Gran Torino - 9/10

Pokud Benjamin Button bylo zklamání roku, tak Gran Torino je překvapením. V dobrém slova smyslu. Clinta Eastwooda jsem sice nikdy neměl příliš v lásce, stejně jako jeho Drsného Harryho a spol, každopádně Clint zraje jako víno a vzhledem k tomu jaké filmy produkuje poslední roky, bych mu přál, aby se dožil aspoň 120 let.
Než jsem viděl Gran Torino, slyšel jsem něco o zatrpklém, drsném důchodci, který vezme věci ve své čtvrti pravým hákem a vyřeší je způsobem ala Dirty Harry... Což znělo - vzhledem k věku Clinta - dost absurdně. Jenže až budete dění na plátně sledovat, chování jeho postavy za tak absurdní považovat nebudete... Walt Kowalski je veterán z války v Korei, kterému právě zemřela žena. Na první pohled je to typicky zatrpklý důchodce, takový ten "dědek" co pořád remcá, má kyselý výraz, nelíbí se mu chování jeho synů, už vůbec ne chování jeho vnoučat (a stejně tak všechny štve on) a štve ho místní neodbytný kněz, který "neví nic o životě a smrti, protože to je 27-letý převzdělaný panic, který drží ruce pověrčivým ženám a slibuje jim věčnost", což přesně vystihuje jak onoho kněze, tak Waltovu náturu s věcmi se nepárat a vše říct hezky na plnou hubu. A to jsem ještě nezmínil další zásadní rys jeho chování - od války v Korei nemá v lásce asiaty, nemůže jim přijít na jméno a v podstatě je to rasista, že by Džamile vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Což je celkem problém vzhledem k tomu, že Walt jedny Korejce má za sousedy, od čehož se odvíjí celý děj filmu.

Film staví na hereckém výkonu Clinta Eastwooda a jeho vztahu se sousedovic klukem jménem Thao a později i jeho sestrou Sue. Vztah je nejdříve nepřátelský, protože Walt má prostě zaškatulkované všechny "žluťáky" jako kruté a blbé hajzlíky, kteří mu v Korei ukázali peklo a Thao tomu nasadí korunu, když se mu pokusí dosti neobratně ukrást ono v titulu filmu zmíněné Gran Torino (auto). Ale díky tomu, že je Walt okolnostmi donucen sousedy poznávat, vzniká mezi nimi postupem času přátelský vztah, vedoucí až k hrdinskému zakončení příběhu. Ten je vcelku komorní záležitost, popisující dění v rámci jedné čtvrti, zřídka se odehrávající mimo domovskou ulici, ovšem i přes nijak rozmáchlé zpracování má obrovskou vnitřní sílu a z filmu vyzařuje určité kouzlo, ať už díky charizmatickému Waltovi/Clintovi, či silnému vztahu mezi ním a sousedovic pubertální dvojicí. Je krásné pozorovat, jak se Walt z principu čemukoliv společnému se sousedy zpočátku brání, až nakonec podlehne a přes jen naoko hraný odstup se propracuje k otevřenému přátelství, které mu přináší víc, než vztah s jeho vlastní rodinou.
Velmi sympatický je na filmu také fakt, že Walt tu díky své upřímnosti funguje jako jakýsi prvek nahlas říkající, co si myslí divák - například při scénách, kdy s Waltem dosti nuceně a plna přetvářky komunikuje jeho nesympatická rodina (a za zády si o něm vykládají jako o potrhlém staříkovi), což on samozřejmě stejně jako divák ví a tak si můžeme užívat tragikomické scény, kdy hlavní hrdina naprosto právem rodinu posílá do háje a je k ní chladný a vše navíc peprně komentuje. Vůbec hlášky jsou v tomhle filmu dosti rázného stylu, někdy až sprostě rasistické, přesto pro ně máme pochopení a často díky svému suchému podání v prvé řadě pobaví. Například scéna, kdy Walt "školí" mladého Thao Vanga v holičství, je výborně napsaná a opravdu vtipná.

Nevím jestli jsem vás dostatečně navnadil, ale pokud někdy budete mít náladu zhlédnout navenek klidnější film plný skrytého napětí, plný peprných dialogů ze života, silného přátelství, které překonalo všechny předsudky, zkuste si najít dvě hodinky na tento parádní film!

PS: konec byl sice naprosto logický a přesný, s ohledem na dosavadní ladění filmu, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby Clint pro DVD natočil ještě druhou variantu, která by byla absurdně akční a nesmyslná a mohl bych si při ní říct: "jo, dej jim, haj*lům co proto!":-)

Podivuhodný případ Benjamina Buttona - 7/10

Film s nejdelším názvem, jaký jsem zatím měl tu čest "recenzovat" a zároveň jedno z největších zklamání, jaké mi v poslední době nějaký film přinesl... O Benjaminu Buttonovi a jeho podivuhodném příběhu se toho napsalo už před premiérou hodně, protože - přiznejme si to - námět filmu je originální a řeknu rovnou, že i přes zklamání nad jeho (příběhovou) kvalitou, by jste jej měli vidět.
Příběh je zaměřen na životní osud Benjamina Buttona (v podání z větší části filmu zdigitalizovaného Brada Pitta), vyprávěný za pomocí jeho deníku a vzpomínek celoživotní osudové lásky Daisy (Cate Blanchett). Asi už se k vám donesly informace, v čem že je ten příběh, tedy vlastně případ, pana Buttona tak podivuhodný - Benjamin se totiž narodí jako vrásčité mimino, které postupně roste v chromého staříka, pokřiveného důchodce a časem se přes statného důchodce propracuje v šarmantního muže středního věku, později mladého božana a dočkáme se i nejzastydlejší puberty, zralé na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Snad i ti, co nevěděli, právě pochopili, že zatímco Benjaminovo vědomí se vyvíjí v souladu s běžnou praxí, jeho tělo se mění proti proudu času, což přináší smutné i zábavné životní momenty, které scénárista sepsal formou pomyslného Benjaminova deníku, tedy filmu.

A právě příběh je kamenem úrazu celého filmu - ten totiž postrádá tempo, vyprávění působí prázdným, roztahaným dojmem a zaručeně se během 166 minutové stopáže podíváte nejednou na hodinky, kdy už bude konec... Nedá mi to nesrovnávat s Forrestem Gumpem, který by mnohem víc vystihoval onen přívlastek "podivuhodný případ". Je tu jistá paralela - oba hrdinové jsou v něčem zvláštní a proplouvají životem, pro nás diváky, tak trochu svérázně. Je tu osudová žena, kterou znali od dětství, a poté co s ní měli dítě, se stala nedosažitelnou a z toho plynula smutná scenáristická úlitba zaměřena na divákovi city. Bohužel zatímco Forrest Gump exceloval také vtipem, nadsázkou, pestrostí životních eskapád a tempem, jakým jsme s Forrestem doslova proběhli jeho životem (a že toho stihl sakra hodně). Benjamin Button oproti tomu vsadil všechno na jednu kartu - na netradiční časový paradox (nebo jak to nazvat) a snažil se být až zbytečně vážný a vtípky se vyskytují spíše sporadicky. Benjamin také postrádá pestřejší životní osud, krom Daisy výraznější vedlejší role, scénář nemá překvapující momenty a další prvky originality. Slušelo by mu víc humoru, více vypointovaných scén, kdy by vznikali situace zajímavé hlavně díky naší znalosti Benjaminova osudu atd. Scénář tak považuji za poměrně slabý a je pro mě trošku nepochopitelné, že se scénárista zasekával na některých místech děje až zbytečně dlouho, věnoval jim neúměrně (mnoho) času a jiné odbyl během 5 minut - jakoby nevěděl, co dál s filmem vymyslet. Mám na mysli například Benjaminovo působení na remorkéru, v podstatě zbytečnou "rádoby akční" scénu s ponorkou a proti tomu docela krátkou část filmu, kdy žil s Daisy. Také její stařecké vzpomínání na smrtelné posteli by mohlo klidně vzít za své a prolínání přítomnosti s minulostí šlo vyřešit zajímavějším způsobem - ale to je ono ladění filmu do vážna - zatímco ve Forrestovi se Tom Hanks vykecával na lavičce a dozvídali jsme se moudra jako "život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš" tak v Benjaminovi sledujeme sípající stařenu a deník předčítající dceru za fičení hurikánu jako od Dalibora Jandy...

Tím ovšem nechci říct, že by příběh nebyl zajímavý - on svým způsobem je, ale prostě TO MOHLO BÝT LEPŠÍ. Takže zatímco na plátně ubíhá průměrný příběh, vy máte spoustu času sledovat jiné, mnohem úchvatnější věci - například technické provedení filmu je téměř dokonalé a právem si odneslo už několik ocenění (a možná ještě odnese, uvidíme po nedělních Oscarech). Dobové ztvárnění New Orleans, kostýmů a vůbec celého světa a snad i filmového filtru a způsobu natáčení, jakoby stylizací přesně kopírovalo dobu, ve které se odehrává - ať už jde o léta dvacátá, čtyřicátá nebo šedesátá. V podstatě při jakémkoliv posunu děje nemáte problém ihned identifikovat dobu, v které jste se ocitli. A to nejen díky digitálnímu makeupu ústřední herecké dvojice.
Cate Blanchett a Brad Pitt, to je pro tento film kapitola sama pro sebe - oba podávají výborné výkony, Brad působí velmi sympaticky a je tak nějak příjemné ho sledovat na plátně, ať už je starcem nebo puberťákem. Opačný pocit jsem měl paradoxně u Cate, potažmo její postavy Daisy, která mi v dospělosti přišla dost nesympatická a tak nějak jsem nedokázal sdílet Bradovy sympatie a fandit jejich vztahu, což je sice můj subjektivní problém, ale na filmu mi to ubralo co do síly oné love story...a může se to stát i vám:-)
Nevím co dodat... Nečekejte od tohoto filmu příliš, mohli by jste být zklamáni. Dost možná se mnou po jeho shlédnutí budete nesouhlasit, každopádně nemyslím si, že potenciál byl využit naplno a považuji film za dokonalé zvládnutý technicky, ovšem bez duše. Bude se o něm pravděpodobně mluvit ještě dlouho, doporučuji vám ho proto vidět, to ano, ale v tomhle směru bych to přirovnal třeba k Jurskému parku... tam taky všichni čuměli s otevřenou hubou na dinosaury, ale příběh už tu byl, film uspěl jen díky formě, jakou diváka dokázal zaujmout.

Blondýna v autoškole :-)

Je to sice polsky, ale rozumět by jste tomu měli... Mimochodem jedná se o skrytou kameru - to pro ty, kteří by se chtěli navážet do blondýnek, jak jsou blbé;-)

Sedm životů (Seven Pounds) - 6/10

Co mají společného Sedm životů (Seven Pounds) a Gran Torino? Oba filmy jsou komorní příběhy zaměřené primárně na ústřední mužskou postavu... A oba už jsem viděl, oba zaujaly, oba trochu jinak. Dnes si něco napíšeme o tom prvním zmíněném...

Sedm životů s Willem Smithem v roli Bena Thomase a Rosarií Dawson hrající Emily Posa mě zaujal v kině podle reklam - Will Smith působil v ukázce dojmem mírně vyšinutého psychopata, od kterého by jste čekali, že slepce začne převádět přes křižovatku na červenou. V klipu hodně běhal, plakal, křičel, byl mokrý, hubený a zoufalý... Říkal jsem si, že to asi bude slušný psychothriller a trošku se mi vybavilo "Já, Legenda". Finální produkt je trošku odlišný. Pravda - dočkáte se - Will Smith bude plakat, běhat, moknout, zuřit, deptat ostatní lidi kolem sebe...a nečekaně - milovat Rosarii Dawson... Což o to, já bych se asi taky zamiloval. Problém je ten, že film z počátku diváka mate. Z počátku je chování Bena velmi podivné, nevíte co si máte myslet - na jednu stranu pomáhá lidem, na druhou deptá slepého Woody Harrelsona po telefonu a k tomu se děj prolíná scénami v nemocnici sledovanými zpovzdálí a různými flashbacky. Ben tak nějak nikde nebydlí, chodí v jednom obleku, ačkoliv vypadá na to, že má spoustu peněz, pracuje jako agent zdravotní pojišťovny, přitom studoval na UCLA a dle flashbacků dělal v NASA... Prostě vám film tak dlouho motá hlavu, až vám to zničeho nic dojde. Najednou v půlce filmu nastane zlom, kdy zničeho nic je pointa naprosto jasná a v podstatě by jste se ani nemuseli na film dodívat, případně si můžete film pauznout a vsadit se s ostatními, kdo přesně tipne co a jak se bude dalších 50 minut dít - nepochybuju, že by jste vyhráli...
Zlom a problém je totiž v tom - a omlouvám se vám všem, kteří to stejně jako já před filmem nevěděli - že Sedm životů je v první polovině filmu opravdu tak trochu psycho (hlavně díky Benovu nevyzpytatelnému chování) a taky trochu thriller (protože děj postupuje opravdu napínavým stylem), ovšem v oné, již zmiňované polovině, se Ben díky setkání s Emily zamiluje, a to, co sledujeme až do trpkého konce, je pomalu se rozvíjející románek dvou zoufalých lidí. Problém je v tom, že se to ve vás rve - na jednu stranu víte, kam příběh směřuje, na druhou těm dvěma fandíte... a ono se to vzájemně vylučuje. Je to asi jako fandit podplacenému boxerovi, o kterém víte, že se v posledním kole nechá srazit na kolena. Nebo fandit Titaniku při rychlostní plavbě přes Atlantik, když víte, že se potopí a Jacka/DiCapria vezme sebou... Ostatně výsledný efekt filmu je stejný - budete se sžívat a fandit někomu, pro koho budete na konci plakat. A omlouvám se za spoiler, ale v půlce filmu by vám to stejně došlo. Nevím jestli je to dobře nebo ne, že pointa filmu je jasná tak dlouho dopředu, ostatně A.Hitchcock kdysi prohlásil, že děsivější scéna je bát se půl hodiny dopředu vraždy o které víte, než se pak během 5 vteřin pos*at leknutím (no možná přesně takhle to neřekl), každopádně vzhledem k tomu že Sedm životů živí v divákovi hodinu slušný zmatek a půdu hned pro několik možných příběhových kliček a zákrut, zvolí plnou parou vpřed na nejbližší kru. Po shlédnutí filmu tak zbude v ústech a na duši jen hořká pachuť smutného konce, kdy si říkáte, že na tohle jste před příchodem do kina připraveni nebyli.
Neříkám ale, že film je vyloženě špatný. Jen je trochu zvláštní. Will Smith se svou rolí Bena vrací z Já Legendy na půl cesty k Cestě za štěstím - je to zajímavý pohled a i přes rozervanost své postavy dokáže být sympatickým zoufalcem, stejně jako Elsa Rosarie Dawson i přes make-up těžce nemocné dívky nezakryje svoje krásné rysy a vždy bude exotickou kráskou, když bude chtít. Celá druhá polovina je pouze o chemii mezi touto dvojicí a myslím, že funguje až do zdárného konce. To je ta dobrá zpráva.

...jste romantička? Ne, to je můj manžel...

Ta špatná je, že film diváka trochu tahá za nos a mate, mnoho věcí a příběhových postav ukazuje jen jak se mu to hodí, tak trošku, jen naznačí, ale nevysvětlí, celý film tápeme, aby jsme byli v posledních 5 minutách filmu odbyti jedním souvětím o třech větách sdělením toho, co jsme celou dobu tušili, ale už nic víc. A to víc by jsme si zasloužili, ve filmu to jakoby chybí. Mám na mysli hlavně motivaci některých Benových rozhodnutí a plánů. Ústřední premisa filmu je totiž poměrně chytře vymyšlená, ale vykonstruovaná, mírně řečeno, neuvěřitelně. Ale nikoliv logicky špatně - na každou otázku je tu odpověď, jen je potřeba všímat si detailů a scénáristům vše sežrat i s navijákem...
No nevím - dojem z filmu byl po shlédnutí dost rozporuplný, hlavně díky očekávání. Sice je hezké, že za jedny peníze dostaneme filmy dva, každopádně někdo nemusí být z této žánrové nevyhraněnosti zrovna nadšený. Prostě netradiční a smutná romantika, kterou si nedokážete patřičně užít. Sedm kilo plačtivého patosu, z kterého je cítit prvoplánovitost, jako by scénář psali výrobci kapesníčku, do kterých vám měly plakat vaše milé na vedlejším sedadle. Film, který nebudu mít potřebu vidět dvakrát. Sice jsem se rozmýšlel velmi vážně nad sedmičkou, ale nakonec, ačkoliv se jedná o herecky dobře ztvárněný a řemeslně zvládnutý film, za ne až tak příjemný chuťový ocas: 6/10.

PS: opravdu hodně jsem se zasmál tomu, že uživatel Renton v profilu tohoto filmu na ČSFD napsal naprosto to samé, co já v této recenzi, což jsem zjistil až v momentě dodatečného vkládání odkazů (naštěstí).
A je k uzoufaní strašně obtížné vygooglovat k tomuhle filmu nějaký screen z filmu:-/

RocknRolla - 8/10

Tak mě napadá, jestli vlastně psát recenzi nebo vůbec nějakou zmínku o filmu, který díky rozhodnutí nějakého pablba, rádoby předvídajícímu vkus českého diváka, ani nepůjde do českých kin. Pravda, nejsme trh, který by grafy utržených liber či dolarů vystřelil do závratných výšin, každopádně ten, kdo rozhodl, že film nepůjde do českých kin, by zasloužil pár facek a nakopat...je to totiž slušný podfu(c)k na nás, diváky. Guy Ritchie by jen dodal: "Sbal prachy a vypadni!"
O filmu RocknRolla jsem se dozvěděl čirou náhodou, při brouzdání skrze spletité sítě wwwebu, ale protože mi ten název nic neřekl, nechal jsem to být...až po nějaké době jsem na ten název narazil podruhé a shodou okolností u něj byl i text... Velmi pochvalný text. A poté, co jsem film zhlédl, musím potvrdit, že chvála byla 100% zasloužená. Typičtější anglickou gangsterku plnou suchého, černého a ironické humoru, výborných herců a celkově velmi uvolněné atmosféry hned tak nenajdete. I když - vlastně ano - pokud si pustíte starší filmy Guye Ritchieho, Sbal prachy a vypadni, případně Podfu(c)k, měli by jste mít představu, co vás čeká při sledování RocknRolly. Film ale není tak syrový, je více sebeironický, uvolněný, vtipnější a jako bonus se Guy za ty roky naučil i nějaké ty grafické filtry a finesy ve zpracování střihu...

real motherfucking rocknrolla!

Popisovat příběh snad ani nemá smysl - zkrátka se spokojte s informací, že příběh je klasicky zamotaný, osudy všech postav propletené, každý zná každého, přímo či nepřímo ho ovlivňuje a občas to ani neví a všem jde samozřejmě v první řadě o prachy, v druhé o život... Postav ve filmu je pro Ritchieho gangsterku typicky mnoho, každá je více či méně důležitá, o to jsou však pestřeji a zajímavěji vykreslené, dá se říct, že "co kus, to originál". Osudy těchto postav ovlivňuje zejména hlavní kápo Lenny Cole (vynikající Tom Wilkinson), hrající si s osudy a konty všech kolem sebe jako při odpolední siestě nad monopoly. Postavy se pak nerozdělují na hlavní a vedlejší, ani na dobré či záporné, ale pouze na sympatické a nesympatické, v pozdější fázi filmu na živé, mrtvé, postřelené, rozčtvrcené atd... Je jen na vás, kdo vám bude sympatický a v kom si najdete svého favorita. S velkou pravděpodobností se strefíte do postavy, která bude žít alespoň polovinu filmu;-) A figurky střídající se nám před očima během téměř dvouhodinové stopáže, jsou opravdu povedené, stejně jako jednotlivé scény, vedoucí ke klasickému gangstersky-žánrovému finále. Je tu sehraná, ale napůl komická dvojka One-Two (Gerard Butler, na kterého není kladen až takový důraz, jak by se dle plakátů dalo předpokládat) a Mumbles (Idris Elba) a jejich kámoš Handsome Bob (Tom Hardy). Naprosto nejsympatičtější mi pak byla Lennyho pravá ruka, příběh vyprávějící Archie (Mark Strong). Do toho nám z Ruska přes ČR přiletí trošku naivní Uri (Karel Roden) se svou povedenou účetní Stella (Thandie Newton) a povedenými, ultra drsnými magory jako ochrankou při převozu investic... A do toho všeho se nám filmem motá rádoby rocknrolla Johnny Quid (Toby Kebbell). Prostě postav je hodně a každá má v příběhu svoji roli.

Řidič slečny Daisy?

Docela mě mrzí, že abych mohl dokázat povedenost filmu, musel bych citovat některé pasáže, což prostě nemůžu, film nikomu kazit nechci. Každopádně některé scény jsou zralé na to, aby se staly klasickými - ať už krádeže peněz, taneční vložky v klubu (jedno kterou myslím, obě stojí za to) či téměř kteroukoliv scénu, ve které se objeví Lenny Cole... Prostě sledování filmu vás bude bavit, film bude plynout v poklidném tempu, stále to bude dost zamotané na to, aby jste byli zvědaví, co bude dál. K tomu sem tam zazní stylová hudba, která se mi mimochodem hodně líbí (mám na mysli údernou ústřední melodii) a celý film má celkem zajímavý vizuální motivy a přechody mezi scénami.

Shoot 'em up!

Co říct závěrem - nejde o nic revolučního, už tu to jednou, dvakrát, možná třikrát bylo, ale tvůrci se časem zdokonalili a vyvážili ingredience tak, že někomu to sedne ideálně nyní, někdo si bude stěžovat, že předchozí filmy se mu líbily víc - já patřím naštěstí do té spokojenější skupiny - jestli chcete vědět, kam budete patřit vy, jděte a sežeňte si to!
Naprosto jasných a zasloužených motherfucking 8/10, fellas!