Výměna 8/10 + Milionář z chatrče 8/10

...tak jsem se rozhodl splnit slib a využít svobody slova, dokud ji máme, a udělat si dneska menší filmové okénko a podělit se o zážitky ze dvou výborných filmů, které jsem v poslední době viděl.
Ještě něž se k tomu dostanu, musím tady spáchat menší slovní průjem o tom, jak moc těším na Terminator: Salvation, který z ukázek vypadá fantasticky (a těším se na něj víc, než na takové Transformery 2). O to víc se bojím, že budu zklamaný obdobně jako u Terminátora 3, kterého považuji maximálně tak za povedenou akční parodii. Což o to, Arnie je umí, ale musí to být parodie chtěná. Nechtěné parodie/komedie moc vtipné většinou nejsou. T3 byl naprosto tragický hlavně hereckým obsazením, John Connor a jeho prasečí rypák, to bylo něco, pod tíhou čeho mi tehdy klesla brada a dodnes nechápu, jestli vedoucí castingu zrovna byla zdrogovaná nebo to bral Nick Stahl přes postel... to samé by se dalo říct i modelkovské terminátorce, která charisma i krásu zřejmě nechala doma ve skříni a veškerá hrůza, kterou vypouštěla, souvisela hlavně s jejím příšerným hereckým "výkonem". Každopádně, vzhledem k tomu, že T2 považuji za jeden ze dvou nejlepších Arnieho filmů (spolu s Pravdivými lžemi), potažmo je to asi jedno z nejlepších akčních katastrofických sci-fi a ve své době šlo o revoluci. Neoficiální T4, který se více méně distancuje od předešlých dílů a chce jít svou vlastní cestou, sice žádná revoluce nebude a režie v podání McG je něco, z čeho mám silné obavy, každopádně z trailerů dýchá správná atmosféra a načrtnutý děj slibuje mnoho zajímavého...tak se snad dočkáme!

Druhý film, kterému reklamní masáž nezačíná, ale už vrcholí, jsou komiksoví Watchmeni, tedy Strážci. Nevím jak vám, ale mne přijde reklamní kampaň na tento film až neúměrně nákladná a široce zaměřená, v poměru k možnostem výdělku tohoto filmu. Sám jsem Watchmeny před prvními informacemi o filmu neznal (a to si myslím, že nejsem žádný komiksem neposkvrněný panic) a poté, co jsem je přečetl, se bojím, že hodně lidí bude od filmu čekat něco, čím není a nebude. Příběh je na to dost vážný, těžko stravitelný a málo "akčně komiksový". Moje domněnky naplno ilustrují lidé, kteří při pohledu na Nite Owl vidí Batmana a moc nepřidala ani před týdnem vydaná hra na motivy komiksu, která je čistokrevnou chodičkou/mlátičkou jako z automatů. Z toho mi vyplývá jistá mystifikace potenciálních diváků, kteří na to půjdou s tím, že uvidí cool chlápka v kápi, ultracool chlápka s měňavou maskou a baloňáku, megacool chlápka s cigárem a "M.C.B.P." lejdy s ofinou, oděnou v divném kombiné, jak dávají do držky podřadným živlům všeho druhu. A tito diváci asi budou velmi zklamaní. Já se na film chystám tento pátek a co si od něj slibuji, sice jsou drsní týpci a cool hlášky, ovšem taky spousta náročných dialogů, menší flashbackový mišmaš a podobně jako po přečtení komiksu menší chaos v hlavě díky přemýšlení nad motivacemi postav a vůbec celým zakončením příběhu... Ovšem i tak se na to celé těším, byť tak nějak opatrně - snad o to víc budu spokojený.

BTW: už teď vím, že se mi NElíbí herec hrající Ozymandiase a pořád jsem přemýšlel, co se mi nezdá na Nite Owl. Má totiž plný horní ret, zatímco ten komiksový, má plný spodní... a taky krapet větší břicho;-) každopádně ret, i když je to maličkost, udělá s vizáží v oné "batmanovské" masce hodně. Ano, jsem detailista:-)

Recenze tentokrát vezmu stručněji, protože mi bylo posledně vytknuto, že se z nich stejně člověk nic nedozví. Takže... Changeling aneb Výměna - dobré, překvapivé, úzkostné, dlouhé a povedené. Slumdog Millionaire aneb Milionář z chatrče je dobrý, nepřekvapivý, veselý i depresivní, s výborně vystavěným příběhem a sympatickým zakončením, kdy každý dostane, co mu patří. A to by klidně stačilo, takhle to napsat, no ne?:-)
Ale teď vážně... Mimochodem - prosím všechny, aby nesrovnávali filmy podle hodnocení - oba jsou úplně jiné a vhodné pro rozdílné momentální rozpoložení. Zatímco Milionář je taková oddychovka s depresivními prvky, Výměna je psychicky náročný, depresivní snímek s výjimečnými prvky oddychovky (několik momentů cynického/černého humoru).

Milionář z chatrče

...příjemné na sledování filmu je to, že se vypráví napůl chronologicky a napůl ve flashbacích - tedy vzpomínkách. Představte si jednoduchou situaci - nevzdělaný mladíček Jamal se v soutěži "chcete být milionářem" dostane přes všechny náročné otázky, které vždy dokázaly spolehlivě vyřadit všechny doktory, právníky, učitele a podobnou elitu... No nebylo by vám to podezřelé? A tuplem v Indii... a v Indii se s tím zřejmě nepářou a tak milý Jamal skončí u policie. Podrobený mučeníčku, že by i Rambo zpíval a vyslýchaný ve stále stejném duchu - "jak si podváděl, ty otázky si přece nemohl vědět!?" - Ale on mohl...a věděl...a divák se originální cestou dozví jak.
Schéma filmu je prosté a efektní - Jamal je vyslýchaný mezi dvěma dny soutěže (protože zazněl gong těsně před poslední, finální otázkou) a to je i doba, kdy se my, diváci, dostaneme do děje. Sledujeme společně s Jamalem jeho dosavadní cestu soutěží z videa na policii, a Jamal vždy vzpomíná na úsek svého života, který mu natolik utkvěl v paměti (ať už to byly pozitivní či negativní důvody), že mu to pomůže v zodpovězení i poměrně náročných otázek. Mimochodem nepočítejte s tím, že by jste jako evropani věděli už jen tu první - naopak ta poslední pro vás bude hračkou:-)
Vzpomínky nás tak provedou celým Jamalovým životem, který byl po většinou úzce svázaný se dvěma lidmi - jeho bratrem Salimem a Jamalovou osudovou láskou Latikou... Díky těmto dvou osobám příběh dostává střídavě jak prvky dramatu, tak romantiky či dokonce komedie. Nevím nakolik věřit nastínění životního stylu v Indii, každopádně po většinu času jde o poměrně depresivní pohled, byť sporadicky se vyskytují i vcelku šťastné chvilky. Často ale jen proto, aby mohly o to úderněji zhořknout. O to víc vám ale Jamal přiroste k srdci a budete s ním prožívat jeho pouť vrcholící ve studiu při otázce za 20 milionů rupií. Toť ke zpracování příběhu.
Co se týká postav a hereckého podání, nejde o nic světoborného a v podstatě bych herecké výkony srovnal s rakouským romantickým filmem na primácké sobotní odpoledne - jde o klasické černobílé schéma, kdy každá hodná a špatná postava je rozeznatelná na první pohled, a jediná trošku nevyzpytatelný prvek příběhu je Jamalův bratr Salim, který sice svého bratra miluje, ale na druhou stranu je to od mala pěkný parchant a nikdy nevíte co od něj čekat. Talika je typická kráska, která toho ve filmu moc nenahraje a je tu hlavně jako cíl Jamalovy touhy, a ta zase hnací motor jeho života a našeho příběhu. Ostatní postavy, které se filmem mihnou, jsou ve většinu případů záporné, což právě navozuje onen depresivní podtón filmu, kdy jediným kontrastním světlým bodem a smysluplnou motivací v celkem nuzném indickém životě, je ona nenaplněná láska mezi Talikou a Jamalem. Takže jasná romantika...každopádně cesta k jejímu vyvrcholení je velmi líbivá a dívatelná, zakončená typicky bollywoodovou tanečně-zpěváckou vložkou:-) Naštěstí na nás vybafne až se závěrečnými titulky, takže se jí dá vyhnout.
Během filmu naštěstí žádný muzikál nečekejte, naopak hudba ve filmu použitá je elektronická, s indickými prvky a dobře poslouchatelná...

V podstatě asi takto - jestli se ptáte, proč vlastně ten film dostal tolik oskarů, když jde jen o romantiku v jiném kabátě, odpověď by mohla být až nečekaně snadná - myslím si, že je to právě pro ten "jiný" kabát - takto podaný, chytlavý, působivý a pestrý příběh z fascinujícího prostředí, vyprávěný originálním stylem, je něco, co se jak mně, tak zřejmě i akademii, dlouho nedostalo před oči a proto nadchlo. Není to ten nejlepší film, který jste kdy viděli nebo uvidíte, každopádně jste takový film určitě mockrát neviděli (a doufám, že díky snaživím napodobitelům ani neuvidíte) a jeho sledování je příjemná a odpočinková záležitost. A pokud máte rádi dobré konce, tím spíš:-) 8+/10

Výměna

Tak tohle je film z úplně jiného soudku. Vážný, chladný, navozující nesmírnou úzkost, vzbuzující soucítění s hlavní hrdinkou, místy až depresivní a šokující... Takový je příběh svobodné matky Christine Collins v podání nehorázně anorektické Angeliny Jolie. Ta se jednoho dne vrátí domů a její devítiletý syn je fuč... Už při hlášení pohřešovaného syna začíná její projížďka po horské dráze zoufalství a bezmoci, kterou jí připraví Los Angeleská policie... Když po cca půl roce policie slavnostně a hrdinně informuje, v ten moment nejšťastnější matku pod sluncem, že syna našla, vše vypadá růžově a policie si už už odškrtává další čárku do kolonky úspěšně vyřešených případů. Když pak Christine už na první pohled zjistí, že "její syn" není její syn, je pozdě na reklamace a uznání nějaké chyby ze strany rádobybezchybné policie. Rozpaky, pocity zoufalství a bezradnosti, které od té doby Christine přivádí až k pokusu o otevřený boj vůči policii páchající kardinální omyl, pocity nevyprchávají, ale naopak se stále více prohlubují. Je sama proti všem, nikdo ji neposlouchá, nikdo nechce uznat její pravdu, která je nepopiratelná, Jak je vidět, policie LA by dokázala úspěšně tvrdit, že 1+1 jsou 3 a kdo si myslí, že ne, je zralý na psychiatrickou léčebnu. Tam se nakonec Christine nedobrovolně dostane, protože její zpochybňování schopností policie a boj za uznání policejního přehmatu, který v praxi znamená, že po jejím skutečném synovi se přestalo pátrat, ačkoliv je neznámo kde, již začíná být pro policejního šéfa značně kontraproduktivní a nepohodlný.
Naštěstí pro Christine, o její kauzu má zájem místní reverend (John Malkovich) a hlavně, zhruba v polovině filmu nás scénář nečekaně zaskočí brutálním překvapením, po kterém film nabere druhý dech, spád a prostor pro nové pocity - naději a nejistotu...
Režii a potažmo i scénář režisérujícího kmeta Eastwooda, musím pochválit za naprosto výborné vykreslení atmosféry a přenesení pocitů hlavní postavy na diváka. Po všech stránkách se jedná o skvěle odvedenou práci, ať už scenáristicky, kdy si s námi příběh hraje a vodí po na první pohled jasné dějové lince jen proto, aby nás nakonec nechal v nejistotě... Stejně tak je velmi dobrý herecký výkon Angeliny. Jen bych jí dal občas v natáčecích pauzách najíst. Na to, že letos tahle chodící reklama na tetování a hlad bude mít 34 let, totiž vůbec nevypadá - její vzezření ve filmu odpovídá tak 43 rokům... Ano, za to co prožívala její postava by měla být patřičně strhaná, problém je v tom, že ona tak vypadá od začátku do konce příběhu, odehrávajícího se v období cca 8 let. Ale to je asi to jediné, co bych filmu vytknul. Určitá rozvleklost se dá odpustit, protože v mých očích byla nutná pro navození atmosféry, hudba je minimalistická, ale patřičná. Na staré kolena se Clint i naučil vhodně používat barevné filtry, a tak ladění je ponuré a správně retro... Prostě vše jak má být. 8/10
PS: připravte se na to, že budete mít co chvíli zatnutou pěst a v duchu si budete říkat, že TEĎ už už dojde určitě na pěsti:-) A také bych rád anonymně zhodnotil herecké obsazení jedné zásadní postavy příběhu, ale nechci spoilerovat... každopádně je radost na ni pohledět a byť je naprosto zvrácená a slizká, zároveň zavání černým humorem (chtěným?) a je pro cynické já dost zajímavá na pohled... snad to neznačí nějakou úchylku, že se mi takové postavy poslední dobou na plátně hodně líbí (viz Joker)
PPS: nedoporučuji ke shlédnutí (svobodným) matkám dětí mladších 15 let.

Gran Torino - 9/10

Pokud Benjamin Button bylo zklamání roku, tak Gran Torino je překvapením. V dobrém slova smyslu. Clinta Eastwooda jsem sice nikdy neměl příliš v lásce, stejně jako jeho Drsného Harryho a spol, každopádně Clint zraje jako víno a vzhledem k tomu jaké filmy produkuje poslední roky, bych mu přál, aby se dožil aspoň 120 let.
Než jsem viděl Gran Torino, slyšel jsem něco o zatrpklém, drsném důchodci, který vezme věci ve své čtvrti pravým hákem a vyřeší je způsobem ala Dirty Harry... Což znělo - vzhledem k věku Clinta - dost absurdně. Jenže až budete dění na plátně sledovat, chování jeho postavy za tak absurdní považovat nebudete... Walt Kowalski je veterán z války v Korei, kterému právě zemřela žena. Na první pohled je to typicky zatrpklý důchodce, takový ten "dědek" co pořád remcá, má kyselý výraz, nelíbí se mu chování jeho synů, už vůbec ne chování jeho vnoučat (a stejně tak všechny štve on) a štve ho místní neodbytný kněz, který "neví nic o životě a smrti, protože to je 27-letý převzdělaný panic, který drží ruce pověrčivým ženám a slibuje jim věčnost", což přesně vystihuje jak onoho kněze, tak Waltovu náturu s věcmi se nepárat a vše říct hezky na plnou hubu. A to jsem ještě nezmínil další zásadní rys jeho chování - od války v Korei nemá v lásce asiaty, nemůže jim přijít na jméno a v podstatě je to rasista, že by Džamile vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Což je celkem problém vzhledem k tomu, že Walt jedny Korejce má za sousedy, od čehož se odvíjí celý děj filmu.

Film staví na hereckém výkonu Clinta Eastwooda a jeho vztahu se sousedovic klukem jménem Thao a později i jeho sestrou Sue. Vztah je nejdříve nepřátelský, protože Walt má prostě zaškatulkované všechny "žluťáky" jako kruté a blbé hajzlíky, kteří mu v Korei ukázali peklo a Thao tomu nasadí korunu, když se mu pokusí dosti neobratně ukrást ono v titulu filmu zmíněné Gran Torino (auto). Ale díky tomu, že je Walt okolnostmi donucen sousedy poznávat, vzniká mezi nimi postupem času přátelský vztah, vedoucí až k hrdinskému zakončení příběhu. Ten je vcelku komorní záležitost, popisující dění v rámci jedné čtvrti, zřídka se odehrávající mimo domovskou ulici, ovšem i přes nijak rozmáchlé zpracování má obrovskou vnitřní sílu a z filmu vyzařuje určité kouzlo, ať už díky charizmatickému Waltovi/Clintovi, či silnému vztahu mezi ním a sousedovic pubertální dvojicí. Je krásné pozorovat, jak se Walt z principu čemukoliv společnému se sousedy zpočátku brání, až nakonec podlehne a přes jen naoko hraný odstup se propracuje k otevřenému přátelství, které mu přináší víc, než vztah s jeho vlastní rodinou.
Velmi sympatický je na filmu také fakt, že Walt tu díky své upřímnosti funguje jako jakýsi prvek nahlas říkající, co si myslí divák - například při scénách, kdy s Waltem dosti nuceně a plna přetvářky komunikuje jeho nesympatická rodina (a za zády si o něm vykládají jako o potrhlém staříkovi), což on samozřejmě stejně jako divák ví a tak si můžeme užívat tragikomické scény, kdy hlavní hrdina naprosto právem rodinu posílá do háje a je k ní chladný a vše navíc peprně komentuje. Vůbec hlášky jsou v tomhle filmu dosti rázného stylu, někdy až sprostě rasistické, přesto pro ně máme pochopení a často díky svému suchému podání v prvé řadě pobaví. Například scéna, kdy Walt "školí" mladého Thao Vanga v holičství, je výborně napsaná a opravdu vtipná.

Nevím jestli jsem vás dostatečně navnadil, ale pokud někdy budete mít náladu zhlédnout navenek klidnější film plný skrytého napětí, plný peprných dialogů ze života, silného přátelství, které překonalo všechny předsudky, zkuste si najít dvě hodinky na tento parádní film!

PS: konec byl sice naprosto logický a přesný, s ohledem na dosavadní ladění filmu, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby Clint pro DVD natočil ještě druhou variantu, která by byla absurdně akční a nesmyslná a mohl bych si při ní říct: "jo, dej jim, haj*lům co proto!":-)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona - 7/10

Film s nejdelším názvem, jaký jsem zatím měl tu čest "recenzovat" a zároveň jedno z největších zklamání, jaké mi v poslední době nějaký film přinesl... O Benjaminu Buttonovi a jeho podivuhodném příběhu se toho napsalo už před premiérou hodně, protože - přiznejme si to - námět filmu je originální a řeknu rovnou, že i přes zklamání nad jeho (příběhovou) kvalitou, by jste jej měli vidět.
Příběh je zaměřen na životní osud Benjamina Buttona (v podání z větší části filmu zdigitalizovaného Brada Pitta), vyprávěný za pomocí jeho deníku a vzpomínek celoživotní osudové lásky Daisy (Cate Blanchett). Asi už se k vám donesly informace, v čem že je ten příběh, tedy vlastně případ, pana Buttona tak podivuhodný - Benjamin se totiž narodí jako vrásčité mimino, které postupně roste v chromého staříka, pokřiveného důchodce a časem se přes statného důchodce propracuje v šarmantního muže středního věku, později mladého božana a dočkáme se i nejzastydlejší puberty, zralé na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Snad i ti, co nevěděli, právě pochopili, že zatímco Benjaminovo vědomí se vyvíjí v souladu s běžnou praxí, jeho tělo se mění proti proudu času, což přináší smutné i zábavné životní momenty, které scénárista sepsal formou pomyslného Benjaminova deníku, tedy filmu.

A právě příběh je kamenem úrazu celého filmu - ten totiž postrádá tempo, vyprávění působí prázdným, roztahaným dojmem a zaručeně se během 166 minutové stopáže podíváte nejednou na hodinky, kdy už bude konec... Nedá mi to nesrovnávat s Forrestem Gumpem, který by mnohem víc vystihoval onen přívlastek "podivuhodný případ". Je tu jistá paralela - oba hrdinové jsou v něčem zvláštní a proplouvají životem, pro nás diváky, tak trochu svérázně. Je tu osudová žena, kterou znali od dětství, a poté co s ní měli dítě, se stala nedosažitelnou a z toho plynula smutná scenáristická úlitba zaměřena na divákovi city. Bohužel zatímco Forrest Gump exceloval také vtipem, nadsázkou, pestrostí životních eskapád a tempem, jakým jsme s Forrestem doslova proběhli jeho životem (a že toho stihl sakra hodně). Benjamin Button oproti tomu vsadil všechno na jednu kartu - na netradiční časový paradox (nebo jak to nazvat) a snažil se být až zbytečně vážný a vtípky se vyskytují spíše sporadicky. Benjamin také postrádá pestřejší životní osud, krom Daisy výraznější vedlejší role, scénář nemá překvapující momenty a další prvky originality. Slušelo by mu víc humoru, více vypointovaných scén, kdy by vznikali situace zajímavé hlavně díky naší znalosti Benjaminova osudu atd. Scénář tak považuji za poměrně slabý a je pro mě trošku nepochopitelné, že se scénárista zasekával na některých místech děje až zbytečně dlouho, věnoval jim neúměrně (mnoho) času a jiné odbyl během 5 minut - jakoby nevěděl, co dál s filmem vymyslet. Mám na mysli například Benjaminovo působení na remorkéru, v podstatě zbytečnou "rádoby akční" scénu s ponorkou a proti tomu docela krátkou část filmu, kdy žil s Daisy. Také její stařecké vzpomínání na smrtelné posteli by mohlo klidně vzít za své a prolínání přítomnosti s minulostí šlo vyřešit zajímavějším způsobem - ale to je ono ladění filmu do vážna - zatímco ve Forrestovi se Tom Hanks vykecával na lavičce a dozvídali jsme se moudra jako "život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš" tak v Benjaminovi sledujeme sípající stařenu a deník předčítající dceru za fičení hurikánu jako od Dalibora Jandy...

Tím ovšem nechci říct, že by příběh nebyl zajímavý - on svým způsobem je, ale prostě TO MOHLO BÝT LEPŠÍ. Takže zatímco na plátně ubíhá průměrný příběh, vy máte spoustu času sledovat jiné, mnohem úchvatnější věci - například technické provedení filmu je téměř dokonalé a právem si odneslo už několik ocenění (a možná ještě odnese, uvidíme po nedělních Oscarech). Dobové ztvárnění New Orleans, kostýmů a vůbec celého světa a snad i filmového filtru a způsobu natáčení, jakoby stylizací přesně kopírovalo dobu, ve které se odehrává - ať už jde o léta dvacátá, čtyřicátá nebo šedesátá. V podstatě při jakémkoliv posunu děje nemáte problém ihned identifikovat dobu, v které jste se ocitli. A to nejen díky digitálnímu makeupu ústřední herecké dvojice.
Cate Blanchett a Brad Pitt, to je pro tento film kapitola sama pro sebe - oba podávají výborné výkony, Brad působí velmi sympaticky a je tak nějak příjemné ho sledovat na plátně, ať už je starcem nebo puberťákem. Opačný pocit jsem měl paradoxně u Cate, potažmo její postavy Daisy, která mi v dospělosti přišla dost nesympatická a tak nějak jsem nedokázal sdílet Bradovy sympatie a fandit jejich vztahu, což je sice můj subjektivní problém, ale na filmu mi to ubralo co do síly oné love story...a může se to stát i vám:-)
Nevím co dodat... Nečekejte od tohoto filmu příliš, mohli by jste být zklamáni. Dost možná se mnou po jeho shlédnutí budete nesouhlasit, každopádně nemyslím si, že potenciál byl využit naplno a považuji film za dokonalé zvládnutý technicky, ovšem bez duše. Bude se o něm pravděpodobně mluvit ještě dlouho, doporučuji vám ho proto vidět, to ano, ale v tomhle směru bych to přirovnal třeba k Jurskému parku... tam taky všichni čuměli s otevřenou hubou na dinosaury, ale příběh už tu byl, film uspěl jen díky formě, jakou diváka dokázal zaujmout.

Blondýna v autoškole :-)

Je to sice polsky, ale rozumět by jste tomu měli... Mimochodem jedná se o skrytou kameru - to pro ty, kteří by se chtěli navážet do blondýnek, jak jsou blbé;-)

Sedm životů (Seven Pounds) - 6/10

Co mají společného Sedm životů (Seven Pounds) a Gran Torino? Oba filmy jsou komorní příběhy zaměřené primárně na ústřední mužskou postavu... A oba už jsem viděl, oba zaujaly, oba trochu jinak. Dnes si něco napíšeme o tom prvním zmíněném...

Sedm životů s Willem Smithem v roli Bena Thomase a Rosarií Dawson hrající Emily Posa mě zaujal v kině podle reklam - Will Smith působil v ukázce dojmem mírně vyšinutého psychopata, od kterého by jste čekali, že slepce začne převádět přes křižovatku na červenou. V klipu hodně běhal, plakal, křičel, byl mokrý, hubený a zoufalý... Říkal jsem si, že to asi bude slušný psychothriller a trošku se mi vybavilo "Já, Legenda". Finální produkt je trošku odlišný. Pravda - dočkáte se - Will Smith bude plakat, běhat, moknout, zuřit, deptat ostatní lidi kolem sebe...a nečekaně - milovat Rosarii Dawson... Což o to, já bych se asi taky zamiloval. Problém je ten, že film z počátku diváka mate. Z počátku je chování Bena velmi podivné, nevíte co si máte myslet - na jednu stranu pomáhá lidem, na druhou deptá slepého Woody Harrelsona po telefonu a k tomu se děj prolíná scénami v nemocnici sledovanými zpovzdálí a různými flashbacky. Ben tak nějak nikde nebydlí, chodí v jednom obleku, ačkoliv vypadá na to, že má spoustu peněz, pracuje jako agent zdravotní pojišťovny, přitom studoval na UCLA a dle flashbacků dělal v NASA... Prostě vám film tak dlouho motá hlavu, až vám to zničeho nic dojde. Najednou v půlce filmu nastane zlom, kdy zničeho nic je pointa naprosto jasná a v podstatě by jste se ani nemuseli na film dodívat, případně si můžete film pauznout a vsadit se s ostatními, kdo přesně tipne co a jak se bude dalších 50 minut dít - nepochybuju, že by jste vyhráli...
Zlom a problém je totiž v tom - a omlouvám se vám všem, kteří to stejně jako já před filmem nevěděli - že Sedm životů je v první polovině filmu opravdu tak trochu psycho (hlavně díky Benovu nevyzpytatelnému chování) a taky trochu thriller (protože děj postupuje opravdu napínavým stylem), ovšem v oné, již zmiňované polovině, se Ben díky setkání s Emily zamiluje, a to, co sledujeme až do trpkého konce, je pomalu se rozvíjející románek dvou zoufalých lidí. Problém je v tom, že se to ve vás rve - na jednu stranu víte, kam příběh směřuje, na druhou těm dvěma fandíte... a ono se to vzájemně vylučuje. Je to asi jako fandit podplacenému boxerovi, o kterém víte, že se v posledním kole nechá srazit na kolena. Nebo fandit Titaniku při rychlostní plavbě přes Atlantik, když víte, že se potopí a Jacka/DiCapria vezme sebou... Ostatně výsledný efekt filmu je stejný - budete se sžívat a fandit někomu, pro koho budete na konci plakat. A omlouvám se za spoiler, ale v půlce filmu by vám to stejně došlo. Nevím jestli je to dobře nebo ne, že pointa filmu je jasná tak dlouho dopředu, ostatně A.Hitchcock kdysi prohlásil, že děsivější scéna je bát se půl hodiny dopředu vraždy o které víte, než se pak během 5 vteřin pos*at leknutím (no možná přesně takhle to neřekl), každopádně vzhledem k tomu že Sedm životů živí v divákovi hodinu slušný zmatek a půdu hned pro několik možných příběhových kliček a zákrut, zvolí plnou parou vpřed na nejbližší kru. Po shlédnutí filmu tak zbude v ústech a na duši jen hořká pachuť smutného konce, kdy si říkáte, že na tohle jste před příchodem do kina připraveni nebyli.
Neříkám ale, že film je vyloženě špatný. Jen je trochu zvláštní. Will Smith se svou rolí Bena vrací z Já Legendy na půl cesty k Cestě za štěstím - je to zajímavý pohled a i přes rozervanost své postavy dokáže být sympatickým zoufalcem, stejně jako Elsa Rosarie Dawson i přes make-up těžce nemocné dívky nezakryje svoje krásné rysy a vždy bude exotickou kráskou, když bude chtít. Celá druhá polovina je pouze o chemii mezi touto dvojicí a myslím, že funguje až do zdárného konce. To je ta dobrá zpráva.

...jste romantička? Ne, to je můj manžel...

Ta špatná je, že film diváka trochu tahá za nos a mate, mnoho věcí a příběhových postav ukazuje jen jak se mu to hodí, tak trošku, jen naznačí, ale nevysvětlí, celý film tápeme, aby jsme byli v posledních 5 minutách filmu odbyti jedním souvětím o třech větách sdělením toho, co jsme celou dobu tušili, ale už nic víc. A to víc by jsme si zasloužili, ve filmu to jakoby chybí. Mám na mysli hlavně motivaci některých Benových rozhodnutí a plánů. Ústřední premisa filmu je totiž poměrně chytře vymyšlená, ale vykonstruovaná, mírně řečeno, neuvěřitelně. Ale nikoliv logicky špatně - na každou otázku je tu odpověď, jen je potřeba všímat si detailů a scénáristům vše sežrat i s navijákem...
No nevím - dojem z filmu byl po shlédnutí dost rozporuplný, hlavně díky očekávání. Sice je hezké, že za jedny peníze dostaneme filmy dva, každopádně někdo nemusí být z této žánrové nevyhraněnosti zrovna nadšený. Prostě netradiční a smutná romantika, kterou si nedokážete patřičně užít. Sedm kilo plačtivého patosu, z kterého je cítit prvoplánovitost, jako by scénář psali výrobci kapesníčku, do kterých vám měly plakat vaše milé na vedlejším sedadle. Film, který nebudu mít potřebu vidět dvakrát. Sice jsem se rozmýšlel velmi vážně nad sedmičkou, ale nakonec, ačkoliv se jedná o herecky dobře ztvárněný a řemeslně zvládnutý film, za ne až tak příjemný chuťový ocas: 6/10.

PS: opravdu hodně jsem se zasmál tomu, že uživatel Renton v profilu tohoto filmu na ČSFD napsal naprosto to samé, co já v této recenzi, což jsem zjistil až v momentě dodatečného vkládání odkazů (naštěstí).
A je k uzoufaní strašně obtížné vygooglovat k tomuhle filmu nějaký screen z filmu:-/