Hasičský trojboj... reportáž XXXL

Tak ale už je mi to fakt blbé – během asi třech týdnů nejsem schopný napsat cokoliv pořádného o všech těch hasičských závodech, kterých jsem se účastnil. Jen se mi hromadí zážitky, fotky, stížnosti a žádosti o napsání nějakých těch hodnocení a komentářů – počítám, že ještě tak týden a zazvoní mi u dveří nějaký ostrý hoch s tupou tváří (a ostrou břitvou) a pohrozí jménem SDH Lipová, že pokud nenapíšu nějaký ten článek, tak mi zařídí na psaní klid a čas…na nemocničním lůžku nejbližší chirurgie:-) Takže hurá do toho, ať je půl hotovo – nejlépe však vše:-) Ale vzpomenout si po těch třech týdnech, co se vlastně tehdy dělo, je už docela náročné, a ne že bych měl problémy s krátkodobou pamětí…i když otázka je, jestli to není už záležitost dlouhodobé paměti…kde je vlastně ta mez? Takže…postupně – Krumsín, další víkend Vícov a nakonec Plumlov a noční pohár v Bílovicích…jo, snad to dám nějak dohromady:-) Připomínám, že obrázky jsou po kliknutí k dispozici v mnohem vyšším rozlišení.

držte si hadice, jedeme z kopce...

Krumsín
– celý víkendový závod byl, řekl bych, mírně nepovedený – aspoň ze strany „našich“ Lipováků a bojových podmínek. Závodiště se nacházelo už klasicky na vypůjčeném fotbalovém plácku, aspoň že zaparkovat bylo kde, byť se parkoviště časem podobalo spíše tankodromu. Hlavně vzhledem k počasí měl celý den „pošmournou“ atmosféru. Přece jen když svítí sluníčko, člověk popíjí pivko a kření se už jen proto, že mu do očí svítí slunce, je mnohem veselejší zážitek, než když už od auta musíte spíš než na spoře oděné kočeny čumět na zem, kam šlapete a jestli je vám milejší se utopit v kaluži, nebo zapadnout do bláta (kterého bylo postupem času všude až moc, vzhledem k tomu, že hasiči inteligentně vypouštěli 2/3 závodů svoje hadice do hlediště divákům pod nohy). K tomu vám pofukuje severní vítr krutější než vaše matikářka ze střední a teplota nedosahuje ani průměrného věku Kulínského sboristek, a tak spíš než chodit ke stánkům na pivo, které v tomto případě funguje jako nanuk, spíš rozmýšlíte, jestli si dát čaj nebo aspoň grog... Opravdu nezávidím, že v tomhle počasí (nejen) naši chrabří hasiči bez zaváhání skákali do kádě, běhali po trati a máčeli se ledovou vodou barvy bílé kávy a chuti odpadové vody z JZD Hoštice. Asi i proto se Lipovákům útok moc nepodařil a s časem 21:57 skončili nebezpečně blízko chvostu výsledkové listiny. Za nimi byli už jen tři horší časy a tři „eNka“. Nechci na nikoho házet špínu, to bych si nedovolil, jinak bych ten proud pak snad za trest běhal příště já, ale opticky asi největší chyba nastala (pokud mě paměť neklame) na blíže nespecifikované straně proudu, který byl opravdu levý. Ne, trošku ryju, přiznám se, že už nevím, jestli Lukyn jen prostříkl, nebo už na tomto závodě předvedl svůj poslední dobou oblíbený trik s nasazováním proudnice (ano, podle dodatečné kontroly fotek to byla nenasazená proudnice). Beztak to tehdy zkazil i Šebek na koši, Ivan u stroje, Bart na béčku a Jiki na rozdělovači. Jo, beztak to prostě zbabrali tehdy všichni, kompletně;-))) To máte, aby jste se nehádali, až to budete číst:-)


Co se týká holek, ty se ukázaly víc při převlékání, než při samotných závodech. Čas 39:06 byl následek mixu poslepované sestavy, šlupek od banánů, po kterých se holky na základně klouzaly jak po ledě a těžkého terénu, podmáčeného předchozími týmy. Poté co sestavu hasiček opustila béčkařka Ivča, což holky psychicky vykolejilo (všechny se ráno strašně nas-pííííp), se rozehrály v týmu dam z Lipové menší čachry, zápujčky a hostování – koš a spojka zůstal stejný, Kartina s Mirushou, béčko se půjčilo ze Stražiska (na fotkách ta rozjuchaná ogarka na kolenou), Čabruška zůstala na rozdělovači a proudy běžela standardně Marky s vypůjčenou Janou, přítelkyní Tomáše, košaře z Plumlova. Na stroji byla pro změnu a nově Danča. Krom Ivči chyběla nemocná Darča, toho času v přípravě na rozšiřování ústní dutiny na úkor krčních mandlí. Jak už jsem zmiňoval, základna pokrytá koberci byla slušně kluzká, holky navíc nemají zrovna nejlepší obuv, jak jsem si všiml na pozdějších trénincích, a tak postupně padaly jako betaverze windows 95. Stražisko to zapíchlo pouze na koleno, ovšem Danča spadla hned nadvakrát, na všechny čtyři, čehož si nevšimla Mirusha a spojila ještě dřív, než byla nasazená savice do stroje, tím pádem nenasála mašina vodu, nabíralo se podruhé a voda šla ze základny hoooodně pozdě. Kolektivně se opět zanadávalo, tentokrát na Mirushu, Ivan měl svoje standardní „všichni se nad sebou zamyslete“ kecy, při předávání jsme si vyslechli oblíbené „tak jsme teplí no a co!“ a za chvíli se jelo domů, roztát. Zbytek nebudu komentovat, myslím že fotky jsou výmluvné, včetně výsledkové listiny s časy.

Tahle fotka mi připomíná trio hluchý, slepý a němý jen je potřeba si podle toho držet patřičné partie. Paradoxně, toto je foceno po závodě, kdy by právě Lukynovi mělo být nejmíň co do smíchu...ale co, hlavně se neposr@t...;-)

...tak co pánové, jak vám ta melta chutnala?

...3x na téma "krotíš, krotím krotíme"

Tak jsme teplí no a co...

Vícov

- o 168 hodin později... Tohle už byla jiná káva. Holkám se sice nepodařilo zlepšit výsledek z Krumsína, ale to bude asi tím, že vůbec nestartovaly. Jo aháá, ony startovaly!? Aha...Tak to nestálo za řeč. Ale aspoň fandily klukům. Ne, teď vážně... Bohužel stala se věc nemilá, Čabruška díky letním brigádám v lesní školce přišla s dosti poničenými nehty a prsty celkově, proto i přes mistrné ošetření místní samozvané střihoruké chirurgičky Mirushi nezvládla při běhu zacvaknout céčka (není se čemu divit, já bych s tak zdevastovanýma rukama nechytil ani rýmu) a tím pádem pravý proud byl bez vody. Někde jsem četl, že útok potkala i chyba na koši, ale to si nepamatuju, spíš mi utkvěl v paměti ve vteřině uskovčivší dav, když si Maruška hrála na zahradnici otevřeným rozdělovačem směrem do diváckého osazenstva. Ještě dlužím čas. Ironicky se dá rýpnout, že holky se zlepšily. Jenže na 33:04, což je taky hrozný čas, řekněme si to na plnou hubu. Snad se dočkáme ještě letos na soutěži tréninkových časů - ale o tom později.

Kluci se také zlepšili a skoro bych řekl, že se stala věc nevídaná, Lukyn nejen že byl rychlý, nejenže nasadil proudnici, ale on i neprostříkal a do-kon-ce sestříkl dřív, než obvykle rychlejší Mates!(taky si pak za odměnu odnesl plato panáčků, viz foto) Díky tomu měli kluci čas 20:47 a páté místo v kapse. Dlužno říct že kluci umí i líp, jen tu formu naladit, že? Co bych ale viděl opravdu kladně, byl rozdíl v pozitivnosti odpoledne ve srovnání s Krumsínem - shodli jsme se s ostatními, že i přesto, že počasí taky nebylo úplně ideální (a večer byla kosa opravdu exkluzivní), tak celé odpoledne bylo ve velmi pohodovém stylu a mělo příjemně rodinou atmosféru. Hodně tomu asi přispěl i fakt, že Lipováci byli speciálně zvaní a hýčkaní (co do pozornosti) od domácích Vícováků, kteří si dali na domácím poháru v rámci možností hodně záležet a jak jsme slyšeli večer u piva, zřejmě bude další rok ještě lepší zázemí. Nezbývá se jen těšit.

...taťka Šmoula v akci

Plumlov
- sobota 30.8.2008, Jirka, tenkrát poprvé...na republikové extralize! Tak takhle mají panečku vypadat hasičské závody. Skvělé prostředí, vynikající atmosféra, moderátor, zázemí, široký výběr pochutin na stáncích (těstovinové saláty, řízky s bramborovým salátem a podobné atrakce, které jinde nenajdete) a hlavně - špičkové výkony zúčastněných týmů! Co se týká Lipovácké účasti, byla jen poloviční, bohužel. Původně byly přihlášeny i holky, které ale nakonec vzdaly a nepřijely (až na Kartinu s Mirushou) a jestli to bylo vinnou zranění nebo obyčejného strachu, to nechme na jindy. Kluci se nezalekli konkurence a alespoň v duchu olympijsko-lipovského mota "zúčastnit se, ale hlavně se neposrat", se postavili na start aby ... aby Lukyn opět nenasadil proudnici včas. Na jeho obranu dodám ovšem dvě informace - zaprvé toho dne to prý zkazil i Ivan na stroji a pustil pozdě vodu (aspoň se nám ale Lukyn neutopil) a zadruhé Lukyn hlásí už delší dobu, že chyba bude možná i v proudnici. Mulder a Scullyová nejspíš ví kde je pravda. Ano, zřejmě někde tam venku. Každopádně, výsledky závodu naleznete tady a ještě poznamenám, že Mates sestříkl ve slušném čase 19:37. Slušný čas na Lipovou nebo Hanáckou extraligu, ovšem v dnešní konkurenci by si pomohli z posledního jen o tři místa nahoru. Ale nikdo učený z nebe nespadl a když kluci vychytají stabilní výkony bez zbytečných a zásadních chyb jako dělají teď, na časy kolem 18-19 vteřin budou mít. Už teď, nebýt Lukynových zaváhání (Luke omlouvám se ti, ale jako laik toto vidím nejvíc, uznávám, že tam můžou a bývají i nějaké ztráty na základně), by mohli být časy kolem 19,5 vteřiny.
Ještě zpátky na zem...tedy spíš do hasičského ráje - v sobotu totiž padaly výjimečné časy - nový rekord tratě 16:55 byl pro mě zážitkem, byť se přiznám že opticky skoro od časů kolem 18-19 vteřin nevidíte jako laik rozdíl - jen je to celé jaksi rychlejší a plynulejší. Domácí kluci z Plumlova se sice už nemohli vyškrábat na první místo konečného pořadí extraligy, ale s Lhenicemi měli svést přímý souboj o druhé místo v tabulce. Ty ale vhodili Plumlovu takovou rukavici již zmíněným časem 16:55, že pro Plumlov to byla spíše než symbolická rukavice pěkný boxer mezi oči a čas 16:89 byl jen marný pokus. Nakonec si Plumlováci vypili trpký pohár do dna, protože nejen že jim uteklo 2.místo celkově, ale dokonce je jedním ze závěrečných útoků předběhli o 2 setiny lepším časem Vrbětice a Plumlov tak doma skončil na velmi oblíbeném 4. místě. Přímo neuvěřitelné je pro mě to, že s takovým časem někdo může být až čtvrtý a také pro zajímavost zmíním, že druhý až čtvrtý tým od sebe dělily pouhé 4 setiny vteřiny. Přiznám se, že za celkovou povedenost akce bych klukům aspoň tu bednu přál, útěchou jim snad bylo to, že poháry měli nejen pro první 3, ale podle mě atypicky, pro 6 týmů. Jakoby se svým umístěním počítali předem:-)
Ještě bych rád pár slov k tomu, jak to na závodech vypadalo - areál sám o sobě byl velký, což akci přidávalo na nádechu megalomanství, podobnému tomu v Šošůvce (ostatně toto byly asi dvě nejlepší akce). Vzhledem k tomu, že fotbalové hřiště, na kterém se běhalo, se obcházelo po celém obvodu, byl opravdu využitý prostor a opticky závody vypadaly hodně "rozlezle". Další pozitivum byla, podobně jako v Lipové, vyvýšená plošina/přírodní terasa nebo jak to nazvat, odkud diváci závod mohli sledovat, takže měli lepší přehled. Jak jsem již zmiňoval na začátku, do všeho nám pak mluvil výborný "spíkr" a mohli jsme si zaplácávat žaludky na x způsobů. Opravdu - po organizační stránce to nemělo chybu. Jediné, co mě poslední dobou mrzí, je fakt, že 70-80% účastníků hasičských akcí, jsou hasiči samotní. Je to poměrně škoda hlavně v případech jako byl tento v Plumlově, kdy následovala skvělá spářka do cca půl čtvrté (opravdu bych vám přál vidět některé hasiče pařit při 4 promile na cokoliv co slyší, pít cokoliv co vidí a ošahávat cokoliv co je před nimi), zakončená bonbónkem v podobě nevcehlácké pravé proudařky (která v závodech sestříkla za neuvěřitelných 15:91) a její děkovačce na pódiu kapely, které vytrhla zpěvačce mikrofon z ruky a v řádně akční náladě shrnula úspěch Nevcehláků výstižnými slovy: "double pi*o, double pi*o, hej hej hej!" :-))
PS: hranolky byly v trávě ještě ve středu:-)

...a uděláme druhému místu pá páá...

Bílovice
- noční můra, ehm...noční pohár. Přiznám se, utekly mi už dva noční poháry, a tak jsem se na ten v Bílovicích poměrně těšil. Těšil, i přesto, že původní plán zůstat po závodech v Plumlově se mi jevil jako rozumnější a zábavnější a Bílovice to všechno krapet zkomplikovaly (o extenpore se zelenými mužíky s plácačkou za 3 body se raději ani nezmiňuju). Tím víc jsem byl ale nakonec zklamaný nad úrovní jak závodníků, tak hlavně organizátorů, kteří připomínali něco jako když se domluví 5 páprdů z chatové oblasti, že by mohli vydělat na prodeji zbytků chlastu z loňska. Jenže každý z nich donesl sotva jednu flašku a tu pak ještě vypil sám. Asi takto - to, že byla tma jak v análním otvoru východoněmecké pornostar, je celkem samozřejmé, ale to že s námi pořadatelé v podobném stylu budou vydrbávat, by čekal málokdo. I přesto, že se sjelo snad pouhých 5 nebo 6 týmů plus 2 ženské posádky, nebylo málem ani kde zaparkovat. Dráha byla temná, zakončená skoro ve stromech, chvílemi jsem se bál, aby proudaři neproběhli místo hašení na houby, a skoro jsem se divil, že pořadatelé terče rovnou nepověsili na stromy. Co se týká terčů, tak to byla asi nejvíc manipulovaná záležitost hurápoháru, a to nikoliv ve smyslu hýbání s nimi, ale spíše ve smyslu záhadné časomíry a signalizace, kdy že je vlastně sestříknuto. Panáček stojící opodál, říkající si rozhodčí, byl v podroušenějším stavu jak Bolek v Dědictví a kdo a jak jinak dával signál, že je po všem, by mě opravdu zajímalo. Když se k tomu připočtou nekonečné opakování startů, zvláště u Lipováků, kteří startovali na 4 pokusy, což je možná republikový rekord, tak mi zůstavá rozum stát. To, že Lipová předvedla druhý útok plynulý, rychlý a bez chyb, přesto se sestřikem 21 a nějaké drobné je další záhadou, protože někdo neoficiálně změřil začátek stříkání za 17,5 vteřiny. Když na finále domácí borci nebo kdo to byl zaběhli za 19, bylo vymalováno. Když už jsem to nakousnul - běželo se dvoukolově a první kolo klukům z Lipové těžce nevyšlo, až z toho Jiki málem dostal infarkt. Lukyn totiž opět zabodoval a pro změnu si smotal hadici obráceně (prý), což mělo za následek luxusně zasukovanou hadici asi 10 metrů od lajny sestřiku...

Jediná podařená fotka z Bílovic. Ano, byla tam opravdu tma;-)

A jak už jsem napsal, ani ostatní věci se pořadatelům moc nepovedly - pít totiž nebylo co - pivo by si v takovém pařáku, jaký v noci byl, dal jen otužilý Rus, protože vodka byla nejspíš tabletnaja. Z výběru režná, vodka, rum, jelzin, puškin, putin jsem se odvážil zkusit po pár letech rum a po přesunu do Plumlova jsem měl co dělat abych to ustál, bo to nééni zrovna můj favourite drink. Prostě, takovýhle pohárů víc, tak už mě nikdo na hasičích neuvidí - takže SDH Lipová, víte jak se mě zbavit;-)

Obroda národa ženského, toho času hasícího.

Tomáš z Plumlova si vzal na svá bedra zábavný a možná těžký úkol - pořádně vycepovat holky Lipovské, aby jejich úspěchy byly obrovské...hlavně ty hasičské:-) Jak se říká - vše souvisí se vším, a tak i Tomáš se k tomu nedostal náhodou - jak už jsem zmínil, za Lipovou začala běhat pravý proud a aktuálně rozdělovač Jana (bývalá proudařka z Krumsína, jestli se nepletu) a věci se daly do pohybu. Hlavní nóvum je překopaná sestava - zůstal koš a spoj (Kartina, Mirusha), ale stroj už by měla stabilně obsluhovat Danča, přejme jí co nejméně utopených proudařů. Béčko začala běhat Hanka za indisponovanou Darču, s rozdělovačem posiluje za běhu Janča, která ho převzala po Čabrušce, momentálně mírně se trápící na levém proudu. Jedna z mála, kdo si uhájil svůj post, je tak Marky na pravém proudu.
Sám jsem se byl podívat na dvou trénincích a dojmy jsou rozporuplné, můžu-li to napsat upřímně - ano - holky dokáží být rychlé, ale celkem logicky si nejsou jisté v kramflecích. Teda ne že by běhaly v podpatcích. Momentálně největší strach mám asi o Čabrušku, která ještě není vystříkaná:-) Myšleno tak, že ji ještě moc nejde práce s proudnicí, aby stříkala kam má...ehm...nechme těch dvojsmyslů. Každopádně viděl jsem jak běhala rozdělovač a myslím, že to chce jen trénink a nabrat zkušenosti a jistotu, bude to dobré a rychlé. Ostatně to si určitě myslí i trenér Tomáš, jinak by se sestava neposkládala jak je:-) Takže popřejme holkám hodně štěstí do posledních závodů, a přes zimu výdrž v přípravě... Náznak možností uvidím snad v sobotu na Stražisku, při troše utopického optimismu bych si dokázal představit jak holky po flašce Finlandie sborově křičí: "double pi*o, double pi*o, hej hej hej!":-)

Tak jde čas...six sechs sex, romanopisec...

Tak mě máte po několika týdnech zpátky, jste rádi? A abych byl přesnější - po několika týdnech zpátky na blogu, po 2 měsících zpátky v Prostějově - a už natrvalo. Teda pokud mě to tady za nějakou dobu nenaštve a nepřestane bavit a nezmizím ať už do Chrudimi nebo někam jinam definitivně...

Kolovala mi hlavou myšlenka, asi 2 týdny zpátky, že by se dalo v Chrudimi zůstat. Na jednu stranu by se mi líbilo být tam, už jsem si zvykl, nějaké známé bych si tam udělal, město je to pěkné, pracovní prostředí bylo skvělé, proti tomu nemám co říct... Dalším důvodem, plusem, nebo jak to nazvat, pro to tam zůstat, byl ten klid... Svatý... Člověk (tedy já) dorazil na ubytovnu a dělal si co chtěl, když chtěl, měl klid, když chtěl komunikovat, mohl komunikovat... Když jsem byl unavený po celém dnu, nikdo na mě nečekal za dveřmi, aby na mě spustil monolog svých problémů, bez ohledu na to, že nemám vůbec náladu a kapacitu na to vnímat a nikdo na mě neječel když měl nerva a já nemusel taky na nikoho zvyšovat hlas a být úsečný, protože by byla nějaká ponorka. Na druhou stranu občas, díky tomu že jsem tam znal málo lidí, byla chuť s někým se vidět větší než možnosti, které se nabízely, což pak dopadalo tak, že jsem vytuhnul na posteli, probral se večer, najedl se a šel si do postele slehnout druhou tvář...
Každopádně jsem tu zpět, zpět mezi známými a kamarády, kteří mi chyběli a kterých budu mít za 2 měsíce zase plné zuby protože už mi nebudou tak vzácní;-)

Co se týká mezilidských vztahů, udělám dnes výjimku a asi se pustím do více otevřených komentářů než u mě bývá zvykem, i když si tím možná kopu hrob, protože psaný text je velmi zrádný, jak už jsem se přesvědčil několikrát po icq...
Jde o to, že po několika měsících půstu a strádání;-) se nějakým záhadným způsobem něco změnilo, nevím co a je to na "palicu". Znáte ten stav, kdy nikoho nemáte a chtěli by jste? A nejde to, že?:-) Je to na vás vidět, a když někdo projeví jen menší zájem, proměníte se ve vlezlou hladovou a otravnou bestii:-) A znáte to když jste spokojení, daří se a případně ještě do toho všeho už někoho máte? A pak si připadáte jak vteřinový Locktide - lepí se na vás všechno co potkáte:-) Já jsem teď byl chvilku někde mezi...
Je veřejným tajemstvím, že partnerku nemám cca od loňska, prosincové extempore, protažené až do jarně-letních měsíců nepočítám, byť se o slečně pro zjednodušené zaškatulkování vyjadřuju jako o bývalé (nikdo už nespecifikuje v čem byla bývalá, že ano), každopádně abych se v Chrudimi po večerech nenudil, byla snaha o nějaké kulturní vyžití... Bohužel / a nebo bohudík (aspoň bylo snadnější odjíždět), jsem narazil na krapet romanticky založenou princeznu... Nepochopitelné pro mě je, že ačkoliv jsem se s dotyčnou viděl 2x, na tak trochu "nesmělé" kávě, slečna to začala brát nějak moc vážně (po psychické stránce. Ale že by si udělala čas, na to se vidět, to už ne). Upnula se namě skrze icq a sms a bylo toho po 2 týdnech už dost, protože denně asi 15 sms a večerní povinné icq debaty na hodiny, na to opravdu nejsem denně s jedním člověkem zvyklý - respektive - opravdu je vyčerpávající komunikovat s lidmi, kteří nejsou sto pochopit, že má člověk občas i blbou náladu a nebo nemá čas a chuť kecat 2 hodiny o ničem, zvláště s někým, kdo nemá zrovna nadvakrát smysl pro (můj) humor, nezná interpunkci a pak mu občas dělá problém poskládat srozumitelnou větu. S některými si psát je prostě opravdovým utrpením provozovaným se sebezapřením, když víte že musíte psát velmi, velmi opatrně... PS: ano, je pravda, že kdybych k ní cítil to samé co ona ke mě, a nebral bych to s takovým odstupem, ke kterému mě naučily předchozí známosti, asi by to vypadalo jinak...
Tohle omámení smyslů, kdy přepnete na "otravný" režim, už jsem zažil a dopadlo to stejně jako v tomto případě - bloknu se, vypnu a přestanu psát. Tehdy, asi 2 roky zpátky, to poznala jedna z Prahy, která vyžadovala pozornost až tak vehementně, že když pozornost nebyla, tak byla agresivní, v tomto Chrudimském případě se slečna urazila a ochladla... Člověk by skoro řekl, že jak byla blbá, tak byla chytrá, protože jí aspoň docvaklo, případně "ješitné já zajistilo", že pochopila, že tady to opravdu nemá cenu. Ano, za normálních okolností bych se takhle nezachoval, ale pokud jste ve stavu, kdy to stejně chcete ukončit, už si moc servítky neberete...

Protipólem této šílenosti je druhý extrém - stalo se vám někdy/hodněkrát, že jste potkali někoho, kdo se vám na první pohled líbil? Nechci říct přímo lásku na první pohled, to ne, ale prostě takové ty obrovské sympatie, kdy člověka poznáte, podíváte se na něj a když se s ním třeba i navíc začnete bavit, máte pocit, že si výborně rozumíte, je vám ohromně sympatický a dali by jste ruku do ohně za to, že už jste ho/ji někde viděli? Na odpovědi nezáleží, důležité je, co chci napsat:-)
V pondělí, když jsem jel oficiálně naposledy (i když jsem čekal nějaké to prodloužení pobytu) do Chrudimi, jako obvykle jsem přestupoval v Olomouci na IC do Prahy přes Pardubice, odkud jezdím do Chrudimi. Jdu si takhle podchodem, vycházím ty schody do vestibulu a jakmile tam vejdu, jako obvykle se rozhlédnu a a stejně tak cítím, že se na mě někdo dívá. Automaticky mi utkvěl pohled na menší krátkovlasé různovlásce (pokud jsou tam víc jak 3 druhy, jak to nazvat:-))?), prohlédl jsem si ji, říkám si pěkná, a jdu dál, mrknout se kolik má ten můj zázrak na kolejích zase zpoždění... Mezitím jsem si slečnu prohlížel znovu, aby se neřeklo... Každopádně o nic nejde, to dělá asi každý, vždycky si prohlížím momentální obyvatelstvo nádraží, teda kromě homelessáků... Vlak dorazil na druhé nástupiště, takže letím na něj, nacházím volné sedadlo a uvelebuji se... Sotva minutu po mě otevírá dveře tahle různovláska, všimnu si jí a v duchu si říkám - taky by si mohla přisednout, je to příjemnější sedět vedle hezké holky, než staré rozkydlé důchodkyně. Většinou mě ale takovéto krásky míjí nezúčastněným pohledem, tahle však zvolila nečekanou strategii a se zdvořilostní otázkou se posadila. No to je gól, řekl jsem si, ale krom pomoci s taškou jsem tomu nepřikládal žádný větší význam, nasadil jsem sluchátka a pokračoval v poslechu hrej hPodu 129;-) Slečna ale pojala agresivnější strategii - ošívala se v sedadle, vehementně předváděla znuděnost neustálým (ne)posloucháním hudby a odhodlala se i k natolik průhledným trikům, jak protahování a prohrabování tašky s odhaleným pupkem ve stoje na sedadle... Až jsem si v klidu doposlechl co jsem chtěl, jsem ji oslovil a výsledek byl, že cesta utekla velmi rychle, vyměnili jsme si kontakty a třeba slečnu ještě někdy uvidím, protože je jen z Olomouce... Ať už to bude jakkoliv, na tom až tak nezáleží, prostě mám radost z takovýchto maličkostí a náhod - i když - náhod... Ani ne - slečna různobarevná se bez okolků přiznala, že jsem nebyl sám, kdo "někoho" viděl jako prvního v hale, stejně jako ne náhodou šla do stejného vagonu jako já... Ať už je to jakkoliv, asi to prodám jako námět na seznamovací scénu v nějakém brutálně romantickém německém filmu pro RTL;-)
Další vztahy a nevztahy nemám odvahu tu komentovat, myslím že co se týče mé otevřenosti, by pro dnešek bohatě stačilo. Každopádně jsou tu jak veselé stránky, tak i ty smutnější... Zřejmě v rámci nějaké rovnováhy, Einsteinova zákonu zachování hmotnosti nebo čeho, s příchodem jedné dobré kamarádky, s kterou si zatím mám téměř vždy co říct a začíná mě pomalu slušně fascinovat tím, že se s ní, na rozdíl od většiny ženských v poslední době, dá vždy rozumně domluvit a uvažuje celkem rozumně, mně pomalu opouští a nemá na mě ... ne, budu objektivní... nemáme na sebe tolik čas, s jinou, výbornou a dlouholetou kamarádkou. Píšeme si už snad třetím rokem, sem tam telefonát, ovšem od té doby co je bez icq, to není ani stagnace, prostě to jde dolů... Napíšeme si email, jednou za týden či dva, ale je to jen o sdělování zážitků, už tam není ta reakce, diskuze, klábosení, které bylo přes icq... Já vím, je to uhozené pro někoho "zvenku", kdo neví co a jak a klepe si na čelo, že tu řeším někoho, s kým jsem si "jen" psal, ale osobo zmíněná, protože vím že to budeš číst... mrzí mě to, v jakém to teď máme stavu...

Pokud by jsme tedy už konečně nechali moje asexuální zážitky stranou, další rozporuplné zážitky ve mě vyvolala minulo-týdenní návštěva kina, a to doslova návštěva, protože už potřetí, co chodím v PV do kina, se na večerním představení stalo, že nepromítali. Poprvé to bylo kdysi před 6 lety, kdy hráli skvělé Vosí Hnízdo...teda vlastně nehráli. Podruhé si nejsem jistý, ale vím, že to byl poměrně kvalitní, ale komerčně ne zrovna úspěšný film, a potřetí teď s takovým filmem jako je Wanted. Přijdu s kamoškou ke kinu, tam 6 lidí, dva desetiletí kluci a vyhazovačka, která suše oznámila, že minimum je deset a celé její "já" křičelo: "běda vám jestli někdo přijde, já už chci jít domů". Když už už jsme se dohodli, že koupíme 2 lístky navíc, že těch 20Kč navíc nikoho nezabije, tak prohlásila pro změnu to, že tam mají kontrolu, a že kluci jsou moc mladí, a že je nemůže pustit, tím pádem nás bylo 6 a tím pádem už by byl lístek za cca 125 Kč... Zvláštní bylo, že pak z kina odcházela ona, šatnářka, stánkařka a promítač...kde byla ta kontrola, to opravdu nevím. Každopádně to aby člověk chodil na půl šestou, páč to musí promítat i když přijde člověk sám - jednou se mi stalo, že jsme v kině byli 4 (a dlouho to vypadalo že budeme jen dva).
Včera na Hancockovi to taky nebyla žádná sláva... tím myslím co no návštěvy... Film byl celkem dobrý, hodněkrát jsem se hodně hlasitě zasmál, což bylo i díky hláškujícím spolusedícím za mnou... aneb - Will Smith se pomalu přibližuje k Charlize Theron a atmosféra houstne, hlavy se přibližují, Charlize je čím dál více namáčknutá na kuchyňské lince, vy čekáte co z toho jiskření bude a v ten moment se zezadu ozve - "teď ju přefikne" :-)))) Jinak film byl příjemně odpočinkový, moc se u něj nesmělo přemýšlet a Will Smith byl jako vždy výborný, jediné co mě krapet rozhodilo byl dabing, na který už nějak nejsem zvyklý. Charlize Theron se postarala o jednu velkou překvapivou pointu, kterou všichni recenzenti naštěstí dokázali ututlat a navíc pak byla onom zlomu byla naprosto dokonale sexy:-) Horší už to bylo s logikou chování její postavy, ale nechme to být. Jako popcornová zábava to bylo fajn.
Vůbec - všimli jste si kolik na nás letos z plátna vykouklo, vyskočilo, vyletělo a vystřelilo superhrdinů? Tolik komiksových adaptací jako letos snad ještě nebylo a to jsme teprve v polovině roku. Už můj únorový článek - na co se těšit do kina, byl plný doporučení právě komiksových filmů, a to jsem v té době nevěděl o Wanted, Hancockovi a možná by se našlo ještě něco dalšího co přidat k Batmanovi, Hellboyovi a Ironmanovi... Nemluvě o tom, že jsem rád, že jsem doporučoval opravdu kvalitní filmy, snad jen krom stylově hodně vyhraněnému Rambovi, který byl spíš pro nostalgiky a příznivce masakru. Detektivky "Tahle země není pro starý", stejně jako "Gone Baby Gone" byly hodně kvalitní kousky, Ironman s Indiana Jones zafungovali jako velmi dobré letní blockbustery ždímající z diváků miliony dollarů, no a Hellboy a Temný Rytíř jsou velmi zdařilými pokračováními už tak výborných filmů. Hellboy sice tržbami skomírá na úkor vyhypovanému Batmanovi, i tak jde ale o velmi dobrý film, prý ještě lepší než jednička. Temný Rytíř bude zřejmě letošní fenomén, protože takový nástup do kin neměl snad ještě žádný film (TŘ měl rekordní tržby za otvírací víkend) a i co do kvality se jedná prý o naprostou špičku žánru... slint...

No a nakonec Japonec, aneb jobovka týdne.
Podařilo se mi v pátek ztratit peněženku - všechny doklady, kreditka, nějaké ty love... no krása... Přitom jsem si tu jen obešel čtvrt, jednou sedl na pangejt a 5 minut seděl v autě... V noci když jsem to zjistil, tak jsem ještě hodinu pročesával okolí ve stylu Spaceballs, kde doslova pročesávali poušť (znalci vědí), ráno znovu, a stejně nic. A tak jsem už v noci volal do banky, aby mi blokli kreditku a ráno přemýšlel, na který úřad se vydám jako první, abych dal zase dohromady sbírku dokladů. Obzvlášť na pojišťovně by mě asi viděli rádi, není to ani týden, co jsem si tam byl pro novou kartu pojištěnce, která se mi někde záhadně ztratila... Nejhorší na tom všem ale paradoxně nebylo to, že jsem tu peněženku ztratil, ale ten vyrvál, co se doma odehrál, kdy rodiče byly v ráži a řvali na mě jako bych ztratil rodinné klenoty (no některé fotky na těch starších dokladech už skoro klenoty byly). To jsem trochu nepochopil... NAŠTĚSTÍ se peněženka našla - vypadla v autě... Napadá mě ale, že banky jsou pěkné bandy zloději (ostatně mám teorii, že slovo banka jistě vzniklo ze slova banda / banda lichvářů) protože když si zablokujete kreditku, už ji nemůžete odblokovat, ale tak maximálně vyhodit do kanálu, což trochu nechápu. Ale budiž, ten týden, než dostanu novou, to vydržím...

Tak to by jsme měli konec dnešního povídání. To že jsem si koupil novou grafickou kartu 8800GT a nebo hru Mass Effect asi nikoho nezajímá, takže takováhle zmínka bohatě stačila, a já už se jen rozloučím a popřeju vám hezký den:-)