neděle 30. srpna 2009
úterý 18. srpna 2009
Jen si tak trochu postěžovat...
Tak si říkám - čte tenhle web vůbec někdo? Nejdřív to tu mělo být anonymní... ovšem nikdo nechodil. Pak jsem rozeslal odkazy, ve snaze získat návštěvnost a zpětnou vazbu... Jo, pár lidí sem přišlo, zlomek z nich tu nechal po sobě písemnou památku, většinou ale pořád ti samí... Nejsmysluplnější období si tahle stránka prožívala 3 týdny, po dobu mého pobytu v Thajsku a dodnes mi tehdejší "deníček" slouží jako cenný suvenýr, který mi Thajsko dalo. Bylo nemálo praktické, že jsem svoje denní zážitky nemusel psát a nebo později stále dokola jak zadrhnutá deska vykládat svým kamarádům a známým, stačilo jen rozvinout už jednou napsané a do povědomí zanesené informace...
Dnes už je stav trošku jiný, řekl bych, že pro blogování poměrně kritický. V době, kdy všude úřaduje facebook a twitter a podobné sociální sítě, jimiž jsem byl taky pohlcen, blogy upadají - alespoň ten můj, osobní, určitě. Do jisté míry za to může lenost - rozepisovat se do článku, který bude mít hlavu a patu, je nepoměrně složitější a pomalejší, než napsat jeden výkřik do světa, o kterém navíc vím, že si ho řada mých známých přečte tak jak bylo zamýšleno a naopak při správně nastaveném soukromí, si ho nepřečte nikdo, komu nepatří. Nicméně blog má svoje kouzlo v tom, že v okamžiku potřeby vyjádření nějaké složitější myšlenky, dává člověku potřebný prostor, jako právě teď.
Poslední dobou ale hlavně přemýšlím, co sem vlastně psát. Víte, je strašně lehké napsat sem to první co vás napadne, ale člověk musí počítat s následky. Vyrůstal jsem na chatech (četech), kdy jsem si špital se svým "vyvoleným" to co mě napadlo, a mohl jsem pomlouvat i člověka ze stejné místnosti a bylo to více méně mezi námi. Stejně tak v pozdější době, na icq nebo přes maily, si člověk může dovolit napsat cokoliv. U facebooku už je to riziko a na blogu sebevražda. Pak se mi nedivte, že je tu málo věcí k přečtení - jak je o mne známo, jsem člověk rýpavý, často nespokojený a hlavně dosti kritický, kterému jde víc kritika než pochvala. Nemluvě o stylu vyjadřování, kdy velká várka čtivosti spočívá v ironii a shazování buďto sama sebe, nebo svých známých či společných zážitků. A bystří už zjistili, kde padá kosa na kámen:-) Takže zážitky, jak jsem se měl poslední víkend, si tu člověk přečte opravdu výjimečně, protože bych zaručeně buď někoho urazil nebo nemohl napsat všechno... Pak to dopadá tak, že se uchyluju k psaní reportáží z hasičských závodů, které jsou pořád dokola (v podstatě nejen ty závody, ale i ty reportáže) a nebo recenzí filmů či her, kde je to to samé. Takže pak si tu čtete: "hasiči vyběhli, něco zmršili, sestříkli. Žrádlo se nedalo žrát. Celý den v háji a s úděsem zjišťuju, že jsem si ani s nikým pořádně nepokecal a jen prolelkoval 6 hodin někde na lavičce. Aspoň, že je na co (koho) čumět". Případně: "scénář nás diváky považuje za nevšímavé blbce, herecké výkony jsou tragické, výbuchy hromové, akce třeskutá, vtipy sotva zvedající koutky a konec filmu nasírací...". To bych tu mohl napsat o 90% závodů a filmů a kdybych na tom ještě víc zapracoval, mohl bych udělat takový mustr, který napasuju na budoucí filmy a závody jako Nostradamus své předpovědi na události budoucí.
Ještě štěstí, že nejen člověk jako takový, ale i věci kolem něj se vyvíjí a tak se třeba stane, že hasičské závody už občas nesleduju jako divák s pivem či s foťákem v ruce, ale zadařilo se nám s klukama domluvit na nějakém tom závodění. Otázka je, jak dlouho nám to vydrží. Sám bych se taky nerad uvrtal do situace, kdy bych každý víkend trávil 2 dny z víkendu někde v autě a na nepohodlné lavičce, bez oběda a hlavně všechno tohle "povinně". Naprosto mi vyhovuje, že jsme se zatím sešli vždy tak jednou za dva týdny a pokud se podaří, zase s jednovíkendovou pauzou bych příště rád zavítal do Vícova. Druhá věc je, že zatím mě "útočení" baví i díky tomu, že ten čas, který dáváme, je pořád ještě kam posouvat a můžeme si něco "dokazovat". Nevím jak pro ostatní, ale pro mě je to větší motivace, než celkové pořadí, kde - přiznejme si to - není momentálně šance se odpoutat od chvostu výsledkové listiny. Já osobně jsem povaha, že pokud se mě osobně závod podaří, a mám ze sebe dobrý pocit, tak je mi absolutně jedno, že jsem nevyhrál. Ano, mrzí mě, že i přesto, co člověk zaběhne co může, je třeba předposlední, ale je potřeba si uvědomit, že každý má svou hranici možností, která se sice po jistou dobu může posouvat, ale za určitý čas se stane hraniční a zlepšovat se už nejde (což bývá moment, kdy mě to přestává bavit). To, že někdy člověk prostě nemůže být první, by si měli někteří uvědomovat - ambice jsou sice hezká věc a dozajista tahoun jedinců i lidstva (hned po lenosti;-)) ale reálný pohled na věc je mnohdy důležitější. Otázka je, jestli toto není házení perel sviním, ty a ti, kterých se to týká, si stejně nepřipustí, že se jich to týká.
Pokud toto bude číst někdo z obce hasičské, chtěl bych si rýpnout do jednoho momentu, který se odehrál na konci soutěžního dne na závodech v Krumsíně. Soutěž se nepovedla, dá-li se to tak o čtvrtém místě říct, Plumlovu. Na závěrečný nástup se hoši vyprdli a seděli bokem. Chvíli jsem váhal, nad důvodem jejich konání, každopádně mě mohlo urazit, že se jich pořadatelé doprošovali, aby si šli převzat ceny. Že nestáli na nástupu, to bych jim ani nevytýkal, ale jakým způsobem se tvářili na to, převzít ceny "až" za dělené čtvrté místo, za to bych jim nakopal. To se pánové teda předvedli - přitom bych do nich nikdy nic takového neřekl. My z "béčka" se tam snažíme, zaběhneme na historicky třetí závod docela slušný čas a nemáme na nějakou odměnu nárok a přitom já bych si tam šel s nadšením i pro reklamní igelitku s blokem a tužkou, a pánům se nechtělo pro fajn ceny za čtvrté místo. Nezlobte se na mě, ale to už hraničí s arogancí a rozežraností. Tolik k závodům v Krumsíně.
Abych tu nemlel jen negativně. Byly i věci, které mě v posledních týdnech potěšily. Předně, je to sice už starší věc, ale dovolená se celkem povedla. Podle mnou raženého hesla: "dovolená mých blízkých je nejvhodnější časem dovolené mé (hlavně když ji tráví jinde než já)" jsem si vybral 14 dnů volna a k mému vlastnímu překvapení jsem je strávil nad poměry aktivně. Za vše mluví 1100 najetých kilometrů, a ještě teď můžu pořád pravdivě poznamenat, že v novém rodinném Citroenu C4 mám najeto nejvíc z rodiny:-) Minidovolená na Nových Mlýnech byla sice propršená, ale hlavně díky Ivanovi byla více než usměvavá. O nic míň spontální výlet na hasičskou Olympiádu do Ostravy sice nebyl tak rozesmátý, ale rozhodně byl zajímavý. Ale mrzí mě, že ve stejný den nebyly závody s lezením na věž, které jsou i na pohled prostě fascinující. Výlet do ValMezu byl pak pouze třešnička na dortu z kategorie "no comment". Jediné co mě zamrzelo bylo, že i když si všichni, co u mě byli, chválili, jak to mám doma super, tak i přesto, že jsou prázdninoví nebo nezaměstnaní, neměli chuť přijet víckrát...
No a druhá věc, to je spíš taková perlička, kterou už ti, co mě mají v přátelích na facebooku, mohli zaregistrovat. Ozvala se mi hooodně vzdálená příbuzná, o které jsem prakticky ani nevěděl - z otcovi strany mám totiž poměrně početnou rodinu, kterou ovšem vůbec neznám - jeho bratr měl několik žen, ty mu porodily několik dětí, a vzhledem k tomu, že je o 14 let starší než můj otec, a já jsem narozený až z druhé vlny, taky se ztrátou více než 2 pětiletek, tak to v praxi znamená, že moji bratranci mají padesát a až jejich děti jsou věkově nastejno jako já:-) Každopádně, jak jsme se s mým "dokonalým jmenovcem" shodli, je docela "schíza" číst několikrát pod sebou jméno, které víte, že je vaše, ale přitom je něčí jiné:-) Nováci, Dlouzí a podobně jsou asi zvyklí, ale u mě je to celkem výjimečná situace. Narazil jsem pak ještě na podobnou perlu, kdy u kamarádky vidím, že komentovala fotky jistého "Jirky Hejče" - tak si říkám, že se mrknu, co tam má kamoš za fotky. Vidím Tatraland, říkám si, že to je nějaké divné, co tam Jirka s tou sádrou na noze asi dělal. Pak vidím nějakého hubeného ušatého kluka...hmmm...říkám si, asi bratranec nebo někdo z rodiny. Pak je tam ten ušatec zase...no a pak mi to docvakne - shoda jmen, kamarádka má holt v přátelích taky kamaráda Jiřího Hejče... prostě lol...
Jo a víte co mě ještě nakrklo tento týden? Přestal mi fungovat QIP. Svině od ICQ zase zapracovali... Po týdnu, kdy jsem pořád nemohl QIP zprovoznit ani po nainstalování posledních dostupných verzí, jsem rezignoval a nainstaloval ICQ... Kravaťáci ruku v ruce s "ajťáky" vyhráli, podlehl jsem. Ale prskám, kdy můžu, je to nezvyk, je to velké, je to nepohodlné a některé užitečné funkce z QIPu mi chybí:-(
Pro změnu něco pro zasmání - víte kde sehnat nejlevnější gril? Za desetikačku v nejbližším supermarketu - mrkněte zde.
No nic, už mě to psaní dnes nebaví, postěžuju si na svět zase někdy jindy... zatím se ti zvědaví z vás, koho jsem ještě nadobro neotrávil hasičema, můžou podívat, jak nás sedm statečných z "Béčka" zvládlo Krumsín:
Dnes už je stav trošku jiný, řekl bych, že pro blogování poměrně kritický. V době, kdy všude úřaduje facebook a twitter a podobné sociální sítě, jimiž jsem byl taky pohlcen, blogy upadají - alespoň ten můj, osobní, určitě. Do jisté míry za to může lenost - rozepisovat se do článku, který bude mít hlavu a patu, je nepoměrně složitější a pomalejší, než napsat jeden výkřik do světa, o kterém navíc vím, že si ho řada mých známých přečte tak jak bylo zamýšleno a naopak při správně nastaveném soukromí, si ho nepřečte nikdo, komu nepatří. Nicméně blog má svoje kouzlo v tom, že v okamžiku potřeby vyjádření nějaké složitější myšlenky, dává člověku potřebný prostor, jako právě teď.
Poslední dobou ale hlavně přemýšlím, co sem vlastně psát. Víte, je strašně lehké napsat sem to první co vás napadne, ale člověk musí počítat s následky. Vyrůstal jsem na chatech (četech), kdy jsem si špital se svým "vyvoleným" to co mě napadlo, a mohl jsem pomlouvat i člověka ze stejné místnosti a bylo to více méně mezi námi. Stejně tak v pozdější době, na icq nebo přes maily, si člověk může dovolit napsat cokoliv. U facebooku už je to riziko a na blogu sebevražda. Pak se mi nedivte, že je tu málo věcí k přečtení - jak je o mne známo, jsem člověk rýpavý, často nespokojený a hlavně dosti kritický, kterému jde víc kritika než pochvala. Nemluvě o stylu vyjadřování, kdy velká várka čtivosti spočívá v ironii a shazování buďto sama sebe, nebo svých známých či společných zážitků. A bystří už zjistili, kde padá kosa na kámen:-) Takže zážitky, jak jsem se měl poslední víkend, si tu člověk přečte opravdu výjimečně, protože bych zaručeně buď někoho urazil nebo nemohl napsat všechno... Pak to dopadá tak, že se uchyluju k psaní reportáží z hasičských závodů, které jsou pořád dokola (v podstatě nejen ty závody, ale i ty reportáže) a nebo recenzí filmů či her, kde je to to samé. Takže pak si tu čtete: "hasiči vyběhli, něco zmršili, sestříkli. Žrádlo se nedalo žrát. Celý den v háji a s úděsem zjišťuju, že jsem si ani s nikým pořádně nepokecal a jen prolelkoval 6 hodin někde na lavičce. Aspoň, že je na co (koho) čumět". Případně: "scénář nás diváky považuje za nevšímavé blbce, herecké výkony jsou tragické, výbuchy hromové, akce třeskutá, vtipy sotva zvedající koutky a konec filmu nasírací...". To bych tu mohl napsat o 90% závodů a filmů a kdybych na tom ještě víc zapracoval, mohl bych udělat takový mustr, který napasuju na budoucí filmy a závody jako Nostradamus své předpovědi na události budoucí.
Ještě štěstí, že nejen člověk jako takový, ale i věci kolem něj se vyvíjí a tak se třeba stane, že hasičské závody už občas nesleduju jako divák s pivem či s foťákem v ruce, ale zadařilo se nám s klukama domluvit na nějakém tom závodění. Otázka je, jak dlouho nám to vydrží. Sám bych se taky nerad uvrtal do situace, kdy bych každý víkend trávil 2 dny z víkendu někde v autě a na nepohodlné lavičce, bez oběda a hlavně všechno tohle "povinně". Naprosto mi vyhovuje, že jsme se zatím sešli vždy tak jednou za dva týdny a pokud se podaří, zase s jednovíkendovou pauzou bych příště rád zavítal do Vícova. Druhá věc je, že zatím mě "útočení" baví i díky tomu, že ten čas, který dáváme, je pořád ještě kam posouvat a můžeme si něco "dokazovat". Nevím jak pro ostatní, ale pro mě je to větší motivace, než celkové pořadí, kde - přiznejme si to - není momentálně šance se odpoutat od chvostu výsledkové listiny. Já osobně jsem povaha, že pokud se mě osobně závod podaří, a mám ze sebe dobrý pocit, tak je mi absolutně jedno, že jsem nevyhrál. Ano, mrzí mě, že i přesto, co člověk zaběhne co může, je třeba předposlední, ale je potřeba si uvědomit, že každý má svou hranici možností, která se sice po jistou dobu může posouvat, ale za určitý čas se stane hraniční a zlepšovat se už nejde (což bývá moment, kdy mě to přestává bavit). To, že někdy člověk prostě nemůže být první, by si měli někteří uvědomovat - ambice jsou sice hezká věc a dozajista tahoun jedinců i lidstva (hned po lenosti;-)) ale reálný pohled na věc je mnohdy důležitější. Otázka je, jestli toto není házení perel sviním, ty a ti, kterých se to týká, si stejně nepřipustí, že se jich to týká.
Pokud toto bude číst někdo z obce hasičské, chtěl bych si rýpnout do jednoho momentu, který se odehrál na konci soutěžního dne na závodech v Krumsíně. Soutěž se nepovedla, dá-li se to tak o čtvrtém místě říct, Plumlovu. Na závěrečný nástup se hoši vyprdli a seděli bokem. Chvíli jsem váhal, nad důvodem jejich konání, každopádně mě mohlo urazit, že se jich pořadatelé doprošovali, aby si šli převzat ceny. Že nestáli na nástupu, to bych jim ani nevytýkal, ale jakým způsobem se tvářili na to, převzít ceny "až" za dělené čtvrté místo, za to bych jim nakopal. To se pánové teda předvedli - přitom bych do nich nikdy nic takového neřekl. My z "béčka" se tam snažíme, zaběhneme na historicky třetí závod docela slušný čas a nemáme na nějakou odměnu nárok a přitom já bych si tam šel s nadšením i pro reklamní igelitku s blokem a tužkou, a pánům se nechtělo pro fajn ceny za čtvrté místo. Nezlobte se na mě, ale to už hraničí s arogancí a rozežraností. Tolik k závodům v Krumsíně.
Abych tu nemlel jen negativně. Byly i věci, které mě v posledních týdnech potěšily. Předně, je to sice už starší věc, ale dovolená se celkem povedla. Podle mnou raženého hesla: "dovolená mých blízkých je nejvhodnější časem dovolené mé (hlavně když ji tráví jinde než já)" jsem si vybral 14 dnů volna a k mému vlastnímu překvapení jsem je strávil nad poměry aktivně. Za vše mluví 1100 najetých kilometrů, a ještě teď můžu pořád pravdivě poznamenat, že v novém rodinném Citroenu C4 mám najeto nejvíc z rodiny:-) Minidovolená na Nových Mlýnech byla sice propršená, ale hlavně díky Ivanovi byla více než usměvavá. O nic míň spontální výlet na hasičskou Olympiádu do Ostravy sice nebyl tak rozesmátý, ale rozhodně byl zajímavý. Ale mrzí mě, že ve stejný den nebyly závody s lezením na věž, které jsou i na pohled prostě fascinující. Výlet do ValMezu byl pak pouze třešnička na dortu z kategorie "no comment". Jediné co mě zamrzelo bylo, že i když si všichni, co u mě byli, chválili, jak to mám doma super, tak i přesto, že jsou prázdninoví nebo nezaměstnaní, neměli chuť přijet víckrát...
No a druhá věc, to je spíš taková perlička, kterou už ti, co mě mají v přátelích na facebooku, mohli zaregistrovat. Ozvala se mi hooodně vzdálená příbuzná, o které jsem prakticky ani nevěděl - z otcovi strany mám totiž poměrně početnou rodinu, kterou ovšem vůbec neznám - jeho bratr měl několik žen, ty mu porodily několik dětí, a vzhledem k tomu, že je o 14 let starší než můj otec, a já jsem narozený až z druhé vlny, taky se ztrátou více než 2 pětiletek, tak to v praxi znamená, že moji bratranci mají padesát a až jejich děti jsou věkově nastejno jako já:-) Každopádně, jak jsme se s mým "dokonalým jmenovcem" shodli, je docela "schíza" číst několikrát pod sebou jméno, které víte, že je vaše, ale přitom je něčí jiné:-) Nováci, Dlouzí a podobně jsou asi zvyklí, ale u mě je to celkem výjimečná situace. Narazil jsem pak ještě na podobnou perlu, kdy u kamarádky vidím, že komentovala fotky jistého "Jirky Hejče" - tak si říkám, že se mrknu, co tam má kamoš za fotky. Vidím Tatraland, říkám si, že to je nějaké divné, co tam Jirka s tou sádrou na noze asi dělal. Pak vidím nějakého hubeného ušatého kluka...hmmm...říkám si, asi bratranec nebo někdo z rodiny. Pak je tam ten ušatec zase...no a pak mi to docvakne - shoda jmen, kamarádka má holt v přátelích taky kamaráda Jiřího Hejče... prostě lol...
Jo a víte co mě ještě nakrklo tento týden? Přestal mi fungovat QIP. Svině od ICQ zase zapracovali... Po týdnu, kdy jsem pořád nemohl QIP zprovoznit ani po nainstalování posledních dostupných verzí, jsem rezignoval a nainstaloval ICQ... Kravaťáci ruku v ruce s "ajťáky" vyhráli, podlehl jsem. Ale prskám, kdy můžu, je to nezvyk, je to velké, je to nepohodlné a některé užitečné funkce z QIPu mi chybí:-(
Pro změnu něco pro zasmání - víte kde sehnat nejlevnější gril? Za desetikačku v nejbližším supermarketu - mrkněte zde.
No nic, už mě to psaní dnes nebaví, postěžuju si na svět zase někdy jindy... zatím se ti zvědaví z vás, koho jsem ještě nadobro neotrávil hasičema, můžou podívat, jak nás sedm statečných z "Béčka" zvládlo Krumsín:
pondělí 3. srpna 2009
středa 15. července 2009
Hasičem na jedno odpoledne...(v Lipové)
Že se vídám s hasiči z Lipové a píšu jim sem tam nějaké ty články, už si asi všimli úplně všichni včetně BIS. Ale uvědomujete si někdo, že je to už rok? Při závodě v Čelechovicích jsem před 14 dny "slavil" výročí, hezky jedním pětipivem a lehce rozevlátým výletem po cyklostezkách odvahy mezi PV a Smržicemi. Před rokem tedy první závod, první reportáž... A rok na to byla sobota, já navlíknutý ve šponkách, na hlavě přilbu, na nohách tarfy, na sobě dres Lipové a před sebou neřešitelný rychlostní kvíz pojmenovaný "spoj spojky za letu sojky" a běž... Ale popořadě...Nápad, abych si zkusil běžet za Lipovou nějaký ten útok, se vyskytl už dřív, každopádně nevěřím tomu, že to kdokoliv bral jinak, než pouhé rytí do "kecálka", kterému se vždy vše dobře rozebírá ve všeznalých článcích, zatímco někteří by mě v tom na oplátku rádi "vykoupali"... První opravdový pokus mě uvrtat k rozhýbaní mého chatrného těla pod barvami Lipovských hasičů, byl asi před měsícem, kdy se blížil okrsek v Seči a nastala nutnost sestavit "Béčko", aby se mohli veleslavné akce zúčastnit i chlapi. Tehdy jsem ostudě unikl díky nutnosti jet do Chrudimi a nemožnosti zúčastnit se byť jediného tréninku, bez kterého jsem řekl, že nezávodím. No a teď přišel třetí domácí pohár Lipové (resp. o pohár starostky) a už nebylo cesty zpět:-)
Upozorňuji předem, že dneska se primárně a snad i pochopitelně budu soustředit hlavně na sebe... Přesto by se slušelo zmínit další spolupachatele z týmu "Béčka" - Jirka na stroji, zkušený matador. Staňa na savici, taky žádný nováček. Na koši Kartina, povolený to ženský element a doping. Na béčku Dominik - další nováček, který si ale premiéru odbyl na onom okrsku, byť jako proudař. Na rozdělovači jistota z "áčka", bez které by jsme asi měli NP - JiKi. A na proudu motorová myš Michal Chlupáč (LP) a brzda - Já (PP)...
9 dní před závodem - první trénink - zjistil jsem, že nachystat si správně základnu a hadice, je podobně složité jako poskládat Rubikovu kostku. A ani za pomoci Markétky nebo Matesa to nebylo zrovna nejjednodušší. Na základně se přede mnou kroutili hadice jako hadi v teráriu, nedokázal jsem se orientoval, který konec patří kam a připomněla se mi studentská léta, kdy jsem u tabule bezradně hleděl na zadání matematické rovnice a nade mnou stála nepříčetná Jančíková... Takže nakonec to s hadicemi dopadalo stejně jako s rovnicí - dořešili to jiní. No a víc, než se ještě zkusit proběhnout s klubkem v ruce, už jsem nestihl.2 dny před závodem - druhý trénink - Než jsem si to stihl pořádně oživit a případně vůbec dopilovat, nastartovala se mašina a běželo se naostro (jako že s vodou, ne bez trenek)... Na poslední chvíli se ptám, kde zahazovat klubko (ozvala se dvojí odpověď, že u druhé lípy, případně až se mi vytrhne z ruky) a rozběhl jsem se k základně v ústrety dvěma spojkám, hadicím a proudnici a po tragickém zaváhání vyběhl... Ve vypůjčených tarfách se sice běží jako s větrem o závod, ale desetimetrovou ztrátu by doběhl tak možná Rohlíček, ale né já... Klubko zahazuju u druhé lípy a vůbec se mi nelíbí výhled přede mnou - nějak jsem si neuvědomil, že kluci zaklekávají na hrubším asfaltu. Koleno a hlavně prsty si to pamatují ještě po týdnu. Zakleknu a stříkám, stříkám... stříkám... pořád stříkám... ale pořád nic nevidím... a pak mi vypli vodu. Takže smotat hadice a znovu. To samé v bledě modrém - zase bídná základna, i když o trošku možná menší hrůza než napoprvé a i díky JiKimu tentokrát stíhám doběhnout až k čáře, stříkám, stříkám, zase nevidím nic než jen proud vody a vrchní půlku terče a bezradně umývám terč snad ještě od předloňské špíny. Nebýt přiběhnuvší Market, tak tam snad stříkám do poháru... Hrůza, děs - pocity po tréninku jsou velmi rozporuplné a večer nemůžu ani usnout. Sice mi to ještě celkem běhá, ale základna je katastrofální a ten sestřik, s takovou převezmu titul "Přostřikainen" Luunnimu...
17 hodin před závodem - vyrážím na rozlučku s bývalými kolegy...monumentální akce si vyžádala monumentální účast.12 hodin před závodem - strhla se okřídlená vodková smršť...
5 hodin před závodem - snažím se probrat, vstát a posbírat se, abych mohl dojet
2 hodiny před závodem - dorazil jsem a dávám si jedno vyprošťovací... na sobě už mám šponky a připadám si jako král (šašků)...všichni říkají, že v tom vypadám úžasně a nejsem si jistý, jak to myslí...
1 hodinu před startem - konečně jsem v pohodě a s Markét motáme hadice a probíhá příprava. V tu dobu již "béčko" ví, že běží i o "čest Lipové";-))
5 minut před startem - Cože? Už běžíme?! Kde mám hadice! Kde mám přilbu! Kde je základna? Sakriš! Nestíhám být ani nervózní!
10 vteřin před startem, už na lajně - Dopr... dyť já si ani nezkusil náběh, beztak do toho vletím jako prase do žita!
- START -
3 vteřina - vletěl jsem do toho jako prase do žita...
6 vteřina - teprve vybíhám ze základny, protože jsem si rozhodil první spoj... Prostě to nemám v ruce jak někteří zkušenější. JiKi se ohlíží a beztak v duchu nadává...
10 vteřina - slyším hučet mašinu... sakra ti "nováčci" tam vzadu jsou rychlí! Jsem sotva u rozdělovače a makám jak to jen jde...
14 vteřina - sakra kde jsou ty lípy!?
16 vteřina - někam mi zmizlo klubko:-)
17 vteřina - Chlupáč už je na konci
17,5 vteřina - mám pocit, že budu krátký. To musím urvat, z dálky to nesestříknu...
17,8 vteřina - ještě metr a půl a budu na čáře!
17,95 vteřina - někam mi zmizla hadice:-(
18,27 vteřina - běžím pozpátku...nechtěně...když vidím tu hadici 3 metry za sebou, říkám si, že je to v háji...
18,47 - Michal má (asi na půl vteřiny) vodu, což by i při prostřiku mohl být super čas!
18,51 - JiKi tušil průšvih a tak zavírá vodu, takže má Michal smůlu...
20-26 vteřina - zoufale se vracím pro hadici, potáhnu si ji a zaklekávám...
22,50 - Jirka pouští vodu pro Chlupa - 23,49 sestříkává
28,00 - konečně mi jde i voda, kterou jsem v první moment nepodchytil, protože jsem mával dozadu, ať ji pustí:-)
29,80 - sestříknuto... pozdě ale přece...nadávám si...
No a bylo dobojováno, a já si oddychl, protože největší hrůzu jsem měl z toho sestřiku, který se povedl... To ale bylo upřímně řečeno, asi jediné pozitivní na mém výkonu. Přesto jsem byl strašně spokojený, že jsem to zvládl a chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, že jsem to vlastně strašně zkazil a ten čas mohl být třeba o 10 vteřin lepší, což by bylo takové třetí místo, protože všechno ostatní všichni zvládli výborně - ale to já bych musel zvládnout tu základnu - což nevidím moc nadějně minimálně do té doby, než bych měl za sebou 10-20 tréninků a třeba i nějaké závody...
No ale jaké že vlastně byly závody celkově?Tentokrát se povedlo o chlup líp počasí, týmů přijelo stejně a lidí bohužel méně, hlavně ale po organizační stránce se vše povedlo na výbornou (s jedním malým mínusem). Základna s technikou se posunula ze schodů přímo na hřiště k základně, pořídila se lepší aparatura, která nechrčela jako loni, ale byla slyšet a hlavně v ní bylo slyšet kvalitního spíkra. David, běhající za Dětkovice opravdu ví, jak přirozeně moderovat závody. Vénův krkavec ovšem byl zdatným záskokem. Zlepšily se i takové detaily, jako podložení základny kobercem nebo tabule s výsledky, kdy papundeklové laťky byly nahrazeny plechovými;-) To uvádím ne proto, že by to bylo nějak zásadní, ale aby si všichni uvědomili, že Lipovští hasiči za ten rok odvedli nejen hodně práce na trati, kde srazili časy o víc než vteřinu, ale je taky vidět pokrok a odkoukané finty v pořadatelství. To jsou prostě ty zkušenosti. Ještě bych zmínil jednu zásadní změnu oproti loňsku - nezávodilo se dvoukolově, místo toho se čtyři týmy utkali v dodatkové soutěži na 2B o štěně piva.
Letošní pokrok v pořadatelství snad ocenilo všech 12 týmů, které dojely. 10 mužských a 2 ženské týmy - účast nepříliš početná, ale každopádně kvalitní - přijeli kluci z Dětkovic, Nové Dědiny, Stražiska, Nivy, Vícova atd. Téměř všechny zúčastněné si můžete prohlédnout na videích zde na youtube. Případně na stránkách Vícova. Fotogalerie zde a zde. Ale pozor, Luunni nedělal cenzuru:-DCo se týká výkonů, ukázalo se, že místní trať je pomalejší a osmnáctky na ní padají tak maximálně na Kopkovi, když to přeženou s pitím. Přiznám se, dohledal jsem si to, nemám tak úplně pravdu, loni padly dvě, Niva a Horní Štěpánov to pod 19 zvládnuli. Ale letos si Niva přivezla svého vlastního zahradníka roku, Koudyho, který u prostřiku zřejmě ještě myslel, že otevírá narozeninové šampáňo a kropil a kropil... Horní Štěpánov bohužel nepřijel vůbec. Obhájce třetího místa, domácí Lipová, se musela obejít bez Šebka na koši a zapůjčený Gay nenasadil košík ani napoprvé, ani napodruhé, když ho sebral ze země, ani napotřetí, když ho vytáhl z vody, až se na něj zřejmě naštval a utopil ho - takže se pokus nakonec odpískal jako NP, což bylo jediné NP sobotního poháru a velká škoda pro domácí. Jako snad na každé soutěži poslední doby, se i Lipové nevyhlo faux pais s časomírou (to je ono malé zmiňované minus) - Nová Dědina si musela zopakovat velmi pěkný útok, protože se časomíra prostě nerozběhla. I tak ale zvládli útok s menším prostřikem na pravém proudu výborně a doslova vybojovali vítězství.
Mezi dalšími matadory z Hanácké Extraligy se pak vyloženě o setiny rozhodovalo na druhém a třetím místě, kdy tím těsně lepším bylo Stražisko. Dětkovičtí se tím očividně nenechali rozhodit a spravili s chuť v dodatkové, kde si doběhli pro štěně piva a další příležitost zapět jejich oblíbené "tak jsme teplí, no a co!":-) To se nedá říct o Vícovu, kdy Gay asi v sobotu neměl svůj den a zopakoval zaváhání na koši v takové míře, že Vícovští zaběhli čas hodně pod svoje možnosti. Co se dá dělat, snad si vylepší bilanci na svém domácím poháru už za pár týdnů. Hrochov a Brodek přijel hlavně sbírat zkušenosti a zúčastnit se, časy nebyly úplně špatné, ale oba týmy se dopustily velkých chyb (první jmenovaný na rozdělovači, druhý na béčku) ale jako cenu útěchy můžou brát skalp Lipováků a Nivy;-) Předposlední Čelčice pak měly zřejmě pravého proudaře na Koudyho oslavě narozenin, protože stejně jako on, předvedl pořádný prostřik na pravém proudu...holt co nadělat - já se původně bál, že dopadnu stejně...Jako zlatý hřeb odpoledne pak nastoupily dámy, bohužel jen ve dvojím provedení - Dětkovice proti Lipové. Vzhledem k tomu, že domácí shnilé svině jsou i přes hanlivé pojmenování galantní a ví, že doma se prostě nevyhrává, logicky ustoupily na druhé místo. Vidím pod tím ale konspiraci, protože vítězky vyhráli mimo jiné velmi kalorický dort, který jistě má za úkol obtěžkat vítězky několika kily a vteřinami v dalších závodech! Uvidíme!
Ještě výsledky:1. Nová dědina - 19:35
2. Stražisko - 19:54
3. Dětkovice - 19:61
4. Vícov - 23:04
5. Brodek u Konice - 23:45
6. Hrochov - 25:49
7. Lipová "B" - 29:80
8. Niva - 33:45
9. Čelčice - 36:98
10. Lipová "A" NP
Co dodat? Doufám, že pokud tuto reportáž čtete, tak jste na poháru byli, čas tomu věnovaný byl pro vás časem příjemným, chutnalo vám jak pivo, kofola, tak ostatní ničiče mozkových buněk, smlsli jste si na špízu, makrele či bůčku... Vy, co jste nebyli a čtete, bijte se do hlavy a doufám, že se příště seberete a přijdete! Ať tak nebo tak - plus mínus za rok, na stejném místě, nashle!
úterý 30. června 2009
Ustřelené Střelice & Senetářov
Tak a neutekl jsem tomu - po dlouhé době na mě opět padla řada se psaním článku a tak vítejte všichni u tradičně netradiční, amatérské, typicky rýpavé a při troše štěstí i čtivé reportáži ze zatím posledního hasičského víkendu ve Střelicích a Senetářově (teda spíš jen těch Střelic:-))Přiznám se, že jsem se dostal poměrně do skluzu a neměl příležitost "esdéháčku" fandit vlastně už několik závodů. Do Nivy jsem dojel díky spavé nemoci a bloudění po uzavírkách pozdě, Míchov, Cholinu a Sychotín jsem minul tak nějak z časoprostorových důvodů... O to víc jsem se těšil, že kluky (a tentokrát i holky) uvidím závodit ve Střelicích. Teda aspoň do té chvíle, kdy mě Bart zchladil hláškou, že vypozoroval, že na rozdíl od loňské sezóny má dojem, že nosím smůlu a ne štěstí. Asi to budu muset kompenzovat sponzoringem nebo co...nějaká tužka z firemním logem z práce to možná spraví;-). Popravdě, cestu na závody jsem měl luxusní opravdu jako hlavní sponzor - myslím, že tak se nemá ani ředitel Škodovky při MS v hokeji - jen zavelet "do klubu, Alfréde". Já uprostřed, kolem dokola obklopen celou bandou shnilých sviní, až by hlavní pasák JiKi mohl závidět. Kluci jeli sami Avií a natvrdo tady na Ivana bonznu, že při pohledu na jeho ranně-simetrixovský rozcuch, co měl na hlavě, bych se s ním bál jet Avií, i kdyby mi na kuráž ukázal fotku s Jágrem, Krajčem, Náhlovským a Petrem Zvěřinou, jak jedou všichni 4 na jedné babetě. Naštěstí jsme ale dorazil do Střelic všichni souběžně, živí a zdraví někdy kolem 13h a mohlo se jít zkoumat terén. To doslova. V díře velikosti kopačáku, ukrytou těsně vedle Avie, jsme si kolektivně málem zlámali kotníky snad všichni...
To bylo asi i tím, že pohledy nás všech nesměřovaly na zem, ale o kousek výš. Ne, pod sukně a na zadky hasičů ne. Zatím. Ani na prsa. Zatím. Ubíraly se k nebi, kde se honily mraky a sázka na nepršení by byla stejně odvážná, jako tip, že Vícov vyhraje tenhle pohárový závod. První, co jsme udělali, bylo klasické stěhování nábytku, aby se bylo kde uvelebit. Vybralo se místo na úrovni odhazování proudařských hadic, jen nevím proč na opačné straně, než byla Avie. Postavil se svatostánek, rozložili lavičky, smontoval stativ a utíkalo se na nástup, zatímco já prozkoumával okolí. Samozřejmě holky prozkoumaly okolí daleko dříve přede mnou, jen nevím, proč Toi-Toiku hledaly tak daleko za tím stavením asi 200 metrů od závodiště;-) Krom kadibudky bylo k vidění všelico - přes naleštěný veterán sovětské provenience, pivní vozík Litovelské provenience až po krásný putovní pohár.Areál jako takový byl fajn, prostorný a žádné umačkaní davem nehrozilo - bohužel. Ale to hlavně proto, že divácká návštěva byla díky počasí mizerná, krom hasičů tam snad nikdo nebyl. Ale s tím už jsme se na hanácké smířili... A tak nejoriginálnějším divákem byl letec, který nám několikrát zakroužil nad hlavami. Trošku zvláštní pak bylo občerstvení. Co si vzpomínám, hladem švidrající Kartina přišla pěkně nakrknutá, že si chtěla dát nabízené uzené, ale byla odbytá s tím, že nejdřív se musí sníst klobásy a až pak bude uzené... Přiznám se, že dál jsem občerstvení a stánky nezkoumal - na chlast jsem neměl chuť a kdo měl, mohl jít kolem bezedného Dětkovického motobaru a vybral by si určitě líp:-)
Co se týká tratě a hodnocení organizace závodu, dojmy jsou docela rozporuplné. K lehkým terčům lehce stoupající a časem zablácená trať, měla základnu na zámkové dlažbě, která už ve své podstatě musí klouzat a navíc zrovna neusnadňuje ideální výběr obuvi. Kluci si taky dost stěžovali na startovní fotobuňku, která zmenšovala prostor na startovní lajně na minimum. Samotný start byl několikrát pokažený špatně spuštěnou časomírou (která se dokonce jednou nespustila vůbec a kluci museli opakovat celý útok), která byla asi největším a rozhodně pamětihodným prvkem tohoto závodu. Prvotní šum pochybnosti mezi ostatními hasiči spustily už první až podezřele kvalitní časy. Předesílám, že nechci snižovat ničí výkony... Když se jednomu týmu, který je standardně nevýrazný, zadaří dobrý čas, jedná se o příjemné překvapení. Pokud se to ale povede dobře třetině týmů, nastává otázka - zkumulovala se na závodišti dobrá forma několika týmů nebo nekvalitní elektrotechnika? Podle názoru mnohých, včetně mé maličkosti, tady bylo něco špatně. První spekulace mluvily o pomalejší časomíře - někteří měřili na ruční stopky a časy byly až o vteřinu pomalejší. Dalších divností jsem si všímal už i sám v momentech, kdy jsem nefotil ani netočil - například se stalo, že na jednom terči se rožlo signalizační světlo, že je sestříknutý...podívám se na časomíru, ta už je zastavená...mrknu zpátky, druhý terč stále zhasnutý a teprve pak se přesným zamířením rozsvítí...a čas po prvním rozsvícení je brán jako definitivní, dál už časomíra prostě neběžela... A teď kde je chyba - v signalizaci nebo v časomíře? Ať už tam nebo jinde, je nutné do příště podobné problémy napravit, protože celá soutěž pak má dosti pofidérní kvalitu a vypovídající hodnotu o výkonech, protože vlastně nevíte/nevěříte, jestli naměřené časy byly regulerní...No a co naši borci a borky? Kluci běželi jako 16-tí z cca 22 týmů a za nepřítomného Lukyna, který si válel šunky někde s ostatními agenty FBI (snad tam aspoň trénoval nasazování proudnice, výstřiky a sestřiky) si půjčili finskou posilu Luninena Luunniho ze země mnoha kopců, Vícova. K Vícovákům trochu odbočím - Vícov po mnoha smolných závodech zaútočil v čase 17:40, což je, troufám si říct, čas, který na tříbéčkové trati hned tak nezopakují. Pravý proud měl dokonce čas 17:00 (to je fakt konec, na jednom proudu Fin, na druhém Jamajčan, prý nějaký Bolt). Každopádně se přiznám, že ať už jde o důvěryhodný čas nebo ne, měl jsem z jejich pozdějšího vítězství obrovskou radost a přál jsem jim ho - stejně jako Lipováci. Za tu smolnou sérii si to zasloužili - doufejme, že dobrou formu a kvalitní čas při některém z dalších závodů potvrdí.
Lipová nastoupila, jak jsem již napsal, jako šestnáctá, s půjčeným Luunnim, který bohužel nezopakoval výborný čas z vlastního útoku. Nevím přesně co se stalo, ale prý nějaké JiKiho přišlápnutí Luunniho hadice (nechte těch dvojsmyslů), nějaké to blatíčko na trati a být to na pravém proudu, tipoval bych i vyjeté koleje... Každopádně podle fotek je pěkně vidět, že místo aby Luunniho hadice šla z rozdělovače přímo k němu, vracela se dva metry zpět a tyhle čtyři metry pak Luunni vykrátili... Jinak to byl povedený útok, zakončený parafrází na Černobylský vtípek, něco ve stylu: "Bart a Jiki, oba křičeli stříkni to, Luunni křičel nejde to" - základna rychlá bez zaváhání, strojník tak rychlý, že by potřeboval dělat ještě jeden spoj, béčko natažené pěkně, rozdělovač trošku na krev, ale nemíním dostat od JiKiho přes držku, už tak to mám slíbené od Barta za to, že jsem nepřinesl štěstí, takže jako bych nic neřekl, stejně tomu nerozumím, že:-) I přesto přeze všechno ale Mates dokázal dospurtovat až téměř k lajně a sestříknout v podstatě první vodou za 17:44 - pochvala. Mnohem těžší pozici měl krátký Luunni a časomíra se zastavila na výsledném čase 18:93, což znamenalo konečné 7. místo. Určitě to bylo zklamání, při snadných terčích a nevyzpytatelné časomíře kluci doufali v bednu, ale sedmé místo je i tak vcelku fajn. Hlavně těm, kteří by chtěli dodávat, že "kdyby..." bych rád vzkázal, že na to se opravdu nehraje a stejně tak by si "kdyby..." mohly říkat týmy z Plinkoutu, Choliny, Čelechovic a další...
Holky z Lipové měli zachránit čest SDH, s půjčenou přoudařkou za Čabrušku tak s ještě většími nadějemi věřily ve výborný čas. Dobrým základem byla výborná nálada, která snad i přebíjela nervozitu, která pokaždé dráždí slečnám žaludky. Lipovské prciny, shnilé svině a nebo jak je vlastně pojmenovat, těsně přes závodem povzbuzovala a buzerovala klasická sestava kolegů, včele s nervózním JiKim, který by se možná uplatnil i jako baseballový nadhazovač, Bartem, usměvavým Vénou a poklidným Šebkem. Apropo musím bonznout, že móda perzonalizované obuvy na zakázku dorazila již i mezi hasičky. Zatímco některé mají pouze vytuněné růžové tretry se zřaloky, Darča se předvedla s botaskama, kde má na zakázku iniciály své přezdívky, získané po operaci mandlí. Dlouho jsem váhal, co by ono záhadné "HH" mohlo znamenat... Až druhý den jsem zjistil, že to značí Hluboké Hrdlo. Teda bylo mi to řečeno, ne že bych to věděl nějak z praxe. Kdyžtak mail na situaci nejznalejšího Matesa je "stojanjakotyc@hardasrock.cum". Ovšem zpět k závodům - holkám již od startu vycházelo vše na jedničku s hvězdičkou - jakoby Dan zavelel "do toho, milááááčkové..." - při dámském kvapíku na základě zazněl pouze šum svistu a holky už už běželi vstříc první osmnáctce sezóny... zapůjčená Katka z Dětkovic neomylně sestřelila terč za skvělých 18:44, Markét už mířila také do černého, ale najednou se stalo něco, co nikdo nečekal... Zničeho nic, po prvním plivnutí vody z proudnic, se voda zastavila a mašina vypla... V první moment asi většina z nás nechápala co se stalo. To by jste nevěřili, jak banální chyba zabránila skvělému času. Prostřik, upadený koš nebo chyba po cestě k terčům nenaštve tak, jako vypnutý přívod benzinu do mašiny. Všichni jsme byli okamžitě "na mrtvicu" a soupeřky se mohly jen radovat, protože při optimistickém odhadu by holčiny měli druhé místo jisté, při mírném prostřiku by to horší jako čtvrtý flek nebyl. Opravdu neskutečná škoda...a další NP v sezoně. Vítězství si odvezly holky z Otaslavic, které si tímhle tempem, pokud jim někdo neusekne hadice nebo nohy, doběhnou pro vítězství v celé extralize už v polovině sezóny...
Ze závodů se tak odjíždělo s dosti nešťastnými a naštvanými pocity a není se čemu divit. V sobotu byla naděje na dvojitou bednu a výsledek byl daleko za očekáváním. Sedmé místo a NP není nic, čím by se dalo chlubit. Nejlépe brzo zapomenout a poučit se z chyb aby se neopakovaly.Výsledky k nahlédnutí zde. Průběžné pořadí Hanácké Extraligy zde.
Večerní pohár v Senetářově pak už byl zcela o něčem jiném - holky raději přijely jen hasit žízeň a kluci - no škoda mluvit, byl to prostě na letošní poměry pomalý útok a byť Mates zopakoval slušný čas pod 19 vteřin, finská posila si opět vybrala zalévací chvilku (nic tragického Luunni, normu sis ten den holt splnil na dva měsíce dopředu ve Střelicích;-)). Video zde. Bylo z toho 9.místo.
Co ovšem stojí za pár slov, bylo prostředí a atmosféra, v jaké se závod pořádal. Dráha byla uprostřed továrního areálu, na betonu, což bylo krapet o hubu a loket, jak poznali někteří hasiči, na cestu svítilo jen několik bludiček a káď byla omotaná jak vánoční stromeček. Vše umocňovala skvělá divácká kulisa, která byla až překvapivě početná. Jakoby to nebyl pohár, ale zábava, kde se shodou okolností vyskytli hasiči. Pravda, většina diváků včetně mne se spíš zajímala o benzinku předělanou na bar (mimochodem snad jediná v republice, kde jste si mohli zapálit), než o samotné závody, ale i tak se kluci z Lipové vyjádřili, že si připadali na základně obklopené diváky, jako profíci na stadionu... K výborné atmosféře přispěl i letitý spíkr, který docela neúnavně dokázal fungovat až do korupění, ačkoliv jsme tipovali, že odpadne při pátém útoku, potažmo třech promile. Odhaduju ale, že zvládl obojí... Koho pak přestaly bavit závody úplně, mohl utéct do přílehlého "kulturního sálu", kde hrál výborný DJ "jsem-lepší-než-kopka" Rendy z Brna. Ne Rendy, za tu reklamu nic nechci;-). O dalších událostech a zvěrstvech, co se děly, raději pomlčím, každopádně mě mrzí, že jsem přišel například o jedince tančící na Michala Davida na Avii, obklopené posledními přeživšími do 5 ráno...to musel být pohled k nezaplacení... Pánové bude nějaké home video?
Tak to máme pro tentokrát vše, uvidíme se pravděpodobně v Čelechovicích a v Šošuvce, a to už tento víkend! Poručte mezitím větru dešti, ať vyjde počasí!Většina (nejen) mých fotek ze Střelic a Senetářova na "www.sdhlipova.cz"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
