Thajsko - den šestý a sedmý - leháro

Takže vás tu všechny vítám při další dávce informací a povídání o tom, jak se mi v Thajsku krásně daří:-) Pro všechny, kteří mi po posledním článku vyjadřovali upřímnou soustrast nad mým stavem (byť u některých to bylo s mírně škodolibým nádechem) mám dobrou zprávu - je mi líp. A také moc děkuju, člověka potěší, že s ním někdo soucítí! Za odměnu pro vás mám několik krásných a výjimečných fotek! Připravte si long drinky, nasaďte slamáky, vedle sebe opřete napařovací žehličky, nasolte rty, do spodního prádla nasypte písek a pojďte se mnou prožít další dva dny na Samui!:-)

Včerejšek (12.3.08, toto letí...) byl zcela v režii dietně-spáleništního opatrného rozjezdu, takže ráno jsem se probudil sice hladový, ale poprvé po třech dnech vyspalý, skoro až v deset hodin. Odpoledne si pak moje tělo dopřálo polehávání u bazénu a v bazénu - sice monotónní to záležitost, ale po těch 2 dnech v naší vitríně to bylo tak akorát...hlavně neriskovat, abych si zase něco udělal;-) K večeru se i naši dokopali k tomu opustit bezpečné přístaviště naší modré laguny a vyrazili jsme po dlouhé době na společnou večeři - následovaly klasické Thajské rýže a nudle, po kterých já utekl zpět a nechal rodiče napospas obchodní třídě a zatímco odolávali další nákupní horečce, já se odvážně vrhl s bolavými zády do náruče šikovných thajských ručiček - na masáž!
Bolest v zádech, kterou jsem si přivezl sebou, totiž je každým dnem horší a už mě nebavilo pořád do sebe cpát ibalgin, tak jsem si řekl, po diskuzi s místním hotelovým kolegou, který byl naproti naší "cottage" na masáži už 3x a vychvaloval si ji, že to snad pomůže a za 300 batů by to rozhodně stálo, i kdyby to nepomohlo - místní masáže jsou jedinečné a kdo ví, kdy a kde u nás narazím na šikovnou Thajku, co umí masáž. Prozradím vám to ale předem - byl tam Thajec a masáž nepomohla (zatím). A je to venku. Problém ale pravděpodobně je na mé straně, po těch letech nic nedělání už jsem asi tak ztuhlý, že mi ani 90 kilový masér bez injekce nepomůže:-(

Ale masáž to byla příjemná, byť chvílemi bolestivá. Klasický problém byl se domluvit - Thajec je sice místní jednička na masáže a učí je všechny Thajce na ostrově (prý), bohužel je nadaný jen tímto směrem a jazyky mu moc nejdou, takže jsme si museli vystačit s "pain, big pain, week, ok, bad, no, yes, tee, help,big guy (ne to nebylo na mě:-)) finish a 300". Přesto na mě udělal dojem, protože po třech prohmatáních bolavého místa hned odhadl, že mě záda bolí týden. Celá masáž měla příjemnou proceduru - přichystal matraci, dali jsme si čaj, úžasně jsme povykládali a ukázal mi z čeho je čaj a čím mě namaže, až mě bude masírovat. Pak mi postupně začal masírovat celé tělo - začal od chodidel, přes lýtka a stehna se dostal na záda, pak mě různě prohýbal, až jsem si připadal jako fakír (a to jsem ještě nevěděl co mě čeká) a stále to ještě vypadalo pozitivně, protože jsem několikrát příjemně lupnul v zádech, což komentoval místní guru s úsměvným óókey:-) Po zádech následovaly lopatky a ruce, posléze otočení na záda a ve stejném pořadí obdobná procedura. Asi nejvíc jsem se nasmál, když mi začal prolupávat všechny prsty (i na nohách!). Hodně zvláštní moment pak nastal při uvolňování levé ruky a lokte, kdy se zarazil a ptal se, jestli jsem někdy měl s tou rukou nějakou nehodu, že se mu tam něco nezdá - v ten moment jsem asi nejvíc litoval, že neumí on lépe anglicky, nebo já thajsky, protože by mě opravdu zajímalo, co se mu na tom lokti nezdálo. Masáž skončila skoro po dvou hodinách chiropraktickým trojhmatem, kdy mi dával nohy pomalu za krk a mým odchodem spát s pocitem, že snad ty 300 batů byly dobře investované peníze...
(hodně mě mrzelo, že díky zkaženému žaludku z předchozího dne jsem tento den přišel o párty v podobě grilovačky pro hosty našeho hotelu - když už ne kvůli jídlu, tak kvůli seznámení s dalšími "spolubydlícími")

...pocit dobře investovaných peněz mě přešel druhý den zhruba v 9 hodin místního času při vstávání z postele:-) Kdyby mi někdo tvrdil, že se mi to vše zdálo a na masáži jsem nebyl, snad bych mu to i věřil - necítil jsem žádný rozdíl...když teda pominu 2 bolavé prsty po tom prolupávání (na rukou mi totiž prsty nelupají a on to přesto zkoušel dvakrát:-)).
Každopádně, nechme maséra masérem - dnes byla v plánu návštěva blízké, zaručeně klidné, Silver Beach. Včera se lelkování u bazénu vyplatilo - po manželském páru Svobodů od Ostravy, kterým jsem po příjezdu pomohl se zprovozněním internetu přes místní wi-fi (a o odměnu se s vámi dnes podělím), jsem se seznámil a dal do řeči se Zdeňkem a Ivanou, sympaťáky od Domažlic - z kterých jsem vytáhl, kam se chodí koupat. Česká enkláva a prořízlá huba se občas vyplácí:-) Domluvili jsme si tak dnes vypůjčení skútříka za 200 batů (češi se nezapřou, šetří vždy a všude a tak místo placení 2x150 batů za mhd se půjčil jeden skútr za 200) a spořivý otěcko nás odvezl nadvakrát na pláž, která měla konečně vzhledově katalogové parametry. K tomu bych hned rád poznamenal, že je mi líto fotek, o kterých rozhodně nemůžu říct, že vystihují, jak pláž opravdu vypadala - ve skutečnosti byla mnohem hezčí. Klidný záliv, délka pláže cca 600-700 metrů, krásný, čistý, jemný bílý písek, kolem pláže na krajích formace větších kamenů, všude obvyklé palmy, bungalovy s malými restauracemi, voda poměrně klidná, teplá tak akorát...prostě idylka.
Však se podívejte na fotky okolo:-)

Jediný problém (ano, prostě nic tu není ideální:-)) bylo, že i když jsme byli upozorňování na mělkost, nikdo už nám neřekl, že půlmetrová hloubka postupně přechází z písečného dna v korálově-kamenné, po kterém se naboso absolutně nedá chodit. Než na to člověk přijde, tak si samozřejmě několikrát skopne prsty a poškrábe nohy:-) Jako komická a bezmocná figurka jsem si připadal ve chvíli, kdy jsem se rozhodl si zaplavat pár temp a po probrozených 20 metrech jsem uplaval dalších 20 a najednou s poklesem vody po větší vlně jsem se praštil kolenem do kamene a v momentě, kdy jsem se rozhodl stoupnout, jsem si skopl jednu nohu, při snaze stoupnout na druhou jsem si rozřízl patu, zpátky na první už to nešlo, takže jsem tam přešlapoval jak na horkém uhlí, kdy se prostě nedalo zapřít ani plavat, nakonec jsem se trapně chytil rukama. 50 metrů od břehu jsem seděl na zadku a držel se rukama čehosi, co řezalo jako čert! Vůbec - Silver beach bych přejmenoval na Funny Beach (nebo možná Bitch) vzhledem k tomu, že jsem nebyl sám, koho mělké dno napálilo. Zatímco já si na břehu ošetřoval šrámy, mezi čtyři, po krk ponořené (ve vodě sedící) slečny, se vřítil nhemeckhy bhorec, skákajíc exkluzivní šipku do půl metru vody... Ve vteřině byl z vody venku, držel si bok jako při akutním zánětu slepého střeva a zřejmě proklínal všechny, všechno a hlavně svoji snahu o suverénost...Suterén jeden:-)
Pak už se nic moc nedělo - prošel jsem pláž všemi směry, což moc námahy nestálo, proslídil jsem uličky mezi blízkými bungalovy, zašlo se na oběd a nechal jsem se odvézt zpátky na hotel, hezky k bazénu kde se dalo konečně zaplavat;-)

A nakonec je tu Japonec a výběr těch (klasicky podle mého názoru, ale jiné prostě neuvidíte, s tím se smiřte) nejlepších fotek z dneška:-)

Bohužel, ta krása pláže není z fotek až tak patrná...ale přál bych vám tu být...

Kameny na pravé straně pláže byly nejen skvělé prolízačky, ale také skvělá inspirace k focení svými zákoutími - tady je jedno z nich.

Za jednu věc bych dal Tahjcům jedno obrovské vyznamenání - umí si dokonale vyhrát s detaily a zútulnit i cestičky mezi bungalovy takovým způsobem, že se cítíte jako v pohádce. Například tady bylo dnes co fotit asi každé dva kroky - víc fotek nemám jen díky neposlušnosti foťáku, který ne a ne fotit za ostrého slunce:-(


3 fotky výše jsou všechny foceny z cest mezi bungalovy... no není to krása? (ne, opravdu mě nezkoušejte provokovat komentáři, že není)

A nakonec já! To pro ty bezvěrce a pochybující a nevěřící "Tomáše", kteří už začali pochybovat, jestli v tom Thajsku opravdu jsem, když jsem se na žádné fotce ještě neobjevil!:-)

A na už úplný závěr - pro ty, kteří dočetli až sem - bonus v podobě podmořských fotek od nadšeného podmořského fotografa, pana Svobody! Dodatečně ještě jednou děkuju. Snad i vám se budou líbit!

Thajsko - den čtvrtý a pátý - krize

Tak dnes nečekejte žádné zázraky (ty si rezervuju pro sebe), dlouhé povídání (nebylo by o čem psát) nebo nějaké pozitivní novinky...

Po úpalu ze třetího dne následovalo přesně to, co jsem čekal - v noci zimnice a žádný spánek. Proto jsem celý den zůstal na pokoji a nejel s našima na okružní jízdu po ostrově - která prý nebyla nic moc... Jelo se místním pronajatým mhd, výlet stál 800 batů a navštívili se vodopády, sloni, místní zlatý Budha sedící na vyvýšenině a další zajímavosti - takové to klasické divadýlko, z kterého se někteří turisti zblázní blahem a ti střízlivější si připadají ošizeni. Třeba jízda džunglí na slonu zněla zajímavě, ale prý se jednalo o desetiminutové pohongání na hřbetě Bimba pár metrů od hlavní silnice...
Večer jsem sebral všechnu sílu a přetrpěl pálení v obličeji a ramenech a šlo se na večeři. Tentokrát jsem si chtěl dát nějaké plody moře. Objednaní garnáti v ústřicové omáčce a rýží byli výborní, ovšem večer už jsem si to nemyslel a nad ránem, když jsem testoval jak pohodlně se klečí u místních toaletních mís, už vůbec ne. Takže dnes jsem opět nikam nešel, jen jako marod největší ležel v apartmánu a naříkal. Teď k večeru už je mi líp (2 endiarony a žádné jídlo v sobě, krom banánů) celkem uklidnila můj rozbouřený žaludek a uvidíme co zítra. Snad to bude dobré. Trochu na rozpacích jsem ale z otoků po spálení, které mam na čele a pravém oku - vypadám jako Rocky ve 12.kole s Ivanem Drago...
Ještě malá poznámka k jídelníčkům - jak jsem se zmiňoval v některém povídání, nebylo mi jasné, jak se objednávají přílohy atd. - včera mi to asi docvaklo - vypadá to, že jsou tu jakoby dvě nabídky - jedna je vždy levnější - například nudle/smažená rýže atd na nějaký způsob s hovězím/vepřovým/plody moře/kuřecím - a masa je málo a jde spíš o porce vhodné na lehkou večeři. A pak jsou vyloženě klasické položky tak jako jsme zvyklí z našich jídelníčků - maso na nějaký způsob a k tomu si musíte říct, jakou chcete přílohu (a jestli zvlášť na talíři, nebo vše dohromady). U těchto porcí je masa víc a jsou dražší.
Taky jsem se víc díval po cenách v 7-eleven a zjistil že pivo v plechovce tu přijde na cca 30-40 batů (asi 4 druhy včetně Heinekena - obecně alkohol je tu v poměru k ostatnímu drahý) a třeba 1,25 L koly/spritu atd přijde na 25-27 batů, 2 L 30 batů (zvláštní nepoměr) a pak jsou tu k nalezení perly, jako je zubní kartáček colgate, který si kupuju doma za 60 Kč tu mají za 19 batů (10 Kč).
Tak to je asi tak vše, co dnes napíšu... ještě pár obrázků na závěr (upozorňuju, že jsem je nefotil já)

Místní kamenné formace Hin Ta a Hin Yai ("Dědeček a babička" ale neptejte se mě, která skála je kdo) Váže se k nim pověst a starším manželském páru, který se vydá na pevninu najít dospívajícímu synovi manželku, ale nikdy se nevrátili a pravděpodobně zahynuli na moři.

Místní rybářský přístav...

Tohoto 16 metrů vysokého Budhu uvidíte již při příletu - už z letadla patří k nepřehlédnutelným dominantám.

Hádejte jaké náboženství je tu dominantní...?

Ať žijí kýče...

Ta tímto idilickým výhledem na moře se s vámi loučím a zase naviděnou, až mi bude líp.

Thajsko - den třetí - úpal:-)

Tak a máme tu další porci informací a fotek (fotek je jen dětská porce, dnes nebylo moc co) ze Samuie. Včerejšek a pozdní návrat mě natolik zmohl, že jsem málem zaspal snídani (tj. vstával jsem za 10 minut 11, do kdy se snídaně podává) ... Dnešní počasí nás překvapilo - zatímco na CNN byla klasická předpověď, tj. bouřky, na obloze byl sem tam mráček, sem tam větší oblak a jen výjimečně něco tmavého, co by znamenalo déšť - takže jsme se s našima dohodli, že zkusíme zajít na včera okouknutou pláž. Cestu už znáte ze včerejška, takže hurá na ni...

Celou noc bylo slyšet bouřící moře (Siamský záliv je to co nás obklopuje) a tak mě ani moc nepřekvapili opět dvoumetrové vlny... I když po pravdě, měl bych se přiznat - včera byly tak metrové, až dnes byly opravdu dvoumetrové:-) Přesto jsem neodolal a ještě v bermudách jsem se zul a po vzoru romantických plážových procházek jsem si dal jednu bosou neromantickou singl procházku po pláži, užíval si sluníčka schovaný za slunečními brýlemi velikosti očí masařky a snad všemi smysly si vychutnávající tu mořskou masu... U moře jsem nebyl už hodně let a tak jsem zase s chutí nasával vůni slaného oceánu, nechal si máčet nohy bořící se do ujíždějícího písku a užívající si i to, co by mě obvykle asi znervózňovalo - mokré oblečení, stříkající pěnu a vítr... Opravdu skvělé... v ten moment jsem se jen na okamžik zasnil, že mít tu ještě nějakou kočku (kočky) vedle sebe, nemohl bych chtít víc;-)

O chvilku později už jsem ale chtěl jen jednu věc, a to byl opalovací krém, protože slunce nehorázně peklo a připadal jsem si jako nějaká místní specialita pečená na pánvi - čelo, nos a ramena totálně červená... Opalovací krém se nekonal, protože se zapomněl doma (nikoho neobviňuju) a momentálně si užívám perfektní zimnici a úžeh, který mi byl za procházku odměnou... Ale zítra bude líp - koupil jsem si velký klóbrc, originál kopii Diesel za usmlouvaných 250 bátů a tak mi nějaké slunce/déšť může být ukradené...jen dnes se asi nevyspím. Díky úžehu jsem nešel ani na večeři, takže opravdu chvála tomu, kdo mě násilně ráno probudil, byl bych asi jinak opravdu hladový - byť cestou z pláže jsme se stavili na menším obědě.

Vůbec stravování je tu opravdu zajímavé. Zatím jsme zkusili pouze tři restaurace (dá-li se to tak nazvat) a při výběrech stále tápeme. Já blbec si totiž zapomněl zopakovat slovíčka a tak občas člověk neví přesně, co vlastně objednává - včera jsem jako bonus dostal na rýži volské oko, které jsem odkýval, aniž bych si byl jistý, na co se ta čičmoňka ptá. Není to však vždy vinnou nedostatečné angličtiny (nebo Thajštiny, abych byl úplný) ale také neznalosti místních specialit - ani anglický popis vám nepomůže při zkoumání, jak asi bude chutnat Pad Thai. Mimochodem je to velmi dobrý místní pokrm - smažené nudle s vajíčky, libovolným masem a velmi dobrým kořením. To je také zajímavé - ve většině restaurací vybíráte pomocí obrázkového jídelníčku - to je skvělým pomocníkem. A druhá věc je, že většinou vybíráte pouze základní způsob úpravy jídla a pak si naprosto libovolně můžete vybrat, s jakým masem pokrm dostanete. Většinou je na výběr klasika - hovězí, vepřové, kuřecí a plody moře. Ne, psy ani kočky nám zatím nikdo (oficiálně) nenabízel:-) Trošku záhadou mi je stále výběr přílohy (naše hranolky nebo rýže), ale jak se zatím zdá, jsou pevně svázané s vybraným jídlem. Prostě to tu nefunguje jako u nás, že by jste si vybrali nějaký název, který pevně značí z jakého je porkm masa a k tomu si zvlášt objednali přílohu.
Dnes jsem jedl na obědě velmi dobré nudle (větší kousky, cca půlcentimetrové pásky) s kuřecím a nějakou zeleninou a bylo to výborné. Ještě poznámka - oblohu tu moc nečekejte, většinou dostanete jen pár plátků okurky a rajčete a porce se liší v závislosti kolik jídlo stojí. Najdou se tu restaurace (od těch polootevřených boud s plastovými židličkami až po útulně vypadající stylové restaurace), ve kterých se nabízí jakoby 2 kategorie - ceny 30-60 bátů značí menší porce (srovnatelné s našimi hotovkami, jen opticky vypadají menší) a pak ceny 90 a více bátů, dejme tomu 150, což jsou většinou větší porce zajímavějších jídel, jako jsou celé ryby a více smažených kousků masa a podobně. Zatím to ale nemáme úplně prostudováno:-) No a pak jsou tu nehorázně drahé rádobyluxusní podniky, do kterých ovšem podle mého názoru absolutně nemá smysl chodit.

Tak to by bylo asi vše co bych k dnešku řekl, ještě pár foteček na rozloučenou a na viděnou asi až pozítří, protože zítra je v plánu "celodenní" výlet za zajímavostmi Samuie a předpokládám, že večer budu natolik unavený, že na psaní nebudu mít čas...

PS: ti dva vpravo na fotce jsou místní potulní obchodníci - celý den chodí po pláži sem a tam a neúnavně vám budou nabízet jídlo, pití, ovoce, suvenýry, oblečení a různé prkotiny na zkrácení volné chvíle na pláži... Velice usměvaví a naštěstí ne moc vlezlí.

Thajsko - den druhý - noční život

Tak a dodatečně vsouvám popis včerejšího večera, který byl opravdu zajímavý, zvlášť fotky z něj, kterých mám opravdu spoustu, problém je, že nevím, kterou vybrat dřív:-) Postupně tedy sledujte články opakovaně, mám v plánu dodatečně doplňovat fotky...

Předem se omlouvám za místy horší kvalitu, věřím, že ji přebije zajímavost focených objektů:-)
Na počátku všeho byla večeře u žirafy, která v mém případě obnášela rovnou dvojitý nášup, protože jsem byl opravdu hladový. Prvním jídlem tak byl výborný Pad Thai a druhý byl pokus, který vypadal dobře, ale hned první sousto mě přesvědčilo, že Kamilovy poznámky, že Thajské jídlo je ostré, nelhaly:-) Na servírku po sobě mrkáme, že nechci nic ostrého, na její otázku: "chilli?" odpovídám, že jen "little chilli", ale stejně tam asi převrátili kýbl s kajenským pepřem:-) Nedovedu si představit, jak bych snesl něco opravdu chilli:-) Sotva jsem do jídla kousl, propotil jsem všechno svoje oblečení, rty byli v ohni jako by je líbala ta nejžhavější Thajka a potu ze mě začalo lít víc jako bych hrál v Thajském slunci squash při bezvětří... Přiznám se vám přátelé, že jsem to nedojedl...
No a potom se šlo hlouběji do centra, které opravdu žilo. Všechny stylové bary žily vlastním životem, domorodci z nich volali na kolemjdoucí, obchody měly stále otevřeno a speciálně indové byli velice otravní a chtěli se nejen s každým dát do řeči, ale také ošahávali a málem tahali dovnitř svých rádoby luxusních butiků, zřejmě se domnívajíc, že si tu necháte ušít oblek či zimní kabát...
Největší mumraj byl asi u boxerského ringu obklopeného menšími bary, tržnicí a stánky s dobrůtkami... Při zpáteční cestě po desáté hodině, už mírně unaveni jsme se ještě nechali nalákat na sledování exhibice thajského boxu - vstupné obnášelo nutnost objednat si drink, takže jsme si dali 2 changy (místní nejlevnější pivo - 50-80 batů, ale vcelku dobré) a čekali co bude:-)
Dál už budu pokračovat popiskami k obrázkům...

Místní ekvivalent benzínové pumpy:-) Prostě zastavíte u stánku, pokud možno skútrem, zaplatíte a o víc se nestaráte - dostanete přesně co potřebujete. U klasických pump je dokonce obsluha.

Když jsem si poprvé prohlížel mapu místního okolí, zaujalo mě, že krom Tesca by tu snad měl být i Bauhaus:-) Naštěstí jde ale o naprosto jiný Bauhaus... Když už jsme u těch obchodů - hlavní sítí obchodů - ve stylu našich COOPů a spol je tu 7-eleven - název značí otevírací dobu od 7 ráno do 11 večer. Jde o smíšené zboží, hlavně ale drogerii a potraviny. Koupíte tu vše potřebné - pečivo (i když je tu malý výběr - pouze rohlíky (5ks/25 batů) a toastový chléb. Jinak je lepší jít vyloženě do pekárny, pár se jich tu najde. Pečivo je tu obecně dražší než u nás), uzeniny (jen několik asi 2-4 druhy), sýry (pekelně drahé - 5 plátků/220 batů), nealko, a takovou tu klasiku co najdete i v české večerce.

Na této fotce můžete vidět část centra nočního života. Dlouhá ulice, která bohužel na mapě nemá jméno, má zhruba uprostřed své délky náměstíčko (cca 100x100 metrů), na kterém se nachází asi 12 barů v uniformním designu zastřešeného osmiúhelníku, po jehož obvodu sedí a popíjejí hosté na baru.

Pro turisty se tu pořádají exhibice v Mui Thai (thajský box). Bohužel nevím jak často jsou, my jsme se trefili na sobotu večer, takže je možné, že jsou jen v tu sobotu, ale podle plakátů, které jsme po cestě vídávali, bych odhadoval, že nějaké exhibice jsou tu každý druhý den. Sledování této exhibice bylo zdarma, jak jsem již psal výše, nutností byla jen objednávka něčeho k pití. Pro zajímavost - všimněte si právě podávané sklenice piva Chang v modrém čemsi:-) To "cosi" je pěnový případně polystyrenový "hrníček", v kterém pivo držíte. Myslím, že se používá proto, že studené sklenice se vám tu okamžitě rosí a byli by jste celí mokří. Možná také trošku pomáhá udržet teplotu.
Ještě k tomu boxu - exhibovali nám tu poloprofesionálové, nebál bych se říct, že v podání některých jedinců spíše amatéři. Postupně se nám předvedli hubení Thajci, hubené Thajky, výborní Thajští kluci a tlustí Thajci... a pak asi zase nanovo, ale už jsme neměli trpělivost sledovat potřetí bídné výkony Thajek a odešli jsme s příchodem sedmého páru bojovníků... Přitom vše začalo velice slibně - hlasatel vždy uvítal dvojici, ta se představila, pochlubila se kolem krku vyvěšenými penězmi (pravděpodobně měli symbolizovat kolik peněz se na ně vsadilo) a po krátkém pomodlení si již kopala do žeber. Problém ale byl v tom, že šlo jen o (velmi přátelskou) exhibici, takže zúčastnění borci a borkyně ze zápasu měli očividně spíše legraci... Jediní, kdo svůj zápas brali vážně a opravdu se snažili, byli oni malí kluci, kteří do sebe mydlili do úmoru a šlo jim v prvé řadě o to se ukázat, ne jen o divadélko k pobavení díváků. Taky měli zaslouženě největší úspěch u publika.
Na opravdový box tak musíte do místního stadionu, kde se zápasy pořádají cca co 4 dny. Vstupné je tam ovšem už poněkud vyšší - 500-2500 batů.

V těsném sousedství 12 barů byla tato asi 20 metrová ulička s občerstvením, kde nabízeli všelijaké dobroty...nechám vás aspoň ochutnat očima:-)

Na další části ulice bylo mnoho obchůdků a trhovců, tady je něco málo z toho, co by jste si mohli přivést jako suvenýr:-)

Tak a toto je typická restaurace, kterých tu najdete desítky. Tato je zrovna ta z těch hezčích - kterých je na "obchodní ulici" (budu jí tak asi říkat) většina. Obvyklý je otevřený styl, kdy jsou pevné jen 2 stěny a zbylé dvě dávají nahlédnout do jejích útrob. Velice příjemné pro posezení, kdy můžete bez problémů sledovat co se děje v okolí...