Tahle země není pro starý (No Country for Old Men) - recenze

Dnes se nebudu zdržovat zbytečnými řečmi na úvod a stejně jako tento film, vás hned seznámím se třemi, z počátku bezejmennými, hlavními postavami příběhu, odehrávajícího se v Texasu roku 1980... Vítejte v zemi, která není pro starý...

První postava se nám představí zatím jen hlasem... šerif Ed Tom Bell (Tommy Lee Jones) vypráví o tradici, jakou má šerifování v jeho rodině, o starých časech, kdy šerifové měli tolik respektu, že někteří z nich ani nemuseli nosit zbraň...Vypráví o tom, jak poslal vraha 14-letého děvčete na elektrické křeslo, a že dnešní násilí se s tím dřívějším nedá srovnávat...

S posledními slovy šerifa jsme svědky zatčení už na první pohled dosti zvláštního muže... Vodítkem, že nepůjde o žádného andílka, nám mohou být poslední slova šerifova monologu, kdy mluví o zkaženosti světa, jehož musí být součástí, stejně jako o cestě do pekel, kterou má každý vyvrhel předplacenou. O pár vteřin později již vidíme první vraždy a muž, říkejme mu zabiják, je nám potvrzen jako chladnokrevný,strach nahánějící psychopat, který už má zřejmě několik zasloužených pekelných permanentek v kapse (a rozhodně si z toho nedělá hlavu).
S třetím mužem, říkejme mu prozatím lovec, se seznamujeme uprostřed pouště na lovu vysoké, kdy svůj cíl pouze postřelí a následně stopuje. Krvavé stopy se kříží s jinými, které ho po chvíli dovedou na místo nepovedeného kšeftu s kupou heroinu, který skončil vyvražděním téměř všech zúčastněných. Pravděpodobně s vidinou snadno nabytých prachů vystopuje posledního z mafiánů, vezme peníze a zmizí. Až o probděné noci si uvědomí, že vzít prachy nebyl možná až tak dobrý nápad a vrátí se na místo masakru, kde se však vše ještě více zkomplikuje...

Toť hrubé nastínění děje jednoho z nejvychvalovanějších filmů poslední doby, filmu, který si z oscarového klání odnesl hned 4 sošky zlatavého plešatce - za nejlepší film, nejlepší režii a adaptovaný scénář (bratři Coenové) a nejlepší herce v hlavní roli (Javier Bardem). U mnoha lidí paradoxně film, oceněný akademiky, získá s Oscarem i punc určité nudnosti, příliš vážného braní sebe sama s očividným cílem na prvním místě zaujmout kritiky (např. nějakým poselstvím) a dalo by se říct, že obecné nekoukatelnosti běžným publikem. Sám o sobě můžu prozradit, že se řadím mezi tuto skupinu, pro které Oscar hned neznamená, že film musím vidět, právě naopak (pro mě typický byl v tomto např. Anglický pacient). Tentokrát ale stojí za to předsudky odhodit stranou a na film zajít.
Hlavním motivem filmu je souboj o peníze a holý život v podání dvou v podstatě stejně křiváckých postav, lovce a zabijáka, který bezmocně sleduje šerif, vždy o krok pomalejší a lehce dýchavičný a s přibývajícími mrtvolami znechucenější a rezignující na něco víc, než být pouhou součástí toho všeho. Nedá se říct, že by lovec Llewelyn Moss (Josh Brolin) byl vyloženě kladným hrdinou. Přesto mu pravděpodobně budete fandit. Krom neposkytnutí první pomoci raněnému snad ani neudělal nic nezákonného, prostě se jen ocitnul na první pohled ve správný moment na správném místě, což mu vyneslo kupu peněz - vše se zdálo ideální... bohužel skutečnost nebyla tak růžová a najatý zabiják Anton Chigurgh (Javier Bardem) v patách se nejeví jako dobrý bonus k dvěma milionům v Mossově kufru. Sledovat Chigurgha je opravdu zážitek - již od prvních scén nás přesvědčí o své zcela šílené povaze, chladnokrevnosti a sebevědomém pocitu dokonalosti. Při jeho sociopatických dialozích mrazí a je dost pravděpodobné, že scény s ním budete sledovat se zatajeným dechem, obávajíc se o zdraví kohokoliv, na koho narazí - a Anton se s tím příliš nepáře...
Celých 100 minut (ze 122) budete sledovat naprosto úžasnou naháněnou mezi Mossem a Chigurghem, lemovanou téměř desítkami mrtvých. Vraždí se tu jako by se nechumelilo, atmosféra bude hutná, váš dech zatajený, tělo ztuhlé napětím a budete si blaženě pokyvovat, jak to celé příjemně ubíhá (ale nečekejte žádné fofry) a stále se něco zajímavého děje - režie a scénář je vpravdě kvalitní. Kromě tří hlavních postav ještě v menších rolích uvidíte Carsona Wellse (Woody Harrelson), který suverénně spíše mluví, než sám koná, jako dalšího z najatých hledačů ztracených peněz a potenciálního soupeře Chigurgha, který zradil a jde po penězích na vlastní pěst. Menší roli v příběhu má také Mossova manželka, ukrývající se pro jistotu celý film u maminky v Dallasu. Přesto hraje v příběhu svoji roli.
Abych jen nechválil - musím upozornit na scenáristickou "kličku" cca 20 minut před koncem celého filmu, která na první pohled totálně změní vyznění celého filmu a působí dojmem, že do filmu nepatří - dokud se nad tím nezamyslíte (což se přiznám, že se mi v první moment opravdu nechtělo a s pochopením závěru mi pomohl kamarád rozborem přes icq - dík Honzo;-)). Zatímco celý film působí dojmem akčního thrilleru, posledních 20 minut se ocitneme v sentimentálně-filosofické rovině a hlavní roli převezme šerif Ed Bell - až později si uvědomíte, že tímto koncem je nám naznačeno, že celý děj a dosavadní hlavní hrdinové byli jen nepodstatnou ukázkou násilnosti a lhostejnosti dnešní doby, kdy mnoho lidí je schopných kvůli penězům udělat cokoliv...
Každopádně se mi tento způsob zakončení příběhu zdál poněkud nevhodným a zanechal ve mě rozporuplné pocity, kdy po skvěle odvedené většině filmu, které čistě subjektivně nechci nic vytknout, jsem čekal něco jiného... Místo toho jsem se dočkal melancholických a nostalgických rozhovorů a monologů, které mi prostě nedávaly smysl. Vím, že v tomto bodě se budu s mnohými z vás rozcházet, ale recenze byla, je a bude subjektivní... přesto dám s klidným svědomím 9/10 a když bude čas, rád se podívám na film znovu - byl to opravdu zážitek.
PS: perlička na závěr - ve filmu nehraje hudba. Vůbec.

Hitman - recenze

Jak už to bývá, některé filmy provází aura dokonalosti, povedeného díla, na kterém se podepsal um tvůrců... A jsou filmy, u kterých je to přesně naopak. Nejen, že sami o sobě zpracovávají takovou látku, která jim předem dává punc budoucího průseru, ale nakonec jsou natočeny tak, že nedůvěra byla často na místě. HITMAN je jedním z filmů, který byl od začátku provázen pesimistickými odhady a nikdo nevěřil, že by z toho mohlo být něco víc, než akční "béčko". A když se ukázalo, kdo bude hrát hlavní roli, tak už nevěřili ani fanoušci herní předlohy. Hra sice nebyla špatná a potenciál v ní určitě skrytý byl, ale ten výsledek se opravdu nepovedl, mimo jiné možná i díky tomu, že tvůrci se předlohy až tak věrně nedrželi. A jaká že je ta předloha?

Předlohou jest herní série HITMAN, čítající cca 4 díly, popisující práci profesionálního zabijáka, pracujícího pro (samozřejmě) tajnou organizaci. Hlavní "hrdina" nemá jméno, jen kódové označení "47", protože organizace se soustředí na výchovu bezejmenných, dokonalých zabijáků a jména nejsou důležitá. Agent 47 má image elegantního čtyřicátníka s ostře řezanými rysy, čárovým kódem na temeni vyholené hlavy, oblečeném v luxusním obleku, černých rukavicích a dvěma pistolemi s tlumičem schovanými pod sakem. Ty ale používá při své práci až v nouzi - hra vás vedla spíše cestou tichého zabijáka, kdy jste museli obhlédnout terén, okolí oběti, pečlivě naplánovat postup a oběť zamordovat pokud možno nějak originálně, ale hlavně potichu a v utajení, s minimální spotřebou kulek a nevinných civilistů. Pravda - hru jste mohli hrát i Rambo stylem, že jste všechny postříleli, ale byla to pak monotónní nuda.
Proč to tu ale popisuji - film jako takový totiž uvízl někde na půli cesty mezi inspirací a adaptací - něco použil, něco změnil, něco se snažil věrně kopírovat, někde se to podařilo a někde je výsledek vyloženě katastrofální.
Přitom vše začíná velice slibně - do děje jsme uvedeni stylovými záběry na děti, budoucí agenty, je nám naznačen jejich výcvik, jsme svědky tetování čárového kódu, později vidíme na ukázku výsledek stylové práce Hitmana, tak jak by měl vypadat - atentát na neznámého afrického bosse, zamaskovaný jako prostý výbuch. Na pozadí nám je ještě sděleno, že existuje organizace, o které nikdo nic neví, ale ona má vazby na všechny vlády světa, a která vychovává ty nejlepší zabijáky. Jenže pak nastanou první zmatky - najednou jsme v bytě nějakého policisty, je tam i Hitman, proběhne krátká filosofická debata "o smyslu života a právu zabíjet" a přeneseme se o 3 měsíce zpět, do luxusního hotelu, kde Hitman právě na baru popíjí whisky s kupou ledu a snaží se s ním flirtovat 6x rozvedená kráska, se kterou se zabiják odmítne bavit a odejde. Vcelku nesmyslná scéna, u které nechápete, co tím režisér chtěl říct. Následuje sekvence scén, kdy se posouváte v čase sem tam, dějí se věci kterým moc nerozumíte, po 15 minutách filmů jste zmateni jako sedláci u Chlumce a po 25 jste zralí na to si vše od 10. minuty pustit znovu. Zápletka filmu je opravdu zapletená (s mnoha suky), řekl bych že docela neobratně vyprávěná a nepřehledná. Mnoho věcí (pokud vůbec) je vysvětleno jen polovičatě a až v průběhu času a ve výsledku máte dojem překombinovanosti, nesmyslnosti a nelogičnosti. Hitman je na začátku všech zmatků prostřednictvím organizace najat neznámým klientem na vraždu ruského prezidenta - akci samozřejmě zvládne. Druhý den je ale ve zprávách prezident živý a zdravý, což krapet nekoresponduje s včerejší kulkou prohnanou skrze hlavu, a po Hitmanovi jde krom dlouholetého pronásledovatele Mika z Interpolu (onen úvodní záhadný policista) navíc i ruská tajná služba a několik dalších "hitmanů". Zrada je jasná jak facka, a "47" se chce pomstít, na vše přijít a všechny zabít... Jak prosté, jen složitě vyprávěné.
Už při sledování filmu přijdete na to, jak je vše neuvěřitelně povrchní co do dialogů, překombinované co do scénáristických kudrlinek a jak nesmyslné je chování postav v čele s Hitmanem. Je toho tolik co kritizovat, že ani nevím kde začít.
Předně - iritující herecké výkony jdou ruku v ruce s hrůzostrašným výběrem herců do přednějších rolí, hlavně té nejdůležitější. Timothy Olyphant v roli holohlavého zabijáka má charisma a zabijácký look asi jako přerostlé mimino. Podoba s herní předlohou je tu jen díky holé lebce, černému obleku, bílé košili a červené vázance. V podobné roli se před lety objevil Jason Statham v Kurýrovi a možná by také nebyl nejvhodnější, ale rozhodně jeho stylizace kurýra má do "47" blíž, než Olyphantovo "ochotničení". Nemluvě o naprosto dementní chůzi, kterou Olyphant ve filmu chodí.
Další střelou mimo terč byl podle mě Dougray Scott jako komisař interpolu Mike. Tento herec má pro mě punc nesympatického slizkého záporáka už od Mission Impossible 2 a do vyloženě kladné role mi nepasuje. Snad jen k výběru Roberta Kneppera do role agenta FSB bych měl pozitivně mířenou poznámku, že jsem rád, že jsem ho viděl i někde jinde než v Prison Breaku jako T-Baga a Olga Kurylenko nám za přetrpěné pitomé kecy aspoň ukázala prsa.
Jak naznačuji - krom toho, že se na herce nedá moc dívat, nedají se ani příliš poslouchat. Postavy vypouští z úst úžasné věty, za které by se nemusel stydět ani Rambo, bohužel s ničích úst tady nezní tak dobře. Na jednu stranu se občas nějaká postava smysluplně zeptá přesně na to, co se divákovi honí hlavou, bohužel scénárista vše odflákne a na otázku "proč" se dozvíme, že prostě "proto"! Že by premenstruační syndrom? A víte proč chránit bezmocnou dívku před jejím bývalým (mafiánem), a proč ho zabít? Jednoduše je nám (jí) vysvětleno, že "dokud bude žít, půjde po tobě". To zní jako dobrá rada do života!
Další chybou (možná čistě subjektivní) je celkové vyznění filmu a charakterizace postavy agenta 47 a jeho práce - postavu se vůbec nepodařilo zachytit tak, jak působí v herní předloze. Nemluvě o charizmatu a drsném a přesto elegantním vystupování, velice silným prvkem hry byly ony přípravy na splnění kontraktu - to zde zcela chybí a film je pouhou standardní vyvražďovačkou bez špetky invence, pro Hitmana tak typickou. Ta se tu objeví pouze ve střípcích, z kterých mozaiku pečlivého tichého zabijáka neposkládáte ani náhodou. Přitom i na první pohled nudné plánování akce se dá podat zajímavě - vzpomeňme na Dannyho parťáky - paralela je tu naprosto zřejmá. Chystání na loupež/vraždu a pak její bezchybné provedení. Místo toho tu máme zadání úkolu a za 5 vteřin je splněno. A to se tu tvůrci dopustili ještě celkem seku, kdy jim nesedí úhly - ochranka stoji po prezidentově levici (čelem k němu), zastřelí ji do zad (tudíž by střela šla prezidentovi do levého spánku) a pak, když je kamera za prezidentovy zády, tak kamera zašvenkuje mírně doprava do dálky na 4km vzdálenou budovu, z které Hitman prezidenta zastřelí do čela! Až se mi z toho motá hlava!

Prostě se tu nepovedlo snad nic... Z toho mála, co se dá na filmu pochválit, bych zmínil jen dvě věci: Hudba (úderná, elektronická) a fakt, že to celé mohlo být ještě horší... A ještě vlastně něco - v úplném závěru filmu se jako deus ex machina objeví tajemný agent Smith, který má charisma jako všechny postavy filmu dohromady...a používá walkmanový telefon SE W810i - to jsem nevěděl, že agenti zřejmě poslouchají ve službě mp3-ky?
A někdo mi vysvětlete, proč tak pitomému filmu věnuji tolik prostoru? Za měsíc a něco to sice vyjde na DVD, ale vyhněte se tomu!
4/10

PS: odkaz na recenzi na moviezone.cz

Rambo: Do pekla a zpět (John Rambo) - recenze

Tak se zadařilo! Včera jsem se dostal mezi vyvolené!:-) Viděl jsem konečně nového Ramba a taky můžu roztrubovat do světa, že je to masakrózní nářez...mno...zase tak odvázaný z toho nejsem, to je fakt.

Přemýšlím, jestli má cenu se tu vůbec zmiňovat i o příběhu, protože tu za a) skoro žádný není b) je tuctový c) nikdo na něj není zvědavý a je tam stejně jen pro to, aby to pobíhání po pralese a střílení do kaskadérů s průměrnou dobou pobytu na plátně 0,7 vteřiny, mělo jakžtakž smysl. Ale dobře - aby jste neřekli, že dělám Irenu...
John Rambo (Sylvester Stallone) se momentálně nachází někde v Thajsku, loví hady, chytá ryby, sem tam něco uková a je pořád stejně zatrpklý, do sebe uzavřený a málomluvný jako v předchozích dílech, na druhou stranu, když už něco procedí přes povislý ret, je to buďto sprosté, správně cynické nebo těžce filosofické, přesně v duchu Ramba a jeho vidění světa. A to je věc, kterou tak nějak očekáváme - nikdo na Ramba nehodlá jít kvůli brilantním dialogům a nějaké filosofii, že. Ale zpět k Johnovi do pralesa. Jednoho dne jej navštíví mírně arogantní misionář (mj. naivní idealista a pacifista) s žádostí o Rambovu pomoc při převodu jejich skupinky do Barmy, aby pomohli mininárodu Karenů, které momentálně decimuje démonický, pedofilní, uchýlně krutý a zřejmě i hodně znuděný velitel místní menší armádky. Poté co misionář neuspěje a v očích Johna zapůsobí pouze jako naivní blázen (stejně tak jako na nás), nastoupí na Johna další naivní, ale ve výsledku úspěšnější misionářka s pádnějšími argumenty, které jedno oko nenechají suché a na Ramba zapůsobí. Po krátké slovní přestřelce s několika Johnovými hláškami se tedy Rambo nechá ukecat a skupinu na své bárce převeze - s menším extenpore s pirátskou skupinkou sebevrahů (jak někdo někde poznamenal - asi neviděli předchozí tři díly série a nevěděli s kým mají tu čest;-)). Následný koloběh událostí je více než předvídatelný - skupinka misionářů je svědky zmasakrování vesnice, sami padnou do zajetí a u Johna se po pár dnech objeví chlapík apelující na Rambovy city a svědomí (aniž by zřejmě věděl, že Rambo "do války" půjde znovu rád a ochotně) a tak se John spolu s komandem rádobydrsných (a hlavně ukrutně sprostých) žoldáků vydává na pomoc pitomoučkým misionářům.
No, teď se zastavte, uvědomte si kolik děje jsem popsal a vězte, že jde o cca hodinu děje z celkem hodinu a půl dlouhého filmu. Ano, děj je dost chudý a nevadilo by mi ani to, že v příběhu nejde o nic víc, než o záchranu zajatců, jako spíš to, že film je podle mého názoru i vcelku chudý na akci, ve které se Rambo objeví. V první polovině filmu budete svědky spíše decimování vesničanů, což je asi takové, jako by jste chodili týden na jatka. Vojáci velmi brutálně vraždí a masakrují nebohé chudáky vesničany. Je to tu "krásně" černo-bílé a brutální. Čiré zlo proti nevinnosti. Žádná cenzura. Rambo se dostane poprvé ke slovu až při převozu misionářů a to asi tak na 2 vteřiny. O to působivější je však jeho "výstup", to se musí nechat. Efekt a jeho výsledek je přesně takový, jaký má být - za 2 vteřiny je po akci, málem nevíte co se stalo a John vás přesvědčí, že ani po 20 letech flákání nezapomněl nic ze svého umění zabíjet...instinkty se nezapomínají. Připojená brutalita jen dává tušit věci budoucí - závěrečný masakr, v podstatě první pořádná akce, kdy jde o přestřelku a ne jen o kosení neviňátek nebo vraždění ze zálohy, je dlouhý, brutální, krvavý, hard-core a takový, jaký jste asi ještě neviděli - byť Rambo v něm funguje pouze jako prst na spoušti těžkého kulometu, který tu posledních 10 minut filmu hraje hlavní roli - hned po kapslích s červenou barvou... Z kina tak budete odcházet těsně po tomto masakru s pocitem mrazení v zádech, přemýšlejíc, jestli to co jste viděli, byla přehnaná brutalita nebo zbraně takového kalibru jako je M2 Browning Cal.50 skutečně dokáží fungovat jako mlýnek na maso.
Kdybych se měl ještě vrátit k filmu a subjektivním pocitům z něj, musím napsat, že některé věci mě ve filmu mírně zklamaly. Jak jsem již zmínil - akce sice není jako takové málo, ale Sly se do ní zapojuje v prvních 2/3 filmu pomálu - což do jisté míry vyplývá i ze scénáře. Místo Slye tak pozorujeme v akci hlavně úchylné vojáky v čele s velitelem, který absolutně nemá žádnou osobnost a funguje tu jako velmi zjednodušená ikona "tohle jsou ti zlí". Tím, že tu působí tak anonymně, se podle mě tvůrci ochudili o možnost stvořit Rambovi důstojného soupeře - místo toho se ve filmu pouze zaměřujeme na to, že Sly na to ještě má a kosí všechno a všechny brutálně jak jsme ještě neviděli. Pozitivní naštěstí je, že na Stalloneho i přes jeho věk je příjemný pohled, je vidět, že do akce dává vše a je veteránem v letech jak se patří. Rambovi se snaží sekundovat rádobydrsní žoldáci, kteří mi ale přišli jako parta puberťáků, kteří se snaží působit drsně hlavně tím, že drsně mluví. Určité charisma mezi nimi má pouze sniper Schoolboy a ještě jeden anonymní s plnovousem a šikmýma očima. Naprosto nevěrohodně na mě působil boss žoldáků. Možná ale to vše bylo úmyslné, aby nikdo nemohl zastínit Stalloneho - v tom případě byl pak výběr správný - postavy žoldáků vyčnívaly podle toho jak moc je bylo na plátně vidět.
No a nakonec bych měl snad jen technickou připomínku. Film, respektive některé jeho scény, mi přišly zrychlené, což většinou bilo do očí a přišlo mi jak zbytečné, tak trapné. Už tak mám plné zuby toho, když v akčních filmech můžeme vidět naprosto okatě zrychlené automobilové honičky, tady nám tvůrci zrychlují i plující lodě a běžící vojáky, dokonce bych se nedivil, kdyby i samotného Stalloneho probíhajícího pralesem... To podle mě opravdu nebylo zapotřebí.

Takže...jak to shrnout... Předně - nesmíte u toho přemýšlet, čekat od toho víc než velmi brutální akci bez příběhu a nesmíte mít odpor ke krvi na plátně. A jestli jste si film chtěli užít, tak jste tohle všechno ani neměli číst ale rovnou na to jít, pokud možno se strachem, že to bude konec jedné legendy:-) Ale nebojte;-) Není... Myslím že nezbývá než souhlasit, že série byla zakončena důstojně. Je to sice v podstatě třetí díl Ramba "po 20 letech" ale i tak se pohybuje v bezpečných, nadprůměrných vodách akčního žánru...je to holt kultovní Rambo. Což mě ale vede k myšlence, že by film beze jména Rambo a Stallone byl filmem polovičním.
PS: Kdyby jste se mě zeptali, co se mi vybaví pod jménem Rambo, odpovím vám, že Stallone s kulometem v ruce, s amokem a řevem střílejícím na všechny strany:-) ...a tento "díl" mě v tom jen utvrdil.
7/10 (příznivci série a násilí si přidejte minimálně jeden bod)

Vtip pro anglicky mluvící...

Průzkum v Irsku

Irish government asked a question to its citizens:
Is the Polish immigration a serious problem?
- 35% respondents said: "yes, it is a serious problem!"
- 65% respondents said: "absolutnie kurwa żaden!"

Gone Baby Gone (CZ premiéra 3.4.2008)

Nestává se mi často, abych film, který by mi byl vychválen, shlédl s pocitem, že to doporučení bylo oprávněné a film opravdu stál za to. Většinou díky vysokému očekávání přichází trpké zklamání. Už je to pár týdnů, možná měsíců, kdy jsem četl do nebe vychvalující recenzi na FFFilmu a po tom co jsem film viděl, musím souhlasit. A to já jsem typ, -jak můžete vidět i z filmů, na které se těším-, který má rád rád pořádné akčňárny plné adrenalinu, komerční blockbustery, cool Michaela Baye a zpomalené záběry na napnuté svaly a hrdiny přicházející kameře v ústrety.
Nic takového v Gone Baby Gone nehledejte... "GBG" je silný příběh "ze života", v kterém nic není černé nebo bílé, každé rozhodnutí i člověk má své stinné a dobré stránky. Ústřední dvojicí je soukromé očko Patrick (Casey Affleck) a jeho partnerka v zaměstnání i životě Angie (Michelle Monoghan), kteří se živí hlavně hledáním dlužníků... Jednoho dne se ale v sousedství ztratí malá holčička a Patrick s Angie jsou najati, aby se pokusili dítě najít na vlastní pěst, byť je zmobilizovaná i polovina Bostonské policie, zastoupená mj. kapitánem Jackem Doylem (Morgan Freeman) a detektivem Remy Bressantem (Ed Harris).
Příběh se zpočátku jeví jako standardní jednoduchá detektivka, ale už po půl hodině, kdy vše vypadá na rychlé rozuzlení zápletky, je vám jasné, že scénárista si dal záležet a ještě pro nás má něco fikaného v záloze, a že se to ještě celé velice, velice zamotá.
Velká deviza snímku je, že i přes poměrně složitou zápletku, je film jako celek (potažmo i samotný příběh) bez problému uvěřitelný. Každá postava má svoji dobře vykreslenou osobnost a jak jsem již napsal na začátku - nikdo není vyloženě hodný nebo zlý, postavy se chovají logicky, tak jak by jsme od nich čekali a řeší problémy, které jsou tak nějak... "lidské" a stejně jako v životě, nic není ideální. Zároveň nás dění na plátně osloví - několikrát jsem se zamýšlel nad tím, co se ve filmu děje a proč tomu tak je a jestli bych jednal podobně, nebo jestli s tím co se děje morálně souhlasím nebo ne, což logicky beru jako velké plus a film mě tím hodně oslovil.
Další aspekty jsou jen součásti fungujícího soukolí - výborná režie Bena Afflecka je překvapením roku, nápaditý scénář je inspirován knižní předlohou (od Dennise Lehaneho, autora Tajemné řeky) a pod záštitou těchto důležitých veličin podávají kvalitní výkony nejen již zmínění ostřílení matadoři Harris s Freemenem, od kterých bychom nic jiného než kvalitu nečekali, ale i ne tak zběhlí Affleck s Monoghanovou. Jen osobně musím poznamenat, že mi chvilku trvalo, než jsem si na Afflecka a jeho přiškrcený hlas zvykl a získal k němu sympatie.
Takže co teď? Doporučuji podívat se do programu kin, kdy že Gone Baby Gone bude v tom vašem, nachystat korunky na vstupenky a vyrazit. Myslím, že vás toto drama nezklame, stejně jako nezklamalo mě...9/10

PS: Ed Harris vypadá s bradkou opravdu démonicky a na závěr jeden zajímavý odkaz pro nedočkavce...