Tak si říkám - čte tenhle web vůbec někdo? Nejdřív to tu mělo být anonymní... ovšem nikdo nechodil. Pak jsem rozeslal odkazy, ve snaze získat návštěvnost a zpětnou vazbu... Jo, pár lidí sem přišlo, zlomek z nich tu nechal po sobě písemnou památku, většinou ale pořád ti samí... Nejsmysluplnější období si tahle stránka prožívala 3 týdny, po dobu mého pobytu v Thajsku a dodnes mi tehdejší "deníček" slouží jako cenný suvenýr, který mi Thajsko dalo. Bylo nemálo praktické, že jsem svoje denní zážitky nemusel psát a nebo později stále dokola jak zadrhnutá deska vykládat svým kamarádům a známým, stačilo jen rozvinout už jednou napsané a do povědomí zanesené informace...
Dnes už je stav trošku jiný, řekl bych, že pro blogování poměrně kritický. V době, kdy všude úřaduje facebook a twitter a podobné sociální sítě, jimiž jsem byl taky pohlcen, blogy upadají - alespoň ten můj, osobní, určitě. Do jisté míry za to může lenost - rozepisovat se do článku, který bude mít hlavu a patu, je nepoměrně složitější a pomalejší, než napsat jeden výkřik do světa, o kterém navíc vím, že si ho řada mých známých přečte tak jak bylo zamýšleno a naopak při správně nastaveném soukromí, si ho nepřečte nikdo, komu nepatří. Nicméně blog má svoje kouzlo v tom, že v okamžiku potřeby vyjádření nějaké složitější myšlenky, dává člověku potřebný prostor, jako právě teď.
Poslední dobou ale hlavně přemýšlím, co sem vlastně psát. Víte, je strašně lehké napsat sem to první co vás napadne, ale člověk musí počítat s následky. Vyrůstal jsem na chatech (četech), kdy jsem si špital se svým "vyvoleným" to co mě napadlo, a mohl jsem pomlouvat i člověka ze stejné místnosti a bylo to více méně mezi námi. Stejně tak v pozdější době, na icq nebo přes maily, si člověk může dovolit napsat cokoliv. U facebooku už je to riziko a na blogu sebevražda. Pak se mi nedivte, že je tu málo věcí k přečtení - jak je o mne známo, jsem člověk rýpavý, často nespokojený a hlavně dosti kritický, kterému jde víc kritika než pochvala. Nemluvě o stylu vyjadřování, kdy velká várka čtivosti spočívá v ironii a shazování buďto sama sebe, nebo svých známých či společných zážitků. A bystří už zjistili, kde padá kosa na kámen:-) Takže zážitky, jak jsem se měl poslední víkend, si tu člověk přečte opravdu výjimečně, protože bych zaručeně buď někoho urazil nebo nemohl napsat všechno... Pak to dopadá tak, že se uchyluju k psaní reportáží z hasičských závodů, které jsou pořád dokola (v podstatě nejen ty závody, ale i ty reportáže) a nebo recenzí filmů či her, kde je to to samé. Takže pak si tu čtete: "hasiči vyběhli, něco zmršili, sestříkli. Žrádlo se nedalo žrát. Celý den v háji a s úděsem zjišťuju, že jsem si ani s nikým pořádně nepokecal a jen prolelkoval 6 hodin někde na lavičce. Aspoň, že je na co (koho) čumět". Případně: "scénář nás diváky považuje za nevšímavé blbce, herecké výkony jsou tragické, výbuchy hromové, akce třeskutá, vtipy sotva zvedající koutky a konec filmu nasírací...". To bych tu mohl napsat o 90% závodů a filmů a kdybych na tom ještě víc zapracoval, mohl bych udělat takový mustr, který napasuju na budoucí filmy a závody jako Nostradamus své předpovědi na události budoucí.
Ještě štěstí, že nejen člověk jako takový, ale i věci kolem něj se vyvíjí a tak se třeba stane, že hasičské závody už občas nesleduju jako divák s pivem či s foťákem v ruce, ale zadařilo se nám s klukama domluvit na nějakém tom závodění. Otázka je, jak dlouho nám to vydrží. Sám bych se taky nerad uvrtal do situace, kdy bych každý víkend trávil 2 dny z víkendu někde v autě a na nepohodlné lavičce, bez oběda a hlavně všechno tohle "povinně". Naprosto mi vyhovuje, že jsme se zatím sešli vždy tak jednou za dva týdny a pokud se podaří, zase s jednovíkendovou pauzou bych příště rád zavítal do Vícova. Druhá věc je, že zatím mě "útočení" baví i díky tomu, že ten čas, který dáváme, je pořád ještě kam posouvat a můžeme si něco "dokazovat". Nevím jak pro ostatní, ale pro mě je to větší motivace, než celkové pořadí, kde - přiznejme si to - není momentálně šance se odpoutat od chvostu výsledkové listiny. Já osobně jsem povaha, že pokud se mě osobně závod podaří, a mám ze sebe dobrý pocit, tak je mi absolutně jedno, že jsem nevyhrál. Ano, mrzí mě, že i přesto, co člověk zaběhne co může, je třeba předposlední, ale je potřeba si uvědomit, že každý má svou hranici možností, která se sice po jistou dobu může posouvat, ale za určitý čas se stane hraniční a zlepšovat se už nejde (což bývá moment, kdy mě to přestává bavit). To, že někdy člověk prostě nemůže být první, by si měli někteří uvědomovat - ambice jsou sice hezká věc a dozajista tahoun jedinců i lidstva (hned po lenosti;-)) ale reálný pohled na věc je mnohdy důležitější. Otázka je, jestli toto není házení perel sviním, ty a ti, kterých se to týká, si stejně nepřipustí, že se jich to týká.
Pokud toto bude číst někdo z obce hasičské, chtěl bych si rýpnout do jednoho momentu, který se odehrál na konci soutěžního dne na závodech v Krumsíně. Soutěž se nepovedla, dá-li se to tak o čtvrtém místě říct, Plumlovu. Na závěrečný nástup se hoši vyprdli a seděli bokem. Chvíli jsem váhal, nad důvodem jejich konání, každopádně mě mohlo urazit, že se jich pořadatelé doprošovali, aby si šli převzat ceny. Že nestáli na nástupu, to bych jim ani nevytýkal, ale jakým způsobem se tvářili na to, převzít ceny "až" za dělené čtvrté místo, za to bych jim nakopal. To se pánové teda předvedli - přitom bych do nich nikdy nic takového neřekl. My z "béčka" se tam snažíme, zaběhneme na historicky třetí závod docela slušný čas a nemáme na nějakou odměnu nárok a přitom já bych si tam šel s nadšením i pro reklamní igelitku s blokem a tužkou, a pánům se nechtělo pro fajn ceny za čtvrté místo. Nezlobte se na mě, ale to už hraničí s arogancí a rozežraností. Tolik k závodům v Krumsíně.
Abych tu nemlel jen negativně. Byly i věci, které mě v posledních týdnech potěšily. Předně, je to sice už starší věc, ale dovolená se celkem povedla. Podle mnou raženého hesla: "dovolená mých blízkých je nejvhodnější časem dovolené mé (hlavně když ji tráví jinde než já)" jsem si vybral 14 dnů volna a k mému vlastnímu překvapení jsem je strávil nad poměry aktivně. Za vše mluví 1100 najetých kilometrů, a ještě teď můžu pořád pravdivě poznamenat, že v novém rodinném Citroenu C4 mám najeto nejvíc z rodiny:-) Minidovolená na Nových Mlýnech byla sice propršená, ale hlavně díky Ivanovi byla více než usměvavá. O nic míň spontální výlet na hasičskou Olympiádu do Ostravy sice nebyl tak rozesmátý, ale rozhodně byl zajímavý. Ale mrzí mě, že ve stejný den nebyly závody s lezením na věž, které jsou i na pohled prostě fascinující. Výlet do ValMezu byl pak pouze třešnička na dortu z kategorie "no comment". Jediné co mě zamrzelo bylo, že i když si všichni, co u mě byli, chválili, jak to mám doma super, tak i přesto, že jsou prázdninoví nebo nezaměstnaní, neměli chuť přijet víckrát...
No a druhá věc, to je spíš taková perlička, kterou už ti, co mě mají v přátelích na facebooku, mohli zaregistrovat. Ozvala se mi hooodně vzdálená příbuzná, o které jsem prakticky ani nevěděl - z otcovi strany mám totiž poměrně početnou rodinu, kterou ovšem vůbec neznám - jeho bratr měl několik žen, ty mu porodily několik dětí, a vzhledem k tomu, že je o 14 let starší než můj otec, a já jsem narozený až z druhé vlny, taky se ztrátou více než 2 pětiletek, tak to v praxi znamená, že moji bratranci mají padesát a až jejich děti jsou věkově nastejno jako já:-) Každopádně, jak jsme se s mým "dokonalým jmenovcem" shodli, je docela "schíza" číst několikrát pod sebou jméno, které víte, že je vaše, ale přitom je něčí jiné:-) Nováci, Dlouzí a podobně jsou asi zvyklí, ale u mě je to celkem výjimečná situace. Narazil jsem pak ještě na podobnou perlu, kdy u kamarádky vidím, že komentovala fotky jistého "Jirky Hejče" - tak si říkám, že se mrknu, co tam má kamoš za fotky. Vidím Tatraland, říkám si, že to je nějaké divné, co tam Jirka s tou sádrou na noze asi dělal. Pak vidím nějakého hubeného ušatého kluka...hmmm...říkám si, asi bratranec nebo někdo z rodiny. Pak je tam ten ušatec zase...no a pak mi to docvakne - shoda jmen, kamarádka má holt v přátelích taky kamaráda Jiřího Hejče... prostě lol...
Jo a víte co mě ještě nakrklo tento týden? Přestal mi fungovat QIP. Svině od ICQ zase zapracovali... Po týdnu, kdy jsem pořád nemohl QIP zprovoznit ani po nainstalování posledních dostupných verzí, jsem rezignoval a nainstaloval ICQ... Kravaťáci ruku v ruce s "ajťáky" vyhráli, podlehl jsem. Ale prskám, kdy můžu, je to nezvyk, je to velké, je to nepohodlné a některé užitečné funkce z QIPu mi chybí:-(
Pro změnu něco pro zasmání - víte kde sehnat nejlevnější gril? Za desetikačku v nejbližším supermarketu - mrkněte zde.
No nic, už mě to psaní dnes nebaví, postěžuju si na svět zase někdy jindy... zatím se ti zvědaví z vás, koho jsem ještě nadobro neotrávil hasičema, můžou podívat, jak nás sedm statečných z "Béčka" zvládlo Krumsín:
Dnes už je stav trošku jiný, řekl bych, že pro blogování poměrně kritický. V době, kdy všude úřaduje facebook a twitter a podobné sociální sítě, jimiž jsem byl taky pohlcen, blogy upadají - alespoň ten můj, osobní, určitě. Do jisté míry za to může lenost - rozepisovat se do článku, který bude mít hlavu a patu, je nepoměrně složitější a pomalejší, než napsat jeden výkřik do světa, o kterém navíc vím, že si ho řada mých známých přečte tak jak bylo zamýšleno a naopak při správně nastaveném soukromí, si ho nepřečte nikdo, komu nepatří. Nicméně blog má svoje kouzlo v tom, že v okamžiku potřeby vyjádření nějaké složitější myšlenky, dává člověku potřebný prostor, jako právě teď.
Poslední dobou ale hlavně přemýšlím, co sem vlastně psát. Víte, je strašně lehké napsat sem to první co vás napadne, ale člověk musí počítat s následky. Vyrůstal jsem na chatech (četech), kdy jsem si špital se svým "vyvoleným" to co mě napadlo, a mohl jsem pomlouvat i člověka ze stejné místnosti a bylo to více méně mezi námi. Stejně tak v pozdější době, na icq nebo přes maily, si člověk může dovolit napsat cokoliv. U facebooku už je to riziko a na blogu sebevražda. Pak se mi nedivte, že je tu málo věcí k přečtení - jak je o mne známo, jsem člověk rýpavý, často nespokojený a hlavně dosti kritický, kterému jde víc kritika než pochvala. Nemluvě o stylu vyjadřování, kdy velká várka čtivosti spočívá v ironii a shazování buďto sama sebe, nebo svých známých či společných zážitků. A bystří už zjistili, kde padá kosa na kámen:-) Takže zážitky, jak jsem se měl poslední víkend, si tu člověk přečte opravdu výjimečně, protože bych zaručeně buď někoho urazil nebo nemohl napsat všechno... Pak to dopadá tak, že se uchyluju k psaní reportáží z hasičských závodů, které jsou pořád dokola (v podstatě nejen ty závody, ale i ty reportáže) a nebo recenzí filmů či her, kde je to to samé. Takže pak si tu čtete: "hasiči vyběhli, něco zmršili, sestříkli. Žrádlo se nedalo žrát. Celý den v háji a s úděsem zjišťuju, že jsem si ani s nikým pořádně nepokecal a jen prolelkoval 6 hodin někde na lavičce. Aspoň, že je na co (koho) čumět". Případně: "scénář nás diváky považuje za nevšímavé blbce, herecké výkony jsou tragické, výbuchy hromové, akce třeskutá, vtipy sotva zvedající koutky a konec filmu nasírací...". To bych tu mohl napsat o 90% závodů a filmů a kdybych na tom ještě víc zapracoval, mohl bych udělat takový mustr, který napasuju na budoucí filmy a závody jako Nostradamus své předpovědi na události budoucí.
Ještě štěstí, že nejen člověk jako takový, ale i věci kolem něj se vyvíjí a tak se třeba stane, že hasičské závody už občas nesleduju jako divák s pivem či s foťákem v ruce, ale zadařilo se nám s klukama domluvit na nějakém tom závodění. Otázka je, jak dlouho nám to vydrží. Sám bych se taky nerad uvrtal do situace, kdy bych každý víkend trávil 2 dny z víkendu někde v autě a na nepohodlné lavičce, bez oběda a hlavně všechno tohle "povinně". Naprosto mi vyhovuje, že jsme se zatím sešli vždy tak jednou za dva týdny a pokud se podaří, zase s jednovíkendovou pauzou bych příště rád zavítal do Vícova. Druhá věc je, že zatím mě "útočení" baví i díky tomu, že ten čas, který dáváme, je pořád ještě kam posouvat a můžeme si něco "dokazovat". Nevím jak pro ostatní, ale pro mě je to větší motivace, než celkové pořadí, kde - přiznejme si to - není momentálně šance se odpoutat od chvostu výsledkové listiny. Já osobně jsem povaha, že pokud se mě osobně závod podaří, a mám ze sebe dobrý pocit, tak je mi absolutně jedno, že jsem nevyhrál. Ano, mrzí mě, že i přesto, co člověk zaběhne co může, je třeba předposlední, ale je potřeba si uvědomit, že každý má svou hranici možností, která se sice po jistou dobu může posouvat, ale za určitý čas se stane hraniční a zlepšovat se už nejde (což bývá moment, kdy mě to přestává bavit). To, že někdy člověk prostě nemůže být první, by si měli někteří uvědomovat - ambice jsou sice hezká věc a dozajista tahoun jedinců i lidstva (hned po lenosti;-)) ale reálný pohled na věc je mnohdy důležitější. Otázka je, jestli toto není házení perel sviním, ty a ti, kterých se to týká, si stejně nepřipustí, že se jich to týká.
Pokud toto bude číst někdo z obce hasičské, chtěl bych si rýpnout do jednoho momentu, který se odehrál na konci soutěžního dne na závodech v Krumsíně. Soutěž se nepovedla, dá-li se to tak o čtvrtém místě říct, Plumlovu. Na závěrečný nástup se hoši vyprdli a seděli bokem. Chvíli jsem váhal, nad důvodem jejich konání, každopádně mě mohlo urazit, že se jich pořadatelé doprošovali, aby si šli převzat ceny. Že nestáli na nástupu, to bych jim ani nevytýkal, ale jakým způsobem se tvářili na to, převzít ceny "až" za dělené čtvrté místo, za to bych jim nakopal. To se pánové teda předvedli - přitom bych do nich nikdy nic takového neřekl. My z "béčka" se tam snažíme, zaběhneme na historicky třetí závod docela slušný čas a nemáme na nějakou odměnu nárok a přitom já bych si tam šel s nadšením i pro reklamní igelitku s blokem a tužkou, a pánům se nechtělo pro fajn ceny za čtvrté místo. Nezlobte se na mě, ale to už hraničí s arogancí a rozežraností. Tolik k závodům v Krumsíně.
Abych tu nemlel jen negativně. Byly i věci, které mě v posledních týdnech potěšily. Předně, je to sice už starší věc, ale dovolená se celkem povedla. Podle mnou raženého hesla: "dovolená mých blízkých je nejvhodnější časem dovolené mé (hlavně když ji tráví jinde než já)" jsem si vybral 14 dnů volna a k mému vlastnímu překvapení jsem je strávil nad poměry aktivně. Za vše mluví 1100 najetých kilometrů, a ještě teď můžu pořád pravdivě poznamenat, že v novém rodinném Citroenu C4 mám najeto nejvíc z rodiny:-) Minidovolená na Nových Mlýnech byla sice propršená, ale hlavně díky Ivanovi byla více než usměvavá. O nic míň spontální výlet na hasičskou Olympiádu do Ostravy sice nebyl tak rozesmátý, ale rozhodně byl zajímavý. Ale mrzí mě, že ve stejný den nebyly závody s lezením na věž, které jsou i na pohled prostě fascinující. Výlet do ValMezu byl pak pouze třešnička na dortu z kategorie "no comment". Jediné co mě zamrzelo bylo, že i když si všichni, co u mě byli, chválili, jak to mám doma super, tak i přesto, že jsou prázdninoví nebo nezaměstnaní, neměli chuť přijet víckrát...
No a druhá věc, to je spíš taková perlička, kterou už ti, co mě mají v přátelích na facebooku, mohli zaregistrovat. Ozvala se mi hooodně vzdálená příbuzná, o které jsem prakticky ani nevěděl - z otcovi strany mám totiž poměrně početnou rodinu, kterou ovšem vůbec neznám - jeho bratr měl několik žen, ty mu porodily několik dětí, a vzhledem k tomu, že je o 14 let starší než můj otec, a já jsem narozený až z druhé vlny, taky se ztrátou více než 2 pětiletek, tak to v praxi znamená, že moji bratranci mají padesát a až jejich děti jsou věkově nastejno jako já:-) Každopádně, jak jsme se s mým "dokonalým jmenovcem" shodli, je docela "schíza" číst několikrát pod sebou jméno, které víte, že je vaše, ale přitom je něčí jiné:-) Nováci, Dlouzí a podobně jsou asi zvyklí, ale u mě je to celkem výjimečná situace. Narazil jsem pak ještě na podobnou perlu, kdy u kamarádky vidím, že komentovala fotky jistého "Jirky Hejče" - tak si říkám, že se mrknu, co tam má kamoš za fotky. Vidím Tatraland, říkám si, že to je nějaké divné, co tam Jirka s tou sádrou na noze asi dělal. Pak vidím nějakého hubeného ušatého kluka...hmmm...říkám si, asi bratranec nebo někdo z rodiny. Pak je tam ten ušatec zase...no a pak mi to docvakne - shoda jmen, kamarádka má holt v přátelích taky kamaráda Jiřího Hejče... prostě lol...
Jo a víte co mě ještě nakrklo tento týden? Přestal mi fungovat QIP. Svině od ICQ zase zapracovali... Po týdnu, kdy jsem pořád nemohl QIP zprovoznit ani po nainstalování posledních dostupných verzí, jsem rezignoval a nainstaloval ICQ... Kravaťáci ruku v ruce s "ajťáky" vyhráli, podlehl jsem. Ale prskám, kdy můžu, je to nezvyk, je to velké, je to nepohodlné a některé užitečné funkce z QIPu mi chybí:-(
Pro změnu něco pro zasmání - víte kde sehnat nejlevnější gril? Za desetikačku v nejbližším supermarketu - mrkněte zde.
No nic, už mě to psaní dnes nebaví, postěžuju si na svět zase někdy jindy... zatím se ti zvědaví z vás, koho jsem ještě nadobro neotrávil hasičema, můžou podívat, jak nás sedm statečných z "Béčka" zvládlo Krumsín:
Příspěvky
