiňovala - hry na PS3 běží v drtivé většině v 720p, což je nejčastěji rozlišení 1280x720 (a často i kdovíčímjiným). Když si vezmu, že doma hraju na dnes už pro hráče malém 19'' monitoru v rozlišení 1440x900, jasně je vidět, kam můžou jít konzolisti se svým "HD"... BTW: ve Full HD, tedy 1920x1080 běží jen minimum her, většinou spíše hříčky na úrovni šachů a hledače min... v podstatě je to asi tak, že konzolisti říkají HD (vysoké rozlišení) všemu jemnějšímu než je klasický PAL/NTSC..."LOL"... A tím se dostávám k bodu...

3) HDTV nutností. I přesto, co jsem napsal výše, tedy že není HD jako HD, je nutnost hrát hry na klasické TV problém. Sám jsem si při koupi bláhově myslel, že budu k PS3 přepojovat svůj monitor, ale neodhadl jsem svoji lenost a to, jak často mi pak bude monitor chybět jen kvůli minutové operaci na PC, nemluvě o ostatních, kteří by si k PC rádi sedli, když už u něj konečně nesedím:-) Nyní už třetí měsíc vymýšlím levné řešení, ideálně tak, abych nemusel mít další monitor pouze pro PS3 (na to nemám prostor). Jenže s monitory jsou i jiné trable - nějaká chytrá hlava totiž vymyslela, že TV budou mít poměr stran 16:9 a počítačové monitory 16:10. Když pak přes speciální konektor a HDMI výstup zapojíte k PS3 monitor, nastavíte 720p (nic jiného vám nezbude, protože full hd 1080i/p zobrazí až 24'' monitory), tak výsledkem je, že nevidíte levý a pravý okraj obrazu. Monitor totiž, laicky řečeno, roztáhne výšku obrazu z televizních "9" na monitorových "10", a aby ho nedeformoval jednosměrně a zachoval poměr 16:9, zvětší i "16" na "17,7" tudíž nevidíte asi 9% šířky obrazu. Takže asi tak - pak si spočítejte kolik vás přijde celá "sestava" aby jste mohli hrát při maximálním pohodlí, jak bylo zamýšleno - PS3 cca 9 tisíc, HDTV minimálně 12 tisíc a to nemluvím o některých doplňcích jako jsou další ovladače... A už jsme na ceně velmi slušného PC i s monitorem, které je rozhodně multifunkčnějším a PS3 bude mít jedinou výhodu - snadnou obsluhu.

Když už jsme u té obsluhy - konzole by měla být snadná na ovládání, mít přehledné uživatelské prostředí a Sony se snažilo, aby byla i multifunkční. Jenže, ti co jsou zvyklí na pohodlí a funkce PC, spláčou nad výdělkem...

I) konzole neví co to je multitasking. Je nemyslitelné, aby jste při hraní hru "hodili na lištu", zapli prohlížeč a našli si někde na netu radu jak pokračovat dál. Hru musíte nejdříve vypnout. Maximálně si tak můžete kamarádovi z kontakt listu napsat o radu.

II) Konzole umí přehrávat hudbu, video (divx i dvd a blu-ray) a zobrazovat fotky. Nechápu ale, proč si nemůžu pustit mp3-ky a prohlížet si při jejich poslechu net!? Prasečina největší! PS3 umí divx (ne všechny kodeky), ovšem neumí zpracovat titulky...taky milé.

III) Webový prohlížeč je velice rozporuplný. Má mnoho hezkých a sem tam užitečných funkcí, které jsme poznali až s příchodem firefoxu/ie7, ale na druhou stranu i přesto, že ČR je podporovaná země s oficiálním prodejem PS3, nebude vám prohlížeč zobrazovat českou diakritiku. Často vám také nebudou fungovat nějaké streamovaná videa a podobně.

IV) Menší výtka směřuje taky ke zpracování pošty/rychlých zpráv od dalších uživatelů PSN (vysvětleno níže) - při obdržení zprávy info problikne v rohu obrazovky a toť vše. Pokud zrovna nesedíte u PS3, už vám ani žádná ikona v menu nenapoví, že vás čeká nezobrazená zpráva.

V) PS Store, tedy prostředí, v kterém nakupujete či zdarma stahujete hry/dema/filmy/různé serepetičky atd, není v češtině a americká verze je dosti přehlednější než evropská. To, že na každé je jiný obsah, pak vede k tomu, že běžný evropan má založené ještě různé americké, japonské a další účty.

A jen tak na závěr té kritiky jedna poznámka - nikdy nepochopím, proč se do konzole používají tak malé HDD. 40, 60 i 80 GB je málo pokud se vám sejdou hry a stažitelný obsah. Například GT5 se instaluje na bezmála 8,5 GB, Bourne na 5 GB (proč se VŮBEC instalují?). Něco zabírá systém, něco si stáhnete (každé demo má paušálně minimálně giga, někdy dva, to víte, HD textury, next-gen;-)), to vám pak prostor mizí jako před pár lety cikáni do Kanady...

Abych jen nekritizoval - některé záležitosti jsou co do ovládání a nastavování velice příjemné. Například připojení na internet je záležitost na pár minut - do konzole připojíte kabel, v menu zadáte autodetekci, za minutu je vše nastaveno. Podobné je to pak se vším. Po úvodním vytvoření uživatelského účtu do Playstation Network (PSN) vás konzole vždy automaticky po jejím spuštění přihlásí do PSN a každá hra rozpoznává váš uživatelský/hráčský profil, nikde se nemusíte podepisovat, u každé hry vytvářet profil stále dokola jako na PC, kde mnohdy pokud hrají dva hráči stejnou hru, tak si mažou pozice (ano, jde to ve Windows vyřešit, ale ne tak pohodlně jako na PS3) .
- Potěšila mě kompatibilita nejen her z PS2, ale i volantu, za který jsem kdysi dal cca 1500 a vyhazovat se mi teda opravdu nechtěl.
- stejně jako ve starším článku musím pochválit tichost konzole a možnost zapnout ji ovladačem při standby režimu. Ještě tak aby za mě někdo vyměňoval disky s hrama...
- rychlý start konzole a v porovnání s PC i rychlé přihlášení na net.
- potěšilo mě zřízení tzv. Trophies - (bohužel jen) některé hry mají v sobě zabudované odměny za splnění speciálních úkolů/podmínek. Například za 20 headshotů v Uncharted. Nebo za vyhrání šampionátu ve Wipeoutu HD atd... Ano, k ničemu to není, ale někdy je to motivace k poctivějšímu hraní místo zevrubného prolétnutí k rychlému konci. Někteří hráči, včetně mě, mají takové bezvýznamné bonusy rádi a na Xboxu se achievment pointy uchytily - tak je přece Sony muselo udělat taky!:-) Co mě ale štve, je, že na rozdíl od Xboxu nejsou v každé hře...

No a další radosti mi konzole přináší spíš v závislosti na hrách, které na ní můžu hrát - do značné míry jdu po exkluzivních kouscích jako je Uncharted, Grand Turismo a Metal Gear Solid, což je myslím logické už z bodu (2) a pak po ceně. Když narazím na hru s hodnocením 7/10 za 350kč jako byl Bourne, tak neváhám.
Nějaké využívání konzole na poslech hudby? NE. Malý disk a nemožnost nechat je hrát na pozadí.
Nějaké využívání konzole na sledování filmů? NE. Div-X raději na PC (kvůli titulkům), DVD na domácím kině (kvůli zvuku)...
Nějaké využívání konzole na prohlížení fotek? Výjimečně, když je potřeba jen v rychlosti vidět něco z mobilu nebo foťáku ve větším měřítku - vytáhnout kartu a dát ji do PS3 (i kdybych ji měl zapnout) je rychlejší než přes USB foťák zapojovat do PC. Čtečku karet ale mají stejně jen 60GB modely, které už skoro neseženete...
Nějaké využívání konzole na prohlížení webu? NE, jen v případě nouze...
...a trošku z nadsázkou:
Nějaké využívání konzole na hraní? Občas...když mám chuť si kazit oči u TV...

Ale aby bylo jasno - koupě nelituju - cena byla výborná, koupil jsem kus, který bych už dnes nesehnal a stejně bych PS3 jednou chtěl...

...dokončení a info k hrám, příště...

Prohrané Vánoce...

Tak, máme to za sebou, před sebou už je poslední ožíračku v roce, takovou tu povinnou, kterou nemusím, stejně jako všechno dopředu plánované a jakoby na "povel", ale dejme tomu, že letos se i vcelku těším (a zároveň bojím, abych to nepřehnal, stejně tak jako se (o) mě bojí ostatní). A jak že vlastně bylo o Vánocích a co je nového?
Vrátím se k 19.12., kdy jsem po dlouhé době vyrazil v Prostějově na větší akci - a věřím, že bych našel v Murphyho zákonech něco, co by vystihovalo klasický stav, že když jdete někam po dlouhé době, vždy se najde víc než jedna akce, na které by jste chtěli být. Já byl s klukama z OP domluvený dlouho dopředu, těšil jsem se, ale jak na potvoru se na stejný večer dohodly kolegyně na další předvánoční akci - a kdo by si nechal dobrovolně ujít šanci vetřít se na dámskou jízdu o minimálně tuctu krasavic (v závislosti na obsahu promile v krvi, aneb není nehezkých žen, jen málo vodky). Nakonec to vyšlo vcelku bezva, stihl jsem obejít obě akce a nakonec jsme to s holkama spojili v třetí destinaci, kde jsme sice potkali další pracovníky OP, které by jsme potkat nemuseli a viděli ve stavu, v kterém je nikdy jinde a jindy neuvidíme... Každopádně na finále jsem byl mírně zklamán, protože jsem nejlíp pokecal s osobou, kterou vidím nejčastěji (na tom něco bude) a na kluky se nějak nedostalo - hlavně díky tomu, že dacani pořád někam odbíhali na bar, o patro nahoru, v párech na WC atd...
20.12, tedy v sobotu, byla další povedená akce, respektive povedenější - byl v plánu "výlet" do Konice na výroční ohňostroj, který se tam pořádá už asi 13 let a byla to podívaná, která opravdu stála za to. Hodně mě překvapilo už to, že do Konice se sjela na ohňostroj asi celá Morava, bo než jsme projeli do centra, tak to trvalo asi půl hodiny a kýbl nervů a na náměstí bylo snad víc lidí jak v '89 na Václaváku... Před šestou večerní spustili pyrotechnici svoji šou, která nám na čtvrt hodiny nechala spadnout čelist a půl kila popela do očí a punče a mohlo se jít natřásat v žaludku uložené litry punče na povedený koncert Kreynů. Bohužel počasí se povedlo jen částečně - bylo sice teplo (rozuměj - na poměry Konice bylo super, že nemrzlo) ale začalo pršet a tak jsme se chvíli před desátou odebrali k odchodu a jelo se zpátky do Lipové mrknout se, jak dopadlo jednání výroční schůze dobrovolných hasičů. Jak se dalo čekat, bylo velmi úspěšné, někteří to stihli dotáhnout i na 2 promile;-) V tu dobu už jen dodám - včetně mě:-) Každopádně povedený víkend:-)
V pondělí už následovalo jen vyblbnutí na squashu a poslední pokus sehnat nějaký zázračně originální dárek a hurá na flákání a zabíjení času než se pod stromkem naježí nějaké veledary... Co se týká Štědrého dne a večera, tak se letos raději nevyjadřuju, na Vánoce jsem se netěšil a asi jako bych tušil proč, pohodová atmosféra zmizela spolu s posledním roztrhaným balícím papírem a na finále jsem to nevydržel a jel raději po několika dnech do Lipovského exilu... Nehodí se tu rozepisovat co a jak a proč, každopádně obdrženými dárky to nebylo...

Prince of Persia - recenze PC hry

Po dlouhé době jsem zase dohrál nějakou tu hru, tak jsem si řekl, že se podělím o zážitek...

Dostal se mi do rukou nový Princ z Persie a přiznám se rovnou, na rozdíl od těch předešlých, které jsem nechal ležet už po pár minutách či hodinách hraní, na tento díl jsem se opravdu těšil už od prvních trailerů, které vypadaly úžasně - zpomalené záběry, epická hudba s krásným vokálem, dokonale stylová grafika, úchvatné prostředí a animace... prostě po audio-vizuální stránce dokonalost sama, ale zajímalo mě, jak se to bude hrát...

Prince of Persia Trailer - Watch more funny videos here

Hraje se to velmi dobře, tedy asi 80% herního času z celkových asi 12-15 hodin, které budete hru hrát. Ale popořadě... Příběh je na první pohled prostý, má však svoji hloubku a poetiku, kterou odhalíte až postupem času. Vše začíná princovým (celou hru zůstane bezejmenný) hledáním jeho, zlatem naloženého a v písečné bouři ztraceného, osla. Místo osla ale narazí na Eliku, princeznu místního "města" (nebo čeho). Po menší rodinné etudě na téma "otec mi nerozumí" se vše najednou zvrtne, ze svého vězení je napůl osvobozen zlý bůh Ahruman a na vás je, aby jste zotavili jím nakaženou zem a zabránili jeho kompletní reinkarnaci. K tomu vám napomáhej bůh...Ozmad. A Elika, samozřejmě. S tou si ostatně užijete své, je velice elegantně začleněna do hry - za prvé je velmi důležitá příběhově, za druhé vám dělá průvodce v mrtvém městě, vysvětluje příběh jeho slávy a úpadku a v neposlední řadě je vaší berličkou při akrobatických eskapádách, bojích (díky ní nikdy nezemřete) a při léčení nakaženého světa - vaše dvojice má jasně rozdělené úlohy. Princ je ten hláškující, vtipný, věčně nespokojený a krásku balící frajer, který by vše nejraději řešil mečem. Elika je ta naoko chladná, zasněná, prince stírající, éterická bytost s nadpřirozenými schopnostmi. Vzájemná chemie funguje tak dobře, že by této příběhové složce hry mohl závidět leckterý konverzační film.

Co se týká příběhu a herních postav by jsme tedy měli jasno - a co hratelnost? Jak se to hraje, co musí člověk mačkat a jak přesně, jak moc bojuje a proti čemu? A proč?
Vašim cílem je vyléčit nakaženou půdu v celém světě - ten je rozdělený na centrální chrám, z kterého se 4 cestami dostanete do 4 částí rozdělených na 4 lokace a speciální lokaci s bossem. Každou lokaci musíte nejdříve proskákat v jejím zkaženém, temném a pochmurném stavu - vašim cílem je poslední kousek nenakažené půdy, tzv "úrodná půda", s pomocí které Elika vyléčí celý zbytek lokace. Poté se různě po lokaci objeví cca 45 tzv "lightseedů", které potřebujete (samozřejmě ne všechny, stačí tak 40 z lokace) k odemknutí superschopností Eliky, díky kterým jste schopni se dostat do dříve nepřístupných lokací a jejích částí. Cestou k "úrodné půdě" pak potkáte vždy alespoň jednoho pohůnka zla, což je klasický nepřítel, nijak extra "tuhý" a kterého lze zabít i jedním úderem, když se zadaří (shodit ze skály, připíchnout o skálu) a pak každá "větev" cesty městem má svého bosse a potkáte ho pravidelně v každé lokaci před "úrodnou půdou" a většinou na něj funguje pouze specifický bojový postup.

Když už jsme u těch bojů - hra využívá kombinace cca 5 tlačítek/funkcí - seknutí mečem, magie s pomocí Eliky, kryt, úskok a úder rukavicí. Souboje jsou ale ke konci hry značně frustrující a na rozdíl od na přesnost velmi tolerantního systému ovládání skoků a lezení po skalách vyžadují velmi dobré načasování stisku správných kláves při obraně a správné pořadí stisku kláves při útocích. Vývojáři totiž na nás hráče vymysleli takovou fintu - při souboji sice nemůžete umřít, ale po 2-3 obdržených úderech na vás soupeř zaútočí neblokovatelným úderem, který odvrátíte pouze bleskurychlým stiskem toho správného tlačítka. Systém je to dost podobný těm, které jsem osobně viděl například u Resident Evil 4 nebo God of War na PS2. Problém je ovšem v tom, že se vám ukáže pouze ikona skoku, rukavice, meče nebo krytu (navíc kryt a rukavice má dost podobný znak) a vy tak musíte nejen reagovat stiskem, ale předtím přemýšlet CO je to za znak a kde ho máte namapovaný na klávesnici/myši. Proti systému z konzolí, kdy se vám ukázalo kolečko/křížek/čtverec nebo trojúhelník, který jste zároveň měli na ovladači, je to tedy systém jednou tak komplikovaný a tím pádem obtížnější, který se mi podařilo jakž takž vychytat až v posledních 2 hodinách hry. Kdyby alespoň zůstal pro určitý druh útoku stejný blok, ale tyto klávesy se náhodně mění s každým novým útokem.

Další trošku ošemetná záležitost je, že později ve hře autoři zvýšili obtížnost soubojů tím, že v průběhu souboje v závislosti na energii soupeře na něj platí jiná komba. Tím pádem bojujete zpočátku hekticky (tj. mačkáte vše a něco z toho vyjde) později účelně (tušíte co uděláte), každopádně to bude vždy metoda pokus omyl a než přijdete na to, co funguje, soupeř vás často pošle k zemi - a když vás pošle k zemi, tak počítejte s tím, že často umřete... a víte co jsem vám neřekl zásadního? Když totiž umřete = nestisknete správně/včas blokovací tlačítko, soupeř se částečně regeneruje. Takže souboje jsou často jen zdlouhavé a nudné udolávání metodou pokus omyl a budou vás iritovat, frustrovat a budete je ke konci nesnášet. V porovnání se zbytkem hry to beru jako zásadní problém, protože v hopsání po plošinkách vám dává hra velkou toleranci a rozhodně se nejedná krom posledních pár levelů o nijak obtížnou záležitost a pokud by se jednalo jen o onu plošinovkovou část, hru bych doporučil i nováčkům nebo dětem... Každopádně souboje jsou jen pro otrlé a mnozí z výše uvedené skupiny na to nebudou mít trpělivost. Možná děti ano, ty jsou na tyhle věci šikovné, ale sváteční hráči určitě ne.

Přitom hlavní náplň hry, a to pobíhání po nakaženém/vyléčeném světe, je nádherná, skvěle hratelná a na pohled okouzlující zábava! Ovládání se vám dostane do krve vcelku rychle a díky nádherné, na sebe skvěle navazující animaci, si hopsání po římsách, běhání po zdech a hlavně využívání speciálních kouzelných platforem budete náležitě vychutnávat. Asi nejzábavnější pro mě bylo hledání "lightseedů" po vyléčení lokací (bohužel v poslední čtvrtině hráč už k dalšímu sbírání nemá motivaci), kdy na vás nikdo netlačil ani časově, ani jste se nemuseli obávat různých pastí, ale mohli jste se svobodně kochat světem okolo a hledat cesty k důmyslně ukrytým světýlkům. Ohromující práci odvedli designeři - svět, v kterém se pohybujete je opravdu pohádkový, byť smutně opuštěný a ani v té optimističtější, vyléčené variantě se nedokážete zbavit dojmu, že chodíte v dávno mrtvém světě, který si pamatuje lepší časy, které ale pouštní bouře dávno odvály do nenávratna. Sice si často řeknete: "proboha to je tak bezúčelně monumentální", každopádně budete se kochat. Krásnější a megalomanštější architekturu jsem neviděl od God of War.

Obligátní věta - co závěrem? Nádherná hra, po všech výtvarných stránkách se povedla. Ale dojem kazí frustrující souboje a místy těžší orientace v prostoru při cestování lokacemi. Kdyby byly souboje zábavnější, váhal bych mezi 8-9/10, takhle dávám 7/10 i za pro mě trošku rozpačitý pocit ze způsobu zakončení příběhu...